Poslanec Josef Jalůvka: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vyjádřil rovněž svůj názor k návrhu na zrušení předmětných zákonů. Nesouhlasím s těmito návrhy. Domnívám se, že je v souvislosti s návrhem komunistických poslanců namístě připomenout znění jiného zákona, který je od r. 1993 součástí našeho právního řádu, a to zákona č. 198/1993 Sb, o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
V tomto zákoně Parlament České republiky konstatoval odpovědnost Komunistické strany Československa a osob, které komunistický režim prosazovaly jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické a ideologické oblasti, za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989. A to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, za nahrazení fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, za destrukci tradičních principů vlastnického práva. Dále za zneužívání výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům. V neposlední řadě za bezohledné ničení přírody.
Zákon č. 198/1993 dále konstatuje, že k dosažení svých účelů tento režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, neváhali porušovat základní zásady demokratického právního státu, neváhali k perzekuci občanů zneužít všech mocenských nástrojů. Odpůrci režimu byli popravováni, vražděni, žalářováni. Bylo vůči nim používáno brutálních metod při vyšetřování a žalářování. Byli zbavováni majetku, byl jim i jejich rodinným příslušníkům znemožňován výkon zaměstnání, přístup ke vzdělání. Nemohli svobodně vycestovat do zahraničí atd.
Režim se neváhal spojit proti vlastním občanům s cizí mocností, aby udržel tento stav za pomoci jejích okupačních vojsk.
Se zněním zákona č. 198/1993 se plně ztotožňuji. Bohužel jsme v současné době svědky toho, že ti, kteří minulý režim aktivně prosazovali, pomalu ale jistě opět získávají vliv nejen v hospodářské sféře, jako např. manažeři významných průmyslových podniků, ale i na poli politickém, kde velmi citelně vnímám návrat aktivních přisluhovačů minulého režimu k moci na úseku obecních a městských samospráv.
V těchto souvislostech se jako občan této země nemohu smířit s představou, že by zrušením lustračního zákona byl umožněn přístup do vysokých funkcí ve státní správě, v armádě, v policii, v Bezpečnostní informační službě, v informačních médiích, v justici atd. těm, kteří se podíleli na zvůli a bezpráví v této zemi. Nemohu se smířit s představou, že by funkce, ke kterým se lustrační zákon vztahuje, mohli dnes zastávat bývalí příslušníci státní policie, její spolupracovníci, vysocí funkcionáři KSČ nebo třeba členové bývalých prověrkových a normalizačních komisí po 21. srpnu 1968.
Nemyslím si, že lustrační zákon stanovuje omezení představující diskriminaci založenou na politickém přesvědčení. Lustrační zákon neomezuje žádného občana, který inklinuje ke komunistické ideologii. Lustrační zákon pouze stanoví pro výkon jistých funkcí předpoklady, které mají zajistit, aby tyto funkce nemohl vykonávat ten, který se podílel na zavrženíhodných praktikách totalitního režimu. Ten, který se podílel na potlačování lidských a občanských práv. Účast na útlaku jiných nelze zdůvodnit ani omluvit politickým přesvědčením.
Účast na těchto praktikách dle mého názoru vypovídá o vlastnostech konkrétního člověka a jeho přístupu k moci a vlivu. Mám za to, že náš stát má právo stanovit předpoklady k výkonu funkcí státně politického významu ve smyslu lustračního zákona.
Na rozdíl od předkladatelů zákona, kterým má být lustrační zákon zrušen, se domnívám, že princip zákona nespočívá na tom, že člověk je nebo není někde evidován, jak je uvedeno v důvodové zprávě, ale právě na tom, co ten či onen člověk dělal. Mohu se jen domnívat, proč předkladatelé zákona sahají po tak zavádějící argumentaci a co vlastně sledují zrušením lustračního zákona. Jejich návrh, ofenzivní politika KSČM a skutečnost, že ještě stále nemáme dobudovánu ucelenou soustavu státních orgánů, mě utvrzují v přesvědčení, že důvody, pro které byl lustrační zákon přijat, tedy snaha o odvrácení rizika subverze a možné recidivy totality, dosud trvají. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji poslanci Jalůvkovi, neregistruji další přihlášku do rozpravy. Končím tedy obecnou rozpravu k tomuto zákonu. Vzhledem k tomu, že byla spojena rozprava a jedná se o zákony velice úzce související, myslím, že mohu poprosit předkladatele i zpravodaje o závěrečné slovo společně k oběma tiskům.
Poslanec Vojtěch Filip: Já bych ve svém závěrečném slově řekl jenom několik poznámek. Trochu mě mrzí - a přesvědčuje mě o tom poslední vystoupení - že někteří kolegové si ten zákon ještě ani nepřečetli. Dovolte mi, abych předtím, než své závěrečné slovo řeknu, reagoval na slova kolegy Payna. Já nevím, co kolega Payne chce slyšet od všech lidí, kteří tady budou vystupovat, ale samozřejmě by tady mohl chtít slyšet, jestli nebyli například agenty jiných zpravodajských služeb, třeba zahraničních, jakýchkoli, takových jistě bylo nebo je také dost. To by bylo rovněž zajímavé. Samozřejmě by tady museli někteří říci, jací byli jejich rodiče, jak pracovali a že jsou mezi námi takoví, kvůli jejichž rodičům se například zavádělo jedno konkrétní ustanovení v lustračním zákoně. Ale já jsem přesvědčen o tom, že jde o jinou věc.
Jde o to, jestli v sobě najde část lidí v této sněmovně alespoň tolik odvahy, kterou našel pan prezident Havel v r. 1995. O nic jiného. A pokud jde o mou osobu, kolega Payne, kolega Vidím ví, že jsem byl předmětem zájmu komise 17. listopadu. Teď jsem byl na Frekvenci 1, kde bylo sděleno, že je to zpráva ČTK. Zapomněli ovšem sdělit v téže zprávě ČTK, že jsem byl ten, který ten soudní spor vyhrál. To už se neříká! Já bohužel neumím francouzsky, jak o mně bylo uvedeno ve spise, který někdo zfabrikoval, a musel jsem se vůči tomuto nařčení před soudem bránit. Mě to, že neumím francouzsky velmi mrzí. Ale jinak k tomu, že jsem byl snad uveden, tak jak mi někdo předložil, jako ideový spolupracovník československé rozvědky - mě by těšilo, kdybych jím byl, ale bohužel jsem jím nebyl.
***