Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Každý, kdo souhlasí s všeobecnými podmínkami služby a stanovenou formou přijme návrh na uzavření smlouvy, má právo na uzavření smlouvy s poskytovatelem služby.

(2) Uživatel služby je povinen uhradit za poskytnutou službu ve smyslu § 33 odst. 2 cenu ve výši ceny platné v době poskytnutí služby.

(3) Právo na vrácení ceny, anebo její části, pokud již byla zaplacena, z důvodů podle § 33 odst. 6, musí uživatel služby uplatnit u jejího poskytovatele do šesti měsíců od vzniku závady, jinak právo zanikne.

(4) Uživatel má právo reklamovat vyúčtování ceny za službu u jejího poskytovatele do 2 měsíců od doručení vyúčtování ceny za službu, jinak právo zanikne. Uplatnění reklamace nemá odkladný účinek. Pokud výše vyúčtování ceny za službu přesáhne trojnásobek průměrně placené měsíční částky za období předcházejících 6 měsíců, uživatel má právo požádat o odklad platby současně s podáním reklamace nejpozději do doby vyřízení reklamace, popř. ukončení správního řízení o námitkách proti výši vyúčtování ceny za službu.

(5) Pokud poskytovatel služby zamítne reklamaci vyúčtování ceny za službu, může uživatel uplatnit námitky proti vyúčtování ceny za službu u Úřadu do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno zamítnutí reklamace.

(6) Spory ve věcech podle odst. 3 a spory o dlužných nedoplatcích cen, proti jejichž vyúčtování neuplatnil uživatel služby reklamaci nebo jeho reklamaci nebylo vyhověno, a v případech, kdy uživatel služby podal námitky podle odst. 5 a rozhodnutí o jejich zamítnutí bylo pravomocně ukončeno ve správním řízení, rozhodují soudy postupem podle obecných právních předpisů o soudním řízení.

(7) Smluvní uživatel má právo připojit ke koncovému bodu sítě vlastní koncové zařízení, které splňuje podmínky části druhé zákona.

(1) Poskytovatel služby je povinen před zahájením své činnosti vydat a zveřejnit všeobecné podmínky služby tak, aby zájemci o službu se s nimi mohli seznámit před vznikem smluvního vztahu. Tyto podmínky jsou návrhem na uzavření smlouvy o poskytování služby.

(2) Všeobecné podmínky musí být srozumitelné a nesmí diskriminovat žádného zájemce o poskytování služby.

(3) Všeobecné podmínky služby musí obsahovat

a) způsob, jakým zájemce o službu závazně přijímá návrh na uzavření smlouvy,

b) rozsah poskytované služby,

c) místo, kde se služba poskytuje,

d) termín, od kdy bude služba poskytována,

e) dobu, po kterou se služba poskytuje,

f) cenu za poskytování služby, způsob jejího účtování a placení,

g) způsob uplatnění a vyřizování reklamací,

h) odpovědnost za vady,

i) způsoby ukončení smluvního vztahu,

j) podmínky překládání, přemístění, popř. přeměny účastnické stanice,

k) způsob hlášení poruch a termíny jejich odstranění,

l) nároky uživatele služby, jestliže její poskytovatel způsobí její přerušení,

m) způsob vydávání a aktualizace seznamů uživatelů, popř. jiného způsobu informování o účastnických číslech,

n) čísla, jejichž volání může z podnětu smluvního uživatele zablokovat,

o) nabídku druhů telefonních hovorů u veřejné telefonní služby,

p) nabídku druhů zpráv u povinných služeb.

(4) Všeobecné podmínky služby a jejich změny předkládá poskytovatel služby bez odkladu po jejich vydání Úřadu, který je v případě jejich rozporu se zákonem, s licencí poskytovatele služby, popř. s generálním oprávněním na poskytování služby, oprávněn zjednat nápravu postupem podle tohoto zákona.

(1) Právnické a fyzické osoby, které provádějí telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci, jiné osoby, které se podílejí na těchto činnostech a zaměstnanci správních orgánů telekomunikací, nesmějí získávat pro sebe nebo pro jiné osoby informace o věcech, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství pro jiné než pracovní účely.

