(pokračuje Tlustý)
A pokud je to kladeno jako cíl, nutně je to snahou vytvořit nerovnovážný systém, ve kterém odpovědnost nesou jedni a pravomoc si přivlastňují jiní. To byl princip koalicí, které tu vznikaly po roce 1992, a to byl zcela zjevně princip koalice, které mohly vzniknout a o jejichž vznik se usilovalo po volbách v roce 1998.
Je nám líto, že první příležitost využít výhod obnovené čisté zpětné vazby mezi výsledkem ve volbách a právem vládnout, a tudíž odpovědnosti za vládu, dali voliči ve volbách roku 1998 právě sociální demokracii. Obsah programového prohlášení dokazuje, že je to omyl a že se brzy ukáže hloubka tohoto omylu. Jsme ale rádi, že začíná období, ve kterém zase zodpovědnost ponese ten, kdo má veškeré kompetence, že vznikem vlády sociální demokracie se na českou politickou scénu vrací obnovená souvislost mezi výsledkem voleb a právem účastnit se na vládě, a tudíž i zodpovědností za kroky, které taková vláda učiní. Kdyby se všechny politické strany dokázaly povznést nad své vládní ambice, kdyby si dokázaly představit vládu bez své účasti, jistě by se nad návratem této zpětné vazby radovaly s námi. Je to totiž návrat ke kořenům demokracie. Vždyť i oni mohou v příštích volbách získat největší podporu veřejnosti. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, konečně má Česká republika vládu, po koaličních jednáních, která proběhla v duchu žertu o tom, že pánové dávají přednost blondýnkám, ale žení se s brunetami. Rád bych v této souvislosti osobně vyslovil blahopřání panu premiéru Miloši Zemanovi, podle výroku Benjamina Disraeliho, že se vyšplhal na vrcholek kluzkého stožáru.
Při přemítání o složení vlády i o vládním prohlášení se mě zmocňují dva pocity. Jednak na jedné straně stojí ten fakt, že ve vládě nacházím své přátele, a doufám, že zůstanou mými přáteli i přesto, co v dalším průběhu svého projevu řeknu. Na té první straně mince je také to, že nepochybně je vládní prohlášení, programové prohlášení, krokem vpřed, posunem vpřed, pokud jde o rozpracování textu jednotlivých záměrů vlády, i celkovým pojetím. Osobně také kvituji, že dnešní složení vlády je více profesionální a je také lepší, pokud jde jaksi o získané životní zkušenosti, než byly předchozí kabinety od roku 1989.
Na druhé straně se mě při četbě vládního programového prohlášení zmocňuje jiný pocit, a sice připomínám si výrok Friedricha Nietzscheho, že totiž základní vlastnost, která charakterizuje člověka, je jeho schopnost slibovat. A v tomto duchu se blíží toto vládní prohlášení k dokumentům, které připravily Čalfovy vlády v roce 1989 a v roce 1992, kde byla také řada sympatických záměrů a předpokládaných kroků.
Musím po pravdě říci, že beru jako velice pozitivní krok i deklarovaný záměr opustit pojetí levné pracovní síly a realizovat přechod na pojetí relativně drahé pracovní síly, odblokování motivačních potenciálů, rozpracování průmyslové politiky, podpory exportu, důraz na samostatnou zemědělskou politiku apod. Ale přesto je třeba říci, že dokument, který je nám předkládán, obsahuje také řadu velice vážných pochybení. Především jsme svědky toho, že došlo k záměně programového prohlášení a volebního programu. Šíře kroků, která se tu předkládá, spíše by odpovídala dokumentu druhého typu, tzn. volebnímu programu. Málo se zde objevuje, jestliže máme co do činění s krizí nebo počínající krizí, ten moment, který známe z dějin 20. století, že jsou to totiž právě inovace nebo shluky inovací, které porážejí krizi, a je třeba vytvořit podmínky pro tyto inovace podporou vědy - o čemž budu ještě mluvit dál -, protože právě v těch nejvyspělejších zemích jsou přírůstky hrubého domácího produktu realizovány až ze 75 % aplikací vědy.
Málo se zde také hovoří o tom, jaký růst, když vláda chce obnovit růst, si představuje. Zdali růst, který byl charakteristický pro minulost, tedy zdrojově náročný růst, anebo zda jde o zdrojově úsporný růst, o růst kvalitativní.
Jako čtvrtou připomínku bych vyslovil to, že základní opatření, která jsou nám v tomto dokumentu předložena, vůbec nevyplývají z cílů, které tento dokument zdůrazňuje v úvodu. Také hodnocení výchozího stavu nese četné, řekl bych, deklarativní rysy.
O něčem tady už hovořil Miroslav Grebeníček, ale připomněl bych, že hodnocení oněch čtyřiceti let, aniž bych chtěl dělat advokáta tomuto období, se rozchází s tím, jak jej viděl například známý britský ekonom Martin Myant ve své monografii o čtyřicetiletých pokusech o ekonomickou reformu v Československu.
Pan premiér Zeman mluvil o tvrdých statistických datech. Já osobně bych je přál celé této vládě a zejména pak ministru financí panu Svobodovi, aby je měl k dispozici. Vždyť máme ekonomiku, kde mnohdy mzda není mzda, náklady nejsou náklady, ceny nejsou ceny a zisk není zisk.
Chtěl bych se také vyjádřit ke struktuře dokumentu. Česká ekonomika, jak jsem o tom vícekrát hovořil, svým způsobem vzhledem jaksi k těžké uchopitelnosti stavu, ve kterém se nacházíme, připomíná jakýsi plovoucí ostrov. Tento ostrov je třeba nejdříve ukotvit, jestliže mají přijít opatření ve směru stabilizačního programu, což by měla být druhá fáze nápravy. A teprve třetí fáze znamená nasazení rozvojového programu. Kroky ve všech třech oblastech, tzn. ten ukotvovací program, stabilizační a program rozvojový, se nepochybně v tomto dokumentu mísí. Mísí, aniž by bylo jasné, o které opatření jde. A není tedy v této obrovské záplavě záměrů, které jsou postaveny bez nějaké logické struktury vedle sebe, není jasné, jaké jsou strategické priority, a jaký bude tedy časový sled.
***