Poslanec Miloslav Kučera ml.: Slyšeli jsme zde pana ministra zemědělství, který zde obšírně zdůvodňuje, že neexistuje dobré řešení. Já si myslím, že za této situace dobrým řešením, nebo tím nejlepším, je nezpochybňovat základy demokracie, nedotýkat se soukromého vlastnictví a ponechat rovnost hospodářské soutěže na naší hospodářské scéně.
Proti těmto hodnotám je krach několika špatných podniků skutečně směšným protikladem.
Jako druhou část, pane předsedající, žádám vás před sněmovnou, abyste zde podrobně přiblížil vaši námitku pro podjatost a zaujatost, protože jsem přesvědčen, že prospěch z této novely mohou mít pouze členové špatných družstev a jejich nástupnických organizací, tak jestli tím pádem myslíte, že všichni, kdo tady v tomto sále mají příbuzné v těchto špatných družstvech, by se k tomu měli přihlásit, tak se mi to zdá směšné. Asi jsem to třeba špatně pochopil, proto vás žádám o bližší vysvětlení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegyně a kolegové, vysvětlení je jednoduché. Připomněl jsem platnou právní normu, kterou by se měli řídit všichni, ať stojí na té straně pomyslné barikády, nebo na druhé.
V tuto chvíli je fakticky přihlášen pan poslanec Němec, poté řádně pan poslanec Tlustý.
Poslanec Stanislav Němec: Dámy a pánové, já chci jen zareagovat na výzvu pana předsedajícího, aby se přihlásili, nebo aby každý prohlásil, jestli je ve střetu zájmu, nebo není.
V kontextu, tak jak to bylo proneseno, tato připomínka, pane předsedající, se mne hluboce dotkla. Nejsem členem žádného družstva a nikdy jsem nebyl, dá Bůh, že nikdy ani nebudu. Naopak jsem sedlák, jako byly generace mých předků, a doufám, že sedlákem budu i přes odpor všech bolševiků, ať jsou ve kterékoli straně. Na shledanou. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Pan poslanec Tlustý řádně.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, cítím se být pamětníkem událostí, které se odehrávaly kolem zákona č. 42, a možná jednou o tom napíši paměti.
Chtěl bych připomenout fakta, která nemohou jakkoli politicky orientovaní poslanci zpochybňovat, prostě proto, že jsou to historická fakta.
Transformační zákon byl naprosto výjimečný zákon, ve kterém došlo k tomu, že ze statisíců členů jednotných zemědělských družstev a vlastníků zemědělského majetku se ze zákona stali podílníci transformujících se zemědělských družstev. Stali se jimi zdarma. Stali se jimi ze zákona a zákon dokonce vzorečky stanovil, jaké jsou výše jejich majetkových účastí na transformovaných zemědělských družstvech.
Poté, kdy se tyto statisíce osob dozvěděly výše svých majetkových podílů, měly tři možnosti, jak s těmito transformačními podíly dobrovolně naložit. Možnosti byly následující:
Požádat o fyzické vyčlenění zemědělského majetku v rozsahu tohoto podílu a vydat se svou vlastní cestou, což nebylo vždy zahájení soukromého hospodaření, jak je stále tvrzeno, což také mohlo znamenat založení jiné společnosti, do které se seskupil majetek několika oprávněných osob - to byla jedna možnost.
Druhá možnost - že se oprávněná osoba, jak se jim tehdy říkalo, svým rozhodnutím stala účastníkem právnické osoby, která se stala nástupnickou organizací k transformujícímu se družstvu, nebo třetí možnost, o kterou, a to jistě historie nezapomene, tehdy bojovali reprezentanti družstevní zemědělské lobby a proti které jsme bojovali my v roce 1992 - možnost, která znamená, že se z oprávněné osoby stal věřitel. Zanechal svůj majetek příslušné právnické osobě, ani ho nepřevzal, ani se nestal podílníkem, stal se věřitelem. Stal se věřitelem zvláštním. Poskytl totiž tomuto podniku bezúročnou sedmiletou půjčku.
Již dnes proběhnuvší inflace za oněch sedm let zdevalvovala výši majetku, který transformační zákon přičlenil těmto oprávněným osobám. Nerozumím proto větě pana ministra, který říkal: "Peníze nejsou, majetek není." A doplňuji, že možná je to pravda. Ale v roce 1992 to pravda nebyla, v roce 1992 u příslušných dlužníků neboli přetransformovaných zemědělských družstev majetek byl a peníze byly. Ony totiž majetkové podíly byly vypočítány z nominální hodnoty veškerého majetku zemědělských družstev, a tento majetek v tržním vyjádření měl některý sice hodnoty vyšší a jiný nižší, ale v průměru tržní hodnota tohoto majetku přinejmenším reprezentovala hodnotu nominální.
Pod tlakem tehdejší levicové propagandy, kterou dokazují všechny noviny z tehdejší doby, bylo vnuceno velkému počtu oprávněných osob, aby se rozhodly pro tuto zvláštní, třetí cestu. Staly se oněmi bezúročnými dobrovolnými věřiteli. Těchto osob je podle odhadů v této zemi více než 100 000 a rozsah pohledávek se odhaduje na desítky miliard korun.
Ještě bych podotkl, že přestože pod tlakem propagandy, bohužel se staly tyto oprávněné osoby věřiteli zcela dobrovolně svým individuálním rozhodnutím, které stvrdily svým podpisem. Dnes přichází vláda a navrhuje zákon, kterým vstupuje do vztahu mezi dvěma soukromými subjekty - mezi osobou, v daném případě onou oprávněnou osobou, a právnickou osobou, která vznikla jako nástupnická organizace zemědělského družstva. Už toto samo o sobě, že vstupuje stát do tohoto vztahu, je podezřelé. Ve jménu čeho do toho vstupuje? Ve jménu údajného řešení, a to řešení je nazýváno nebo pojmenováváno jako náhrada pohledávky dluhopisem, cenným papírem, který teď bude vydán.
Pane ministře, platí-li věta, že peníze nejsou a majetek není, pak platí věta - nejsou kryty ani ty dluhopisy. A bylo by férové v tuto chvíli konstatovat reálný stav věcí, protože tam, kde majetek a peníze jsou, dluhopisy nepotřebují, a tam, kde majetek a peníze nejsou, dluhopisy nebudou kryty a lidé stejně nic nedostanou. A váš zákon je vrcholným příkladem pokrytectví. Váš zákon totiž ty lidi připraví o další devalvaci v podobě inflace, která bude teď platit od vydání dluhopisů, a docílíte jediného: lidé se dozvědí, že nic nemají, až později, až vy pravděpodobně nebudete u vlády, ačkoliv nic nemají již teď. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Tlustému. V tuto chvíli se slova ujme předseda klubu pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, já se omlouvám, já jsem to neuvedl. Jsem vlastníkem 1,3 ha ve své rodné vsi Jedovary u Českých Budějovic. A po útoku dvou oprávněných osob se družstvo, které tam hospodařilo, rozpadlo. Jeden hektar obdělává soukromý zemědělec, který je na tom tak, že nemá na to, abych od něj vůbec vymáhal nájemné za tuto věc, za užívání hektaru, který vlastním. Já se na něj nezlobím, protože podnikání v zemědělství je velmi složité. Tolik abych splnil zákon a řekl to, co se jiní báli říci.
K poznámce kolegy Tlustého bych už neuvedl banky, ty sem také patří, ale uvedl bych jiný příklad.
Pane kolego, vy jste mluvil o tom, že stát vstoupil do smluvního vztahu. Já prostřednictvím předsedajícího nejen vám, ale těm, kteří tu hovořili, připomenu jednu věc.
****