(pokračuje Volák)
A nyní pár slov k mé vlastní osobě.
Nemá cenu, abych zde něco předstíral, protože většina z vás mě zná. Všichni víte, že nejsem génius, a dokonce si to o sobě ani nemyslím. (Potlesk.)
Všichni víte, že nejsem workholik, ale v okamžiku, kdy je to nezbytné, tak dokáži být celkem trpělivý a vytrvalý, dokonce dokáži zatnout zuby a překonat nějaké překážky. Myslím, že mám i určitá pozitiva. Dovedu určitě poslouchat, dovedu udělat něco, co vede ke kompromisům, které jsou realistické, a dovedu vyjednávat.
Já jsem přesvědčen o tom, že v této těžké době, která nás čeká, by předseda Poslanecké sněmovny měl mít právě tři poslední jmenované vlastnosti. Přeji vám úspěšnou volbu a děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Stanislavu Volákovi a uděluji slovo panu poslanci Ivanu Langrovi, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, také jste si po volbách oddychli, když jste zjistili, že se do této sněmovny nedostali republikáni a Miroslav Sládek? Já jsem si upřímně oddechl, nicméně propracovanost, argumentační síla ve vystoupení kolegy Mlynáře mě usvědčila z opaku a usvědčila mě z toho, že jsem si oddechl příliš předčasně. (Potlesk.)
Rozumím tomu, když z úst někoho, kdo vystupuje, čiší lítost, a kolega Payne řekl hořkost. Ze slov kolegy Mlynáře skutečně ta lítost čiší. Já se přiznám, že něčemu ale v té lítosti nerozumím. Nerozumím, zda je to lítost z toho, že není ve vládě Miloše Zemana, nebo jestli je to lítost, že není ve vládě Václava Klause. Já sám mám pro sebe pouze jedno jediné vysvětlení: To je lítost z toho, že není ve vládě vůbec. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Langrovi. S faktickou poznámkou, pokud jsem dobře rozuměl jeho gestu, se hlásí pan poslanec Mlynář.
Ministr ČR Vladimír Mlynář: Děkuji panu Langrovi za to přirovnání. Chci mu říci to, co jsem řekl na závěr panu poslanci Sládkovi: Já se nedám.
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Mlynářovi, slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Stanislav Němec, který je v této chvíli poslední písemně přihlášený.
Ministr vnitra ČR Cyril Svoboda: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, budu velmi stručný. Já chci podpořit pana poslance Voláka pro jeho odborné i charakterové vlastnosti a pro to, že to je nejlepší důkaz toho, komu patří mandát. Zda patří politickým stranám, nebo poslancům, tak jak to vyplývá z ústavy. Děkuji.
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Svobodovi, slovo má pan poslanec Němec.
Poslanec Stanislav Němec: Pane předsedající, dámy a pánové, já budu avizovat stručnost, a také budu stručný na rozdíl od některých kolegů.
Já jsem v podstatě chtěl říci totéž, co řekl kolega Langer, takže mi vzal trochu vítr z plachet. Jen takovou krátkou poznámku.
Já jsem také nový poslanec, také nováček mezi vámi, jak tu někteří řekli, také jsem měl radost, že tu už nebude znít ten tón republikánů, také už tu radost tak úplně naplno necítím, ale znovu říkám, už to řekl pan kolega Langer, odpověď pana kolegy Mlynáře mě utvrdila v tom, že tu radost budu muset opravdu ztratit, že pokud to bere jako boj, že se nedá a bude tu dělat různá bojová gesta, je to asi zřejmě jeho způsob jednání a vystupování. Děkuji.
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Němcovi. O slovo nyní požádal pan poslanec Lux.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, považuji za důležité tady otevřeně na jednání Poslanecké sněmovny vyslovit svůj názor k těmto kandidaturám.
Jsem člověk, který je přesvědčen, že bude velmi dobré, aby v učebnicích dějepisu novodobého českého státu bylo napsáno, že Václav Klaus se v letech 1989 až 1993 zasloužil o český stát, protože on jako jeden z prvních pochopil, že nepolitická politika Občanského fóra, která hlásala, že strany jsou pro straníky a OF je pro všechny, že nemá budoucnost. A založil politickou stranu. Myslím, že to bylo dobré, že to bylo třeba.
Václav Klaus byl motorem ekonomické reformy, jejího startu, ve světě unikátního díla. Myslím, že to bylo dobré a že to bylo třeba.
Václav Klaus také velmi rychle pochopil, že touha Slováků vyjádřit svoji národní identitu je natolik silná, že budoucnost Československa je v nedohlednu, že nemá před sebou konkrétní obrysy, a otevřel prostor pro vytvoření nového českého státu. Myslím, že to bylo velmi dobré a že to bylo třeba.
Ale je mojí povinností se také ptát: Bylo dobré a bylo třeba říci lidem v této zemi, že není rozdíl mezi čistými a špinavými penězi? Bylo dobré a bylo třeba bránit nápravě chyb ekonomické transformace? Bylo dobré a bylo třeba bránit budování občanské společnosti v naší zemi? Bylo dobré a bylo třeba bránit ustavení regionální samosprávy? A konečně, bylo dobré a bylo třeba před volbami mobilizovat proti levici, aby se s ní po volbách spojili v jediném zájmu - potlačit ostatní politické strany a omezit moc prezidenta?
Já na tyto otázky odpovídám, že to nebylo dobré a že to nebylo třeba. A na otázku, jestli je dobré a jestli je třeba podpořit tuto kandidaturu, já odpovídám: Není to dobré a není to třeba. A je mi líto vás všech, kteří tuto kandidaturu musíte podpořit v zájmu smlouvy o rozdělení moci.
Ano, vážení přátelé, jsem připraven podporovat, aby v učebnicích novodobého dějepisu bylo zapsáno, že Václav Klaus se zasloužil v letech 1989 až 1993 o český stát, ale nejsem připraven podpořit tuto kandidaturu na předsedu Poslanecké sněmovny v červenci roku 1998.
Dámy a pánové, je pro mne ctí, že jsem opozičním poslancem. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Luxovi. Písemné přihlášky mám v této chvíli vyčerpány, ale byl jsem informován, že o slovo požádal pan poslanec Tlustý jménem klubu ODS. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tón této rozpravy, který udali diskutující za Unii svobody a KDU-ČSL, už není jen pokusem o znevážení smlouvy o opozici mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou, nejenom pokusem o znevážení kandidáta ODS na místo předsedy Poslanecké sněmovny, ale je to i pokusem o znevážení samotného aktu volby předsedy Poslanecké sněmovny. A jsou-li tu spolu se mnou pamětníci, něco podobného v této sněmovně po roce 1989 nepamatuji.
Po listopadu 1997 jsem si sám musel často předčítat jedno velmi staré moudro a chtěl bych ho teď tady přečíst zejména poslancům KDU- ČSL a US a výslovně panu předsedovi Luxovi.
"Dopřej mi, pane, abych v boji, který jde životem, našel odvahu udeřit a riskovat. A mám-li vyhrát, dej, aby to bylo podle zákonů a aby se pravda a čest přitom udržely vysoko. A mám-li prohrát, abych našel sílu postavit se u cesty a pozdravit vítěze, když půjde kolem." Děkuji vám. (Potlesk.)
***