(2) Telekomunikačním tajemstvím se rozumí

a) obsah zpráv přepravovaných anebo jinak zprostředkovávaných telekomunikačními zařízeními a sítěmi,

b) jakékoli další údaje týkající se zpráv podle písm. a),

c) provozní doklady, z jejichž obsahu by mohl být zjevný obsah přepravovaných zpráv nebo data provozní povahy,

a) detailní rozpisy hovorové korespondence telefonních stanic,

b) účastnická čísla telefonních stanic a osobní údaje, které nejsou z podnětu smluvního uživatele zveřejněny,

c) informace o určení místa uživatele v mobilní telefonní síti, pokud to tato síť umožňuje.

(3) Kdo se dozví obsah věcí, jež jsou předmětem telekomunikačního tajemství, nesmí telekomunikační tajemství porušit.

(4) Osoby uvedené v odst. 1 nesmějí získané informace sdělovat jiným osobám kromě odesílatele a adresáta přepravovaných zpráv, popř. jejich zplnomocněného zástupce a právního nástupce. Nesmějí ani umožnit jiným osobám, aby získávaly informace, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství.

(5) Osoby uvedené v odst. 1 nesmějí též získávat, zpracovávat a předávat pro jiné, než pracovní účely, osobní a zprostředkovací data uživatelů telekomunikačních služeb, ani umožnit získat je jiným osobám.

Těmito daty jsou:

a) jméno a příjemní, popř. obchodní jméno, příjmení, rodné číslo, popř. identifikační číslo organizace, akademický titul, adresa, popř. sídlo a další data související s poskytováním telekomunikační služby,

b) data potřebná k realizaci požadovaného spojení uživatele služby a pro účtování ceny, zejména volané číslo, datum, čas a délka trvání spojení, včetně spojení neuskutečněných.

(6) Právnické a fyzické osoby, které provádějí telekomunikační činnosti, jsou povinny v případech stanovených zákonem [zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.] z podnětu soudů, státních zastupitelství, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby, popř. dalších orgánů oprávněných ze zákona, (odkaz) sdělit jim bezplatně informace a data podle předchozích odstavců.

(7) Právnické a fyzické osoby, které provádějí telekomunikační činnosti, jsou povinny bezplatně zabezpečit po dohodě s orgány uvedenými v odst. 6 přístup k informacím podle předchozích odstavců.

(8) Právnické a fyzické osoby, které provádějí telekomunikační činnosti, jsou povinny zajistit bezpečnou manipulaci s informacemi charakteru telekomunikačního tajemství a s osobními a zprostředkovacími daty uživatelů telekomunikačních služeb tak, aby nedošlo k jejich úniku, případně zneužití.

(1) Právnické a fyzické osoby, které vykonávají telekomunikační činnosti v případech stanovených zákonem [§ 33 nařízení vlády ČSFR č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace], jsou povinny poskytnout určeným státním orgánům, popř. jiným právnickým nebo fyzickým osobám, přednostně telekomunikační služby, je-li to nutné k plnění jejich povinností v krizových situacích. Na dobu nezbytně nutnou, podle opatření regulačního nařízení Úřadu, může pozastavit nebo musí upřednostnit poskytování telekomunikačních služeb.

(2) Provozovatelé veřejných telekomunikačních zařízení a sítí a poskytovatelé veřejných telekomunikačních služeb jsou v případech stanovených zákonem [§ 8 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně ČSR, ve znění pozdějších předpisů.] povinni realizovat opatření k zabezpečení přípravy telekomunikačního provozu v krizových situacích. K tomu Úřad vydá regulační nařízení.

(3) Při postupu podle předchozích odstavců musí být zajištěn přednostní provoz veřejných telefonních stanic, veřejných telefonních hovoren a automatů a přeprava bezplatných tísňových volání na území, pro něž je vyhlášena krizová situace.

(1) Výrobci, dovozci a provozovatelé strojů, přístrojů a zařízení (dále jen "zařízení"), jejichž provozováním vzniká vysokofrekvenční energie, jsou povinni zajistit, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu telekomunikačních zařízení, popř. sítí a poskytování telekomunikačních služeb.

(2) Provozovatel zařízení uvedených v odst. 1 je povinen učinit na svůj náklad ochranná opatření proti rušení.

(3) Provozovatel telekomunikačního zařízení, popř. sítě, jejichž činnost je rušena, provede ochranná opatření proti rušení sám na základě dohody a na náklady provozovatele zařízení uvedeného v odst. 1, pokud nebylo odstraněno rušení postupem podle odst. 2 a není-li odstranění rušení proveditelné nebo je hospodárnější provést ochranná opatření na telekomunikačním zařízení provozovatele. Spory o náklady rozhodují soudy postupem podle obecných právních předpisů v soudním řízení.

(4) Úřad je oprávněn zjišťovat zdroje rušení telekomunikačních zařízení a sítí a poskytování telekomunikačních služeb a rozhodovat o odstranění závad. V závažných případech má právo nařídit okamžité odstavení zdroje rušení. Proti tomuto nařízení se nelze odvolat.

(5) Pokud provozovatel zařízení uvedeného v odst. 1 neodstraní rušení ve lhůtě stanovené Úřadem, může Úřad rozhodnout o uložení pokuty, popř. vyřazení tohoto zařízení z provozu.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro rušení v důsledku souběhu a křižování telekomunikačních zařízení a sítí s vedeními všeho druhu, s komunikacemi, vodohospodářskými díly a ostatními zařízeními i pro rušení v důsledku vzájemného vztahu telekomunikačních zařízení a sítí.

(7) Pokud nově postavené stavby způsobují elektromagnetické stínění a odrazy, což se považuje za rušení telekomunikačních zařízení, popř. sítí, postupuje se obdobně podle předchozích odstavců.

Telekomunikační zařízení a sítě lze chránit ochrannými pásmy, v nichž jsou zakázány nebo omezeny činnosti, které by mohly ohrozit nerušený provoz telekomunikačních zařízení. Příslušný stavební úřad rozhodne na návrh zřizovatele anebo provozovatele telekomunikačního zařízení o ochranném pásmu [§ 32 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.]. Způsob určení parametrů ochranných pásem a jejich hodnoty stanoví prováděcí předpis.

(1) Právnická osoba, která zřizuje a provozuje veřejnou telekomunikační síť využívanou pro poskytování veřejné telekomunikační služby, je oprávněna ve veřejném zájmu v přiměřené době poté, kdy to oznámí vlastníkovi nemovitosti,

a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech nadzemní a podzemní telekomunikační vedení včetně jejich opěrných, vytyčovacích a koncových bodů a zařízení připojených ke koncovému bodu náležejících do veřejné telekomunikační sítě, přetínat tyto nemovitosti vodiči a rozmísťovat v nich vedení v rozsahu podmínek stanovených územním rozhodnutím, pokud takové rozhodnutí zvláštní zákon vyžaduje [zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.]. Podrobnosti o zařízeních stanoví prováděcí předpis,

b) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti po dohodě s jejich vlastníkem nebo uživatelem v souvislosti s činnostmi uvedenými v písm. a),

c) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz telekomunikačních zařízení a sítí v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním zákonem [zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.].

(2) Po provedení činností podle odst. 1 jsou osoby, které tyto činnosti prováděly, povinny uvést nemovitost bezodkladně na vlastní náklad do původního, popř. náležitého stavu.

(3) Dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a osobou podle odst. 1 ke sporu o rozsahu oprávnění, rozhodne stavební úřad.

(4) Oprávnění podle odst. 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech [zákon č. 205/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.].

(5) Za omezení vlastnických práv podle odst. 1 náleží vlastníkům nemovitosti náhrada. Dále jim náleží náhrada za poškození nebo znečištění nemovitosti.

(6) Náhrady podle odst. 5 musí být vyplaceny do 1 roku ode dne, kdy došlo k uvedené újmě. Spory o těchto věcech rozhodují soudy postupem podle obecných právních předpisů v soudním řízení.

(7) Jestliže zvláštní zákon stanoví pro případy užívání veřejných prostranství a pozemních komunikací k účelům podle odst. 1 písm. a) uzavírání smluv o nájmu, nelze v nich stanovit žádné nájemné a nájem je bezplatný.

(8) Pokud v tělese pozemní komunikace, tělese podzemní dráhy nebo na veřejném prostranství nelze zřídit další telekomunikační vedení, kabelovod nebo stožár, anebo pokud je to možné jen s nepřiměřeně vysokými nároky a nepřiměřeným přechodným anebo trvalým omezením obvyklého využívání této komunikace nebo prostranství, jsou vlastníci existujících vedení, sloupů, kabelovodů, stožárů povinni, pokud je to technicky možné, za přiměřenou náhradu umožnit jejich spoluužívání provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí. Obdobně se postupuje podle dohod uzavřených provozovateli zařízení před jejich zřízením.

