Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(pokračuje Ivo Svoboda)

A tento poměr je konstantní, dokonce se zdá, že se zlepšuje ve prospěch naší měny, a trh pohonnými hmotami je charakterizován soustavným, téměř plošným přetlakem nabídky nad poptávkou, takže se není třeba obávat, že ono nízké zvýšení cen pohonných hmot, které pravděpodobně bude plně pohlceno snížením marží, povede k jakýmkoli problémům týkajícím se růstu cen. Jinak u těchto pohonných hmot jediný nástroj, který má vláda, resp. Ministerstvo financí dnes k dispozici, je věcná regulace.

Pokud se týče regulací cen tohoto charakteru, chtěl bych jenom upozornit sněmovnu na jednu z posledních velkých regulovaných cen, byla to cena práce, tzv. regulace mezd před několika lety, která se naprosto neosvědčila a spíš jenom posilovala inflační očekávání. Obávám se, že jednoznačný projev snahy o zavedení věcné regulace cen paliv povede pouze k tomu, že distributoři se pokusí předběžně zvýšit ceny, aby si vytvořili rezervu v obchodním rozpětí do předpokládané regulace, a že tento projekt bude stejně neúčinný jako regulace mzdového vývoje.

Poslední systémový návrh je návrh pana poslance Krause na rozšíření tabákových směsí. Toto je opravdu určitý problém, protože ony směsi nabízené v maloobchodě opravdu neslouží převážně k účelům, řekněme, podnikatelským nebo provozním, ale používají se jako tabák ke kouření, a bylo by tedy správné, aby i ony podléhaly dani spotřební.

To by bylo asi všeobecně všechno. Ostatní samozřejmě návrhy nebo zhodnocení budou provedena, až ty návrhy, které obsahují významné číselné odchylky od návrhu vládního, budou klasifikovány co do dopadu na úroveň státních příjmů.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi a končím v tuto chvíli druhé čtení tohoto návrhu. Oznamuji, že pan poslanec Jiří Patočka má náhradní kartu č. 10.

Dalším bodem je

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede opět ministr financí pan Ivo Svoboda. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, projednání předložené novely zákona o daních z příjmů v přikázaných výborech bylo schváleno na vaší říjnové schůzi. Hlavním a jediným cílem této novely je oživení podnikatelských aktivit prostřednictvím výrazného zkrácení doby odpisování strojního vybavení a dále budov a staveb. Zvýšení disponibilních zdrojů poplatníků srovnatelně ročně v částce po náběhu systému cca 14 miliard korun představuje již významný zdroj vlastního financování.

Dopad na celou rozpočtovou soustavu bude s ohledem na režim placení záloh rozložen, a proto za fiskální rok 1999 očekáváme dopad, který by neměl převýšit částku 5 miliard korun. Předpokladem pokrytí tohoto dopadu je souběžné schválení novely zákona o spotřebních daních. Obě tyto novely jasně demonstrují orientaci daňové politiky na zvýšení nepřímého zdanění a postupné snižování přímých daní. Předpokládané zvýšení inkasa spotřebních daní bylo determinující pro stanoviska Ministerstva financí v řadě pozměňujících návrhů, které zazněly při projednávání zejména v rozpočtovém výboru. Mohu konstatovat, že rozpočtový výbor nepřijal žádný návrh, který by zásadním způsobem měnil tuto koncepci novelizace obou daňových zákonů, a zodpovědný přístup výboru rozpočtového tak vyloučil další snížení inkasa daně z příjmů v částce, která by mohla dosáhnout až 10 miliard korun.

Jedinou výjimku při schválení návrhu na další zvýhodnění tzv. neziskových subjektů, a to zvýšením procenta ze 30 na 50 snížení základu daně, pokud prostředky snížení budou využity k naplňování základního poslání těchto subjektů. Současně bylo navrženo minimální částku snížení 100 tisíc korun zvýšit na dvojnásobek. Tento návrh lze považovat za nesystémový, a to nejenom z rozpočtových důvodů. Nesystémovost návrhu dokládají zejména následující skutečnosti. Je to zneužívání zejména občanských sdružení ke snižování základu daně podnikatelů, a to fyzických i právnických osob, a využívání ustanovení, řekněme, k nejlevnějšímu odměňování společníků a dalších fyzických osob prostřednictvím daňově účinného převodu prostředků na neziskové subjekty a možnost jejich legálního čerpání právě pro tyto společníky, akcionáře atd. na registrovanou jejich zájmovou činnost.

