Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád) ve znění
zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969
Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č.
48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona
č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona
č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb.,
zákona č. 558/1991 Sb., zákona České
národní rady č. 25/1993 Sb., zákona
č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb.,
zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu České republiky č. 214/1994 Sb., nálezu
Ústavního soudu České republiky č.
8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona
č. 150/1997 Sb. a zákona č. 209/1997 Sb.,
se mění a doplňuje takto:
1. V § 8 odst. 3 se slova "státní a hospodářské
tajemství" nahrazují slovy "tajnost utajovaných
skutečností chráněných zvláštním
zákonem".
2. V § 35 se vkládá nový odstavec 3,
který zní:
"(3) V trestním řízení, ve kterém
jsou probírány utajované skutečnosti
chráněné zvláštním zákonem
je orgán činný v trestním řízení
povinen obhájce poučit podle takového zákona.
Stejně postupuje v případě osob jejichž
účast na řízení nelze vyloučit.
O provedeném poučení učiní
záznam do spisu.".
3. V § 50 odstavec 3 zní:
"(3) Zmocněncem zúčastněné
osoby a poškozeného v trestním řízení,
ve kterém jsou probírány utajované
skutečnosti chráněné zvláštním
zákonem, může být pouze určená
osoba podle zvláštního zákona nebo osoba
podle takového zákona poučená.".
4. V § 65 odstavec 5 zní:
"(5) Při povolování nahlížet
do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných skutečností
chráněných zvláštním zákonem.".
5. V § 99 odst. 1 se slova "které tvoří
státní tajemství" nahrazují slovy
"týkajících se utajovaných skutečností
chráněných zvláštním zákonem.".
6. V § 99 odst. 3 větě druhé se slova
"skutečnostech tvořících předmět
služebního tajemství" nahrazují
slovy "utajovaných skutečnostech klasifikovaných
ve zvláštním zákoně stupněm
důvěrné nebo vyhrazené.".
7. V § 200 odst. 1 se slovo "tajemství"
nahrazuje slovy "utajované skutečnosti".
8. V § 201 odst. 2 poslední větě se
slova "tajemství chráněného"
nahrazují slovy "utajovaných skutečností
chráněných".
9. V § 201 odst. 3 se slova "státního,
hospodářského nebo služebního
tajemství" nahrazují slovy "utajovaných
skutečností chráněných zvláštním
zákonem".
Zrušuje se zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně
státního tajemství, ve znění
zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č.
558/1991 Sb.
Tento zákon nabývá účinnosti
devadesátým dnem po vyhlášení.
K části první
Ochrana státního, hospodářského
a služebního tajemství je v současné
době regulována zákonem č. 102/1971
Sb., o ochraně státního tajemství,
ve znění zákona č. 383/1990 Sb. a
zákona č. 558/1991 Sb., nařízením
vlády ČSFR č. 419/1990 Sb., o základních
skutečnostech tvořících předmět
státního tajemství a nařízením
vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně
hospodářského a služebního tajemství,
ve znění nařízení vlády
ČSFR č. 420/1990 Sb. Dále jsou v platnosti
směrnice federálního ministerstva vnitra
pro manipulaci a dopravu písemných a jiných
materiálů, obsahujících skutečnosti
tvořící předmět státního,
hospodářského a služebního tajemství
(registrované ve Sbírce zákonů částka
6/1972) a směrnice pro zabezpečení ochrany
skutečností tvořících předmět
státního, hospodářského a služebního
tajemství při jejich zpracování pomocí
výpočetní techniky (registrované ve
Sbírce zákonů částka 19/1973).
Úsek šifrové ochrany informací je upraven
pouze metodickými pokyny federálního ministerstva
vnitra.
I. Hodnocení současného stavu ochrany
utajovaných skutečností
Právní úprava byla v letech 1990 a 1991 novelizována
především s ohledem na potřebu reagovat
na změny právního, politického a ekonomického
systému v České a Slovenské Federativní
Republice. Novely měly pouze dílčí
charakter a nemohly změnit principy ochrany státního,
hospodářského a služebního tajemství,
jak byly koncipovány v 70. letech za existence zcela jiných
politických, ekonomických a mezinárodních
podmínek a odlišného ústavního
pořádku.
Lze konstatovat, že současná právní
úprava nemůže být funkční
složkou nově budovaného systému ochrany
utajovaných skutečností především
z následujících důvodů:
1. Zákon upravuje pouze hlavní zásady ochrany
státního tajemství. Ochranu hospodářského
a služebního tajemství, včetně
ukládání povinností a omezování
některých základních práv občanů,
upravuje nařízení vlády.
2. Právní úprava řeší
pouze částečně nebo vůbec oblast
personální, objektové, technické a
průmyslové bezpečnosti a bezpečnosti
informačních systémů.
3. Stávající členění
na státní, hospodářské a služební
tajemství spíše vymezuje oblasti, ve kterých
se utajované skutečnosti vyskytují, než
vyjadřuje důležitost chráněného
zájmu.
4. Nejsou stanoveny konkrétní podmínky, které
musí splňovat osoba, jež má být
určena pro styk s utajovanými skutečnostmi.
Požadavky na organizace nejsou stanoveny vůbec.
5. Působnost a pravomoc Ministerstva vnitra stanovená
zákonem, neumožňuje účinně
působit na systém ochrany utajovaných skutečností,
a to jak v oblasti určování osob ke styku
s utajovanými skutečnostmi, tak v oblasti technického
a jiného zabezpečení utajovaných skutečností.
6. Právní úprava neumožňuje realizovat
výměnu utajovaných skutečností
se zahraničními partnery, což zejména,
v souvislosti s plánovaným vstupem České
republiky do Evropské unie a Organizace Severoatlantické
smlouvy, nabývá zásadního významu.
7. Nelze postihovat méně závažná
jednání, která nenaplňují skutkovou
podstatu trestného činu (správní delikty
v oblasti ochrany utajovaných skutečností).
II. Záměr nové právní
úpravy
Nový systém ochrany utajovaných skutečností
umožní minimalizovat počet skutečností
utajovaných ve veřejném zájmu, zajistí
jim nejvyšší možnou ochranu a zabezpečí
přístup k těmto skutečnostem pouze
osobám, které je nezbytně potřebují
k výkonu svého povolání nebo funkce.
Dále vytvoří předpoklady pro výměnu
utajovaných skutečností v rámci mezinárodních
styků.
