(pokračuje Kühnl)
Proto by podle mého názoru měla učinit alespoň minimum pro to, aby si tuto důvěru znovu zasloužila, resp. vysloužila.
Myslím, že nejpozději v okamžiku předložení návrhu na zreálnění schváleného státního rozpočtu, by tedy měla znovu požádat sněmovnu o vyslovení důvěry. Chtěl bych upozornit, že i na to již byla v naší krátké ústavní historii od roku 1993 vytvořena jedna iniciační zvyklost. Pokud by vláda takto neučinila, tak by jen prokázala, že jí na důvěře sněmovny příliš nezáleží. Proto doufám, že tak učiní, že sněmovna dostane na základě změněných skutečností v nejdůležitějším bodu vztahů mezi mocí výkonnou a zákonodárnou znovu příležitost vyjádřit se ke schopnostem této vlády pečovat věrohodně o věci veřejné.
Hrozící deficit veřejných rozpočtů po započtení všech vlivů může totiž na dlouhá léta ochromit rozvojový potenciál české ekonomiky. Vláda by proto měla obnovit svůj mandát, protože důvěru k takovému zatížení budoucnosti nedostala, nic takového se v jejím programovém prohlášení nevyskytovalo. Možná, že na základě změněné situace dostane důvěru znovu. Měla by se na to podle mého názoru v každém případě Poslanecké sněmovny znovu dotázat. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedo, dámy a pánové, stalo se v poslední době zvykem, že se do současné vlády trefují ti, kteří měli léta možnost to dělat lépe. Bylo by zde mrháním času opakovat čísla známá o vývoji ekonomiky, hovořit o stavu legislativy, případně o stavu soudnictví.
Ministr financí zde hovořil o vlivech na možnou výši konečného deficitu státního rozpočtu na rok 1999, ať už je to snížení příjmů z důvodu snížení daně z příjmů, snížení příjmů státního rozpočtu z hlediska nepřijetí zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ale jsou to nakonec i nedokonalé prognózy dalšího vývoje. K tomu bych chtěl něco poznamenat.
Prognózy dělají určité instituce s léta zabudovanou setrvačností na základě různých agregátů, makroindikátorů, dělají se predikcí vývojových řad ekonomických ukazatelů. Po léta se nikdo nezabývá prognózami na základě čísel, která známe o jednotlivých významných podnicích, ať již z různých statistických, či finančních výkazů. Tato čísla z mikroekonomiky, slušně analyzovaná, a podle mne je potřebné techniky na ministerstvech a jiných institucích dostatek, by nutně musela výrazně věrohodněji ukazovat, a to již před léty, kam spějí podniky a ve svém souhrnu celé české hospodářství.
Pan kolega Tlustý se zde zabýval otázkou, zda se už roky nezabýváme reálnými čísly. Není to jen teď, je to už několik let. Chci zdůraznit, že to není věc zdaleka jen Ministerstva financí, ale všech hospodářských ministerstev, zemědělství, dopravy a spojů, a to podtrhávám pro pana exministra Kühnla, především Ministerstva průmyslu a obchodu.
Stav vztahů managementu k řízeným podnikům, vztah managementu k plnění daňových povinností, ke státu, stav produktivity práce a vnitropodnikového řízení, stav v prodeji, stav v zaměstnanosti, stav zadluženosti podniků, situace v exportní oblasti, stav v nemožnosti dosáhnout důvěry za podmínek srovnatelných se zahraniční konkurencí atd., to vše za odpovědného řízení těchto ministerstev mělo již dávno signalizovat, kam výkonnost podniků spěje a kam spějí i budoucí příjmy státního rozpočtu. Hlavně se mělo na to již dávno reagovat. Kam podniky a příjmy státního rozpočtu nakonec dospěly, na tom se výrazně podílel nejen exministr průmyslu a obchodu Dlouhý a jeho nástupce Kühnl, ale i další přítomní bývalí ministři. Zdá se, že otrlost určitých lidí nezná mezí, zvláště těch, co mají máslo na hlavě.
Několik poznámek k návrhu pana poslance Kalouska. Návrh usnesení máte před sebou.
Pravdu má v tom, že v prvním čtvrtletí v roce jsou údaje státního rozpočtu menší, nejsilnější výdaje jsou v posledním čtvrtletí. Vzhledem k tomu, že poslední čtvrtletí se týká především fakturace investic, nedá se čekat, že tyto investice budou zadávány až ve druhé polovině roku. Proto určitým způsobem pochybuji o možnosti tohoto usnesení z hlediska praktického využití.
Na závěr si dovoluji podat návrh na usnesení, že Poslanecká sněmovna bere zprávu ministra financí na vědomí. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan poslanec Snítilý. Je to poslední přihlášený do diskuse.
Poslanec Radko Martínek: Jmenuji se Martínek, pane předsedající.
Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, pan poslanec Kühnl řekl s vrozenou upřímností, o co mu ve skutečnosti šlo v okamžiku, kdy navrhoval tento bod jednání. Kromě zájmů jiných mimo jiné mu šlo o to, aby vnutil naší veřejnosti názor, že vláda lže, že se vláda snaží obelhávat parlament.
Dovolil bych si při této příležitosti připomenout, že z hlediska ekonomiky a vývoje ekonomiky našeho státu se tomuto národu, této sněmovně lže dlouhodobě, a sice již od okamžiku, kdy se začalo tvrdit v okamžiku, kdy jsme byli tzv. ekonomičtí tygři, že záporné saldo zahraničního obchodu, které se neustále zvyšovalo, je jen drobná nehoda, bez ohledu na to, že v elementárních učebnicích ekonomie je to vždycky charakterizováno jako první nebezpečný signál toho, že se něco nedobrého v ekonomice děje.
Dovolil bych si připomenout, že v zápětí následoval i propad stavebnictví. Také v tomto případě se tyto údaje bagatelizovaly, přestože znovu je to elementární základní signál, že se krize prohlubuje. Dovolil bych si také připomenout jednu věc, kterou tady navrhuje pan poslanec Payne. Tomuto národu se znovu lže a zase se zavádí na scestí, protože se zde vytváří mýtus tzv. malých podniků. Ale je elementární pravdou, že malé podniky a střední podniky vždycky závisí na stavu velkých, s nimiž v mnoha případech kooperují, od kterých dostávají zakázky.
Pan poslanec a pan ministr Špidla navrhoval příklad z Anglie. Mohu panu poslanci Paynovi ukázat příklad od nás z Moravské Třebové a mohu mu na praktických zkušenostech dokázat, jak to vypadá, když se zřítí takový kolos, jako je v našem případě textilní průmysl.
Z té doby, co jsem v Poslanecké sněmovně, nejvíce mnou otřásl rozpor mezi slovy a činy. Chápal bych zájem a znepokojení některých kolegů v případě, že se projednává deficitní rozpočet. Deficit nikdy není nic dobrého. Na druhé straně mě však zcela konsternovalo, že za dvě hodiny poté tito poslanci bez mrknutí oka schválili státní závěrečný účet, který sděloval deficit rozpočtu, který se před veřejností deklaroval jako vyrovnaný.
Souhlasím s tím, co tady říkají kolegové z Unie svobody, že je normální nelhat, normální je mluvit pravdu, protože jen z pravdy a na základě pravdy mohu nacházet nová řešení. Z tohoto pohledu jsme vděčni ministru financí, že nečekal, jak tady bylo celá léta zvykem, až se věc stane zcela veřejnou, ale v okamžiku, kdy tyto skutečnosti zjistil, je hned řekl, a jak jsem pevně přesvědčen, z nich také vychází při hledání řešení.
***