(pokračuje Langer)
V tuto chvíli bych požádal svého kolegu místopředsedu Stanislava Grosse, zda by se nemohl ujmout řízení schůze.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořit bude místopředseda sněmovny Langer, neboť projednáváme jeho interpelaci, která byla odsunuta Poslaneckou sněmovnou z 8. schůze na 9. schůzi pro nepřítomnost ministra. Otevírám nyní rozpravu, do které jako první je přihlášen místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer. Prosím, pane místopředsedo, můžete hovořit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, obdržel jsem odpověď ministra vnitra Václava Grulicha na svou písemnou interpelaci ve věci tzv. koordinační analytické skupiny výboru pro ochranu ekonomických zájmů České republiky. V prvním případě bych si dovolil používat zkratku KAS, ve druhém případě zkratku VOES.
Jsem nucen konstatovat, že tato odpověď je nejen nedostatečná, ale také neúplná a vnitřně plná rozporů. Odpověď pana ministra Grulicha nejen že neodpovídá na položené otázky, ale dokonce vyvolává i otázky a pochybnosti další. Vzhledem k závažnosti věci jsem proto byl nucen požádal předsedu sněmovny o zařazení tohoto bodu na pořad jednání naší schůze a vyvolat k ní takto rozpravu. Odpověď pana ministra Grulicha byla přeložena z jednání minulé schůze pro jeho zdravotní indispozici na jednání této schůze, nicméně pan ministr je nepřítomen i nyní a já jsem byl postaven před dilema, zda projednávat tuto věc v jeho nepřítomnosti, nebo zda věc odložit na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Domnívám se však, že věc je natolik závažná, že další dvouměsíční prodleva již není možná, a proto jsem požádal o projednání toto věci, byť s vědomím toho, že ministr Grulich není přítomen.
Dovolte mi, abych se dříve, než se budu zabývat přímo odpověďmi ministra vnitra, zmínil o několika obecnějších tématech. Je nepochybné, že korupce je jednou z nejnebezpečnějších forem trestné činnosti. Je často rafinovaná, nenápadná, latentní. Tím spíše však efektivní boj s ní vyžaduje alespoň elementární znalost jejích znaků a z toho také vyplývá, že namísto ad hoc akcí je třeba trvalého a především systematického postupu. My jsme však svědky pochybného a podle mého názoru také marného pokusu o naplnění lákavého a podbízivého slibu sociální demokracie, který byl dán před volbami. Své vystoupení bych mohl ukončit trochu jízlivou poznámkou a možná i úšklebkem, kdyby však nešlo o tak závažnou věc, jako je korupce, o tak závažnou věc, ve které myslím žádné zlehčování není na místě, a mělo by být naším společným zájmem najít efektivní způsob, jak proti ní bojovat.
Pokud jde o onu koordinační analytickou skupinu, zkratkou KAS, nelze hodnotit její ustavení než jako prázdné a kampaňovitostí zavánějící gesto. Byl bych rád, kdybychom do souvislosti s odpovědí pana ministra Grulicha, kterou máte k dispozici, dali srovnání s vystoupením jiného člena vlády, pana ministra bez portfeje Jaroslava Bašty, který zodpovídá ve vládě také částečně za bezpečnostní problematiku. Myslím, že ze srovnání vystupování dvou ministrů jedné vlády si můžeme udělat obrázek o tom, jaké pochybnosti a jaké rozpory v jedné vládě mezi dvěma ministry na adresu jednoho orgánu existují.
Co je to tedy koordinační analytická skupina. Ve své podstatě KAS neznamená nic jiného než to, že vláda, která má kolem sebe obrovské množství poradců, si zřizuje nový poradní orgán. Jinými slovy zřizuje poradní orgán poradního orgánu vlády. Mohli bychom se tomu zasmát a zeptat se, kdo poradí poradci poradce. Naší povinností, Poslanecké sněmovny, je ptát se jako orgán vládu kontrolující po efektivitě a nákladech spojených s její činnosti a samozřejmě také po zákonnosti postupu vlády v její činnosti. To nám ovšem vláda, resp. ministr vnitra, nejen že přímo neumožňuje, ale přímo nám v tom brání. Na jedné straně totiž pan ministr Grulich tvrdí, že náklady spojené s činnosti KAS jsou minimální, na druhé straně jsme při projednávání návrhu státního rozpočtu na tento rok slyšeli hřímat premiéra, když vysvětloval potřebu navýšení nákladů Úřadu vlády o 40 mil. na úkor BIS právě zřízením a existencí tohoto výboru a této skupiny. Patrně by tedy bylo dobré, kdyby levá ruka věděla, co dělá ruka pravá, nebo jedna levá ruka věděla, co dělá levá ruka druhá.
I člověka, který se v dané problematice příliš neorientuje, by ovšem přímo do očí měly udeřit rozpory, a řekl bych naprosto zásadní rozpory, mezi stanovisky ministra vnitra odpovědného za vnitřní bezpečnost a ministra bez portfeje Jaroslava Bašty, výboru na obranu ekonomických zájmů a koordinační analytické skupiny. Rozpory ve stanoviscích dvou ministrů téže vlády, která tyto orgány vytvořila. Uvedl bych několik případů.
Zatímco jeden z jmenovaných předpokládá jen výstupy skupiny vůči výboru, druhý vidí výstupy z koordinační analytické skupiny daleko širší. Zatímco jeden v ní spatřuje poradní a analytický orgán, druhý vidí KAS jako instituci, která konečně vyřeší to, cituji: "že justice není schopna některé věci dotáhnout".
Příklad třetí. Podle jednoho z jmenovaných ministrů bude KAS podatelnou a místem, kde se budou třídit všemožná podání a udání, podle druhého to bude specializovaná protikorupční jednotka s právem iniciovat tak závažnou věc, jako je trestní stíhání. Myslím, že je možné vše, ovšem pouze pokud je to v mezích zákona. Já bych přesto místo těchto tří variant uvedl variantu čtvrtou, která je možná méně lákavá, méně mediálně zajímavá, ale je to varianta, která je podle mého názoru jediná možná a účinná a efektivní v boji proti korupci, to je důraz na zvyšování kvality vyšetřovatelů, důraz na zvyšování kvality působení policie, státního zastupitelství a také soudů. Uznávám, že to není tak zajímavé pro média, nicméně jsem hluboce přesvědčen o tom, že to je jediná cesta, jak se můžeme s korupcí jako nebezpečným kriminogenním jevem vyrovnat.
Místo tohoto postupu se nám tady rýsuje kuriózní představa téměř party dobrovolníků, kteří jsou současně brilantní legislativci a brilantní vyšetřovatelé, kteří se nechají vytrhnout ze svých zaměstnání, kde nejsou potřeba, a jejich místa je zřejmě možno zrušit, a my, veřejnost a poslanci, vlastně ani nevíme, co tito lidé dělali a zda jsou na svých původních místech vůbec potřeba. Tito dobrovolníci, a to je ovšem ono nebezpečí - a zde bych si dovolil zvážnit hlas - budou suplovat svou účastí v koordinační analytické skupině standardní vyšetřovací postupy a budou působit v rozporu s tím, co je zažitým zvykem, co je zákonným postupem, který náleží výhradně a pouze orgánům činným v trestním řízení. Ze zákona totiž jsou příjemci podnětů o trestné činnosti policie nebo státní zastupitelství a jen jim přísluší rozhodovat o tom, kdy konat a kdy nikoli. Jakýkoli jiný postup je nejen nesystémový, ale závažným způsobem zpochybňuje postavení orgánů činných v trestním řízení a přiznám se, že se divím, že tyto orgány zatím jen mlčky přihlížejí, jak je jim ubíráno na pravomoci, a tím přirozeně i autoritě. Už nyní jsme totiž svědky situace, kdy s velkou pompou je nám oznamováno, v kolika a jakých případech koordinační a analytická skupina iniciovala trestní stíhání, abychom se vzápětí dověděli, že policie mnohé z těchto případů již dávno sama z vlastního podnětu šetří, a dokonce že některé tyto případy se nacházejí v takovém procesním stadiu, že již byla podána obžaloba a věc je buď v předběžném projednání, nebo již ve stavu řízení před soudem. Je to opravdu skvělá ukázka systémového postupu, kdy jedna ruka neví, co dělá druhá, resp. kdy takovýto orgán vlády komplikuje a zpochybňuje činnost orgánů činných v trestním řízení a mnohdy se chlubí cizím peřím, kdy vydává za svůj úspěch to, co tyto orgány samy, naplňujíce svoji zákonnou povinnost, dělají.
Mělo by být nezpochybnitelným pravidlem, že jakmile přijde jakýkoli podnět o trestné činnosti, je třeba jej ihned postoupit orgánům činným v trestním řízení. Myslím, že je nepřijatelné, aby se kdesi na vládě v kanceláři rozhodovalo o tom, co se pošle dál k vyšetřování a co nikoli.
***