Rozpočtový výbor dále schválil návrh pana poslance Tlustého, jehož cílem je snaha o řešení problému neplatičů. Jedná se sice o návrh, který by zejména v počáteční fázi pozitivně ovlivnil inkaso daně z příjmů, ale velmi brzy by v praxi potvrdil nesystémovost řešení uvedené problematiky. Pro ty, kteří nejsou členy výboru, chci upozornit, že se jedná o onu novelu, jejímž cílem je zdanění závazků podnikatelských subjektů jakožto prostředek ke zvýšení platební kázně těchto subjektů.

Předložený návrh nepomůže situaci výrazněji řešit, neboť je velmi pravděpodobné, že neplatiči po dvojím zahrnutí dlužné částky do základu daně v lepším případě uhradí zvýšenou daňovou povinnost a uhradit pohledávku následně pak pro ně bude ještě těžší a méně reálné než doposud.

Domnívám se, že řešení problému neplatičů je nezbytné hledat mimo zákon o daních z příjmů, a proto vláda uložila Ministerstvu spravedlnosti v prvním čtvrtletí 1999 předložit novelu občanského soudního řádu, která musí postavení dlužníka a věřitele řešit systémovým posílením pozice věřitele. Případné úpravy o daních z příjmů by měly být pouze doprovodné. Tento návrh nelze nejenom z tohoto důvodu označit jako systémový, a to z důvodů dalších.

Návrh představuje nevratnou sankci, při níž dlužník bude nucen dvakrát do základu daně zahrnout hodnotu neuhrazeného závazku. V případě, že pohledávku uhradí, však již podle navrženého textu nebude možno základ daně v následujících zdaňovacích obdobích snížit, řekněme, inverzním způsobem. Nesystémové ustanovení dále pro poplatníky v druhotné platební neschopnosti, u nichž jejich pohledávky převyšují závazky. Za své závazky budou opět daňově potrestáni, což v mnoha případech může znamenat jeden z posledních kroků ke konci jejich existence. Řada podnikatelů zcela jistě zkrachuje a šance věřitelů na úhradu alespoň části svých pohledávek se podstatně sníží, neboť přednost mají ze zákona pohledávky státu. Pohledávky státu se nepochybně zvýší v oblasti daní právě nejméně o dvojí zahrnutí hodnoty závazku do základu daně.

Pokud mi dovolíte ještě jednu poznámku povýtce praktickou, lze se obávat následujícího jevu. Řada dlužníků bude podnikat velmi náročné účetní a jiné kroky, aby své jinak nepochybné závazky prokazatelně vyřadila z evidence, a to nikoli pouhou korekturou účetnictví, ale řekněme i korigovanými výsledky inventarizací a korigovanými parametry vnitropodnikového okruhu. V těchto případech, pokud oni dlužníci konečně zkrachují, jak by jim řádně příslušelo, pak nebohý věřitel, který uplatní svou řádnou pohledávku, nebude uspokojen, protože konkurzní správce nenalezne protipoložku. A to mám za to, že je nejzávažnější a nehlubší nedostatek tohoto návrhu.

Posledním z návrhů, které překračují rámec přístupu k naplňování postupných kroků v oblasti daňové politiky, je návrh na zvýšení vstupní ceny u nehmotného majetku na částku vyšší než 60 tisíc korun, dosud bylo 40 tisíc korun, který je obsažen v usnesení hospodářského výboru. Nedomnívám se, že pro zvýšení této hranice existují věcné důvody. Je nutno si uvědomit, že majetek se vstupní cenou nižší, než je navrženo, bude možné uplatnit v nákladech jednorázově, přestože je používán poplatníky více let. Bude tak docházet pouze k účelovému snížení základu daně, které logicky vyúsťuje ke snížení inkasa daně z příjmů, odhadované v částce vyšší než 100 mil. korun.

***