(9) Technickou možností podle odst. 8 se rozumí volná kapacita existujících tras (zařízení) a přiměřená rezervní kapacita na jejich rozvoj.

(1) Za úkony Úřadu podle tohoto zákona Úřad stanoví a vybírá jednorázové a opakované poplatky.

(2) Jednorázový poplatek se vybírá za

a) podání žádosti o schválení telekomunikačních zařízení,

b) podání žádosti o udělení licence, o přidělení čísel a o kmitočtový příděl,

c) podání žádosti o změnu licence, přidělených čísel nebo kmitočtového přídělu,

d) registraci činnosti podle vydaných individuálních nebo generálních oprávnění,

e) podání námitky proti výši účtu za veřejné telekomunikační služby,

f) vydání dokladu o zvláštní způsobilosti osob.

(3) Doklad o zaplacení jednorázového poplatku doloží žadatel současně se žádostí o úkon.

(4) Opakovaný roční poplatek se vybírá za

a) využívání práv udělených držitelům licencí,

b) využívání přidělených čísel,

c) využívání kmitočtového přídělu.

(5) Druh a výši poplatků uvedených v odst. 2 a 4 stanoví prováděcí předpis.

(6) Za ostatní úkony Úřadu se stanoví poplatky, jejichž druh a výši stanoví prováděcí předpis.

(7) Výše poplatků musí být stanovena tak, aby poplatky pokryly náklady spojené se zabezpečením činností Úřadu podle zákona.

(8) Poplatky jsou příjmem státního rozpočtu.

(1) Orgány státní správy telekomunikací jsou Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen Ministerstvo) a Český telekomunikační úřad (dále jen Úřad).

(2) Český telekomunikační úřad se zřizuje jako regulační a správní orgán telekomunikací.

Ministerstvo

a) zastupuje Českou republiku v mezinárodních vládních telekomunikačních orgánech,

b) vykonává akcionářská práva státu v obchodních společnostech telekomunikací,

c) zřizuje, popř. zakládá rozpočtové a příspěvkové organizace, státní podniky, popř. organizace v odvětví telekomunikací,

d) vyřizuje stížnosti v odvětví telekomunikací [vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětu pracujících.].

(1) Sídlem Úřadu je Praha.

(2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda.

(3) Úřad vykonává tyto činnosti

a) schvaluje telekomunikační zařízení,

b) uděluje licence,

c) vydává generální oprávnění, popř. individuální oprávnění,

d) reguluje ceny za telekomunikační činnosti v rozsahu podle tohoto zákona,

e) registruje provozovatele sítí a poskytovatele služeb podle generálních oprávnění, popř. individuálních oprávnění,

f) vykonává správu číslovacích plánů a dalších síťových plánů,

g) vykonává správu kmitočtového spektra,

h) vykonává státní inspekci telekomunikací,

i) reguluje provoz telekomunikací v krizových situacích,

j) ukládá a vybírá pokuty,

k) rozhoduje o přestupcích [zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.],

l) vybírá poplatky,

m) ověřuje zvláštní odbornou způsobilost podle tohoto zákona.

(1) Úřad vydává právní předpisy na základě zmocnění tohoto zákona a vydává regulační nařízení týkající se věcí, které patří do jeho působnosti.

(2) Úřad předkládá podklady potřebné pro sestavení návrhu státního rozpočtu za oblast, která patří do jeho působnosti.

(3) Úřad předkládá vládě výroční zprávu o činnosti.

(1) Ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných právních předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

(2) Správním orgánem prvního stupně je Úřad. O opravných prostředcích proti jeho rozhodnutím rozhoduje předseda Úřadu.

(1) Státní inspekci telekomunikací (dále jen "inspekce") vykonává Úřad svými pověřenými zaměstnanci (dále jen "pověřené osoby").

(2) Inspekce kontroluje plnění povinností a podmínek stanovených tímto zákonem.

(3) Při provádění inspekce postupuje pověřená osoba podle zvláštního zákona [zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.]. Je povinna se prokázat dokladem o svém pověření.

(4) Zaměstnanci Úřadu jsou povinni dodržovat státní, obchodní a služební tajemství o skutečnostech, o nichž se při výkonu činnosti dozví, pokud je této povinnosti nezprostí písemným rozhodnutím předseda Úřadu. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního poměru. Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti příslušným orgánům podle zvláštních předpisů [zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů.].

(1) Úřad může v rozsahu své působnosti uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě, která

a) nezaregistrovala zahájení nebo ukončení provozování telekomunikačního zařízení, popř. sítí nebo telekomunikační služby podle generálního oprávnění,

b) neumožnila propojení jiné sítě se svou sítí anebo připojení ke své síti,

c) provozuje zařízení, které způsobuje rušení,

d) nesplnila podmínku, popř. podmínky stanovené v licenci, generálním oprávnění, popř. individuálním oprávnění,

e) připojila neschválené telekomunikační zařízení k veřejné telekomunikační síti nebo uvedla do provozu neschválené vysílací rádiové zařízení,

f) využila neoprávněně kmitočtové spektrum,

g) neumožnila spoluužívání podle § 40 odst. 8,

h) neoprávněně zřídila a provozovala, popř. provozuje telekomunikační zařízení a sítě, anebo poskytovala nebo poskytuje telekomunikační služby,

i) neplní podmínky a povinnosti ke zřizování a provozování telekomunikačního zařízení a sítě anebo vykonávání telekomunikačních činností,

j) neuzavře smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby s oprávněnou osobou,

k) porušila telekomunikační tajemství,

l) neoprávněně užívala čísla z číslovacího plánu,

m) neoznámila, že nevyužívá přidělená čísla nebo kmitočty,

n) zneužila schvalovací značku.

(2) Úřad může v rozsahu své působnosti uložit pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě, která

a) nezaregistrovala zahájení nebo ukončení provozování telekomunikačního zařízení, popř. sítí nebo telekomunikační služby podle generálního oprávnění,

b) nesplnila rozhodnutí Úřadu o odstranění rušení,

c) nesplnila podmínku, popř. podmínky stanovené generálním oprávněním, popř. individuálním oprávněním,

d) připojila neschválené telekomunikační zařízení k veřejné telekomunikační síti nebo uvedla do provozu neschválené vysílací rádiové zařízení,

e) využila neoprávněně kmitočtové spektrum,

f) neumožnila spoluužívání podle § 40 odst. 8,

g) neoprávněně zřídila a provozovala, popř. provozuje telekomunikační zařízení a sítě, anebo poskytovala nebo poskytuje telekomunikační služby,

h) neplní podmínky a povinnosti ke zřizování a provozování telekomunikačního zařízení a sítě anebo vykonávání telekomunikačních činností,

i) neuzavře smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby s oprávněnou osobou,

j) porušila telekomunikační tajemství,

k) neoprávněně užívala čísla z číslovacího plánu,

l) neoznámila, že nevyužívá přidělená čísla nebo kmitočty,

m) zneužila schvalovací značku.

(3) Úřad může uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč za opětovné porušení povinností uvedených v odst. 1 a až do výše 200 000 Kč za opětovné porušení povinností uvedených v odst. 2.

(1) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se Úřad o protiprávním jednání podle tohoto zákona dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k němu došlo. Jde-li o pokračující jednání, lze pokutu uložit nejpozději do pěti let ode dne, kdy závadová činnost ještě trvala.

(2) Pokuty se vymáhají postupem podle zvláštního zákona [zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.].

(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(4) Pokuty vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

(1) Úřad vydává Telekomunikační věstník jako publikační sbírku odvětví telekomunikací.

(2) Zaměstnanci Úřadu nesmějí provádět mimo výkon svého zaměstnání poradenskou anebo jinou odbornou pomoc pro fyzické a právnické osoby, které provádějí telekomunikační činnosti, přijímat účast v statutárních a řídících orgánech telekomunikačních společností a podnikat v odvětví telekomunikací.

(1) Rozhodnutí vydaná před účinností tohoto zákona zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.

(2) Jsou-li rozhodnutí vydaná před účinností tohoto zákona, anebo jejich část, v rozporu s tímto zákonem a požádá-li o to jejich držitel do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, Úřad jejich obsah uvede do souladu se zákonem a bez odkladu je vydá. Pokud držitel v této lhůtě Úřad nepožádá o uvedení vydaných rozhodnutí v soulad s tímto zákonem, tato rozhodnutí prvním dnem sedmého měsíce po nabytí účinnosti tohoto zákona pozbudou platnosti.

(3) Za rozhodnutí vydaná podle odst. 2 se vybírají poplatky kromě poplatků jednorázových.

(4) Řízení zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona.

(5) Oprávnění k cizím nemovitostem, popř. omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

(6) Pokuty podle tohoto zákona lze uložit pouze za protiprávní jednání, které bylo zjištěno po nabytí účinnosti tohoto zákona.

Úřad vydá prováděcí předpis k provedení § 2 odst. 5, § 4, 5, 6, 8, 21, 23, 32, 39, 40 odst. 1 písm. a) a § 41.

Zákon č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a mění a doplňuje zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv (úplné znění č. 122/1997 Sb.) se mění a doplňuje takto:

1. v § 1 ustanovení pod č. 13 zní "Ministerstvo dopravy",

2. v § 2 odst. 1 se doplňuje ustanovení pod č. 9, které zní takto: "Český telekomunikační úřad",

3. § 17 se mění takto: "Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy a pošt".

Ustanovení § 2a zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. zní takto:

"Český telekomunikační úřad vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen v oblasti telekomunikačních služeb".

Zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání ve znění zákona ČNR č. 474/1992 Sb., zákona ČNR č. 36/1992 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 135/1997 Sb., se mění takto:

"§ 2 odst. 1 písm. j) se zrušuje."

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., 591/1992 Sb., 600/1992 Sb., 273/1993 Sb., 23/1993 Sb., 38/1994 Sb., 42/1994 Sb., 136/1994 Sb., 200/1994 Sb., 237/1995 Sb., 286/1995 Sb., 94/1996 Sb., 95/1996 Sb., 147/1996 Sb., 19/1997 Sb., 49/1997 Sb., 61/1997 Sb. a 79/1997 Sb. se mění a doplňuje takto:

1. § 3 odst. 3 písm. i) zní:

"zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí a poskytování veřejné telefonní služby, ¹⁹)".

2. odkaz ¹⁹) zní:

"¹⁹) Zákon č. /1998 Sb., o telekomunikacích"

3. Příloha č. 3, skupina 305: Elektrické přístroje zní:

"SKUPINA 305: Elektrické přístroje

Zrušují se:

1. Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 146/1971 Sb. a zákona č. 150/1992 Sb. a zákona č. 253/1994 Sb.

2. Všechny prováděcí vyhlášky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1998.

Obecná část

Telekomunikace patří celosvětově k nejdynamičtěji se rozvíjejícímu odvětví, které je vysoce atraktivní pro investory a vytváří svou infrastrukturou podmínky pro celkový růst ekonomiky. Telekomunikace jsou základním a nezbytným předpokladem pro vznik tzv. informační společnosti. Rozvoj tohoto odvětví se výrazně zrychlil v těch zemích, které včas reagovaly na nové podmínky a přijaly novou legislativu, která ukončila telekomunikační monopol a otevřela cestu konkurenci. Země, které zaváhaly dohání dnes toto zpoždění urychleným přijímáním nové, liberální telekomunikační legislativy. Důkazem toho je i přijetí dohody o liberalizaci telekomunikací v rámci WTO(Světové organizace pro obchod). Vláda České republiky k této dohodě přistoupila v září roku 1997.

Současná právní úprava představovaná zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění dílčí novely (zákon č. 150/1992 Sb.) a následující drobné novely stanovené v zákoně č. 253/1994 Sb., o změně zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neodpovídá pokročilému stupni rozvoje tohoto odvětví a není v souladu se společenskoekonomickým systémem, ani se stavem odvětví po privatizaci hlavních telekomunikačních provozovatelů. Právní nejistota zájemců o vstup na telekomunikační trh je signalizována orgánům exekutivy i zákonodárcům stále naléhavěji. Zájem zahraničních investorů investovat do telekomunikací v České republice je značný, dosud je však odrazuje naprosto nedostatečná legislativa a přetrvávající monopol v oblasti telefonní služby.

Neobstojí ani fakt, že před přijetím novely zákona o telekomunikacích v dubnu 1992 vycházeli již její zpracovatelé ze závazných dokumentů zpracovaných Telekomunikační komisí tehdejších Evropských společenství, zejména ze Zelené listiny, která už znamenala značnou liberalizaci v telekomunikacích. Současný rozvoj tohoto odvětví a zájem o podnikání v něm již vyžaduje podstatně důslednější a konkrétnější normativní rámec.

