(pokračuje Machatá)
Námi navrhovaný zákon by měl umožnit volbu těm občanům, kteří byli nedemokratickými režimy v minulosti donuceni opustit území naší republiky, stejně jako občanům, kteří jsou v době voleb přechodně v zahraničí ze služebních i jiných důvodů.
V předchozím volebním období byly již předloženy dva návrhy volebních zákonů, které by umožnily volby v zahraničí. Tyto návrhy však upravovaly i další prvky volebního zákona 247/1995 Sb., což náš návrh nečiní. Námi předložený návrh se techniky volebního zákona 247/1995 netýká, ale pouze ho doplňuje o umožnění účasti ve volbách, pokud je občan České republiky v den voleb mimo území České republiky.
Nyní mi dovolte vyjádřit vztah námi navrhované právní normy k evropskému právu. V Evropské unii právní úprava této oblasti plně spadá do kompetence členských států. Výkon aktivního volebního práva mimo území státu umožňují země jako např. Belgie, Dánsko, Německo, Španělsko, Švédsko, Rakousko, Francie a z mimoevropských zemí např. USA.
S evropskou integrací sílí tendence odklonu od omezení aktivního volebního práva. Rada Evropy doporučila již v roce 1991 svým členským státům, aby zajistily právo volit a volitelnost do místních orgánů cizincům žijících na jejich území. Maastrichtská smlouva upravuje volební právo v komunálních volbách pro občany Evropské unie. Volby občanů žijících v zahraničí jsou tedy problémem práva prakticky každého státu. Je nutné totiž zajistit volební právo pro pracovníky zastupitelských úřadů, nadnárodních organizací, námořníky, vojáky a jiné, kteří nejsou na území cizího státu tzv. nezaviněně.
Volby v zahraničí nejsou umožněny proto, aby rozšířily okruh voličů, ale proto, aby chránily volební právo osob, které jsou nuceny se ze závažného důvodu zdržovat mimo území státu. K umožnění volby těchto občanů se používá různých metod, a to zejména voleb na zastupitelských úřadech a lodích, dále voleb dopisem - tzv. korespondenční volba.
S filozofií našeho návrhu koresponduje i vládou projednávané dvojí občanství, které se má týkat občanů bývalého Československa, související i s nabytím volebního práva. V legislativním plánu vlády je pamatováno na úpravu volebního práva v pátém měsíci roku 1999. Náš návrh vzhledem ke své konstrukci nikterak nenarušuje ani tuto předpokládanou legislativní změnu.
Na závěr mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte krátkou rekapitulaci námi předloženého návrhu.
- Nedotýká se konstrukce volebního zákona 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- Naplňuje ústavní právo volit vymezené Ústavou České republiky, článek 18 odstavec 3 - cituji: Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.
- Systému evropského práva tento návrh neodporuje.
- Je naší morální a právní povinností se vypořádat s rehabilitací exilu. Umožněním práva volit i v zahraničí mimo území České republiky zahájit integraci našich občanů, kteří díky různým nedemokratickým vládám byli nuceni opustit svou vlast, s životem naší České republiky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Marii Machaté. Nyní bych požádal, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, přistupte k řečništi, můžete hovořit.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, budu pokud možno stručný. Paní poslankyně Machatá uvedla poměrně důkladně, co obsahuje návrh zákona. K tomu nemám co dodat.
Vláda přijala své stanovisko, které máte v tisku 61/1, ve kterém doporučila Poslanecké sněmovně, aby vyjádřila s návrhem zákona nesouhlas z několika spíše technických a drobných nedostatků a z důvodu, že vláda sama připravuje návrh velké novely volebního zákona.
Souhlasím, že by - pokud by volební zákon byl novelizován - měl být novelizován rozsáhlejším způsobem, zejména s ohledem na poslední výrok Nejvyššího soudu týkající se voleb do Senátu a volebního obvodu Brno-město, kde došlo k prapodivné situaci, kterou musí nepochybně do budoucna volební zákon vyřešit. Na druhou stranu se domnívám, že umožnit občanům České republiky v zahraničí volit je správné, že tento návrh zákona nemá žádné zásadnější nedostatky a už kvůli tlaku na vládu, aby urychlila předložení nového volebního zákona, by bylo správné, aby Poslanecká sněmovna propustila návrh zákona paní poslankyně Machaté a dalších do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendovi. Nyní, kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím přihlásil pan poslanec Václav Frank a pak poslanec Zdeněk Jičínský. Jako první písemně přihlášený bude hovořit pan poslanec Frank. Požádám ho, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, je pravda, že Poslanecká sněmovna zaznamenala v poslední době již několik pokusů o předlohy zákonů, které byly na základě poznatků a zkušeností z voleb konaných v roce 1996, ale i z voleb v roce 1998, a měly řešit zjevné nedostatky. Je také pravdou a skutečností, že některá ustanovení volebního zákona - v tomto případě voleb do Parlamentu České republiky - jsou již překonaná, působí nepřesně a nedostatečně řeší problematiku volebního procesu jako komplexu. Je také ale pravdou, že žádná novela zmiňovaného zákona nejevila snahu o řešení všech dosud známých a potřebných změn tak, aby snaha o vylepšení byla co nejširší.
Chci jen připomenout, že i klub KSČM předkládal řadu pozměňujících návrhů, které spočívaly především v řešení navrhovaných kvor, ale i počtu potřebných podpisů pod petice, výše kaucí, volební propagace na základě rovnosti. Navrhovali jsme problematiku řešení druhého skrutinia, pokud se týče voleb do Senátu, a další změny. Říkám to proto, že i my jsme chtěli přispět ke skutečnému zlepšení této předlohy. Návrhy nakonec nebyly přijaty a musím s politováním konstatovat, že komplexnost zákona neřeší ani tato jeho novela.
Ano, zaměřuje se především na změny, které souvisejí s možností uskutečnění voleb i na zastupitelských úřadech v zahraničí, a to i přesto, že ani dnes, i když jsme to již tehdy požadovali, nejsou známy důvěryhodné počty osob, občanů České republiky, kteří setrvávají mimo území republiky. Z novely není ani jasně zřejmý postup, jakým by občané České republiky trvale žijící v zahraničí prokazovali svou státní příslušnost České republice. Myslíme si, že problematické je - jak konečně cituje i vláda ve svém stanovisku - ustavení zvláštních okrskových volebních komisí v místech, kde na našich zastupitelských úřadech je malý počet osob. Není řešen ani způsob distribuce hlasovacích lístků a další.
***