Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, norma, kterou předkládá vláda, je ve značné míře normou technickou, ale současně je i prvním, byť malým krokem na cestě k důchodové reformě. Důchodová reforma v pojetí současné vlády je založena na kombinaci průběžného financování důchodů, dobrovolného kapitálového financování, které podle našeho názoru bude neseno jednak fondy založenými na občanském základě - argumentaci k tomu nepovedu, protože si myslím, že argumentace je vhodnější při příležitosti například druhého čtení -, a na fondech založených zaměstnavatelským způsobem, tak jak je to třeba obvyklé ve Spojených státech. Znamená to ovšem, že veškeré tyto instituce se musí přetvořit ve skutečné penzijní fondy.
Mí předřečníci se dotkli otázky, která je zásadní. Současný systém důchodového připojištění, tak jak je založený v České republice, je originální, a nejsem si jist, jestli v některých systémech je originalita kladem. V každém případě tato originalita s sebou nese jeden závažný nedostatek - systém působí jako systém krátkodobého spoření se státním příspěvkem. Není to skutečný penzijní systém, protože je příliš snadné z něj vystoupit, stačí spořit po krátkou minimální dobu.
Zkušenosti penzijních fondů ukazují, že některé z nich zaregistrovaly čtyřnásobné vystoupení z fondů a opět vstoupení do fondu a vždy s využitím státní podpory. To jsou věci, které jsou pro finanční rovnováhu takovéto instituce neblahé, a myslím si, že nás čeká ještě velmi mnoho práce.
Na přístupu k tomuto zákonu a k těmto fondům se mimo jiné projevuje další koncepční názor sociální demokracie. Jsme přesvědčeni o tom, že takto významné systémy se musí vyvíjet velmi organicky a že není správné zasahovat do nich revolučním způsobem. Proto - ačkoliv fondy se státním příspěvkem na občanském přístupu nejsou naším dítětem - považujeme za samozřejmé, že jejich systém se bude dále rozvíjet a že mu v celkovém systému důchodového zabezpečení zůstane odpovídající váha.
Ale právě proto, že jsme přislíbili rozsáhlou debatu k důchodovému systému, považoval bych za velmi předčasné v průběhu druhého čtení bez odpovídající autoritativní společenské debaty se pouštět do základních reforem systému, tak jak existuje doposud. Návrh, který předkládá vláda, je podle mého názoru na hranici možného, protože organizační záležitosti nejsou ještě plně dořešeny, kontrolní prostředky systému nejsou plně vyzrálé, není jasné, jaké důsledky by měly daňové úlevy, protože daňové úlevy mohou samozřejmě okamžitě vyvolat určitý tlak a pohyb mezi pojištěnci, není zcela zřejmá rovnováha mezi státním příspěvkem a daňovými úlevami. A právě proto, že zacházíme se systémem, který je mimořádně citlivý, kde zacházení s ním vyžaduje nejvyšší odpovědnost, považuji - dovolte mi, abych použil pojem z jiného oboru - za velmi nesprávnou výrobní praxi ve druhém čtení do této normy vkládat nějaké nové dalekosáhlé návrhy. Je samozřejmé a je to myslím si jasné tak, že to ani nestojí za argumentaci, že systém musí být doplněn daňovými odpisy a daňovými úlevami. Ano, tento systém musí být tímto způsobem přetransformován.
Je také zřejmé, že musí být zcela zřetelně zdůrazněn a zesílen princip důchodového pojištění. Dovedu si představit okolnost, že nárok na vystoupení ze systému a na využití jeho plodů bude spojen s nárokem na důchod z průběžného důchodového systému s ostatními důchodovými nároky. To všechno je možné, je třeba o tom vést velmi hlubokou debatu. Je to debata, která nás má vést k činům, které budou organické a které v kterémkoliv systému a v kterémkoliv okamžiku umožní tento systém udržet pod kontrolou. Mám obavu, že některé z návrhů, které se tady vznášejí ve vzduchu a o kterých jsem debatoval, byť jenom velmi předběžně, přesahují onu úroveň nezbytné opatrnosti, se kterou se musí s něčím tak citlivým, jako je důchodové připojištění, zacházet.
Ale přesto všechno musím jasně říci, že jakýkoliv návrh bude zvážen a debata se povede intenzivně.
Dámy a pánové, myslím si, že vládní návrh v daném okamžiku je maximem možného, je určitým rozumným kompromisem, a jakkoliv nemohu omezovat názory jakéhokoliv poslance a nemohu omezovat jeho možnost v debatě argumentovat své názory, předložit návrhy novel a úprav vládní předlohy, jakkoliv to všechno je správné, že takové možnosti existují, je to součástí demokracie, přesto si myslím, že bychom se měli - dovolte mi ten výraz - při předkládání pozměňovacích návrhů držet při zdi.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí Vladimíru Špidlovi. Hlásí se někdo dál do rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám.
V tuto chvíli bych požádal za prvé zástupce předkladatele pana ministra financí a za druhé paní zpravodajku, jestli budou chtít využít svého práva k závěrečné řeči. Pan ministr ano, paní zpravodajka se rozmyslí podle řeči, resp. již avizuje, že nikoliv.
Hovořit nyní bude ministr financí Ivo Svoboda ve svém závěrečném slově. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom konstatovat, že tato novela byla původně koncipována, jak bylo správně konstatováno, jako novela technicko-bezpečnostní v systému penzijního připojištění a do tohoto systému penzijního připojištění byly již v době jeho zrodu v roce 1994, resp. tento systém byl sevřen velmi tuhým krunýřem modelu vlastních úspor a velmi striktně limitovaného státního příspěvku. Touto kombinací významně znehodnocoval střední a vyšší příjmové skupiny, ba dokonce je svým způsobem odrazoval od využití tohoto modelu jako skutečného důchodového pojištění.
Tento krunýř samozřejmě nelze novelou právní úpravy, která v sobě má zabudované systémové vady, odstranit. Nicméně je úmyslem této vlády podporovat dobrovolné důchodové pojištění, a využila tedy této příležitosti k tomu, aby posílila princip dlouhodobosti, vyjádřený onou sadou základních parametrů, o které zde byla zmínka.
Na straně druhé je potřeba si uvědomit, že v této době může být opravdu velmi rizikové pokoušet se z tohoto dílčího modelu rozvíjet jakýsi model univerzálně platný, např. z důvodu zachování fiskální stability státních financí.
***