Proto se předkládá návrh zákona, který má nahradit dosavadní zákon o telekomunikacích, který musí dát do souladu zájmy a potřeby společnosti a který plně respektuje právo Evropského společenství.

Zákon musí především přinést právní jistotu osobám vstupujícím do odvětví jako podnikatelé, kterým to zákon musí umožnit v širší míře než dosud a kteří chtějí vědět, jaká práva a povinnosti pro ně vyplývají z jakých konkrétních oprávnění a jaká jsou pravidla konkurenčních vztahů, které vzniknou jako projev liberalizace.

Právní jistotu oproti dnešnímu nejednoznačnému vymezení jejich práv a povinností musí zákon přinést zákazníkům poskytovatelů telekomunikačních služeb. Dále musí tento zákon zabezpečit ochranu veřejného zájmu všude tam, kde je nutno oprávnění jednotlivce za přiměřenou náhradu omezit, je-li to potřeba ke všeobecnému prospěchu.

Důvody k nové legislativní úpravě lze tedy nalézt z neobecnějšího hlediska jak vně, tak uvnitř odvětví. Hlavní zásady státní telekomunikační politiky, schválené dne 10. srpna 1994 usnesením vlády č. 428, jsou vesměs splněny a překonány. Tyto zásady především definovaly základní střednědobý cíl rozvoje telekomunikací - co nejrychlejší zvýšení nabídky, tj. zvýšení počtu hlavních telefonních stanic na více než dvojnásobek tehdejšího stavu do roku 2000 a zlepšení průchodnosti sítě. Současně bylo rozhodnuto, že akciové společnosti SPT TELECOM, a.s., do které vstoupil zahraniční strategický partner, společnost TelSource, bude poskytnuta exkluzivita v oblasti provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb poskytovaných po pevné síti do konce roku 2000, přičemž projevem nástupu liberalizace odvětví bylo ustanovení státní politiky, které mělo umožnit podnikání v místním telekomunikačním provozu i jiným operátorům. Tato zásada však nebyla realizována mimo jiné pro nevyjasněné právní vztahy. A tak i místních sítích, až na dvě zcela nepatrné výjimky přetrvává monopol SPT TELECOM.

V souladu s hlavními zásadami telekomunikační politiky vydalo Ministerstvo hospodářství v březnu 1996 také dvě licence ke zřízení a provozování veřejné rádiové mobilní digitální sítě v systému GSM a to společné firmě SPT TELECOM, a. s. a konsorcia amerických společností Atlantic West - společnosti EuroTel, provozující již analogový systém NMT 450, a na základě výběrového řízení nové společnosti RadioMobil, a. s., jejímiž akcionáři jsou České radiokomunikace, a. s. a mezinárodní konsorcium CMobil B. V. V oblasti mobilní telefonie se tak vytvořilo konkurenční prostředí jehož pozitivní výsledky jsou stěží přehlédnutelné. I zde však vzniká mnoho nejasností díky nedokonalé legislativě

Vstup více provozovatelů do sféry telekomunikačního podnikání na základě vládního usnesení ještě zdůraznil skutečnost, že právní řád nenabízí až dosud předpis, který by stanovil principy liberalizace a související nezbytné regulace telekomunikačního trhu České republiky.

Urychlení přípravy nového zákona o telekomunikacích si vyžádaly i úkoly stanovené Evropskou dohodou, kterou uzavřela Česká republika s Evropským společenstvím a jeho členskými státy, platnou od 1. února 1995, o přípravě přistoupení České republiky k Evropské unii. Konkrétní úkoly pro odvětví telekomunikací jsou stanoveny v několika článcích dohody a v Bílé knize Evropské komise. Z těchto dokumentů vychází podstata obsahu nového zákona, který je nutno bezodkladně přijmout, a který ustanoví zejména:

1. liberalizaci podnikání v telekomunikační infrastruktuře, veřejných telekomunikačních službách a mobilních komunikací tak, aby se telekomunikace staly bez překážek základnou rozvoje ekonomiky a bezpečnosti a obrany státu,

2. regulační rámec a podmínky pro podnikání za stejných podmínek pro všechny operátory (těmi se rozumí provozovatelé sítí a poskytovatelé telekomunikačních služeb) bez výjimek umožňujících exkluzivitu,

3. zajištění stejných podmínek pro přístup všech poskytovatelů veřejných telekomunikačních služeb do všech telekomunikačních sítí s cílem umožnit uživatelům svých služeb vzájemné spojení,

