(pokračuje Fencl)

Obdobnou změnu systému regulace mléka připravuje Evropská unie v agendě 2000, kdy cíleně snižuje intervenční ceny a zavádí přímé kompenzace na dojnici. Země Evropské unie mají však na rozdíl od nás velkou výhodu oproti naší situaci. Mají silný vnitřní trh, vysokou spotřebu, ale především vysokou ochranu.

Omezení přímého zdražování na trhu mléka podle mého názoru pravděpodobně posílí růst domácí spotřeby, zvýší naši konkurenceschopnost na zahraničních trzích a pravděpodobně omezí růst mlékárenských výrobků tím, že přijde k posílení cenové konkurence domácí produkce. Přímé kompenzace do zemědělství by měly umožnit zajištění kvalitní produkce a snížení nákladů na tuto produkci. Prioritní pro producenty v zemědělství je zajištění odbytu jejich produkce a včasné platby.

Velmi stručně nezbytné následné kroky: vybudování intervenční organizace a do té doby využít Státní fond tržní regulace ke skutečnému obchodování, zavedení produkčních kvót mléka v České republice s vazbou na chov skotu s platností od začátku příštího roku, zabezpečení systému intervenčních opatření u citlivých komodit, zabezpečení dotačního systému, který bude směrovat do podpory chovu skotu a podpory směrované na zvýšení domácí spotřeby, zabezpečit podporu vývozu a zvýšení ochrany agrárního trhu proti nadměrným dovozům dodatkovým opatřením, řešení nerovného postavení smluvních stran v celé vertikále trhu mezi menšími výrobci a velkými obchodními řetězci. Toto by mělo směrovat k podpoře odbytových družstev či prodejních organizací. Uvedený systém opatření je v podstatě rozpracován v návrhu koncepce agrární politiky, která bude předložena vládě do konce prvého čtvrtletí tohoto roku.

Musím závěrem říci poctivě, že kombinace aktuální absence dostatečných zdrojů k nápravě zadlužené pozice českých zemědělců - a nejen českých zemědělců - kombinovaná se špatně nastavenou ochranou trhu vůči světové organizaci i Evropské unii, kombinovaná s přebytkem kompetitivních produktů v Evropské unii a ve VTO, násobená možná ruskou odbytovou krizí zakládá velmi krušné chvíle vládě, která je připravena tento problém systémově řešit.

Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Josefu Fenclovi za úvodní slovo. V této chvíli otevírám rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Pavel Kováčik. Současně jej prosím, aby se podle vžitého postupu ujal funkce zpravodaje jakožto prvý řečník v rozpravě. K tomu je samozřejmě možné přistoupit pouze tehdy, bude-li s tím pan poslanec souhlasit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedající, vážená vládo, paní a pánové, v prvé řadě chci z tohoto místa poděkovat všem těm z vás, kteří svým hlasováním pro můj návrh zařadit právě projednávaný bod na pořad jednání sněmovny umožnili, aby se po určité době dostaly opět k vážnému projednávání aktuální a v návaznosti na to i středně- a dlouhodobé problémy zemědělců, problémy, které v posledních týdnech opět přerůstají v otevřenou krizi. Jsem rád, že většina z nás svým hlasováním akceptovala nesejmutelnou odpovědnost naší sněmovny řešit tyto životně důležité otázky a také - věřím - vyjádřila připravenost na problému pracovat seriózně, se vší vážností a snahou dojít společně k přijatelnému efektivnímu výsledku.

V závěru tohoto bodu bychom se ovšem měli shodnout na usnesení, které vládě umožní - nebo alespoň usnadní - praktické kroky jak v oné akutní rovině, tak i ve středním i vzdálenějším horizontu.

V názvu tohoto bodu jsou odraženy pouze dva z mnoha krizových momentů, které otřásají naším zemědělstvím. V případě jejich úspěšného řešení bude vytvořen jakýsi základ pro postup i v těch ostatních ohrožených oblastech. Máme-li však problematiku posuzovat seriózně, musíme bez jakéhokoliv napadání a bez jakékoli podjatosti především zohlednit ten fakt, že stav nenastal sám o sobě, že je výslednicí určité dosavadní příliš otevřené politiky, která vedle vnitřních podmínek především neakceptovala podmínky vnějšího prostředí, v němž se naše ekonomika v období transformace zemědělství nacházela. Tato příliš vstřícná politika nedokázala ve vztahu k zemím Evropské unie nalézt a přijmout nástroje adekvátní nástrojům používaným těmito zeměmi vůči nám. Vytvořila tak dlouhodobě nevyvážené, nerovnocenné vztahy a příchod dnešní krize pak byl pouze otázkou času.

Dlužno poznamenat, že zemědělci sami - zmítáni spory o způsob transformace - se nedokázali tomuto trendu a tlaku účinně bránit. Také malá obecná známost příslušných dokumentů a z toho plynoucí neuvědomění si hrozeb je jednou ze zásadních příčin toho, že zemědělci téměř bez protestů a takřka pokojně sami nechali dojít situaci tam, kde dnes je. Tolik k první, rozhodující příčině.

Druhou příčinu vidím v tom, co jsem - promiňte mi - za tímto pultem již opakoval mnohokrát, a to v nevyvážené pozornosti věnované předchozími vládami jednotlivým okruhům problémů našeho zemědělství. Řečeno konkrétně - příliš mnoho pozornosti se věnovalo urychlení transformace, urychlenému majetkovému přesunu. Tak mnoho, že to skutečně vypadalo, že transformaci "je třeba provést za každou cenu". Otázky udržení výroby, otázky vytvoření podmínek pro alespoň trochu přijatelné kroky při vstupu do Evropské unie, otázky ochrany domácího prvovýrobce, otázky ochrany domácího trhu jako by v této souvislosti možná tak trochu padly na oltář onomu jednostrannému pohledu na transformaci.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP