Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
4. února 1999 v 9.02 hodin
Přítomno: 193 poslanců
(Schůze zahájena v 9.02 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení přítomní členové vlády, je 9.02 hodin. Zahajuji třetí jednací den 9. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali paní poslankyně Ivana Hanačíková, paní poslankyně Zdeňka Horníková a pan poslanec Josef Mandík - diagnóza chřipka, pan poslanec Stanislav Křeček z důvodu nemocniční hospitalizace a páni poslanci Petr Nečas, Jiří Payne a Miloš Titz z důvodu zahraniční cesty. Z členů vlády se omlouvají pan ministr Miloš Kužvart, místopředseda vlády pan Egon Lánský a místopředseda vlády pan Pavel Rychetský.
Prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. Mám již oznámení od prvních kolegů. Pan poslanec Pavel Hojda má náhradní kartu č. 3, pan poslanec Jiří Maštálka náhradní kartu č. 5. Další oznámení tohoto typu zatím nemám k dispozici.
Přistoupíme nyní k bodu 57 schváleného pořadu, kterým jsou
57.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace poslanců
Na pořad jednání 9. schůze Poslanecké sněmovny jsou předloženy 4 odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Přistoupíme nyní k projednávání odpovědí na písemné interpelace poslanců.
Je zde přítomen ministr zdravotnictví pan Ivan David, přistoupíme tudíž k první odpovědi na vznesenou interpelaci, která se týká právě jeho osoby.
Ministr zdravotnictví pan Ivan David odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci současného nárůstu ohrožení pacientů nemocných na srdce a pacientů nemocných diabetem v současném systému organizace a financování zdravotní péče. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 103.
Prosím pana poslance Miroslava Grebeníčka o jeho vystoupení a současně mu uděluji slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, pane premiére, pane ministře, dámy a pánové.
Nechci a nebudu se řadit do mediálně vytvářeného zástupu kritiků ministra zdravotnictví. V jeho práci vnímám snahu o koncepční přístup a věcné řešení problémů a tento jeho postoj musím naopak ocenit.
Koncepci práce Ministerstva zdravotnictví na léta 1998 - 1999 považuji dokonce za dosud neucelenější materiál, který byl zatím od r. 1989 tímto ministerstvem vypracován a který vychází z opravdové analýzy příčin dosavadního neutěšeného stavu našeho zdravotnictví. Ano, jedná se o ucelený soubor konkrétních návrhů na různá krátkodobá i dlouhodobá řešení. Jde zejména o znovuzavedení státní kontroly a garance nad organizací a provozem zdravotní péče, respektuji i základní premisu ministra Davida, že zdravotnictví je třeba rozvíjet jako veřejnou službu, nikoli jako sektor běžné obchodní činnosti. Lze podpořit i záměr budování stacionářů domácí péče atd.
Vítám znovuzřízení institutu hlavních krajských a okresních odborníků, kteří budou garantovat odbornou kvalitu léčebné péče. Za zásadní považuji i to, že Ministerstvo zdravotnictví se hodlá opět ujmout řízení lékové politiky s cílem odstranit chaos na trhu s léky, včetně omezení působnosti různých zájmových skupin. Oceňuji i důraz na regulaci maximálních cen léků a na zajištění maximální dostupnosti lékařských služeb včetně pohotovostních dodávek léků. Lze také uvítat orientaci Ministerstva zdravotnictví na opětné působení komise pro účelnou farmakoterapii.
Nutnost zavedení důsledné kontroly financování zdravotnictví a zvýšení podílu státu na kontrole činnosti zdravotních pojišťoven rovněž vítám. To se týká i problematiky doškolování zdravotníků, jejich odměňování i renesance zdravotnického výzkumu.
Ve své interpelaci ve věci nárůstu ohrožení pacientů nemocných na srdce a pacientů nemocných diabetem v současném systému organizace a financování zdravotní péče jsem však vycházel z obav svých spoluobčanů. Obraceli se na mne ve strachu, který pociťovali na základě zpráv médií, a tedy o odkládání život zachraňujících operací. Vyslovovali obavy ze zavádění poplatků, které zatíží pacienty nemocné diabetem. Byl jsem povinen na jejich obavy reagovat.
Od ministra zdravotnictví dr. Ivana Davida, CSc., jsem obdržel odpověď, kterou jste v parlamentním tisku obdrželi i vy. Pokud mě ministr přesvědčil uvedením statistických údajů o prudkém nárůstu operací srdce, beru to plně na vědomí.
V jedné věci však s ministrovou odpovědí na mou interpelaci zatím nemohu souhlasit. A to je situace zavádění poplatků spojených s inzulinovou léčbou pacientů nemocných cukrovkou. Nové poplatky spojené s aplikací inzulinu formou inzulinových per u pacientů jsou natolik závažnou věcí, že jsem se rozhodl obrátit na vás, paní poslankyně a páni poslanci, se žádostí o společné posouzení problému.
V souladu s informacemi, které mám k dispozici a které čerpám i ze stanovisek Svazu diabetiků, aplikace humánních inzulinů inzulinovými pery není údajně nadstandardem, ale v souladu se závěry Saintvincentské deklarace z r. 1989, přijaté i naší vládou, je součástí zvýšené kvality života diabetiků. Zpoplatnění tohoto způsobu léčby je pak fakticky krokem zpět v již dosažené úrovni kvality života velké skupiny diabetiků. V případě zavádění poplatků za tuto léčbu a nuceného přechodu zejména sociálně slabých pacientů na jiné formy jde tedy fakticky o zhoršení již dosažené kvality života nemocných diabetem, ale také o zhoršení podmínek přístupu této skupiny na trh pracovních příležitostí.
Dámy a pánové, chci upozornit na to, že onemocnění diabetem přináší postiženým tak značná omezení ve způsobu života, v pracovním uplatnění, v nárocích, i finančních, spojených s přísnou životosprávou, že mluvit při nově zaváděných poplatcích o rušení nadstandardu je víc než problematické.
Pokud ministru zdravotnictví jeho odborné zázemí dalo informace tohoto druhu, žádám o jejich nové posouzení. Jde-li v tomto případě o úsporu v řádu milionů korun ročně, pak jde navzdory krizové situaci české ekonomiky a českého zdravotnictví o úsporu víc než nevhodnou. Taková úspora povede ke zvýšení potíží nemocných a je, jak jsem na základě obdržených informací doložil, návratem zpět, který pro stát přinese zvýšené náklady spojené s vyšší obtížností jejich společenského uplatnění.
***