(pokračuje Lux)
Má další otázka na vládu je, jaký skutečný růst hrubého domácího produktu vláda v jednotlivých letech očekává a jakou inflaci očekává v jednotlivých letech. Tyto dvě věci spolu velmi souvisí.
Myslím, že je důležité i v ekonomickém pohledu do něho zahrnout otázku sociální politiky. Považuji za velkou chybu, že vláda z pohledu penzijního systému se, kde za základ považuje průběžné financování, vyhnula - ani náznakem tam není řešena - otázce penzijní reformy. Myslím, že mladá generace v této zemi by měla slyšet jasnou zprávu o tom, že je třeba se připojišťovat. Tento program postrádá jakýkoli náznak podpory dalšího připojišťování, další motivace z pohledu reformy penzijního systému. Bez tohoto signálu totiž můžeme očekávat pouze dvě věci: buď se bude stále více a více zvyšovat sociální pojištění, nebo budou reálně klesat důchody. Jedno i druhé je jistě špatně. Otevřít diskusi o penzijní reformě považuji za klíčové. I když v tomto programu je to opomenuto, je třeba tuto diskusi zahájit, protože musí jít průřezem všech politických stran. Je to tak vážná věc, že ani tato vláda takto vzniklá si nemůže dovolit tuto otázku pominout.
V této souvislosti bych dal trochu do uvozovek očekávání zaměstnavatelských penzijních fondů, jejich přínosu. Myslím, že zaměstnavatelské penzijní fondy mohou být jakýmsi doplňkem penzijního systému, ale nemohou být základem. V naší zemi dnes existuje řádově 30 penzijních fondů občanského charakteru, do nichž kolem dvou milionů občanů této země vložilo více než 25 miliard korun. Je otázka říci si, jakým způsobem bude financován vznik dalších penzijních fondů tohoto zaměstnavatelského charakteru, kdo je bude kontrolovat, jakým způsobem bude zajištěna kontrola, a určitý asociální prvek, který spočívá v tom, že si to budou moci dovolit jen velké renomované firmy jako Telecom, ČEZ a další, nikoli malé nebo střední firmy, je také s otazníkem.
Je potřeba zodpovědět otázku, jak vyřešit oprávněné požadavky 800 tisíc státních zaměstnanců, kteří řeknou, že chtějí také takovou výhodu. Kdo bude tuto věc platit?
Čili zaměstnavatelské penzijní fondy jistě ano, ale nemohou být hlavním nástrojem řešení této reformy.
Mé závěrečné slovo k ekonomické části je v tom, že očekávání oživení ekonomického růstu považujeme za nereálné. Přes některé nesporné signály, například ve smyslu zrychlení odpisové politiky, se zdá evidentní, že obrovské nároky na výdaje státního rozpočtu spojené se zvýšením celkové daňové zátěže obyvatel budou toto očekávání eliminovat.
Vážení přátelé, můj dojem je, že ani samotná vláda sociálních demokratů nebere toto své programové prohlášení příliš vážně, jako by neměla snahu jít ve věcné diskusi na hlubinu problémů, pod povrch jednotlivých frází, jako by si byla příliš jistá podporou ODS bez ohledu na to, co si zde napíší. Myslím si, že kdyby se tato vláda chtěla seriózně ucházet o podporu většiny poslanců této sněmovny, toto programové prohlášení by muselo být napsáno jinak.
Dámy a pánové, vážení přátelé, chtěl bych jasně říci, že křesťanští demokraté si nemyslí, že toto programové prohlášení je prohlášením komunistickým či návratem ke komunismu. Chtěl bych jasně říci, že si nemyslím, že toto programové prohlášení je národní tragédií. My jsme pouze přesvědčeni, že programové prohlášení je věcně špatné. Protože nemáme důvodu skrze podporu této vlády usilovat o historické znemožnění demokratů v naší zemi, ani neuvažujeme v kategoriích čím hůře pro tuto zemi, tím lépe pro nás, jsme připraveni jako seriózní, odpovědná, nelavírující a státotvorná opoziční strana se vyslovit (potlesk) proti této vládě. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi klubu lidové strany panu Josefu Luxovi. Udílím slovo předsedovi klubu ODS panu poslanci Tlustému.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené dámy a pánové, přijmeme-li výzvu tohoto programového prohlášení a necháme-li se nalákat k jeho podrobnému studiu, nalezneme mnoho podivných věcí, na nichž se shodneme se všemi stranami stojícími v opozici. Najdeme nic neříkající věty typu "nebude-li pršet, nezmoknem" - jako například věta, že vláda uskuteční transformaci Fondu národního majetku, jejíž obsahem bude jeho přeměna. Tato věta naznačuje, že sociální demokraté umějí transformovat bez přeměn.
Najdeme naprosté rozpory - například že vláda zrovnoprávní jednotlivé vlastnické sektory, a o několik odstavců dále, že navrhne zákon o daňové podpoře zaměstnaneckého vlastnictví akcií, nebo že dojde ke zprůhlednění veřejných finančních toků včetně dotací, a hned vzápětí že budou zavedeny individuální subjektivně přiznávané daňové úlevy a subvence. Nebo je v tomto programu vyhlašován obecný boj korupci, zatímco na mnoha místech nalezneme mnohá vytváření právě pro rozšíření korupce.
Celé programové prohlášení se hemží množstvím nových podpor a ještě větším množstvím nových organizací, které mají tyto podpory realizovat. Nalezneme zde i deklarace rádoby nových cílů, jejichž konkrétní realizaci však již zcela průkazně začaly předchozí vlády, jako je například bankovní zákon, zákon o cenných papírech nebo nabízený dozor nad finančními trhy. Dokonce jsou v tomto programu vydávány vlastní chyby za programové cíle a vlastní zásluhy, jako je tomu v případě slibu naplnit prázdné VÚSC, které zřídila tato Poslanecká sněmovna právě a jenom díky hlasům sociální demokracie.
Použil jsem slov "přijmeme-li lákadlo" nebo "necháme-li se nalákat k analýze tohoto materiálu". Toto programové prohlášení je ve skutečnosti třpytkou, která je mrtvá, ale lákavá, která je neakceschopná, ale nebezpečná. Nebezpečná proto, že je nastražena na naše občany.
Čím více konkrétních námitek tohoto typu budeme uvádět, tím více asi některé z vás napadá otázka, proč jako předseda poslaneckého klubu ODS tlumočím stanovisko, že klub ODS svou neúčastí na hlasování o důvěře vládě strpí vládu sociální demokracie. Odpověď je prostá. Důvodem pro strpení vlády není obsah programového prohlášení vlády, ale výsledek voleb a respektování politické reality. Základem demokracie na rozdíl od ostatních systémů je zpětná vazba mezi důvěrou voličů, úspěchem ve volbách, příležitostí vládnout, to znamená prosazovat vlastní program, a převzetím odpovědnosti za chyby i přínosy realizace takového programu, přičemž tato odpovědnost uzavírá vazbu zpět k důvěře občanům. Tato přehledná zpětná vazba, jeden z pilířů demokracie, byla postupně v České republice zatemněna a deformována. To, jak se to stalo, nejlépe vyjadřují výroky představitelů politických stran, které jsme si mohli číst v době, kdy se usilovalo o sestavení vládní koalice. Slyšeli jsme, že strana X vstoupí do koalice jedině tehdy, pokud bude zaručena realizace jejího volebního programu. Zní to logicky, ale logické to není. V koalici v principu nelze v plném rozsahu splnit volební program žádné z politických stran.
***