Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy a pánové, já jsem rád, že tady bylo velmi rozsáhlé úvodní slovo, což mi umožní, abych byl podstatně kratší. Ona myšlenka navýšení pojistného na sociální pojištění je samozřejmě myšlenka, která jednoduše řeší onen problém deficitu důchodového účtu. Bohužel je skutečností, že toto opatření má i druhou stránku věci, totiž že někdo ony peníze musí zaplatit. Znamená to, že při zvýšení pojistného budou více zatíženy bohužel rodiny s dětmi. Znamená to, že budou více zatíženy osoby samostatně výdělečně činné, znamená to, že budou více zatíženi zaměstnanci a podnikatelé. To ve svých důsledcích samozřejmě znamená, že se zhorší poměr mezi plátci pojistného a příjemci, tedy důchodci. Ve svých důsledcích to znamená, že se to obrátí proti těm, v jejichž prospěch je možná toto myšleno, tj. obrátí se to proti důchodcům, neboť jim se zhorší šance na to, aby jejich reálný důchod rostl.
I důvody, které jsou uvedeny v důvodové zprávě, si myslím, že stojí za zamyšlení. Je zde řečeno, že příčiny deficitního důchodového pojištění jsou zejména: snížení sazby pojistného, nová konstrukce výpočtu důchodů, nepříznivý vývoj relace počtu důchodů a počtu pojištěnců.
Samozřejmě nevím, zdali je možno za hlavní příčinu nazvat snížení sazby pojistného. Kdo byl účasten oněch diskusí, které zde byly v tu dobu, tak tím důvodem bylo to, že se vyvinul obrovský tlak na to, aby tyto peníze nebyly dány na samostatný účet, ale aby byly vyplaceny. To znamená, kdyby se prosadila původně tato myšlenka, tak ten deficit byl dneska neskonale větší.
Co se týká té nové konstrukce výpočtu důchodů, to je samozřejmě obrovská bolest většiny nebo velké části důchodových systémů a je potřeba říci, že tento návrh tuto nespravedlnost mezi důchodci neřeší.
Velmi závažný je třetí argument, to je nepříznivý vývoj relace počtu důchodců a počtu pojištěnců. Jak již jsem uvedl, tento návrh zákona tuto relaci ve svých důsledcích zhoršuje. Já se domnívám, že prostě toto jsou věci, o kterých je samozřejmě nezbytné diskutovat a najít řešení dlouhodobé, abychom nebyli vystaveni nutnosti přijímání takových ad hoc řešení. Vy víte, že jsme prosazovali princip určité sociální doktríny, to je toho, aby se široká politická reprezentace dohodla na tom, jak bude garantován důchodový systém, aby zde nedocházelo k tomu, že jeden rok bude pojistné na důchodový systém takové a za dva roky zase jiné podle toho, jak která vláda bude zrovna u moci.
Já se domnívám a jsem rád tomu, že pokud vím, tak i na Ministerstvu práce a sociálních věcí se připravuje jakási širší koncepce. Proto se domnívám, že takovýto návrh v současné době je návrhem, který by z dlouhodobého hlediska skutečně zhoršoval situaci důchodců. Proto navrhuji tento návrh zamítnout, vést diskusi k tomu, jak problém důchodového systému vyřešit, a vrátit se k tomu v rámci nějaké komplexní představy.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Dalším bodem je
9.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1999
/sněmovní tisk 40/ - prvé čtení
Vládní návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 40. Z pověření vlády návrh uvede ministr financí pan Ivo Svoboda. Pane ministře, ujměte se slova.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přestupuji před vás z pověření vlády, abych odůvodnil návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999. Státní rozpočet považuje vláda za klíčový ekonomický dokument k realizaci své politiky. I přes výrazně kratší dobu, kterou měla vláda oproti vládám předchozím na přípravu, byla koncepci a sestavení této předlohy věnována výrazná pozornost.
Předkládaný dokument představuje kompromis mezi zabezpečením programových cílů a priorit, na základě kterých získal současný kabinet důvěru Poslanecké sněmovny, závazky, které vládě vyplývají z obecně závazných norem, finančními možnostmi státu z hlediska jeho disponibilních zdrojů a konečně únosností výše a financovatelností navrženého deficitu.
Ve svém expozé se zaměřím na následující oblasti: hodnocení ekonomického vývoje v roce 1998 a jeho predikce na rok 1999, hlavní zásady rozpočtové politiky vlády na příští rok, navrhovanou výši příjmů a výdajů státního rozpočtu ČR na rok 1999, vztah státního rozpočtu k rozpočtům okresních úřadů a rozpočtům obcí a konečně zmocnění, která se navrhují pro vládu v příštím roce.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pro vývoj české ekonomiky v dosavadním průběhu roku 1998 bylo charakteristické zastavení růstu a pokles ekonomického výkonu. Restriktivní monetární politika centrální banky a stabilizační hospodářská politika předchozích vlád preferovaly obnovení vnější rovnováhy a zpomalení inflace před ekonomickým růstem. Oproti výchozím ekonomickým předpokladům státního rozpočtu na rok 1998 není dosahováno růstu základního ukazatele ekonomického výkonu země, jímž je hrubý domácí produkt, ale naopak, již za první pololetí 1998 byl Českým statistickým úřadem odhadnut významný pokles tohoto základního makroekonomického údaje.
Při sestavení návrhu státního rozpočtu na rok 1999 vláda na základě aktuálních analýz vychází z odhadu meziroční stagnace hrubého domácího produktu ve stálých cenách v roce 1998 na úrovni 99,7 %, pro rok 1999 počítá jen s mírným růstem okolo 1,8 %. Při současném poklesu ekonomického výkonu, samozřejmě ovšem pouze z hlediska úzce pojatých ukazatelů makroekonomické rovnováhy, se opticky zdají působit i některé pozitivní faktory. Podařilo se zastavit předchozí rychlý růst domácí poptávky. Ve 2. čtvrtletí 1998 se index vyjádřený ve stálých cenách dostal pod úroveň 96 %. Toto snížení je však způsobeno především nízkou intenzitou investiční činnosti a význačným poklesem spotřeby domácností. Spotřeba domácností nadále klesá, ve 2. čtvrtletí 1998 reálně již o 7 %, a vykazuje vyšší dynamiku poklesu než hrubý domácí produkt. Zároveň se ve stejném čtvrtletí snížily o 4,8 % investice do fixního kapitálu, což - podotýkám - jsou hodnoty nejen varující, ale hodnoty, kterými se dostává ekonomický vývoj země do rizikové situace náběhu k deflační spirále.
Stagnace a pokles ekonomického výkonu se neprojevuje ve všech hlavních produkčních odvětvích ekonomiky stejně. Od počátku letošního roku roste výkon průmyslu. Jeho oživení se odrazilo v růstu průmyslové produkce za 1. pololetí t. r. o 6,7 % ve srovnání se stejným obdobím roku 1997. Naproti tomu ve stavebnictví úroveň produkce ve stejném období meziročně zaostala o 4 % a tím ovšem dále prohloubila strukturální nerovnováhu v některých významných investičních směrech, z nichž chci jmenovat pouze ty dva nejcitlivější, jimiž je bytová výstavba a rozvoj zejména komunikační infrastruktury naší země.
***