Nový zákon by měl zejména:
- stanovit skutečnosti, které je nutno v zájmu
České republiky chránit,
- stanovit diferenciovaně jednotlivé stupně
utajení utajovaných skutečností a
kritéria pro jejich používání,
- upravit výkon státní správy v oblasti
ochrany utajovaných skutečností,
- stanovit práva a povinnosti právnických
a fyzických osob,
- stanovit konkrétní podmínky, které
musí splňovat osoba, jež má být
určena pro styk s utajovanými skutečnostmi,
- stanovit postup při určování osob
a způsob provádění bezpečnostních
prověrek osob,
- upravit zvláštní způsoby určování
osob a vymezit okruh osob určených ze zákona,
- stanovit postup při zprošťování
povinnosti mlčenlivosti,
- upravit prostředky ochrany utajovaných skutečností,
- upravit kryptografickou ochranu,
- vymezit oblast průmyslové bezpečnosti a
způsob provádění bezpečnostní
prověrky organizace,
- upravit ochranu utajovaných skutečností
poskytovaných v rámci mezinárodních
styků,
- upravit evidenci utajovaných skutečností
prostřednictvím registrů utajovaných
skutečností,
- upravit výkon státního dozoru nad ochranou
utajovaných skutečností,
- stanovit sankce za porušení povinností stanovených
zákonem,
- stanovit dobu platnosti určení osoby a způsob
nakládání s utajovanými skutečnostmi,
které byly provedeny podle nynější právní
úpravy.
Návrh zákona obsahuje řadu zásadních
odborných řešení věcných
problémů, které mají technický,
zdravotní, psychologický a bezpečnostní
charakter, což odůvodňuje potřebu podrobné
úpravy těchto okruhů několika prováděcími
předpisy. Zpracovatelem těchto vyhlášek
je kromě Ministerstva vnitra i Ministerstvo zdravotnictví.
Navrhovaná úprava si vyžádá navýšení
rozpočtových prostředků u Ministerstva
vnitra o cca 104 mil.Kč na rok 1998. Uvedený nárůst
je nezbytný s ohledem na nové úkoly v oblasti
provádění bezpečnostních prověrek
osob a organizací, výkonu státního
dozoru, evidence utajovaných skutečností
předávaných v rámci mezinárodních
styků, certifikace technických prostředků,
výzkumu a vývoje prostředků pro ochranu
utajovaných skutečností. V souvislosti s
tím dojde o nárůst pracovních sil
o cca 95 pracovníků, což činí
cca 27 mil. Kč. Další finanční
náklady (cca 25 mil. Kč) si vyžádá
materiálně technické zabezpečení,
včetně certifikační činnosti
a výzkumu a vývoje technických prostředků
pro ochranu utajovaných skutečností. K tomuto
je nutno přičíst jednorázové
náklady na vybudování a vybavení certifikačního
pracoviště Ministerstva vnitra, které představují
částku ve výši přibližně
52 mil. Kč. U zpravodajských služeb a Policie
České republiky, kde dojde k nárůstu
pracovních sil v souvislosti s plněním úkolů
podle nového zákona, bude třeba tento nárůst
rovněž řešit.
Právo Evropského společenství oblast
ochrany utajovaných skutečností nereguluje,
proto návrh zákona přihlíží
k právní úpravě a zkušenostem
některých zemí Evropské unie, zejména
Spolkové republiky Německo a Dánska a současně
jsou využity i některé postupy, uplatňované
v Severoatlantické alianci a Západoevropské
unii. Do návrhu nového zákona byly v modifikované
podobě převzaty některé principy a
instituty, například systém klasifikace utajovaných
skutečností, institut bezpečnostních
prověrek fyzických osob a organizací, prostředky
ochrany utajovaných skutečností, oblast průmyslové
bezpečnosti a pravidla pro ochranu utajovaných skutečností,
předávaných v rámci mezinárodních
styků.
K § 1
V tomto ustanovení je vymezen předmět zákona.
Zákon má zabezpečit ochranu utajovaných
skutečností z důvodu veřejného
zájmu a bude základem pro vybudování
a fungování celého systému ochrany
utajovaných skutečností. Návrhem zákona
není nijak dotčena ochrana skutečností
v soukromém zájmu zaručená např.
zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních
údajů v informačních systémech,
a současně není ani řešena problematika
tzv. profesních tajemství.
K § 2
Toto ustanovení vymezuje pojmy užívané
v zákoně. Tyto pojmy budou použity jak pro
potřeby tohoto zákona, tak i pro potřebu
prováděcích předpisů.
U některých nových pojmů bylo přihlédnuto
k obsahu normativní úpravy zemí Evropské
unie, praxi a zvyklostem Severoatlantické aliance a Západoevropské
unie.
K §3
Pojem utajovaná skutečnost je vymezen, tak, že
se jedná o skutečnost, která je takto označena
v seznamech utajovaných skutečností vydávaných
Ministerstvem vnitra. Podmínkou je, že neoprávněné
nakládání s takovouto skutečností
může způsobit újmu zájmům
České republiky nebo zájmům k jejichž
ochraně se Česká republika zavázala.
K §4
Ustanovení stanoví oblasti ve kterých se
budou utajované skutečnosti vyskytovat a slouží
především k vypracováním vlastních
seznamů utajovaných skutečností.
K §5
Uvedený paragraf vymezuje jednotlivé stupně
utajení. Uvedené členění je
v souladu s členěním užívaným
ve státech Evropské unie, v Západoevropské
unii a Severoatlantické alianci. Zařazování
utajovaných skutečností do jednotlivých
stupňů utajení bude prováděno
v závislosti na intenzitě újmy, která
by mohla vzniknout zájmům České republiky
v případě neoprávněného
nakládání. Ustanovení současně
vytváří předpoklady pro ochranu utajovaných
skutečností na stejné nebo srovnatelné
úrovni, jaká jí byla přiznána
u cizí moci, která utajovanou skutečnost
České republice poskytla.
K §6
V ustanovení je stanovena povinnost označit utajovanou
skutečnost příslušným stupněm
utajení a rovněž podmínky jeho změny
nebo zrušení.
K§ 7
Výkon státní správy v oblasti ochrany
utajovaných skutečností je nadále
ponechán v působnosti resortu Ministerstva vnitra.
K §8
V tomto ustanovení jsou uvedeny základní
úkoly a oprávnění Ministerstva vnitra
při výkonu státní správy. Z
uvedeného je patrné, že oproti současné
právní úpravě dochází
k značnému rozšíření úkolů
Ministerstva vnitra v této oblasti. Jedním ze základních
úkolů je skutečnost, že Ministerstvo
vnitra plní ve vztahu k zahraničí úkoly
Národního bezpečnostního úřadu.
Existence Národního bezpečnostního
úřadu odpovídá zkušenostem, požadavkům
a praxi vyspělých západoevropských
zemí, např. zemí Evropské unie, členů
Organizace Severoatlantické smlouvy atp. Ustanovení
rovněž řeší způsob jmenování
a odvolání ředitele Národního
bezpečnostního úřadu.
K §9
V tomto ustanovení se stanoví úkoly zpravodajských
služeb v oblasti ochrany utajovaných skutečností.
Především se jedná o vymezení
jejich podílu pi provádění bezpečnostních
prověrek fyzických osoba organizací a oprávnění,
která jsou nezbytná pro splnění těchto
úkolů. Současně je zpravodajským
službám, z důvodu ochrany jejich činnosti,
umožněno, aby si samy prováděly bezpečnostní
prověrky svých příslušníků
a uchazečů o přijetí.
K § 10
Podle tohoto paragrafu se bude Policie ČR podílet
na provádění bezpečnostních
prověrek fyzických osob a organizací. V této
souvislosti jsou Policii přiznána nezbytná
oprávnění.
K § 11
Jedná se o povinnosti, jejichž uložení
a plnění je nezbytné pro zajištění
ochrany utajovaných skutečností. Toto ustanovení
má rovněž značný preventivní
význam.
K § 12
Zachovává se praxe, že za ochranu utajovaných
skutečností v orgánech státu a organizacích
plně odpovídají jejich statutární
orgány. V souvislosti s tím jsou jim ukládány
i povinnosti, jejichž plnění je podmínkou
zajištění efektivní ochrany.
K §13
V zájmu zajištění fungování
systému ochrany utajovaných skutečností
se statutárním orgánům v odstavci
prvním uvedených úřadů ukládá
povinnost jmenovat bezpečnostního ředitele.
Současně se vytváří zákonné
zmocnění, aby statutární orgány
mohly takovouto funkci, v případě potřeby,
jmenovat i u ostatních orgánů státu
a organizací. Smyslem přímé podřízenosti
bezpečnostního ředitele statutárnímu
orgánu je zajištění přímé,
nezprostředkované vzájemné vazby.
Toto postavení je je nezbytné s ohledem na to, odpovědnost
statutárního orgánu za oblast ochrany utajovaných
skutečností.
K §14
Ustanovení obsahuje výčet povinností
určených osob. V této souvislosti je namístě
upozornit zejména na povinnost osoby určené
pro stupeň utajení "PT" oznamovat Ministerstvu
vnitra soukromé výjezdy do zahraničí,
vyjma zemí Evropské unie, členských
států Severoatlantické aliance a zemí
se statusem neutrality. Je na zvážení osoby
samé, jako nositele informací klíčových
pro bezpečnost státu, zda považuje za potřebné
uskutečňovat výjezdy do zemí, kde
na ni může být vyvíjen nátlak
k získání těchto informací.
K §15
V zájmu komplexnosti systému ochrany utajovaných
skutečností ukládá zákon některé
povinnosti i ostatním fyzickým osobám. Jde
například o povinnost dodržovat pokyny, zákazy
a příkazy vydané organizací nebo orgánem
státu v souladu se zákonem a povinnost zachovávat
mlčenlivost.
K § 16
Dosavadní právní úprava umožňovala
neoprávněné označení předmětů
průmyslového vlastnictví za utajovanou skutečnost
a jejich prakticky nekontrolovatelný vývoz, resp.
přihlašování v zahraničí.
Nová právní úprava stanoví
povinnost přihlašovatele předmětu průmyslového
vlastnictví, obsahuje-li tento předmět utajovanou
skutečnost, navrhnout Úřadu průmyslového
vlastnictví stupeň utajení, přičemž
rozhodnutí o stanovení stupně utajení
závisí na rozhodnutí Ministerstva vnitra,
které je povinno si předem vyžádat stanovisko
toho ústředního správního úřadu,
do jehož působnosti předmět průmyslového
vlastnictví náleží.
Současně jsou řešeny případy,
kdy přihlašovatel hodlá předmět
průmyslového vlastnictví přihlásit
v zahraničí.
K §17 a 18
Z důvodu omezení okruhu osob, které se budou
seznamovat s utajovanými skutečnostmi, vymezují
tato ustanovení podmínky, jejichž splnění
je nezbytné pro přístup k utajovaným
skutečnostem. Stanovení podmínek, které
musí splňovat určená osoba, má
za cíl vyloučit riziko ohrožení utajovaných
skutečností ze strany této osoby. Splnění
těchto podmínek je současně i kvalifikačním
předpokladem pro výkon práce.
Podle dlouhodobých zkušeností je totiž
hlavním bezpečnostním rizikem selhání
lidského faktoru. Každá určená
osoba se stává potenciálním terčem
zájmu a nátlaku nejrůznějších
subjektů. Proto je třeba prokázat, že
zde neexistují žádné zjistitelné
známky nespolehlivosti, slabá místa apod.
Nesplnění předpokladů uvedených
v těchto paragrafech by nemělo být v žádném
případě chápáno jako odsuzující
nebo znevažující, ale jako opatření
chránící navrhovanou osobu před možným
nátlakem, který by stěží zvládla.
K §19 až 23
V uvedených paragrafech jsou jednotlivé podmínky
a způsob jejich ověřování blíže
konkretizovány.
Podmínka dosažení plné zletilosti (§
19) je předpokladem pro možnost určení
osoby ke styku s utajovanými skutečnostmi na stupních
utajení "V", "D" a "T". Současně
se vytváří zmocnění pro udělování
výjimek z této věkové hranice, které
bude možno, v odůvodněných případech,
využívat například u frekventantů
vojenských škol. Vzhledem k zásadnímu
významu skutečností stupně utajení
"PT" se stanoví věková hranice
21 let, na kterou se možnost výjimky nevztahuje.
Podmínka bezúhonnosti (§20) je chápána
tak, že vedle nedbalostních trestných činů,
jejichž meritem je porušení povinnosti vztahující
se k utajovaným skutečnostem, se za bezúhonnou
nebude považovat rovněž osoba, která byla
pravomocně odsouzena za jakýkoli úmyslný
trestný čin.
Smyslem stanovení předpokladů zdravotní způsobilosti (§ 21) je zabránit přístupu k utajovaným skutečnostem osobám, které představují riziko, že nebudou schopny, v důsledku svého zdravotního stavu, kontrolovat své chování nebo jednání.
Paragraf 22 se vztahuje k tzv. osobnostní způsobilosti.
Z hlediska ochrany utajovaných skutečností
je významné, aby byla, formou psychologického
vyšetření, hlouběji ověřena
osobnostní skladba navrhované osoby a zachyceny
její rizikové vlastnosti. Předpokládají
se různé formy takového vyšetření
(např. pohovory, testy, projektivní techniky, polygraf).
Tato vyšetření budou diferencována podle
stupně bezpečnostní prověrky. Zejména
u vyšších stupňů utajení
jde o citlivou funkci a nemalou osobnostní zátěž.
Osobnostní způsobilost tvoří provázaný
celek s výsledky, zjištěnými šetřením
bezpečnostní spolehlivosti. Vyšetřující
psycholog proto vydává posudek, nikoliv rozhodnutí.
Informace a závěry z posudku jsou spolu s dalšími
údaji, vyhodnocovány Ministerstvem vnitra.
Paragraf 23 stanoví skutečnosti, které představují
bezpečností riziko a při jejichž zjištění
nelze osobu považovat za bezpečnostně spolehlivou.
Současně se upravují i případy,
kdy skutečnost jinak považovaná za bezpečností
riziko, takovýmto rizikem není, neboť se jedná
o plnění služebních nebo pracovních
úkolů.
K §24 až 31
Předpoklady, jejichž splnění je podmínkou
určení osoby, se ověřují formou
zvláštního procesu, nazvaného bezpečnostní
prověrka. S ohledem na získávání
informací z osobního života navrhované
osoby není možno zahájit bezpečnostní
prověrku bez jejího výslovného souhlasu
a po vzetí souhlasu nazpět je nutno ihned prověrku
zastavit.
V zájmu omezení rizika ohrožení utajovaných
skutečností se umožňuje, aby při
určování osoby, která bude přicházet
do styku s utajovanými skutečnostmi ve značném
rozsahu (například z důvodu jejího
pracovního zařazení), byla provedena bezpečnostní
prověrka vyššího stupně. Obdobně
je řešen případ uvedený v odstavci
5 s tím rozdílem, že není nutné
provést celou bezpečnostní prověrku
vyššího stupně, ale pouze ta opatření,
která umožní příslušné
skutečnosti ověřit. V zájmu zajištění
práv osoby se vyžaduje, k provedení těchto
opatření, souhlas navrhované osoby.
Opatření, realizovaná v rámci jednotlivých
stupňů bezpečnostních prověrek,
jsou navržena tak, aby optimálním způsobem
umožnila ověřit, zda osoba splňuje zákonem
stanovené předpoklady pro příslušný
stupeň utajení. S ohledem na diferenciaci jednotlivých
stupňů utajení utajovaných skutečností
jsou diferencována i jednotlivá opatření,
a to od čistě administrativních úkonů
až po opatření, kterými dochází
k zásahům do soukromí osob. Rozsah opatření
odpovídá minimální míře
prověřování osob v zemích Evropské
unie a členských zemí Severoatlantické
aliance.
V rámci prověřování osoby mohou
být zjištěny skutečnosti, které
lze objasnit pouze cestou přímého kontaktu
s navrhovanou osobou. Může jít například
o vyvrácení nepravdivých informací,
vztahujících se k navrhované osobě.
Proto se navrhuje zavedení bezpečnostního
pohovoru jako prostředku objektivizace bezpečnostní
prověrky. Současně se navrhuje omezit provedení
bezpečnostního pohovoru v případech,
kdy je třeba chránit bezpečnostní
zájmy státu, nebo práva třetích
osob.
Na závěr bezpečnostní prověrky
se provádí celkové vyhodnocení získaných
poznatků a materiálů, přičemž
Ministerstvu vnitra se ponechává na úvaze,
zda osoba splňuje podmínku osobnostní způsobilosti.
Ostatní zákonné podmínky nejsou předmětem
správní úvahy a je-li určitá
skutečnost zjištěna (věková překážka,
zjištění bezpečnostního rizika,
zdravotní nezpůsobilost), má to za následek
nevydání osvědčení.
K §32 až 36
V §32 jsou obecně stanoveny postupy určování
osoby uplatňované pro všechny stupně
utajení.
Statutárnímu orgánu se ukládá
povinnost provést předem poučení navrhované
osoby a současně jsou mu přiznána
oprávnění, umožňující
eliminovat již na samém počátku z procesu
určování osoby, které objektivně
nesplňují zákonem stanovené předpoklady.
Protože základním dokumentem pro posouzení
zákonných předpokladů je bezpečnostní
dotazník, ve kterém osoba uvádí veškeré
potřebné údaje, je tento součástí
zákona. Navrhuje se, aby rozsah údajů, které
fyzická osoba v dotazníku uvádí byl
diferencován v závislosti na stupni utajení
ke kterému jí má být vydáno
osvědčení.
Vlastní postup určování je závislý
na tom, ke kterému stupni utajení má být
osoba určena. Z hlediska intenzity prověřování
pro stupeň "Vyhrazené" postačí
provedení bezpečnostní prověrky I.
stupně statutárním orgánem. Provedení
bezpečnostních prověrek pro ostatní
stupně utajení již zajišťuje Ministerstvo
vnitra a na jejich vlastní realizaci se podílejí
i další orgány státu.
Po vyplnění bezpečnostního dotazníku
je provedena bezpečnostní prověrka a to buď
přímo statutárním orgánem,
nebo prostřednictvím Ministerstva vnitra, v závislosti
na tom, na jaký stupeň utajení je osoba navrhována.
V případě stupně utajení "Vyhrazené"
může statutární orgán po vyhodnocení
výsledků prověrky osobu určit, v ostatních
případech tak učiní poté, co
navrhovaná osoba předloží osvědčení
vydané Ministerstvem vnitra. Osvědčení
deklaruje, že navrhovaná osoba splňuje zákonem
stanovené předpoklady pro styk s utajovanými
skutečnostmi. Samo o sobě ovšem ještě
nezakládá osobě oprávnění
se s takovými skutečnostmi seznamovat.
Je nutno konstatovat, že při ověřování
předpokladů se vychází z principu,
že výskyt důvodných pochybností
svědčí v neprospěch určované
osoby. Uplatnění tohoto principu je nezbytné
z hlediska bezpečnostních zájmů České
republiky.
S ohledem na specifičnost osvědčení,
že navrhovaná osoba splňuje, resp. nesplňuje
zákonem stanovené předpoklady je navrženo,
aby vydání osvědčení nebylo
rozhodnutím ve smyslu správního řádu.
Zároveň se vylučuje možnost přezkumu
soudem.
K § 37
Ustanovení § 37 uvádí lhůty platnosti
osvědčení pro jednotlivé stupně
utajení. Z důvodu potřeby opětovného
provedení bezpečnostní prověrky jsou
lhůty stanoveny jako maximální a po jejich
uplynutí je nutno bezpečnostní prověrku
opakovat. U stupně "Vyhrazené", kde se
osvědčením rozumí samotný záznam
o určení, je stanovení lhůty jeho
platnosti (nanejvýše ovšem 12 let) plně
v kompetenci statutárního orgánu.
