(pokračuje Langer)
Přinejmenším proto, že právě díky takovémuto postupu vznikají pochybnosti, zda ti, co proti korupci brojí, sami jejímu lákadlu nepodléhají, neboť způsob, jakým vláda realizuje do této chvíle akci čisté ruce, není nic jiného než vytváření prostoru pro korupci, neboť neexistují žádná průhledná pravidla pro rozhodování takovéhoto orgánu vlády, neexistují žádné kontrolní mechanismy, které by mohly odhalit pochybnosti o tom, že některé případy jsou úmyslně zařazovány na jednání koordinační a analytické skupiny, některé případy úmyslně zařazovány nejsou.
Dovolte mi nyní zabývat se odpovědí pana ministra Grulicha konkrétněji. Položil jsem ministru vnitra celkem 23 otázky. Podle mého soudu velmi zásadní otázky. Při poněkud velkorysejším přístupu bych v odpovědi ministra vnitra mohl najít odpověď na pět z nich. Nechci vás zavalit všemi detaily, obírat vás o drahocenný čas. Oba texty, jednak mé interpelace, jednak odpovědi pana ministra vnitra, máte k dispozici v tisku číslo 95. Přesto bych byl rád, aby vám neunikly některé zásadní a nejzávažnější detaily.
Za prvé - ptal jsem se, proč je před veřejností utajováno složení komise. Myslím si, že každý z nás ví, jakému riziku a nebezpečí, jakým tlakům je vystaven vyšetřovatel, státní zástupce i soudce, který pracuje v první linii. Jejich identita je stíhaným osobám i osobám odsouzeným známa. Identita osob, které pracují v koordinační a analytické skupině, až dosud oficiálně z úst vlády zveřejněna nebyla. Pan ministr mi odpověděl - cituji: "Ten, kdo bude analyzovat právní předpisy a pravomoci státních orgánů z hlediska jejich efektivity, potřebuje, aby jeho bezpečnost byla zajištěna." Myslím, že dalšího komentáře není třeba. Nemyslím si, že náš právní řád je ideální, možná jsem příliš pesimista, ale nevěřím tomu, že někdy v budoucnu se shodneme na tom, že právní řád České republiky bude ideální. V každém případě si ale nemyslím, že jsme na tom tak špatně, aby ti, kteří analyzují právní řád, jeho nedostatky a slabiny, se museli utajovat a být chráněni před veřejností.
Podle odpovědi pana ministra vnitra nelze vyloučit, že členy koordinační a analytické skupiny budou např. státní zástupci a vyšetřovatelé policie. Všichni jsme měli možnost vidět onen seznam v médiích zveřejněný, nicméně vládou nikdy oficiálně nepotvrzený.
Logicky se tedy naskýtá otázka, jestli pan ministr myslí opravdu vážně své tvrzení v odpovědi na interpelaci, že předseda koordinační a analytické skupiny bude v případě účasti těchto osob v tomto orgánu úkolovat vyšetřovatele policie a státní zástupce. Myslím si, že by to bylo v naprostém rozporu s jejich postavením a bylo by naprosto nepřijatelné, aby politik ze své funkce úkoloval vyšetřovatele a státní zástupce při jejich činnosti.
Dále jsem se ptal pana ministra vnitra, jakým způsobem bude koordinační a analytická skupina získávat informace pro svoji činnost. Jeho odpovědí mi bylo, že skupina koordinuje pouze s výborem pro obranu ekonomických zájmů, jehož je poradním orgánem, že komunikuje s jednotlivými ministry. Žádné jiné výstupy, popř. komunikaci vlastním jménem ve vztahu k státním orgánům koordinační a analytická skupina podle ministra vnitra nemá. Jaká je ovšem realita? Realita je ta, že pan ministr Bašta jako druhý člen téže vlády tvrdí, že podněty koordinační a analytické skupiny mají směřovat až tam, že budou podávána trestní oznámení. Skutečně se tak děje. Myslím si, že by nám neměl uniknout rozpor, kdy na jedné straně ministr vnitra, který je zodpovědný za vnitřní bezpečnost, tvrdí "a", druhý ministr vlády tvrdí "b". Tato stanoviska jsou v příkrém rozporu. Naší povinností je ptát se, kde je pravda a jakým způsobem bude tato skupina nadále pokračovat. Připadne mi nepřijatelné, aby ministr vnitra říkal něco jiného než druhý ministr a aby skupina a poradní orgán vlády konaly zcela jinak, než ministr odpovědný za vnitřní bezpečnost říká.
Mohu se přenést přes tento zásadní rozpor, ovšem musím se zeptat, kdo bude nést škody způsobené neodůvodněnými obviněními takovéhoto administrativního orgánu vlády. Myslím si, že každý z nás si dokáže představit situaci, kdy je soukromou osobou, kdy je díky působnosti koordinační a analytické skupiny iniciován podnět k zahájení trestního stíhání, kdy tento podnět je veřejně diskutován společně také se jménem této osoby, nicméně za několik dnů, týdnů, měsíců se ukáže, že tento podnět nebyl opodstatněný. Věc bude odložena, ovšem morální a možná i hmotná škoda této osobě byla způsobena. Pan ministr vnitra mi nebyl schopen odpovědět, který pracovník ve schématu poradního orgánu vlády, který ovšem není jeho pracovníkem, ale de facto pracovníkem úplně jiného orgánu, protože tam byl delegován, bude odpovědný.
Samo o sobě je to na habilitační práci na právnické fakultě. Pan ministr vnitra přehlédl skutečnost, že zákon o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci se týká jen svěřeného výkonu státní správy. Postrádám tedy odpověď, jakým způsobem je připraven řešit podobné otázky a kdo odpovídat za škodu, která bude způsobena osobám nebo také společnostem, které budou bezdůvodně na základě rozhodnutí takovéhoto administrativního orgánu poškozeny.
Nedozvídám se také v odpovědi, jakým způsobem a podle jaké metodiky bude komise pracovat. Tak zněl i můj dotaz. Nejenže odpověď absentuje, ale pan ministr neopomněl zdůraznit, že koordinační a analytická skupina nebude přímo působit na činnost konkrétních orgánů. Mohu se tedy zeptat, jak bude vypadat ono nepřímé působení.
Mohl bych zde uvést další výčet, jako je absence pravidel a kritérií, podle kterých bude tato skupina rozhodovat. Závěrem s ohledem na plynoucí čas bych jen uvedl výčet otázek, na které postrádám odpověď a které jako člověk, kterému záleží i na tom, aby vláda a orgány státu efektivně působily při potírání každého protiprávního jednání, potřebuji.
První otázkou je, na jakém právním základě budou pracovat členové komise. Již jsem hovořil o otázkách, které jsou spojeny s právním postavením celé skupiny a jejích členů.
Další otázka je, jaké náklady si vyžádá vlastní režie této skupiny.
Třetí otázka: Jaká konkrétní kritéria byla pro komisi vytvořena, aby mohla být ověřena vůbec efektivita její práce?
Čtvrtá otázka: Jak bude činnost komise evidována, aby bylo možno zpětně ověřit efektivitu vynaložených prostředků?
Pátá otázka: Je možné vyloučit, že tato skupina bude získávat informace z vyšetřovacích a policejních spisů?
Šestá otázka: Bude komise přezkoumávat i případy, kterými se policie již zabývala a které byly odloženy?
Sedmá otázka: Uvažuje se o tom, že by cestou státních zástupců, kteří jsou zřejmě členy komise, bylo realizováno ukládání pokynů státními zástupci policejním vyšetřovatelům, co mají šetřit, popř. kdy mají zahájit trestní stíhání?
Úplně na závěr si vám dovoluji připomenout některé skutečnosti, které se objevily na veřejnosti v souvislosti s personálním obsazením této skupiny. Podle informací v médiích by měl být členem této skupiny i bývalý státní zástupce, který již v minulosti byl odvolán ze své funkce pro vědomé a účelové porušování svých pracovních předpisů, resp. norem, podle kterých by měl pracovat. Byl odvolán ze své funkce také proto, že zpochybnil svoji nestrannost tím, že organizoval tiskové konference, na kterých při absenci jakýchkoli důkazů a podkladů pro svá tvrzení se pouštěl do polemik a spekulací o tom, co se stalo, co se mohlo stát a co se určitě podaří odhalit bezprostředně potom, až jemu jako státnímu zástupci se podaří pro to shromáždit důkazy.
Dalším členem této komise by měl být člověk, který je podezřelý z toho, že byl v minulosti aktivním členem a také důstojníkem bývalé Státní bezpečnosti. Ptám se a kladu otázku vám všem, jestli účast takovýchto osob v takovémto orgánu není tou poslední tečkou, která by měla následovat za odpovědí, nakolik je smysluplná takováto činnost, nakolik je efektivní takováto činnost vlády, nakolik existují pochybnosti o tom, že celý tento krok není jen pouhým plněním líbivého předvolebního gesty sociální demokracie, a nakolik je to upřímná, cílevědomá, systémová snaha vyrovnat se s takovým jevem, jako je korupce ve společnosti.
***