Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych při uvedení předkládaného návrhu zákona se zmínil o obecných souvislostech, což si koneckonců myslím je případné v obecné rozpravě a při prvním čtení.
Tento zákon není nic, co vláda předkládala ráda, protože zvýšit souhrnnou kvótu o 2,4 % není nic populárního a není to nic, co přináší politické body. Bohužel situace v rovnováze důchodového systému je taková, že tento krok je nezbytný.
Je nutné si uvědomit, že jakkoli se příležitostně debatuje o důchodové reformě, důchodová reforma se rozbíhá velmi pomalu, a jakkoli by byla radikální, není schopna přinést první významnější výsledky rychleji než za 20 let. Je také nutné si uvědomit, že žádná důchodová reforma nezlevní důchodový systém, pouze je schopna jiným způsobem přenést zatížení, které důchodový systém vyžaduje, a je schopna možná v některých okamžicích národohospodářsky efektivněji zorganizovat jeho stabilitu. Nic víc a nic méně.
Je nutné si uvědomit, že jakákoli reforma, byla tu často zmiňována ona teze o povinných fondech, o povinném důchodovém spoření, s sebou nese transakční náklady. Čili jakákoli důchodová reforma bude vyžadovat mimořádně vysoké náklady a ta, o které jsem se zmínil před krátkým okamžikem, bezprostředně vyžadovala zvýšit pojistné o 8 % a celkové transakční náklady v průběhu následujících 40 let zhruba na úrovni 3,5 bilionu korun. Je to tedy více, než jsou náklady, které bychom potřebovali pro udržení průběžného systému bez jakékoli změny.
Chtěl pány kolegy a paní kolegyně upozornit na to, že jakkoli jsem se vyjádřil skepticky k rychlosti důchodové reformy, tato důchodová reforma pozvolna probíhá. Je to dáno tím, že se začíná posilovat pojistný důchodový princip v systémech občanského pojištění, ve fondech založených na občanském principu a vláda v poměrně brzké době předloží návrh zákona, který otevře prostor pro vytvoření podnikových zaměstnaneckých fondů, a tím otevře další možnost posílení důchodového systému jako celku. Je totiž nutné si uvědomit, že v důchodové reformě nedebatujeme o financování důchodového systému primárně. V důchodové reformě jde o to, zda dokážeme zajistit důstojné nároky důchodců.
A chtěl bych upozornit i na to, že není podle mého názoru oprávněnější nárok než nárok člověka, který obvykle absolvoval 35, 40 let zaměstnání, než nárok takovéhoto člověka být slušně zajištěn v důchodu. Jakýkoli systém, který by toto nezajistil, je systém sociálně nestabilní, a proto také národohospodářsky neefektivní. Státy, které nemají efektivní důchodové systémy, jsou státy chudé, národohospodářsky velmi slabé a nepřinášejí žádnou prosperitu.
Samozřejmě očekávám, že návrh bude kritizován, a to velmi výrazně z hlediska zvyšování souhrnné daňové kvóty . Čili kvóty daně plus sociální pojištění. Chtěl bych upozornit na to, že souhrnná daňová kvóta v České republice je 40,3 % nebo resp. byla, teď je o něco nižší, a že nižší daňovou kvótu mají pouze Velká Británie, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Spolková republika Německo. Ostatní státy mají souhrnnou daňovou kvótu vyšší a paradoxně všechny tyto státy mají průměrně nižší nezaměstnanost než státy s nízkou daňovou kvótou.
Uvádím to jen proto, aby bylo zřejmé, že ukazatele tohoto typu jsou velmi podmíněné a je třeba s nimi uvažovat ve velkých souvislostech. Je dokonce paradoxní, že státy, které mají vyšší daňovou kvótu, mají rychlejší nárůst produktivity práce, ale myslím si, že tady už bych přesáhl základní zaměření svého příspěvku.
O co tedy jde? Důchodový systém se dostává do deficitu a tento deficit má řadu důvodů a poměrně velký rozsah. Je paradoxní, že většina těchto důvodů pro deficit byla vyvolána konzervativními vládami.
Prvním a nejdůraznějším důvodem je snížení odvodu na sociální pojištění z 27,2 na 26 % a toto snížení znamenalo okamžitě přesun systému do deficitu. Důvody podle mého názoru byly velmi povrchní a svým způsobem zavrženíhodné. Jednalo se o to, že sněmovna schválila jistým způsobem vázání přebytků v důchodovém systému a znemožnila, aby tyto přebytky mohly být využity jiným způsobem než prodůchodový systém sám. Vláda na to reagovala tím, že navrhla snížení odvodů, tím systém úmyslně dostala do deficitu, a současně zvýšila odvody na některé jiné politiky sociálního pojištění, na jiné typy sociálních politik, a tím si uvolnila ruce pro volnou manipulaci se sociálními náklady.
Dalším paradoxním jevem je relativně výhodná konstrukce důchodů pro důchodce, kteří nastupují po roce 1995, kde je náhradový poměr v průměru výrazně vyšší než náhradový pomět u důchodců, kteří nastoupili před rokem 1996. V současné době to je aktuálně rozdíl asi 500 Kč.
Dalším významným prvkem je výrazný nárůst nezaměstnanosti, a tím zhoršení tzv. indexu závislosti a současně je velmi výrazným prvkem zhoršujícím bilanci tohoto systému nárůst počtu osob samostatně výdělečně činných, kterým je v tomto systému výrazně ulehčována situace a výrazně je jejich zatížení nižší než průměrných platů zaměstnanců.
Dovolte mi, abych se podrobněji vyjádřil k deficitu. Protože je samozřejmě jasné, že učiníme-li rozhodnutí, musíme také znát jeho důsledky. Nedojde-li ke zvýšení pojištění, bude deficit v roce 2000 12,5 miliardy, v roce 2001 16,1 miliardy, v roce 2002 19,1 miliardy a v roce 2003 24 miliard a několik set milionů. Další výpočty by už podle mého názoru neměly potřebnou hodnotu a neměly by potřebnou věrohodnost. Přesto všechny ukazují na to, že deficit stále stoupá. Pokud zvolíme vládní návrh, je možné systém stabilizovat přibližně do roku 2003, kdy se opět dostáváme do deficitu, deficitu podstatně menšího - asi 2,1 miliardy. To znamená, že získáme čas pro práci a reakce a pro jednotlivé kroky důchodové reformy.
***