K § 38
Vlastní určení osoby ke styku s utajovanými
skutečnostmi je, stejně jako dosud, svěřeno
statutárnímu orgánu a to s ohledem na jeho
personální potřeby. Samotné vydání
osvědčení ještě nezakládá
přímo povinnost statutárnímu orgánu,
aby osobu určil. Z evidenčních důvodů
je statutární orgán povinen informovat o
určení osoby Ministerstvo vnitra.
Uvedené ustanovení zároveň stanoví,
kdo je oprávněn určit ke styku s utajovanými
skutečnostmi statutární orgán té
organizace, které jsou utajované skutečnosti
poskytovány. Platí zásada, že určení
provede ten, který tyto skutečnosti poskytuje.
Statutární orgán organizace, ve které
utajované skutečnosti vznikají, určuje
ke styku s utajovanými skutečnostmi příslušný
ministr nebo vedoucí ústředního správního
úřadu, případně Ministerstvo
vnitra.
K §39
Ustanovení vymezuje důvody zániku určení.
Z evidenčních důvodů se statutárnímu
orgánu ukládá oznamovací povinnost.
K § 40
Ustanovení řeší případy,
kdy trvání na lhůtách stanovených
v zákoně pro provedení bezpečnostní
prověrky by znemožnilo činnost určitého
okruhu osob (znalců, tlumočníků, konzultantů
atp.). Na určení ve zkrácené lhůtě
není právní nárok a záleží
na posouzení toho kterého konkrétního
případu. S ohledem na tuto zvláštnost
se navrhuje minimální rozsah prověřovacích
opatření (především šetření
v evidencích). V zájmu vyloučení opakování
tohoto způsobu určení je nutné následně
provést příslušnou bezpečnostní
prověrku. Zvláštní způsob určení
nemá žádný dopad na případnou
trestněprávní odpovědnost takto určené
osoby.
K §41
Ustanovení řeší případy,
kdy u některých osob nelze užít standardní
postup určování (např. u statutárních
orgánů samých nebo statutárních
orgánů kolektivních). Současně
umožňuje, aby o osvědčení mohli
požádat i soudci a státní zástupci,
advokáti, notáři, poslanci a senátoři,
primátoři a starostové obcí, osoby
určené ze zákona, atp., ačkoli to
zákon výslovně nevyžaduje.
K §42
S ohledem na zachování ústavního práva
obviněného nebo obžalovaného na svobodnou
volbu obhájce se navrhuje zvláštní postup,
kdy na orgánem státu předem poučeného
obhájce se hledí jako na osobu určenou ad
hoc se všemi právními důsledky, bez
předchozího provedení bezpečnostní
prověrky.
Bezpečnostní prověrka nebude rovněž
prováděna u státních zástupců
a přísedících, ale tyto osoby budou
standardním způsobem určovány bez
nutnosti vydání osvědčení.
O jejich určení bude z evidenčních
důvodů informováno Ministerstvo vnitra.
Tímto ovšem není vyloučena možnost,
uvedená v §41.
K §43
Ustanovení upravuje další okruh osob, u kterých
se vzhledem k jejich specifickému postavení neprovádí
bezpečnostní prověrka a zároveň
se stanoví postup jejich určování.
Právo těchto osob, požádat Ministerstvo
vnitra o vydání osvědčení podle
§41, není tímto dotčeno. Z evidenčních
důvodů se zakládá povinnost vyrozumět
Ministerstvo vnitra o vzniku, nebo zániku takovéhoto
určení.
K § 44
Ustanovení vymezuje taxativně okruh osob určených
ex lege; není vyloučena možnost, aby i tyto
osoby mohly samy požádat o vydání osvědčení.
K §45
Bezpečnostní spis k navrhované osobě
je dokument, jehož obsahem jsou údaje související
s osobou, u které byla provedena bezpečnostní
prověrka. Údaje mohou být využívány
i pro další eventuální bezpečnostní
prověrky. Součástí bezpečnostního
spisu nejsou údaje získané zpravodajskými
službami, ale pouze výstupy z takovéto činnosti
(stanovisko ve formě sdělení "byla nebo
nebyla zjištěna u navrhované osoby bezpečnostní
rizika atp."). Tímto je zabráněno, mimo
jiné, i koncentraci údajů o osobách
u jednoho úřadu.
K ochraně práv osob se zde zároveň
stanoví povinnost bezpečnostní spis ve stanovené
lhůtě zničit.
K §46
Spis k navrhované osobě je evidenčním
dokumentem a nakládání s ním je svěřeno
statutárnímu orgánu. Údaje, uvedené
v bezpečnostním spisu, jsou chráněny
před zneužitím i tím, že spis je
veden odděleně od personálního spisu
a údaje tak budou známy pouze omezenému okruhu
osob (např. statutárnímu orgánu, bezpečnostnímu
řediteli).
V paragrafu jsou rovněž stanoveny případy,
kdy je statutární orgán povinen vydat osobě
podkladové materiály.
K § 47
Vymezuje se postup zprošťování povinnosti
mlčenlivosti u jednotlivých okruhů osob a
současně se stanoví podmínky takovéhoto
zproštění. Posiluje se úloha vedoucího
ústředního úřadu, do jehož
působnosti utajovaná skutečnost náleží,
který rozhoduje, resp. se vyjadřuje k možnosti
zproštění povinnosti mlčenlivosti. V
zájmu ochrany práv osob se vytváří
předpoklad, aby odmítnutí zproštění
neztěžovalo postavení osoby obviněné,
resp. obžalované. U prezidenta republiky se zproštění
povinnosti mlčenlivosti nevyžaduje a rozhodování
o tomto se ponechává na jeho vůli. V případech,
kdy by mohlo dojít k ohrožení, zejména
bezpečnostních zájmů republiky, lze
zproštění povinnosti mlčenlivosti odepřít.
K § 48 až 53
V ustanoveních jsou uvedeny jednotlivé druhy bezpečnosti
a rovněž způsoby a metody ochrany utajovaných
skutečností. Podrobnosti jednotlivých druhů
bezpečnosti budou stanoveny vyhláškami Ministerstva
vnitra. Zejména takto bude upraven postup při provádění
bezpečnostních prověrek, jednotlivé
prostředky ochrany objektů, kde budou ukládány
utajované skutečnosti, způsob administrativní
manipulace s utajovanými skutečnostmi, kritéria
technických prostředků užívaných
k přenosu utajovaných informací, zabezpečovací
opatření v informačních systémech
zabraňující neoprávněnému
nakládání s utajovanými skutečnostmi,
použití kryptografických metod při ochraně
utajovaných skutečností atp.
