(pokračuje Bendl)
Nabízí se otázka, co vlastně myslela vláda vážně - zda své honosně proklamované programové prohlášení, nebo tuto materii.
Navržená novela svým navýšením hmotného zabezpečení způsobí zvýšení počtu těch, kteří pracovat nemají zájem, neboť jim zvýší životní úroveň, aniž by pro to museli cokoli udělat. Považuji za hrubý nedostatek zákona umožnění těm, kteří čerpají státní prostředky nutné na jejich rekvalifikaci a navíc pobírají po celou dobu vyšší hmotné zabezpečení, aby v případě, že na místo, které jim umožnila rekvalifikace, nenastoupí, nebyli nuceni finanční částku do nich státem investovanou vrátit. Jde jednoznačně o vyhazování peněz v situaci, kdy si to Česká republika nemůže dovolit.
Řešena není ani situace, kdy dojde ke ztrátě zaměstnání z popudu zaměstnaného. Odejde dohodou bez udání důvodu, a přitom má nárok na hmotné zabezpečení, ač práci samovolně opustil. Ptám se: proč? Jde o další černou díru státního rozpočtu, kde mizí značné prostředky potřebné jinde.
Ustanovení § 7 odstavec 3 o tom, že uchazeč o zaměstnání může být z evidence vyřazen, jestliže bez vážných důvodů odmítne nastoupit do zaměstnání, v praxi znamená - bohužel - že úřady práce uchazeče pouze pokárají, ale v evidenci dotyčného ponechají, přičemž je mu dále vypláceno hmotné zabezpečení. Stejně tak znovu zařazení do evidence po třech měsících nevede k dostatečné zodpovědnosti občanů a není pro nezaměstnané dostatečnou motivací si práci hledat.
V § 14, kde jsou vyjmenovány důvody pro neposkytnutí hmotného zabezpečení, je pod písmenem d) opět ustanovení, které umožňuje vyhýbat se práci všem, kteří mají alespoň jedno dítě ve věku do 15 let, nebo dokonce pouze zaměstnaného manžela či manželku. Jde o další prostor pro ty, kteří práci nechtějí a zneužívají míry solidarity ostatních v duchu současné a bohužel i předpokládané novely zákona o zaměstnanosti.
Pozitivním rysem návrhu zákona je řešení zaměstnávání cizinců na území České republiky. Jenomže pokud zaměstnavatelé nenajdou pracovní sílu, neboť se některým rodinám vyplatí nepracovat, a mzdové náklady budou výrazně zhoršovat konkurenceschopnost firem, budou nuceni skončit s podnikáním. Že se tato navrhovaná opatření dotknou zejména malých, drobných firem, je doufám zbytečné konstatovat.
Znovu je zde otázka, jak vážně bylo myšleno programové prohlášení vlády, které bylo vstřícné k drobným podnikatelům, s tímto kontrastujícím házením klacků jim pod nohy. Jelikož návrh zákona stávající situaci spíše komplikuje, než aby jí pomáhal, dovolím si navrhnout sněmovně zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším písemně přihlášeným je pan poslanec Jaroslav Štrait. Dalším přihlášeným je pan poslanec Stanislav Volák. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, měl jsem osobně velmi smíšené pocity, když jeden z poslanců ODS v rozpravě o rozpočtu vášnivě pěl chválu na prospěšnost bankrotů a nezaměstnanosti. Stalo se u nás módou - jak potvrdil i předřečník - že nezaměstnaný je občan, který se programově vyhýbá práci. To neplatilo ani v době, kdy bylo v okresech padesát nebo sto lidí bez práce. Dnes jsme bohužel o mnoho dál. Nezaměstnaných je skoro 400 tisíc a na jedno volné místo je nejméně deset uchazečů. Teplé místo v kotelně s kanapem je víc jak lukrativní a platí se za něj odstupné.
Za varující považuji, že čtvrtina ze 400 tisíc nezaměstnaných jsou lidé, kteří nemohou na trhu práce nabídnout plnohodnotnou pracovní sílu. Jsou to mladí lidé bez praxe a zdravotně postižení. Nemám důvodu nevěřit ministru Špidlovi, že nás čeká v tomto roce půl milionu lidí bez práce. To bude historicky nejvyšší nezaměstnanost v českých zemích.
Současná nezaměstnanost je po roce 1934 druhá nejvyšší. Stalo se rovněž módou tvrdit, že českou nezaměstnanost vytrhne drobné podnikání. Když jsou např. v Hradci Králové na kolenou tři velké podniky - nejen ony - které svého času dávaly práci přes deset tisíc lidí, Škodovka - světoznámá svými potravinářskými a chemickými celky, ČKD - naftové motory, gumovka, tak nezaměstnanost neřeší zástup žen, které budou plést svetry a punčochy. Dnes drží trumfy v otázkách zaměstnanosti víc ministr Grégr než ministr Špidla.
Předložená novela je bezpochyby potřebná. Bohužel ministerstvo práce v této etapě zatím oprášilo starou novelu z dílny ministra Vodičky. V takové podobě se nebude konat v otázkách zaměstnanosti ani čtvrtobrat. Určitý obrat ano, ale velmi malý. V druhém čtení je třeba přednést další pozměňovací návrhy.
Novela by měla nastartovat proces permanentní diskuse o kritické situaci v české nezaměstnanosti - nebo zaměstnanosti - která začíná být srovnatelná s krizovými zeměmi Evropské unie. Novela na jedné straně zpřísňuje podmínky zaměstnávání cizinců - ono to zde už zaznělo ve zpravodajské zprávě - ale na druhé straně nenavrhuje zpřísnit poslední cizinecký hit - živnostenské podnikání cizinců. Proto by bylo bývalo vhodné novelizovat i živnostenský zákon a obchodní zákoník. Chápu, že všechno nejde naráz.
Bohužel v novele nejsou další nezbytné legislativní zkušenosti. Nezvyšují se nedůstojné dávky v nezaměstnanosti a i tak nadále výběr pojištění na zaměstnanost bude dofinancovávat rozpočet. Nepočítá se s přísnějšími sankcemi u těch podnikatelů, kteří porušují povinnost zaměstnávat osoby zdravotně postižené, atd.
Na adresu předřečníka: Od roku 1993 jsme každý jeden z nás pojištění proti nezaměstnanosti. Na to si platíme. Bylo rozděleno něco málo, ale 65 miliard - a mám přesnou skladbu samozřejmě po rocích - bylo rozpuštěno předchozími vládami ve státním rozpočtu.
Výhrad mohu mít ještě celou řadu, ale nechám si to do druhého čtení. Přes tyto výhrady je třeba novelu propustit do druhého čtení. Je krokem vpřed. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Volák. Další písemnou přihlášku po tomto přihlášku nemám. Jako první z místa je pan poslanec Škromach. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, myslím, že nezaměstnanost je natolik vážnou věcí, že bychom se při jejím rozboru neměli uchylovat k nějakým velmi jednoduchým a schematickým přístupům, jak jsme zde bohužel u jednoho z předřečníků slyšeli.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že nezaměstnanost je po rozpadu rodin a tradičních evropských struktur jeden z největších civilizačních problémů.
***