(pokračuje Kalousek)
Nepřijmeme-li tento návrh, fakticky se nestává nic. Fakticky nastává situace mnohem horší. Fakticky zůstává stejná vláda, která realizuje stejné rozpočtové priority podle stejného návrhu rozpočtu, návrhu rozpočtu, který v tu chvíli jenom přestává mít šanci být dále korigován a dále diskutován v dalším čtení.
To jsou důsledky platné právní úpravy o rozpočtových pravidlech, které jste odmítli, a to jsou důsledky mechanismu smlouvy, které se z důvodů, které jsem dodnes nepochopil, říká smlouva opoziční.
Důsledky této smlouvy totiž potom kontrolní roli parlamentu, kolegové, degradují na pouhou divadelní etudu. Vláda realizuje své rozpočtové priority podle předloženého, byť neschváleného, návrhu rozpočtu. Někteří kolegové budou vystupovat, budou říkat, jak je to špatné, jak je to škodlivé, jak je to strašné, nicméně není to v žádném případě důvodem k vypovězení opoziční smlouvy. A jede se dál.
Možná, že někteří kolegové proto získají politické body, kdo však zcela jistě ztratí, je Česká republika. Toto jsou důvody, proč KDU-ČSL nechce rezignovat na vliv parlamentu na návrh státního rozpočtu. Proč nechce rezignovat na diskusi a snahu dále upravovat návrh státního rozpočtu v dalším čtení. Protože jsme přesvědčeni, že nejenom z hlediska stability vnitřních financí, ale z hlediska signálu do zahraničí vůči zahraničním investorům je více než potřebné, aby Česká republika měla schválený a stabilizovaný státní rozpočet, byť vůči němu máme řadu výhrad, které v dalším čtení budeme prezentovat.
Toto jsou tedy důvody, proč doporučujeme postoupení tohoto návrhu do druhého čtení při plném vědomí rizik, které tento návrh v sobě obsahuje. Proto si dovoluji v kontextu svého vystoupení předložit této sněmovně doprovodné usnesení, ve kterém by Poslanecká sněmovna:
a) doporučila vládě, aby v důsledku navrženého schodkového státního rozpočtu - pak to dám písemně, pane zpravodaji - pro rok 1999 a rizikovosti vývoje příjmů v prvním čtvrtletí rozpočtového roku provedla limitování výdajů státního rozpočtu v rozpočtových kapitolách, včetně VPS, prostě aby v prvním čtvrtletí vláda velmi obezřetně regulovala výdaje vzhledem k rizikům předpokládaného vývoje,
b) zavázala vládu, aby předložila Poslanecké sněmovně revizi mandatorních výdajů státního rozpočtu s předložením návrhu na opatření vzhledem k budoucímu vývoji těchto mandatorních výdajů, a to v termínu do 31. 3. 1999.
c) zavázala vládu, aby zpracovala celkový pohled na stav a vývoj dluhové služby a rizikovosti poskytnutí státních garancí, aby kvalifikovala jejich dopad do rozpočtového hospodaření po dobu jejich funkčního období.
Z výsledku této analýzy by mělo být patrné, v jakém budoucím čase nastane bod zlomu a jaké hlavní nástroje zvolíme pro umořování závazků vlády, které tu dnes existují. Protože jsem přesvědčen, kolegové, že stav a vývoj dluhové služby je riziko tak obrovské a tak dlouhodobě likvidovatelné, že ho nevyřešíme jedním nebo dvěma škrty v jednom nebo druhém rozpočtovém roce, ale že to vyžaduje skutečně zcela zásadní a bohužel už minimálně střednědobý koncepční přístup.
Já vám děkuji, že jste mě poslouchali. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kalouskovi a udílím slovo panu poslanci Kühnlovi, připraví se pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Karel Kühnl: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, návrh státního rozpočtu, který na druhý pokus předkládá vláda, přináší, podle našeho názoru, určité pozitivní změny proti návrhu původnímu.
Vláda především při jeho přípravě tentokrát dostála své povinnosti hledat pro svůj návrh ve sněmovně podporu. Velmi vítáme, že si uvědomila svou odpovědnost a zahájila skutečný dialog s ostatními parlamentními stranami. Myslím si totiž, že pouze při splnění podmínky včasné a pokud možno úplné informovanosti o přípravách rozpočtového návrhu může menšinová vláda doufat v získání potřebného většinového souhlasu sněmovny.
Při prvním projednávání rozpočtu jsme žádali především rozpočet úplný, pravdivý a průhledný. A nový návrh, a to je třeba říci, je úplnější, pravdivější a průhlednější. Nepočítá s neschválenými příjmy, zahrnuje některé původně nezahrnuté povinné výdaje a naznačuje řešení jiných, např. ztráta Konsolidační banky.
Nový návrh tedy znamená posun správným směrem, ale právě jen posun. Ztráta Konsolidační banky např. má být správně zahrnuta přímo v rozpočtu a naopak příjem z prodeje Československé obchodní banky v něm být nemá. Přesto, a i to je třeba říci, právě zahrnutí příjmu z prodeje ČSOB, jakkoli nad ním zůstává určitý rozpočtově technický otazník, musíme věcně uvítat. Říká nám totiž jasně jedno: Říká nám, že tato banka bude zprivatizována. Říká nám, že vláda si uvědomila, že bez privatizace státních podílů ve velkých českých bankách nemůže dojít k potřebným změnám v našem bankovním a v celém finančním sektoru. Vláda si tedy uvědomuje, že málo funkční bankovnictví je tím rozhodujícím úzkým hrdlem, které brání rozvoji české ekonomiky.
Z tohoto hlediska se zdá být o něco méně důležité, že správně má být celkový vykázaný deficit o oněch 5,8 miliardy korun vyšší a příjmy z prodeje ČSOB mají být následně použity ke krytí schodku v naznačené výši.
Rozpočtový návrh je na druhý pokus také realističtější i v odhadu vývoje základních ekonomických ukazatelů. Nadhodnocení celkových příjmů sice do určité míry přetrvává, ale je tentokrát citelně menší. Vedle stále poněkud optimistických odhadů vývoje ekonomiky se na něm opět podílejí fiktivní předpoklady výrazně zlepšeného výběru daní.
Při prvním projednávání návrhu státního rozpočtu jsme požadovali, aby se nový návrh, cituji nyní náš vlastní návrh doporučení - zaměřil na nezvyšování zadluženosti soustavy veřejných rozpočtů. Pozitivní na novém návrhu je, že skutečný deficit celé soustavy veřejných rozpočtů je tentokrát nižší, než tomu bylo v případě původního návrhu, a to přesto, že nominálně vykázaný deficit státního rozpočtu v užším slova smyslu je vyšší.
Kvantifikace skutečného deficitu soustavy veřejných rozpočtů je sice obtížná, ale zdá se, že by na základě nového návrhu státního rozpočtu nemuselo dojít k překročení tzv. maastrichtského kritéria 3 % HDP. V původním návrhu byl každopádně skryt deficit, který tuto hranici překračoval. Přesto zůstává skutečností, že i na druhý pokus přichází vláda s návrhem, který celkové zadlužení soustavy veřejných rozpočtů zvyšuje.
Sám fakt deficitu je ze strany vlády od začátku odůvodňován mezi jinými také tvrzením, že faktická deficitní tendence rozpočtů z posledních let nemůže být zastavena z roku na rok. Toto tvrzení by bylo možné přijmout jako určité odůvodnění schodku státního rozpočtu, kdyby ovšem nový návrh tuto tendenci brzdil.
***