(pokračuje Rujbrová)
Také se pokouší řešit možnost trestněprávního postihu nedovoleného nakládání s lidskou krví, tkáněmi a orgány. Dále pak vstupuje do zcela odlišné problematiky třetího oddílu zvláštní části trestního zákona rozšířením a zpřísněním postihu úplatkářství.
Než se vyjádřím k oběma dotčeným okruhům navrhovaných změn, ráda bych učinila jednu malou poznámku. Stanovisko vlády k poslaneckým návrhům na novelizaci základních kodexů bývá zpravidla odmítavé s odvoláním na připravovanou rekodifikaci, která potřebné změny vyřeší komplexně. Je mi tedy velmi líto, že vláda v daném případě postupuje stejným způsobem a že na nový trestní zákon - alespoň soudě podle legislativního plánu vlády - si budeme muset ještě počkat.
Nyní dovolte, abych se zmínila k předloženému návrhu a abych v chronologickém řazení navrhovaných změn přeskočila to, co se týká úplatkářství. Protože máme v živé paměti argumenty, které zazněly k tisku 24, napřed bych se zmínila o úpravě nedovoleného nakládání s lidskou krví, tkáněmi a orgány.
Vláda zde navrhuje zavedení nové skutkové podstaty trestného činu, kterou možná do jisté míry šťastněji než kolega Janeček zařazuje do hlavy páté, tedy mezi trestné činy hrubě narušující občanské soužití. Současně doporučuje změnu zákona č. 20 z roku 1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o podrobnější, tedy ať už pozitivní, nebo negativní vymezení definice tkáně a orgánu.
Podobně jako kolega Matulka bych si dovolila učinit několik poznámek jako náměty k dalšímu projednávání tohoto tisku. Návrh vychází z doporučení Rady Evropy a reaguje na etický požadavek regulovat ve zdravotnictví alespoň v nezbytné míře obchod se zdravím jedněch a nadějí druhých. Trestným činí odběr a zištné nakládání s krví, tkáněmi a orgány zemřelých, pokud je proveden v rozporu se zvláštním předpisem, a stanoví zde zvýšené trestní sazby pro opětovnou činnost pro členy organizované skupiny, včetně skupin mezinárodních, a pro pachatele, kterým přinese značný prospěch, resp. prospěch velkého rozsahu. Související vymezení, co je a co není tkáň a orgán, v nově navrhovaném odstavci 2 § 26 zákona 20 z roku 1966 Sbírky pokládám za poněkud kontroverzní a jistě v průběhu projednávání vyvolá širokou diskusi.
Další určitý, ne však právně neřešitelný problém vidím v možnosti pachatelů některých forem této trestné činnosti se v rámci své obhajoby dovolávat ustanovení § 14 trestního zákona o krajní nouzi, tedy o odvracení přímo hrozícího nebezpečí, které nelze odvrátit jinak, se splněním proporcionality. Stejně tak lze formou pozměňujících návrhů uvažovat o již zmíněném rozšíření postihu pachatelů, kteří např. z těl mrtvých odebírají zubní náhrady, protože i zde - a konstatoval to i kolega Matulka - je do jisté míry sporné, zda lze aplikovat jiné, např. majetkové skutkové podstaty.
Za daleko závažnější otázku ovšem pokládám to, zda navrhovaná úprava nemůže žádným způsobem ohrozit průběh pro zdraví občanů nezbytných transplantací. Návrh sice činí trestným pouze to, co je jednáním v rozporu se zvláštním předpisem, ale kladu si otázku - a ráda bych ji položila i panu ministru zdravotnictví - zda naše právní úprava v této oblasti, jak je provedena zákonem číslo 20/1966, o péči o zdraví lidu, a vyhláškou číslo 19/1988, o postupu při úmrtí a pohřebnictví, je opravdu dostatečná.
Jestli dovolíte, k druhému okruhu navrhovaných změn, které by se měly týkat třetího oddílu zvláštní části trestního zákona. Zde pokládám navrhované změny, jejichž společným cílem je prohloubení ochrany proti úplatkářství, za racionální, odpovídající požadavkům úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích. Lze přivítat i vnesení majetkového aspektu při určování stupně trestní represe, které dosud nebylo vždy dostatečně zohledněno. Tento návrh blíže diferencuje možnost postihu pachatelů trestného činu přijímání úplatku podle § 160 podle výše zmíněného majetkového prospěchu pachatele, a tím zkvalitňuje právní úpravu v této části. U trestného činu podplácení podle § 161 trestního zákona pak kromě zohlednění úmyslu pachatele získat značný prospěch, ale i způsobit jinému značnou škodu nebo i jiný zvlášť závažný následek počítá s přísnějším postihem, který se zde vztahuje na úplatek poskytnutý nebo slíbený veřejnému činiteli v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu.
Zde se domnívám, že by možná stálo za zvážení, zda by i příslušné odstavce § 160 neměly postihovat jednání směřující ke způsobení škody nebo jiného zvlášť nebezpečného následku třetí osobě.
Nejpodstatnější změny do současné právní úpravy jsou ovšem obsaženy v navrhovaném společném ustanovení § 162 a), které obsahuje definici úplatku a osoby veřejného činitele. Zatímco úplatek je v souladu s právním vědomím většiny občanů i se stávající judikaturou definován jako neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo v jiném zvýhodnění, kterého se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo jiné osobě a na které není nárok, pojem osoby veřejného činitele je pro účely těchto trestných činů rozšířen nad rámec definice obsažené v § 89 odstavec 9. Má se vztahovat i na další osoby, s jejichž funkcí je spojena pravomoc při obstarávání věci obecného zájmu, pokud byl trestný čin spáchán v souvislosti s touto pravomocí a pokud tato osoba vykonává funkci buď v zákonodárném nebo soudním sboru, orgánů veřejné správy cizího státu nebo v podniku, v němž má rozhodující roli stát, cizí stát, případně v mezinárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného. Zde jde skutečně o zásadní průlom do definice pojmu veřejný činitel, čímž ovšem nechci říci, že by šlo o průlom nevítaný.
Přiznám se ale, že příliš nerozumím tomu, co se rozumí pod pojmem podniky, v nichž má rozhodující postavení stát. Zda se jedná o hospodářské podniky působící na území našeho státu, v nichž je cizí stát společníkem, nebo i podniky na území cizího státu s českou účastí. Pokud by se tím tedy měl rozšířit pojem veřejného činitele na obstarávání věcí obecného zájmu mimo státní orgány, tedy v podnicích hospodářského charakteru ve vztahu k cizímu státu, asi by nebyl důvod pro to, aby byl preferován cizí stát na úkor České republiky.
Chápu záměr vlády deklarovat formou možnosti rozšíření trestných činů v oblasti úplatkářství svůj záměr, který byl mnohokrát deklarován jako "akce čisté ruce". Velmi bych uvítala, kdyby nešlo pouze o deklaraci, ale aby tyto trestné činy nebyly pouze v trestním zákoně, ale také v praxi postihovány, což se v této chvíli ještě příliš neděje, ale to by bylo nad rámec mé zpravodajské zprávy.
Na závěr. Pokud bych měla zvážit všechna pro i proti navrhovaných změn, přes problémy, na které jsem se pokusila upozornit, bych odpověděla v prvém čtení "ano". Pokud se při projednávání vládního návrhu novely 140/1961 Sb. ve výborech - a zde bych pokládala za velmi žádoucí, aby se tímto zákonem zabýval jak výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, tak i výbor ústavně právní - pokud se podaří nalézt odpověď na všechny nastíněné otázky, lze návrh doporučit k podpoře.
***