(pokračuje Filip)
Nakonec mi dovolte jednu malou poznámku. Zajímavým způsobem se vyjádřila vláda České republiky k mému návrhu. Dokonce si myslím, že je to významný posun do reality proti tomu, co jsem slyšel na jednání petičního výboru, když jsme se bavili o dodržování lidských práv v České republice a o zprávě Evropské komise vůči České republice. Tehdy to bylo tak, že to necháme do roku 2000 vyhnít, nyní je to tak, že vláda předloží novelu zákona o utajovaných skutečnostech. Já bych byl rád, kdyby tato novela byla přijata, kdyby začaly platit normální poměry v České republice a nebyli by lidi obtěžováni za to, že jsou někde evidováni, ale aby byla posouzena jejich konkrétní činnost. Podotýkám, že pokud jejich činnost by byla v rozporu se zákonem tehdy nebo ještě dnes platným, tak bych byl pro to, aby taková činnost, která byla v rozporu se zákonem, byla potrestána. Ale nemohu souhlasit s tím, aby někdo, kdo se ničeho nedopustil, měl být diskriminován, protože je někde evidován.
Vím, že každý můžeme mít nějaký názor na tuto věc. Pravděpodobně se této sněmovně stejně jako před dvěma lety, když jsem to poprvé navrhoval, nebude chtít zákon zrušit. Je to škoda. Myslím si, že ti, kteří chtějí budovat právní stát, by ho měli budovat právě na principu mezinárodních norem, kterými je Česká republika vázána, a ne - řekl bych - na politicky schematickém uvažování.
Na závěr vyslovím jedno přání. Pokud bude nový zákon o utajovaných skutečnostech skutečně dobrý, bude chránit Českou republiku před tím, aby nebyly zneužívány informace v neprospěch České republiky, budu první, který se bude zastávat takového řešení. Byl bych rád, kdyby ta novela přišla brzy, protože onu skvrnu na právním řádu České republiky nechci dokladovat touto horou různých časopisů a poznámek ze zahraničních sympozií, které mám u sebe k dispozici. Myslím si, že ten, kdo k tomu chce přistoupit poctivě, mému záměru rozumí. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Milan Zuna. Prosím, pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážené torzo vlády, vážení kolegové a kolegyně, máte před sebou oba návrhy navrhovatelů, máte i stanovisko vlády. Jen chci připomenout, že k oběma návrhům stanovisko vlády je nesouhlasné.
Na rozdíl od svého předřečníka se pokusím být maximálně stručný, i když samozřejmě chápu, že jeho jako zástupce komunistické strany eminentně zajímá, aby tyto zákony byly zrušeny. Čili se budu držet faktů.
V posudku Evropské komise k žádosti České republiky o přijetí do Evropské unie je v článku 1/1 - Demokracie a právní stát, pod nadpisy Výkonná moc: struktura a Činnost exekutivy uvedeno toto: Podle lustračního zákona, který byl přijat v roce 1991 a v roce 1996 prodloužen až do roku 2000, nemohou členové či spolupracovníci bývalých bezpečnostních složek a osoby, které hrály aktivní roli v bývalém komunistickém režimu, zastávat určité posty ve veřejných službách - vláda a státní správa, armáda, bezpečnostní složky a policie, justice, rozhlasové a televizní stanice a veřejné podniky. Podle tohoto systému správa vydává na základě záznamů bývalých bezpečnostních služeb osvědčení osobám, které o ně požádají. Od roku 1996 si může každý zájemce vyžádat přístup k takovým dokumentům. Toto právo již není omezeno jen na soudy k účelům právních jednání.
V celkovém hodnocení článku 1/3 shora citovaného posudku je pak uvedeno: Zvláštní pozornost bude nutno zaměřit na podmínky případného prodloužení zákona, který vylučuje z práce ve veřejném sektoru členy bývalých tajných služeb a aktivní členy komunistického režimu.
V pravidelné zprávě Evropské komise o České republice z roku 1998 je v článku 1/1 - Demokracie a právní stát - uvedeno: Neplánuje se prodloužení platnosti lustračního zákona za původně vymezené datum, tj. rok 2000. V celkovém hodnocení článku 1/3 již k lustračnímu zákonu není nic uvedeno.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že Evropská unie sice považuje lustrační zákon za normu, která není v souladu s demokracií a právním státem, nicméně chápe, proč byla vydána, a toleruje jeho platnost do roku 2000.
Z důvodů, které jsem uvedl shora, navrhuji, aby oba předložené návrhy v tisku 73 a 74 byly zamítnuty.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Jen připomínám, že formálně návrh na zamítnutí musí ještě zaznít v rozpravě.
Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsme schválili spojenou rozpravu, v tuto chvíli přerušuji projednávání sněmovního tisku 73 a zahajuji projednávání sněmovního tisku 74. Jedná se o bod
10.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona,
kterým se ruší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady
pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské
Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky,
ve znění zákona č. 254/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu
České a Slovenské Federativní republiky ze dne 26. listopadu 1992,
vyhlášeného dne 15. prosince 1992 v částce 116/1992 Sb.
/sněmovní tisk 74/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 74 a stanovisko vlády jako tisk 74/1.
V tuto chvíli prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedla paní poslankyně Zuzka Rujbrová nebo někdo jiný. Došlo zřejmě ke změně ve skupině navrhovatelů, takže opět to bude pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Odkazuji jen na první vyjádření, protože by bylo asi nadbytečné, abych ještě jednou rozebíral tuto věc. Považuji úvodní slovo k tisku 73 za dostatečné i pro tisk 74. Myslím si, že se může vést rozprava.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Taktéž formálně žádám zpravodaje, který je stejný i k tomuto tisku, pana poslance Zunu.
Poslanec Milan Zuna: Stejné stanovisko jako k tisku 73.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli otevírám společnou rozpravu k tisku 73 a 74. Mám zatím dvě písemné přihlášky do rozpravy. Jako první je přihlášen pan poslanec Jan Klas, dále poslanec Zdeněk Jičínský. Slova se ujme pan poslanec Klas.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych učinil několik poznámek k historii vzniku tohoto zákona, dále k jeho smyslu a významu pro dobu minulou a současnou.
Mám velkou obavu, že jediný bod, na kterém se shodnu s panem předkladatelem, je souhlasné hlasování o sloučení rozpravy k oběma zákonům.
"Oni si ani neuvědomují, čeho dnes dosáhli," pravil bývalý předseda vlády a poslanec Federálního shromáždění Ladislav Adamec poslanci Svobodovi, bývalému předsedovi Komunistické strany Československa, těsně poté, co byla přerušena 17. společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění. Sentence se samozřejmě vztahuje k tehdy přijatému tzv. velkému lustračnímu zákonu a oba pánové za něj byli téměř stejně nešťastní jako přední činitelé Občanského hnutí.
Vláda, resp. její legislativní rada, vedená místopředsedou vlády Rychetským - tehdy v barvách Občanského hnutí - předložila návrh zásad tzv. lustračního zákona, který měl spíše charakter zákona na ochranu agentů Státní bezpečnosti, jak se mu okamžitě začalo říkat.
***