4. podmínky oprávnění, na jejichž základě lze zřizovat a provozovat telekomunikační zařízení a sítě a poskytovat telekomunikační služby, popř. vykonávat další činnosti v odvětví,

5. postupy provozovatelů sítí při propojování jejich sítí a připojování jiných zařízení a sítí k jiným sítím a postupy při určování propojovacích a přístupových poplatků,

6. práva a povinnosti poskytovatelů tzv. univerzální služby (tj. veřejné telefonní služby, od níž se požaduje, aby byla všeobecně dostupná na celém území státu za přiměřené kvality a přiměřené ceny) poskytované ve veřejném zájmu, na jejíž náklady budou přiměřeně přispívat všichni poskytovatelé veřejné telefonní služby na telekomunikačním trhu,

7. práva a povinnosti uživatelů veřejných telekomunikačních služeb včetně omezení telekomunikačních služeb v období krizových situací a včetně možnosti zabezpečovat v souladu s jinými zákony v rámci boje s organizovaným zločinem některé odposlechy telefonních hovorů,

8. nezávislý regulační orgán, který bude zabezpečovat realizaci tímto zákonem stanovených regulačních nástrojů a vykonávat související státní správu,

9. podmínky zachování telekomunikačního tajemství a ochrany dat,

10. omezení soukromých práv ve veřejném zájmu a v krizových situacích

11. zásady a nástroje sankcionování.

Téměř žádná z uvedených institucí, popř. zásad pravidel regulace telekomunikačního trhu, není platným zákonem o telekomunikacích dostatečně upravena, většina z nich není upravena vůbec. Jejich jiná, než zákonná, úprava by nebyla v souladu ani s ústavním pořádkem České republiky, ani s tou částí evropského práva, které je podle Evropské dohody pro naši republiku závazné již před přistoupením k Evropské unii. Z tohoto hlediska je nepochybné, že je nutno přijmout zákon nový a jeho návrh proto obsahuje právní úpravu vztahů, které v uvedených oblastech odvětví telekomunikací již vznikají.

K potvrzení uvedených skutečností uvádíme přehled dokumentů Evropské unie z nichž se při tvorbě nového zákona o telekomunikacích v návaznosti na usnesení vlády ČR č. 396/1991, 237/1994, 631/1994, 432/1997 vychází:

I. Směrnice:

A) podle čl. 100 Smlouvy o založení Evropského společenství:

B) podle čl. 100 A Smlouvy o založení Evropského společenství:

C) podle čl. 90 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství:

Bylo přihlédnuto k následujícím

II. Rozhodnutím:

K začleňování naznačených aktuálních předpisů Evropského společenství do právního řádu České republiky by mohl zaznít názor, že postačí novela dosavadního zákona o telekomunikacích doplňující zákon dosavadní. K odůvodnění úplně nové zákonné úpravy bylo proto nutno zhodnotit rovněž účinnost zákona platného a upozornit na zastaralost, anebo i úplnou nefunkčnost některých ustanovení. Vyhodnocení se připojuje k této důvodové zprávě jako příloha.

Vliv nového zákona o telekomunikacích na státní rozpočet:

Ve smyslu návrhu zákona o telekomunikacích by měl být Český telekomunikační úřad zřízen tak, že by nebyl strukturální součástí Ministerstva dopravy a spojů, ani jiného ústředního orgánu státní správy a tudíž by byl vyjmut z rozpočtu Ministerstva dopravy a spojů a do rozpočtu jiného orgánu by nebyl zařazen. Předpokládá se, že ČTÚ bude mít svůj vlastní rozpočet.

Podle návrhu zákona a v souladu s doporučeními Evropské unie bude financování Českého telekomunikačního úřadu jako nezávislého regulačního orgánu plně hrazeno z příjmů z poplatků za jednotlivé úkony při regulaci a správní činnosti.

V oblasti výdajů se předpokládají oproti současným výdajům změny objemu běžných výdajů v částce 6 795 tis. Kč, tj. zvýšení o cca 3,35% z běžných výdajů stanovených pro ČTÚ. Počet zaměstnanců ČTÚ se nabude zvyšovat a to přesto, že se změní výrazně struktura činností. Podrobný Přehled jednotlivých položek dopadu nového zákona na státní rozpočet je tento:

Tabulka č. 1

Tabulka č. 2