(pokračuje Frank)
Připomínám to záměrně proto, že jde opět o dílčí novelu, která navrhuje řešit opět pouze částečnou - i když souhlasím že aktuální - problematiku, která se zřejmě jeví jako stále citlivější a potřebnější.
Chci zdůraznit před Poslaneckou sněmovnou, že ani poslanci KSČM nejsou proti umožnění voleb našim občanům v zahraničí, ale jsme toho názoru, že když už se dělá novela, měla by být komplexní, a chceme k tomu i přispět. Jinými slovy chci připomenout, že si myslíme, že není třeba věc uspěchat.
Návrh novely také neřeší důsledky a dopad na státní rozpočet a omezuje se pouze na konstatování, že bude značný, přičemž právě na současnou finanční situaci státu by ohled měl být brán, i když si možná řekneme, že letos snad volby ještě nebudou. Jak jsem již tedy uvedl, jde skutečně o dílčí novelu, která mi navíc připomíná pouhý opis předlohy předkládané vládou tuším v únoru loňského roku pod číslem tisku 382, ale s některými malými dílčími úpravami, aniž byly skutečně pojaty potřeby vylepšení zákona na základě poznatků z obojích voleb.
Vážené kolegyně a kolegové, s ohledem na výše uvedené připomínky i já se přikláním k názoru počkat na komplexní, vládou připravované předlohy s cílem řešit danou problematiku jako celek s realizací již získaných praktických zkušeností.
Při vší úctě k předkladatelům navrhuji Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby ve smyslu jednacího řádu Poslanecké sněmovny § 90 odst. 2 návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 247/95 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který je nám předložen pod číslem tisku 61, vrátila předkladateli k přepracování. V případě, že tento návrh nebude přijat, navrhuji předloženou novelu zamítnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Frankovi. Dále prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jičínský. Další písemnou přihlášku do rozpravy nemám.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, věc, o které teď jednáme, byla předmětem poměrně obsáhlé diskuse v minulém volebním období. Značná část poslanců si ještě pamatuje na argumenty pro a proti. Já bych jen rekapituloval základní problém, který se týká této věci, a závěr, který pro mě plyne, je shodný se stanoviskem vlády, tzn. že doporučuji tento návrh zamítnout, a to proto, že nevidím důvod, proč by se teď měla přijímat tato dílčí novela volebního zákona, když skutečně pro další volby do obou komor parlamentu bude nezbytné provést obsáhlejší novelu volebního zákona.
V té souvislosti, až bude předložen vládní návrh, protože si nemyslím, že takovou obsáhlou novelu může připravit ten či onen poslanecký klub, nechť potom - pokud by tato otázka nebyla řešena uspokojivým způsobem - ti, kdo jsou pro to či ono řešení, předloží k tomu pozměňující návrhy.
K věci samé, která byla minule předmětem sporu a která je předmětem sporu i teď. Když paní kolegyně, která navrhovala nebo odůvodňovala jménem navrhovatelů tuto předlohu, hovořila o ústavním právu občanů volit, myslím, že dosavadní úprava toto právo respektuje. Chtěl bych jen říci, že problém, kde a jak mají volit občané Československé republiky - uvádím Československé republiky proto, že tento problém byl řešen již na jaře roku 1990, když se přijímal první volební zákon pro volby do zastupitelských sborů. Už tehdy jsme se zamýšleli nad otázkou, kde a jak mohou občané žijící v zahraničí uplatnit své volební právo. I tehdy se ozvaly návrhy, že by ho mohli uplatnit na zastupitelských úřadech. Proti tomu byly v té době, kdy se o tom jednalo, celkem odůvodněné námitky, že dost dobře nelze od občanů, kteří byli třeba minulým režimem nuceni k emigraci, žádat, aby šli volit na zastupitelské úřady, jež v té době namnoze byly obsazeny ještě starými diplomatickými kádry. Na základě toho byla přijata úprava, která až dosud platí, tzn. že občané žijící v zahraničí mohou volit, ale musejí své právo uplatnit na území republiky.
K otázce, která je technická, ale není jen technická, je třeba si položit otázku, zda a jaký obsah skutečně toto právo volit reálně může mít, zejména ve vztahu k volbám do Senátu. Do Senátu kandidují jednotlivé osobnosti, nemusejí to být jen kandidáti politických stran. Jaký reálný obsah může tedy mít volební právo do Senátu pro občany žijící v zahraničí, když ty konkrétní kandidáty a jejich volební program znát nemohou? Je třeba si tyto otázky také klást, abychom o problematice mohli hovořit věcně. Chci říci, že já osobně nejsem proti tomu, aby se dosavadní úprava změnila, ale kladu otázku, která tady byla minule poměrně podrobně diskutována, zda skutečně to, že by občané žijící v zahraničí uplatnili své volební právo na zastupitelských úřadech, tento problém řeší.
Vaši pozornost bych chtěl upoutat na určitou část rozhovoru, který měl v Českém dialogu č. 12/98 náš bývalý velvyslanec v Kanadě. Je to ing. Chýlek, možná že někteří ho znají, byl poslancem ve Federálním shromáždění v letech 1990 - 1992. On píše toto: "Přesný počet Čechů v Kanadě není znám, možná 40 - 60 tisíc zahrnující druhou generaci se zdá být solidní. Většinou si uchovali české občanství, mají tedy právo volit zastupitelské orgány v ČR. Problém je v tom, že ho mohou uplatnit jen na území republiky. Umožnit jim volit na velvyslanectví v Kanadě nemá valný smysl, země má rozměr kontinentu."
Těžko asi budeme chtít od občanů žijících ve Vancouveru, aby jeli volit do Ottawy. To není už velký rozdíl, kde toto právo uplatní, nebo pro občana žijícího v Texasu, aby jel do Washingtonu. Prakticky by tedy měla význam jen metoda korespondenční. O tom se minule hovořilo a také většina těch států, o kterých paní navrhovatelka mluvila, užívá této korespondenční metody.
Ještě další pasus z článku ing. Chýlka: "Byl jsem svědkem několika debat, zda mají vůbec usilovat o změnu techniky voleb, která by jim umožnila účastnit se. Opakovaně jen těsně zvítězila idea usilovat o praktické zpřístupnění volebního aktu, ale vždy silně zaznívaly opačné hlasy, které namítaly, že nemají žádný mravní nárok usilovat o vliv ve volbách v zemi, kde nebudou žít a kde nejsou ochotni nést důsledky své volby. Někteří upřímně připouštějí, že nejsou dostatečně informováni o politické scéně a nebudou s to vybírat s postačující znalostí. A to je třeba dodat, že těchto diskusí se zúčastňuje malé procento krajanů, a jsou to právě ti, kteří jsou nejaktivnější a nejlépe informováni. Já z toho vyvozuji, že problém volit v zahraničí není pro naše krajany tak podstatný, jak se doma někdy soudí."
***