K §54
Certifikace prostředků k ochraně utajovaných
skutečností zabezpečí, aby k nakládání
a ochraně utajovaných skutečností
byly používány pouze ty prostředky,
které splňují požadovaná kritéria
a parametry. Předpokládá se, že certifikaci
bude provádět Ministerstvo vnitra, nebo jím
pověřená organizace.
K §55-67
Ustanovení řeší problematiku ochrany
utajovaných skutečností u organizací,
tzv. průmyslovou bezpečnost.
Obdobně, jako u osob, se stanoví podmínky,
které musí organizace splňovat v případech,
že jí budou poskytnuty nebo u ní budou vznikat
utajované skutečnosti.V §57 až §
59 jsou tyto podmínky specifikovány. Jedná
se jednak o podmínky ekonomického charakteru a dále
o podmínky, týkající se způsobilosti
zabezpečit ochranu utajovaných skutečností.
Splnění podmínek bude ověřováno
bezpečnostní prověrkou organizace (§
60). Při její realizaci je ověřována
schopnost organizace zabezpečit ochranu utajovaných
skutečností, její ekonomická stabilita
a bezpečnostní spolehlivost. Vymezují se
jednotlivá opatření, prováděná
při bezpečnostní prověrce organizace.
S ohledem na specifičnost těchto prověrek
se vytvářejí předpoklady pro vstup
do soukromých objektů, zařízení
nebo prostor organizace. Zároveň se vytváří
možnost vyžadovat informace, potřebné
k provedení prověrky.
Pro potřeby provedení bezpečnostní
prověrky musí organizace k žádosti předložit
stanovené dokumenty, t.j. zpracovaný bezpečnostní
projekt a vyplněný bezpečnostní dotazník
organizace (§ 61 a 62).
V případě, že organizace podmínky
splňuje, může jí Ministerstvo vnitra
o tomto potvrzení, ve kterém stanoví stupeň
utajení, se kterými je organizace oprávněna
se seznamovat. Doba platnosti potvrzení se stanoví
diferencovaně v závislosti na stupni utajení
(§ 63).
Ustanovení § 64 vymezuje důvody, které
vedou k zániku platnosti potvrzení a opatření,
která je nutné učinit v případě
této skutečnosti, zejména způsob dalšího
nakládání s utajovanými skutečnostmi.
Ustanovení §65 bude mít praktický význam
pro vytvoření přehledu organizací,
kterým bylo vydáno potvrzení. Tento seznam
bude možno využít např. při zadávání
veřejných zakázek, jejichž obsahem budou
utajované skutečnosti.
Ustanovení § 66 a 67 vymezují dokumenty, které
jsou svým obsahem obdobné jako u fyzických
osob a způsob nakládání s nimi.
K § 68
Je zde uplatňována zásada, že poskytování
utajovaných skutečností do ciziny je možné,
stanoví-li tak mezinárodní smlouva, nebo
zvláštní zákon. Organizace mohou utajované
skutečnosti poskytovat pouze se souhlasem Ministerstva
vnitra. Návrh zákona rovněž stanoví
uznávání certifikátů, opravňujících
nestátní instituce k příjmu a poskytování
utajovaných skutečností, jsou-li tyto certifikáty
vydány příslušnými úřady
cizí moci. Utajované skutečnosti, poskytované
v rámci mezinárodních styků, jsou
povinně evidovány v Ústředních
registrech utajovaných skutečností, které
vede Ministerstvo vnitra. Takto jsou vytvořeny podmínky
pro dokonalý přehled o pohybu utajovaných
skutečností. Ministerstvu vnitra tímto nevzniká
oprávnění se s obsahem evidovaných
skutečností seznamovat.
Výjimku z evidence utajovaných skutečností
v Ústředních registrech Ministerstva vnitra
představují odstavce 8 a 9, které umožňují
některým jiným orgánům státu
vést vlastní, oddělenou evidenci utajovaných
skutečností, a to z důvodu zvláštních
forem spolupráce mezi těmito orgány a příslušnými
orgány cizí moci (Interpol, právní
pomoc, celní spolupráce, zpravodajská činnost).
Bude-li se určená osoba seznamovat s utajovanými
skutečnostmi cizí moci, musí být vybavena
certifikátem uznávaným cizí mocí,
který vydává Ministerstvo vnitra. Pro vydávání
certifikátu platí podmínka reciprocity, vyplývající
z uzavřených mezinárodních bezpečnostních
dohod.
Ustanovení zároveň zmocňuje Ministerstvo
vnitra a příslušný úřad
cizí moci provádět, resp. účastnit
se na kontrole ochrany vzájemně poskytnutých
utajovaných skutečností. Bližší
podmínky stanoví mezinárodní dohody.
K § 69
Existence a způsob provozování Ústředních
registrů (např. Ústřední registr
utajovaných skutečností NATO, Ústřední
registr utajovaných skutečností Západoevropské
unie) odpovídá praxi, požadavkům a zkušenostem
zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance.
Současně se ukládá povinnost ostatním
orgánům státu, které se podílejí
na mezinárodní výměně utajovaných
skutečností, vést vlastní registry
utajovaných skutečností. Jejich zřízení
podléhá schválení Ministerstvem vnitra.
K §70
Výkon státního dozoru nad dodržováním
povinností je svěřen Ministerstvu vnitra.
V této souvislosti jsou kontrolním pracovníkům
přiznána potřebná oprávnění.
Návrh předpokládá užití
standardních postupů, obsažených v zákoně
o státní kontrole. Ustanovení rovněž
řeší kontrolu utajovaných skutečností
poskytovaných v rámci mezinárodních
styků, kdy vlastní výkon státního
dozoru zůstává svěřen Ministerstvu
vnitra, přičemž právo účastnit
se kontroly se přiznává pracovníkům
příslušného úřadu cizí
moci. Z důvodů specifičnosti postavení
a činnosti zpravodajských služeb, jsou tyto
vyňaty ze státního dozoru ze strany Ministerstva
vnitra.
K § 71
Při zjištění porušení povinností
uložených zákonem v oblasti ochrany utajovaných
skutečností, jsou kontrolní pracovníci
oprávněni přijímat potřebná
opatření k zamezení škodlivých
následků. Opatření jsou navrhována
tak, aby umožňovala jejich přiměřenou
volbu, např. v závislosti na míře
porušení povinnosti.
K §72 a 73
Ministerstvo vnitra je oprávněno ukládat
sankce ve formě pokut. Výše těchto pokut
je diferencována v závislosti na adresátovi
sankce, u fyzických osob zejména, zda jde o osobu
určenou, neurčenou nebo určenou ze zákona,
dále na újmě, která by mohla vzniknout
nebo již vznikla. Pokutu lze uložit i opakovaně.
