(pokračuje V. Havel)
Já pevně věřím, že tato sněmovna už vydrží po celé své funkční období, že už nebudeme potřebovat předčasné volby. Mám i naději, že tato sněmovna, kde nadpoloviční většina poslanců je totožná s poslanci sněmovny předchozí, udrží jakousi kontinuitu práce, nebude se muset všemu učit znovu, ale že zároveň ti, kteří jsou zde noví, sem vnesou čerstvý vzduch, sem vnesou jakýsi elán, sem, do tohoto prostředí, které bývalo začasté označováno za trochu ponorkové, vnesou cosi nového, cosi oživujícího.
Pokud vím, hlavním tématem, kterým se budete na této schůzi obírat, bude státní rozpočet. Já se absolutně necítím být kompetentní k tomu, abych ten rozpočet, který vám vláda nabízí k debatě, tak či onak analyzoval. Já mám pouze jeden základní svůj názor, který jsem řekl už mnohokrát a který si dovolím zde před vámi opakovat: totiž že podle mého mínění žádná miliarda tvořící schodek státního rozpočtu není ztracená, promění-li se v budoucích letech a desetiletích v mnohamiliardový zisk pro celou společnost. Ale každá koruna hozená do kanálu je beznadějně ztracena. Nejsem odpůrcem schodkového rozpočtu. Domnívám se, že schodek může být daleko větší, než vláda navrhuje, ale přimlouvám se za to, aby ten schodek měl smysl, abychom nezadlužovali své děti a své vnuky nesmyslnými výdaji, ale abychom je zadlužovali v jejich vlastním zájmu, pro jejich prospěch.
Ale zdá se mi, že před vámi stojí cosi nepoměrně důležitějšího, než je rozpočet na příští rok. Takových rozpočtů budete mít do konce svého funkčního období ještě několik. Ale před vámi stojí daleko závažnější úkol - totiž dovršovat, ne-li dovršit celou přestavbu našeho právního systému. Shodou okolností jsem navštívil schůzi vlády, která projednávala svůj plán legislativních prací na další léta. Je to obdivuhodné množství zákonů či novel zákonů, nemýlím-li se kolem čtyř set. A oč běží, je, aby to celé dohromady mělo smysl, aby to mělo hlavu a patu, aby to mělo nějakou koncepci. Jen tak nahodile ze dne na den, pod tlakem okamžitých situací novelizovat novely novel novel zákonů nemá podle mého mínění valného smyslu. Co má smysl, je přemýšlet o našem právním řádu jako celku a přemýšlet o jeho smyslu, o jeho kořenech. Ty - podle mého hlubokého přesvědčení - jsou etické, tkví v řádu mravním. Právní řád tu je přece proto, aby vymezil pravidla našeho soužití, taková pravidla, která dávají maximum svobody každému občanovi, ale zároveň zamezují tomu, aby jeden občan omezoval svobodu jiného občana. A tato pravidla mohou být ctěna, respektována, dodržena jen tehdy, existují-li k tomu jakési předpoklady v obecném společenském povědomí. To znamená, existuje-li jakýsi respekt k řádu mravnímu.
A nyní, dovolíte-li, bych na závěr pohovořil o jedné konkrétnější věci.
***