Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové , máme před sebou - a to již podruhé - návrh zákona o státním rozpočtu. Přestože mnoho poslanců upozorňovalo na to a dávalo signály vládě sociální demokracie, aby se pokusila sestavit tento vládní návrh státního rozpočtu pokud možno vyrovnaný nebo alespoň snížit deficit, který lze do jisté míry očekávat, výsledkem je předložení návrhu státního rozpočtu, který naopak alespoň v absolutní částce deficit zvyšuje.
Je často argumentováno, že i v předešlých letech de facto bylo hospodařeno s deficitním státním rozpočtem. Musím říci, že to není pravda. Není to pravda proto, že se neuvažovalo o tom, aby státní rozpočet byl deficitní, neboť v roce 1997 byl navržen státní rozpočet jako vyrovnaný, ale jistě nikdo z nás a nikdo ani v celé republice netušil, že může přijít katastrofa, která se jmenovala povodně, a že jejím výsledkem je to, že došlo k poklesu produkce v daných lokalitách, což je naprosto nepředvídatelný fakt, a tudíž na stránce příjmů došlo k poklesu příjmů. Na druhé straně bylo naprosto jasné, že bude zapotřebí státní pomoci, a nechci teď hodnotit, zdali byla rychlá nebo vysoká, ale fakticky bylo nutné určité prostředky v čase uvolnit a výsledkem je dnes předkládaný schodek za rok 1997 ve výši 15 mld. korun.
V roce 1998 došlo k dalšímu de facto nepředvídatelnému jevu, a to k tomu, že se očekával růst hrubého domácího produktu, avšak výsledkem je skutečnost, zhruba od léta tohoto roku, že v meziročním srovnání hrubý domácí produkt klesl. Z toho je naprosto patrné, že výběr daně, respektive vyměření daně a její výběr je nižší.
Dále i v tomto roce bezesporu platí, že je zapotřebí sanovat některé záležitosti týkající se právě povodní z roku 1997 a povodní z roku 1998.
Možná že to zní demagogicky, ale ten, kdo chce slyšet, tak ví, že tomu tak skutečně bylo a že vědomě nikdo neprojektoval rozpočet deficitní.
Dnes poprvé jsme v situaci, kdy vláda projektuje deficitní rozpočet v částce 31 mld. Kč, a to ještě za předpokladu, že očekává růst hrubého domácího produktu o 1,5 % a samozřejmě očekává určité pozitivní jevy, které pokud nenastanou, tak může být v naprosto podobné situaci, jako byly vlády předchozí. Pak se může stát, že deficit nebude 31 mld., ale že deficit bude větší.
To, co je dále problematické, je ta skutečnost, že vláda se domnívá, že ve svém rozpočtu navrhuje dostatek prorůstových opatření a impulsů pro to, aby ekonomika mohla jít vzhůru, a tudíž aby rostl hrubý domácí produkt. Ale z praxe již víme, že často tyto pobídky končí tam, kde jejich efekt je nulový. Dá se to připodobnit k něčemu, jako je stavění čínské zdi: Daná věc je naprosto nepotřebná, a pouze aby v daném čase byl efekt splněn, tak se prostě staví, jenom aby se stavělo.
Tuto skutečnost lze prokázat i tím, že jsou deklarovány snahy napomáhat ať již státním podnikům, nebo polostátním podnikům v krytí jejich špatného hospodaření, a tyto prostředky samozřejmě musí být užity ze státního rozpočtu. Ať již to bude např. tím, že tyto podniky dostanou nebo obdrží státní zakázku.
Další velké prostředky proudí do spotřeby, především do spotřeby v oblasti mezd, do spotřeby nákladů institucí, které jsou na státním rozpočtu závislé. Tato skutečnost, pokud by se stala realitou, může vytvořit velký tlak na krytí těchto ztrát, které jsou na straně jedné ohlašovány a na straně druhé mohou být ještě skryty. Tyto prostředky, tím míním 31 mld. deficitu a případně další ztráta, která může vzniknout tím, že vývoj hospodářství nepůjde tím směrem, který bychom si samozřejmě všichni přáli, bude nutno sanovat.
Vláda ve svém návrhu konstatuje, že na těchto 31 mld. požaduje zmocnění pro Ministerstvo financí, aby mohlo vydat státní dluhopisy, které by byly splatné do konce roku 2000. O to víc pak platí, že by zde bylo nutné nastínit projekt minimálně do tohoto roku 2000, neboť bude nutné říci, z čeho tyto prostředky budou pokryty.
Nabízejí se samozřejmě dvě další možnosti kromě růstu ekonomiky. Může dojít k tlaku na zvyšování daní, to je první krok, anebo může dojít k tomu, že státní majetek, který je dosud nemalý, bude postupně rozprodáván a bude z něj přímo sanována tato ztráta. Aby to bylo korektní, tak i v některých ojedinělých případech, kdy tato sněmovna rozhodla o použití prostředků z výtěžnosti privatizace, byly sanovány některé projekty, které prostě byly vyvolány v daném čase a neočekávanou skutečností.
***