Pro možnost uložit pokutu se stanoví přiměřená
objektivní a subjektivní lhůta. Pokuty jsou
příjmem státního rozpočtu.
K § 74
Tento paragraf stanoví, že ustanovení Správního
řádu se vztahují pouze na řízení
o pokutách, včetně možnosti soudního
přezkumu. U ostatních opatření a úkonů
se Správní řád a soudní přezkum
vylučují, a to s ohledem na skutečnost,že
na seznamování se s utajovanými skutečnostmi
není právní nárok a zároveň
z důvodu bezpečnosti státu.
K § 75
Ustanovení řeší přechodné
období, po které je možno hledět na
osoby určené ke styku se státním,
hospodářským nebo služebním tajemstvím
podle dosavadních předpisů, jako na osoby
určené podle nového zákona. Navrhované
řešení je nutné z hlediska kontinuity
ochrany a přístupu k utajovaným skutečnostem.
Lhůty trvání původního určení
jsou navrhovány tak, aby umožnily provedení
příslušných bezpečnostních
prověrek a nové určení.
Současně se upravuje způsob určení
pro toto přechodné období - formou tzv. záznamu
o určení. V odstavci 4 se zdůrazňuje
zánik takto provedeného určení, v
případě dojde-li k určení za
podmínek podle nové právní úpravy.
K § 76
V zájmu omezení neúnosné administrativní
náročnosti spojené s překlasifikováním
stávajících stupňů utajení
se navrhuje řešení, aby provedení nové
klasifikace byla provedena pouze v případě,
nutnosti, t.j. že se s utajovanou skutečností
dále aktivně pracuje, nebo které se jinak
využívají.
K § 77
V ustanovení se vymezuje časové omezení,
do kterého lze přijímat žádosti
o vyjádření k osobám určovaným
ke styku se státním tajemstvím, podle stávající
právní úpravy.
K § 78
Ustanovení odstraňuje možnost kolize mezi některými
pojmy užívanými v dosavadní právní
úpravě v souvislosti s vydáním nové.
Konkrétně se jedná o užívání
pojmů státní, hospodářské
či služební tajemství v právním
řádu České republiky, je legislativně
velice obtížně tuto situaci řešit
jinak, než formou generální derogační
klauzule. S ohledem na jednoznačnost dopadů této
formy novelizace nelze předpokládat, že by
způsobila nepřehlednost v právním
řádu České republiky.
Obdobné platí i k problematice zprošťování
mlčenlivosti.
K části druhé
Návrhy novel podle této části navazují
na úpravu podle části první a reagují
na změny právní úpravy oblasti ochrany
utajovaných skutečností.
V Hlavě první až třetí (§
79 až 81) jsou obsaženy jednoduché novely. Spolu
s § 78 vytvářejí předpoklad pro
bezproblémový přechod ze stávajícího
systému ochrany státního, hospodářského
a služebního tajemství na systém ochrany
utajovaných skutečností¨. Zásadní
novely trestněprávních předpisů
jsou obsaženy v hlavě čtvrté a páté
(§ 82 a 83).
V prvé řadě se jedná o vypuštění
ustanovení trestního zákona poskytujících
ochranu státnímu, hospodářskému
a služebnímu tajemství a zakotvení nového
institutu ochrany utajovaných skutečností.
V souladu s návrhem zákona o ochraně utajovaných
skutečností, který předpokládá
vytvoření systému zajišťujícího
ochranu utajovaných skutečností z důvodu
veřejného zájmu, se navržená
úprava nedotýká ochrany skutečností
v soukromém zájmu, ani problematiky tzv. profesních
tajemství.
Pojem utajovaná skutečnost je vymezen již v
navrhovaném zákoně o ochraně utajovaných
skutečností a proto není v trestním
zákoně znovu definován. Pojmem utajovaná
skutečnost se rozumí jakákoliv skutečnost,
která je schopna při neoprávněném
nakládání (vyzrazení, zničení
apod.,) poškodit ústavní pořádek,
svrchovanost, územní celistvost či jiný
zákonem vymezený zájem České
republiky. Zařazování utajovaných
skutečností do jednotlivých stupňů
utajení v závislosti na intenzitě újmy,
která by mohla vzniknout zájmům České
republiky v případě neoprávněného
nakládání bude prováděno na
základě zákona o ochraně utajovaných
skutečností. Utajované skutečnosti
rozčleněné podle jednotlivých stupňů
na přísně tajné, tajné, důvěrné
a vyhrazené budou seřazeny v seznamu utajovaných
skutečností vydaném Ministerstvem vnitra.
Toto členění je v souladu s členěním
užívaným ve státech Evropské
unie a v Severoatlantické alianci.
Vzhledem k charakteru nového institutu utajovaných
skutečností byla skutková podstata trestného
činu ohrožení utajované skutečnosti
zařazena v trestním zákoně do hlavy
první mezi trestné činy proti republice.
Nová právní úprava neznamená
svým obsahem zúžení trestního
postihu v tom směru, že některé jednání,
které je dosud jako trestný čin posuzováno,
by v případě přijetí nové
právní úpravy nebylo trestné. Není
proto třeba cestou přechodných ustanovení
řešit otázku zda tresty, za trestné
činy, které již v navrhované úpravě
nejsou uvedeny, mají být nadále vykonávány.
V souvislosti se změnou trestního zákona
musela být provedena v návaznosti na nový
zákon o ochraně utajovaných skutečností
i příslušná změna v jednotlivých
ustanoveních trestního řádu.
Generální klauzule navržená v zákoně
o ochraně utajovaných skutečností
není pro potřeby trestního zákona
a trestního řádu použitelná především
vzhledem k rozložení předmětné
problematiky do několika samostatných skutkových
podstat trestního zákona (§ 105 až 107,
§ 122 a § 173) vzájemně se od sebe lišících
svým obsahem i stanovenou trestní sazbou.
Při zpracování navrhovaného zákona
bylo respektováno usnesení vlády č.
396/1991 a č. 522/1993 ohledně požadavku na
zajištění kompatibility zákona s příslušnými
normami Evropského společenství. Návrh
zákona navazuje na návrh zákona o ochraně
utajovaných skutečností, při jehož
přípravě byly využity zkušenosti
některých zemí Evropské unie, zejména
SRN a Dánska, i některé postupy uplatňované
v Severoatlantické alianci a Evropské unii, a to
za situace, kdy právo Evropského společenství
oblast ochrany utajovaných skutečností nereguluje.
Realizace této části návrhu zákona
si nevyžádá dodatečné finanční
prostředky ze státního rozpočtu.
Zvláštní část
K Hlavě čtvrté (novelizace trestního
zákona)
K bodu 1 (§ 66)
Vypuštění ustanovení trestního
zákona o ohrožení státního, hospodářského
a služebního tajemství a zakotvení nové
skutkové podstaty ohrožení utajované
skutečnosti (§ 106) bylo promítnuto i do ustanovení
trestního zákona o účinné lítosti.
Zánikem trestní odpovědnosti v důsledku
účinné lítosti se sleduje ochrana
důležitých společenských zájmů
před škodlivými následky, které
lze i po dokonání trestného činu napravit.
Zůstává zachována zásada, že
ochraně těchto zájmů dává
zákon přednost před zájmem na trestním
stíhání pachatele.
K bodům 2 až 6 (§ 89 odst. 10 až 12,
§ 105 až 107 a § 122)
V souvislosti s vypuštěním skutkových
podstat trestných činů ohrožení
státního, hospodářského a služebního
tajemství, muselo být odpovídajícím
způsobem změněno též ustanovení
§ 89 obsahující výkladová pravidla.
Společně se zakotvením nové skutkové
podstaty ohrožení utajované skutečnosti
(§ 106) musela být vypuštěna ustanovení
o ochraně státního, hospodářského
a služebního tajemství a současně
musela být změněna skutková podstata
trestného činu vyzvědačství
(§ 105) k přizpůsobení trestního
zákona nové situaci v našem právním
řádu, vzniklé v případě
přijetí zákona o ochraně utajovaných
skutečností. Utajované skutečnosti
ve zvláštním zákoně klasifikované
stupněm utajení přísně tajné
je poskytována zvýšená právní
ochrana, neboť koresponduje s dosavadní kategorií
státního tajemství stupně přísně
tajné - zvlášť důležité
(PT-ZD). Podle zákona o ochraně utajovaných
skutečností může neoprávněné
nakládání s takovou utajovanou skutečností
způsobit mimořádně vážnou
újmu zájmům České republiky.
Pod § 106 byla zařazena nová skutková
podstata trestného činu ohrožení utajované
skutečnosti, která koresponduje s novou právní
úpravou obsaženou v zákoně o ochraně
utajovaných skutečností. Úmyslné
vyzrazení utajované skutečnosti klasifikované
stupněm utajení přísně tajné
nebo tajné nepovolané osobě je okolností
podmiňující použití vyšší
trestní sazby. Nejvyšší stupeň
nebezpečnosti tohoto trestného činu vykazují
jednání uvedená ve čtvrtém
odstavci, což se promítá i do výše
trestní sazby.
V § 107 se zakotvuje trestní odpovědnost za
nedbalostní jednání spočívající
ve vyzrazení utajované skutečností,
která je podle zákona o ochraně utajovaných
skutečností klasifikována stupněm
utajení přísně tajné, tajné
nebo důvěrné.
K bodům 7 až 11 (§ 167 a § 168)
S ohledem na novou právní úpravu trestnosti
vyzvědačství a ohrožení utajovaných
skutečností se provádějí odpovídající
úpravy ve výčtu trestných činů,
jejichž nepřekažení nebo neoznámení
naplňuje skutkovou podstatu trestného činu
nepřekažení trestného činu (§
167) a neoznámení trestného činu (§
168). Obdobně se tyto úpravy provádějí
i ve skutkové podstatě trestného činu
nadržování podle § 166. Nově se
do výčtu v § 168 odst. 1 s ohledem na navrhovanou
trestní sazbu zařazuje skutková podstata
trestného činu neoprávněného
nakládání s osobními údaji
podle § 178 odst. 3.
K bodu 12 (§ 173)
Z důvodů popsaných ve vysvětlivkách
k § 105 až 107 se navrhuje zrušit skutkovou podstatu
trestného činu podle § 173 trestního
zákona.
K bodům 13 až 16 (§ 178)
V souvislosti s aplikací zákona o ochraně
utajovaných skutečností bude státní
správa zjišťovat a shromažďovat poměrně
rozsáhlé údaje o prověřovaných
osobách. Je proto žádoucí poskytnout
vyšší ochranu těmto údajům
a zpřísnit postih v případě
jejich neoprávněného zveřejnění.
Z tohoto důvodu se navrhuje zvýšit trestní
postih za spáchání trestného činu
podle § 178 a zakotvit trestnost zde popsaného jednání
spáchaného i z nedbalosti.
K Hlavě páté (novelizace trestního
řádu)
Vzhledem ke změnám trestního zákona
provedeným na základě nového zákona
o ochraně utajovaných skutečností,
musela být odpovídajícím způsobem
upravena i příslušná ustanovení
trestního řádu, týkající
se především dosavadní ochrany státního
tajemství.
V § 99 bylo třeba rozlišit utajované skutečnosti
k nimž nesmí být svědek vyslechnut (§
99 odst. 1) od utajovaných skutečností, na
něž se zákaz výpovědi nevztahuje
(§ 99 odst. 3). Dosavadní kategorie skutečností
tvořících předmět služebního
tajemství byla nahrazena kategorií zahrnující
utajované skutečnosti klasifikované v zákoně
o ochraně utajovaných skutečností
stupněm důvěrné nebo vyhrazené,
která je pojmově nejbližší.
K části třetí
K § 84
V ustanovení je uveden právní předpis,
který se ruší v souvislosti s vydáním
nového zákona.
K § 85
S ohledem na zásadně nové pojetí ochrany
utajovaných skutečností se jako nezbytné
jeví odložit účinnost návrhu
zákona o 90 dnů.
Příloha k návrhu zákona
Část druhá Hlava první až
třetí
Původní znění | Navrhované znění |
§ 24 odst. 3 zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, "Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství." | "Ustanoveními odstavců 1 a 2 není dotčen zákon o ochraně utajovaných skutečností7a). ". ___________________ 7a) Zákon č. /1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností |
§ 21 písm c) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu,
"c) seznamovat se s údaji tvořícími předmět hospodářského a služebního tajemství, a prokáží-li se zvláštním písemným pověřením, i s údaji tvořícími předmět státního tajemeství,4) ___________________
4) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. | "c) seznamovat se s utajovanými skutečnostmi, prokáží-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto skutečností, vydaným podle zvláštního zákona.4) ___________________ 4) Zákon č. /1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. |
§11 písm. c) zákona České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole
"c) seznamovat se s údaji tvořícími předmět hospodářského a služebního tajemství, a prokáží-li se zvláštním písemným pověřením, i s údaji tvořícími předmět státního tajemství,4) ___________________ 4) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. | "c) seznamovat se s utajovanými skutečnostmi, prokáží-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto skutečností, vydaným podle zvláštního zákona,4) ___________________ 4) Zákon č. /1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností |