Zvláštní část důvodové
zprávy je koncipována tak, aby vysvětlila
kvalitativní odlišnost jednotlivých ustanovení
navrhované nové právní úpravy
od úpravy dosavadní i tam, kde je zdánlivě
obdobná. Měla by tak potvrdit závěr
části obecné, podle které rozpory
mezi stávajícím zákonem a aktuální
situací ve všech jednotlivých oblastech odvětví
telekomunikací nelze vyřešit jinak, než
přijetím nového zákona.
K § 1
Je zde vyjádřen předmět úpravy
podle vztahů, o nichž je naznačeno v obecné
části, proč společnost jako celek
naléhavě potřebuje jejich zákonnou
úpravu.
K § 2
Jsou zde vymezeny pojmy, které nejsou všeobecně
vžité, popř. pojmy vnesené do odvětví
telekomunikací nově vznikajícími společensko
ekonomickými i technickými elementy odvětví,
popř. evropským právem.
K § 3
Z hlediska telekomunikačních zařízení
bylo v souvislosti s liberalizací telekomunikací
nutno stanovit alespoň nejnutnější oblasti,
do kterých musí Český telekomunikační
úřad (dále jen "Úřad")
za účelem zajištění veřejného
zájmu a konkurenčního prostředí
zasahovat a specifikovat podmínky pro konkurenční
prostředí. Jsou to podmínky
- na technickém rozhraní mezi jednotlivými
provozovateli,
- na technickém rozhraní mezi veřejnou telekomunikační
sítí a koncovými zařízeními,
- v oblasti kmitočtového spektra.
Zároveň musí být stanoveny podmínky
pro to, aby mohla koncová zařízení
mezi sebou komunikovat navzájem prostřednictvím
veřejných telekomunikačních sítí
a proto, aby byly v souvislosti s provozováním telekomunikačních
infrastruktur a zařízení zajištěny
požadavky
- bezpečnosti osob, majetku a ochrany životního
prostředí,
- elektromagnetické kompatibility mezi jednotlivými
zařízeními telekomunikační
infrastruktury navzájem, ale zejména telekomunikační
infrastruktury jako celku vůči okolnímu prostředí,
ve kterém se nachází.
Při stanovení výše uvedených
podmínek je nutno z důvodů určitých
specifik vycházet z českých technických
norem, ale zároveň respektovat i technické
harmonizační dokumenty vydávané v
EU, které mají zásadní normativní
charakter, neboť upravují vztah členských
a přidružených států k okolním
zemím, ale nejsou normou. Proto byla telekomunikačních
zařízení rozdělena, jak je uvedeno
v § 3 odst. 1.
Vzhledem k trvalému rozvoji telekomunikačních
technologií se jeví jako účelné
v zájmu zajištění funkčnosti
celé telekomunikační infrastruktury ponechat
kompetence při stanovení veškerých pravidel
a předpisů jedinému Úřadu.
Stejně postupují i jednotlivé země
EU.
Ke transparentnímu stanovení přehledu, na
která zařízení se jaká regulační
pravidla vztahují a v jakém rozsahu, slouží
předmětový číselník
telekomunikačních zařízení,
zveřejňovaný v Telekomunikačním
věstníku.
K § 4 a 5
Doklady o dodržování stanovených vlastností
a parametrů musejí mít objektivní
charakter. Tuto podmínku splňují pouze protokoly
o zkouškách vystavené akreditovanými
laboratořemi.
V souvislosti s pokračující liberalizací
jsou koncová zařízení a vysílací
rádiová zařízení zařazena
mezi výrobky, na které je v EU uplatněn tzv.
"nový přístup". Tyto výrobky
jsou předmětem posuzování shody, avšak
nejen po stránce splnění technických
parametrů, doložených laboratorními
protokoly, ale i se zřetelem na relevantní telekomunikační
regulaci, což představuje akt schválení
regulačním orgánem v telekomunikacích.
K § 6
Ustanovením § 6 má být odstraněna
nejistota veřejnosti s ohledem na případnou
nepostižitelnost výrobce mimo území
ČR.
Vzhledem k tomu, že veškerá telekomunikační
zařízení souvisejí s infrastrukturou,
která je určena k uspokojení veřejného
zájmu, musí být všechno, co s těmito
zařízeními souvisí zcela transparentní
a bezkonfliktní. Z toho důvodu i EU používá
systém, který stanoví, že v případě
zahraničních výrobců musí zahraniční
výrobce ustanovit v ČR svého zástupce,
který všechny povinnosti zajišťuje jeho
jménem. Tento systém zajišťuje i ochranu
spotřebitele a uplatnění odpovědnosti
výrobce za škody způsobené vadným
výrobkem.
K § 7
Ve všech státech EU, ale i jinde, jsou telekomunikační
koncová zařízení a vysílací
rádiová zařízení vyhovující
specifickým národním požadavkům
označována nezaměnitelnou národní
schvalovací značkou, která jednoznačně
definuje, že jde o telekomunikační zařízení.
Zneužití takové značky na zařízení,
které stanovená kritéria nesplňuje,
znamená ohrožení veřejného zájmu
a zákon má ustanoveními § 7 zajistit
zjednání rychlé a účinné
nápravy.
K § 8
V zájmu ochrany veřejných telekomunikačních
sítí je naformulován § 8, neboť
připojování a provozování odborně
schválených zařízení k jejich
koncovým bodům a stanovení postupu při
nedodržení této povinnosti je zárukou
kvalitního poskytování telekomunikačních
služeb.
K § 9:
Současná právní úprava vycházela
z toho, že zřizovat a provozovat telekomunikační
zařízení, poskytovat telekomunikační
služby a vykonávat další telekomunikační
činnosti lze pouze na základě pověření
nebo povolení. V souladu s liberalizačními
záměry v této oblasti nový zákon
umožňuje vykonávat některé tyto
činnosti na základě administrativně
jednoduššího generálního oprávnění.
Současně nahrazuje povolovací akty "povolení"
a "pověření" výstižnějším
aktem "licence".
K § 10
K odst. 1
V porovnání s dosavadní úpravou znění
zákona omezuje okruh činností, pro jejichž
výkon Úřad vydává licence pouze
na zřizování a provozování
telekomunikační infrastruktury a poskytování
základní telekomunikační služby,
kterou je veřejná telefonní služba.
V současném prostředí telekomunikačního
trhu v ČR je "licencování" uvedených
činností rozhodujícím regulačním
nástrojem.
K odst. 2
Vzhledem k tomu, že podmínky podnikání
v této oblasti telekomunikací jsou upraveny tímto
zákonem a vydanou licencí, jsou tyto činnosti
vyjmuty v zájmu jednotnosti právního řádu,
ve snaze zpracovatelů návrhu zákona o přímočarou
orientaci veřejnosti a zjednodušení, popř.
nevyužití správně právních
postupů, z působnosti živnostenského
zákona.
K odst. 3 a 4
Doba 20 let, na kterou se licence uděluje, představuje
generační časové období, kdy
lze očekávat, že dojde k takovým změnám
podmínek telekomunikačního prostředí,
které si vynutí novou úpravu. Platnost licence
může být prodloužena. S ohledem na omezenost
kapacity kmitočtů a čísel se uvedená
doba platnosti na jejich přidělování
nevztahuje.
K odst. 5
Licence je vydávána konkrétní právnické
osobě a je proto nepřenosná na jinou osobu.
Zánikem držitele licence jako právnické
osoby zanikne i licence.
K odst. 6
Způsob informování o vydaných licencí
a úprava přístupu k těmto dokumentům
uvedený v zákonu odpovídá běžné
potřebě zájemců o tyto informace a
omezuje možnost zneužití údajů
důvěrného charakteru obsažených
v licencích (např. obchodní, rozvojové
údaje).
K § 11
Zákon stanoví obsah a podklady žádosti
o udělení licence, které jsou nutné
pro objektivní posouzení předmětu
žádosti.
K § 12
K odst. 1
Odlišně od správního řádu,
s přihlédnutím ke specifice předmětu
rozhodnutí, zákon stanoví lhůtu pro
udělení licence na 90 dnů. Stanovená
lhůta umožní vbrzku začlenění
ČR do systému tzv. jednorázového vydávání
licencí (One-Stop-Shopping) v prostředí jednotného
telekomunikačního trhu ES. V případě,
že nejsou k dispozici kmitočty anebo čísla
v číslovacím plánu dává
zákon možnost licenční řízení
přerušit, popř. vydat licenci na činnosti,
které nevyžadují použití kmitočtů
s tím, že žadateli neruší právo
na pozdějším přidělení
kmitočtů podle časového pořadí.
K odst. 2
Zákon jednoznačně ke stanovení rovnosti
podmínek včetně lhůty k vydání
licence všem žadatelům a k zabránění
průtahům stanoví, že správní
řízení o vydání licence na
základě soutěže musí být
bezodkladně zahájeno ihned po ukončení
této soutěže. Obdobně, je-li k vydání
licence nezbytné uskutečnit mezinárodní
jednání (např. pro koordinaci kmitočtů)
musí být správní řízení
o vydání licence zahájeno bezodkladně
po ukončení tohoto mezinárodního jednání.
K odst. 3
V návaznosti na odst. 1 zákon stanoví, že
v případě, že je nutné pro získání
disponibilních kmitočtů provést změny
v číslovacím plánu, lze dvěma
postupy překlenout potřebné k tomu období.
K odst. 4
Pro právní jistotu žadatelů o licenci
je nutno též uvést důvody, na základě
kterých nebude udělena licence. Kromě případů,
kdy výkonem požadovaných činností
by byla ohrožena bezpečnost státu anebo život
a zdraví osob a kdy nejsou k dispozici kmitočty
ve stanovené lhůtě, je důvodem neudělení
licence rovněž závěr objektivního
posouzení podkladů předložených
podle odst. 2, z něhož je zřejmé, že
žadatel není schopen požadované činnosti
v obecném zájmu zabezpečovat.
K odst. 5
Průběh řízení ve věci
vydání licence je upřesněn s cílem
vyjít žadateli o licenci maximálně vstříc
tak, že bude mít prostor k nápravě pochybení
v žádosti.
K odst. 6 a 7
Zde je stanovena lhůta 2 let pro evidenci žádosti
v případě, že nejsou k dispozici požadované
kmitočty a ani jiné vhodné kmitočty.
Další evidence takové žádosti by
nebyla účelná. Oznamovací povinnost
regulačního orgánu má přispět
k jistotě žadatele o licenci, že na jeho čekání
na kmitočty má aktivní spoluúčast.
K § 13
Zákon stanoví obdobně jako členské
státy EU možnost uspořádání
nabídkové soutěže, není-li dostatek
kmitočtů.
Protože je regulačnímu orgánu zákonem
dána možnost omezit počet vydávaných
licencí v případech kdy zájem o zaváděnou
službu popř. o rozšíření
již provozované služby převyšuje
svými požadavky počet kmitočtů,
které jsou pro tento účel k dispozici v plánu
kmitočtového spektra, musí na druhé
straně stanovit i možnost soutěže s tím,
že její pravidla musí zajistit spravedlivý
a nediskriminační výběr držitelů
licence.
K § 14 až 16
Zákon stanoví, na rozdíl od současného,
skutečnosti, které musí obsahovat rozhodnutí
o licenci a obdobně jako to stanoví zákony
jiných "síťových odvětví",
ve kterých se udělují oprávnění
k činnostem, uvádí, kdy licence může
být změněna a kdy pozbývá platnosti.
V porovnání se současnou právní
úpravou, která neumožňuje uložení
sankcí za porušování povinností
a podmínek stanovených v licencích, představuje
navrhovaná úprava značný pokrok. Ve
stanovených případech může regulační
orgán dokonce rozhodnout o omezení platnosti části
licence nebo odejmutí licence. Ustanovení umožňující
osobě, které byla licence odejmuta, požádat
o obdobnou znovu až po uplynutí 2 let, jí vytváří
podmínky vynasnažit se o získání
vlastní věrohodnosti pro objektivní posouzení
její případné snahy k obdobné
činnosti se navrátit.
K § 17 až 19:
K odst. 1
Forma generálních oprávnění
bude uplatněna pro povolování nerozsáhlejší
skupiny služeb a sítí na telekomunikačním
trhu ČR. V porovnání s dosavadní právní
úpravou, kdy většina těchto služeb
a sítí byla povolována formou individuálních
povolení, představují podmínky udělení
generálního oprávnění velmi
významný liberalizační krok a zjednodušení
podmínek pro podnikání v telekomunikacích.
Jsou ovšem rovněž zakotveny sankce za porušení
stanovených podmínek.
Na základě těchto oprávnění
budou realizovány služby a zřizovány
a provozovány sítě, které nevyžadují
vydání licence podle § 11 a nespadají
ani do skupiny sítí podle § 20, které
budou provozovány bez jakékoli licence nebo oprávnění.
Návrh generálního oprávnění
vydaného Úřadem musí být před
jeho vydáním zveřejněn v Telekomunikačním
věstníku k připomínkám. Zákon
současně stanoví pro toto zveřejnění
lhůtu 60 dnů. Zveřejněním se
otevírá možnost k zaujetí stanoviska
široké odborné a podnikatelské veřejnosti
a naplnění principů otevřenosti a
průhlednosti v povolovacím řízení.
Rovněž vydané generální oprávnění
bude zveřejněno v Telekomunikačním
věstníku.
K odst. 2
Zákon konkrétně stanoví obsah generálního
oprávnění.
K odst. 3 a 4
Návrh generálního oprávnění
musí být před jeho vydáním
zveřejněn v Telekomunikačním věstníku
k připomínkám. Zákon stanoví
pro toto zveřejnění lhůtu 60 dnů.
Zveřejněním se otevírá možnost
k zaujetí stanoviska široké odborné
a podnikatelské veřejnosti a naplnění
principů otevřenosti a průhlednosti v povolovacím
řízení. Rovněž vydané
generální oprávnění bude zveřejněno
v Telekomunikačním věstníku.
K odst. 5
Uplatnění formy generálního oprávnění
vyžaduje zakotvení povinnosti pro osoby, které
vykonávají činnosti podle generálního
oprávnění, ohlásit regulačnímu
orgánu v zákoně stanovené údaje
a informace.
K odst. 6
Pro případy, kdy osoba, která vykonává
činnosti podle generálního oprávnění,
nesplňuje některou z podmínek v něm
uvedených zákon umožňuje vydat takové
osobě rozhodnutí o zákazu provozování
zařízení a sítě, popř.
poskytování služby a předání
této záležitosti příslušnému
živnostenskému úřadu k dalšímu
řízení.
Rozšiřuje se okruh případů, kdy
na zřizování a provozování
telekomunikační sítě a poskytování
telekomunikační služby nebude vydáváno
oprávnění (budou volné).
K § 20
Orgány, které mají z hlediska všeobecného
společenského zájmu specifické poslání
stanovené vesměs zvláštními zákony,
mohou zřizovat provozovat, výhradně k zabezpečení
vlastní působnosti, své sítě
bez oprávnění orgánu telekomunikací.
K § 21a 22
K odst. 1 a 2
Univerzální služba je instituce užívaná
ve veřejném zájmu v celé Evropě,
přičemž ji musí realizovat alespoň
jeden poskytovatel, popř., jako je tomu zde se stanoví
výběr dalších jejích poskytovatelů.
Podstatou univerzální služby je poskytování
stanoveného okruhu služeb, minimálně
telefonní služby, tak, aby tyto služby byly dostupné
na celém území státu ve stanovené
(minimální) kvalitě a za přiměřenou
(maximální) cenu. Smyslem tohoto požadavku
je uznání práva telefonní (faxové
a datové) komunikace jako základního práva
občana moderního demokratického státu.
Princip univerzality v prostředí vzájemně
si konkurujících poskytovatelů telekomunikačních
služeb současně znamená, že tito
poskytovatelé se odpovídajícím dílem
podílejí na nákladech této služby.
Institut univerzální služby není v telekomunikacích
novinkou, v prostředí státního telekomunikačního
monopolu jej však nebylo nutné definovat.
K odst.3 a 4
Zákon stanoví minimální rozsah služby,
který musí poskytovatel zabezpečit na určeném
území. Jde o službu, která se stala
pro veřejnost nepostradatelnou. Stanovený rozsah
služeb odpovídá dosažené úrovni
penetrace v současné době. V budoucnu lze
předpokládat, že v důsledku technického
pokroku se pro velký počet obyvatel mohou stát
určité další, popř. nové
telekomunikační služby samozřejmostí
a tím i nepostradatelné. Zákon proto umožňuje
nařízením vlády měnit rozsah
univerzální služby.
K odst. 5 až 9
Zákon zmocňuje Úřad ke zřízení
a správě účtu univerzální
služby, který je určen ke krytí zvýšených
nákladů u poskytovatelů služby. Jde
o rozdíl mezi výší dosažených
výnosů za univerzální službu
a výší ekonomicky oprávněných
nákladů na její poskytování.
Současně stanoví příspěvkovou
povinnost poskytovatelům veřejné telefonní
služby s výjimkou těch, jejichž podíl
na celkovém obejmu tržeb nepřekračuje
5 % v určeném území a pro něž
by mohla být příspěvková povinnost
nepřiměřenou zátěží.
Jednou ze základních vlastností univerzální
služby je její nepřetržitost, kterou zákon
zaštiťuje právními nástroji jejího
zabezpečení v každé situaci.
Vzhledem k rozsahu a složitosti zavedení a správy
univerzální služby musí být k
vyjasnění podrobností k tomuto ustanovení
vydán prováděcí předpis.
K § 23 až 25
Potřeba vytvoření jednotného telekomunikačního
prostředí jak v rámci státu, tak i
na úrovni evropských zemí vyžaduje uplatnění
principů přijatých dokumenty Rady pro zajištění
otevřeného přístupu k telekomunikačním
sítím (Směrnice Open Network Provision).
V tomto smyslu zákon zakotvuje povinnost provozovatelů
veřejných sítí zabezpečit možnost
vzájemné komunikace uživatelů stejných
služeb cestou vzájemného propojení svých
sítí. Nerozlučně s propojením
zákon musí také stanovit právo na
přístup k veřejným telekomunikačním
sítím.
Proto je namístě stanovení povinnosti veřejně
nabízet možnost a podmínky propojení
a přístupu k síti.
Úřad má v této oblasti řadu
povinností aktivně se podílet na naplňování
smyslu otevřeného přístupu k síti,
a to jak svou součinností se smluvními partnery
při uzavírání smluv s cílem
zajistit rychlý a úspěšný průběh
jejich jednání, tak iniciováním rozvoje
hospodářské soutěže v odvětví
a správou síťových plánů
veřejných telekomunikačních sítí,
která přispívá k integritě
sítí a k efektivnímu a kvalitnímu
využití síťových kapacit k propojení
uvedených sítí, přístupu k
něm a k připojování koncových
zařízení k těmto sítím.
Klíčovým úkolem členských
států EMU v této oblasti je zavedení
přenositelnosti účastnického čísla
a umožnění výběru provozovatele
meziměstské a mezinárodní telekomunikační
sítě přímou volbou čísla,
ani zdejší podnikatelé v telekomunikacích
se plnění této povinnosti nemohou zříci.
V současné době jsou ceny za propojení
předmětem dohod o vzájemném propojení
provozovatelů telekomunikačních sítí,
aniž by byl stanoven způsob výpočtu
cen. Návrh zákona proto ukládá povinnost
Úřadu stanovit způsob tvorby (výpočtu)
cen za propojení.
V případě sporu o povinnosti zaplatit dlužnou
cenu za propojení náleží rozhodování
soudům.
Ke klíčové instituci odvětví
telekomunikací upravené tímto ustanovením
je namístě stanovit podrobnosti v podzákonném
právním předpisu.
K § 26
K odst. 1 až 6
Správa číslování je jedním
z důležitých regulačních nástrojů,
zákon proto stanoví kompetence Úřadu.
Zahrnuje jak strukturování a dimenzování
číslovacího plánu tak i správu
čísel a jejich přidělování
uživatelům.
Volací čísla umožňují
identifikaci účastníků, přídavných
a doplňkových služeb telekomunikačních
sítí, přechodů a směrování
mezi těmito sítěmi. Jsou proto nepostradatelným
zdrojem pro aktivní subjekty telekomunikačního
trhu.
K odst.4 až 7
Na základě mezinárodních předpisů
týkajících se číslování
je třeba čísla považovat za omezený
zdroj, který regulační orgán prostřednictvím
přidělovacích aktů využívá
přidělováním užívacích
práv. Zákon stanoví základní
postupy přidělování při zachování
průhlednosti, objektivity a zajištění
rovného přístupu pro všechny žadatele.
K § 27
Charakter čísel a číselné řady
jako omezeného zdroje odůvodňuje větší
pravomoci regulačního orgánu v této
oblasti i stanovení sankcí za porušení
povinností.
Úřad je oprávněn provádět změny číslovacího plánu včetně práva rozhodnout, který z účastníků dotčených změnou a jakým způsobem ponese náhrady nákladů nutných k realizaci těchto změn. Držitel čísel, popř. číselné řady, je povinen sdělovat údaje o využívání čísel.
V zájmu efektivního hospodaření s
tímto omezeným zdrojem nesmí čísla
na nikoho převádět a musí regulační
orgán uvědomovat o vzniku situace, že je sám
nemůže využívat.
K § 28
K odst. 1 až 5
Ustanovení těchto odstavců nepředpokládá
v období do konce r. 1999, v souladu se schválenou
cenovou politikou zásadní změny v současném
rozsahu cenové regulace v oblasti telekomunikačních
služeb. Předpokládá se nadále
regulovat ceny telekomunikačních služeb zařazených
do současné cenové regulace, tj. např.
ceny za zřízení, přeložení
a používání telefonní stanice,
za telefonní hovory, ceny za pronájem telekomunikačních
okruhů (v zákoně "přenosových
cest" ve smyslu terminologie užívané v
EU) a vedení.
Teprve nová cenová politika pro rok 2000 a další období, která bude předkládána vládě ke schválení, určí další směr v regulaci cen telekomunikačních služeb.
K odst. 3 až 5
Regulační systém v oblasti telekomunikací
by měl být kompatibilní se směrnicí
EU 97/13/EC a se směrnicemi 90/987/EEC a 92/44/EEC, které
platí pro oblast regulace cen telekomunikačních
služeb a znamená, že by měla být
aplikována "nejlehčí možná"
forma regulace, která náleží národním
regulačním orgánům telekomunikací.
Na tomto základě a po vyhodnocení právní
úpravy členských států EU (a
zkušeností s její aplikací v praxi),
kde jeden národní regulační orgán
telekomunikací reguluje oblast technickoprovozní
i oblast ekonomickou včetně cen, je navrhováno,
aby v oblasti telekomunikací zabezpečoval a prováděl
cenovou regulaci Český telekomunikační
úřad, tak jak je to v Evropě i jinde ve světě
obvyklé.
K odst. 6
Povinnost vedení oddělené evidence nákladů
a tržeb podle jednotlivých telekomunikačních
služeb vyplývá ze všech uvedených
směrnic EU. Držitelé licencí k poskytování
veřejných telekomunikačních služeb
mají v současné době tuto povinnost
zakotvenou v licencích.
K § 29
Toto ustanovení určuje výčet činností,
které vykonává Úřad ve věcech
radiokomunikací a dokumenty, které bude vydávat
k efektivnímu výkonu správy kmitočtového
spektra. Jimi budou stanoveny závazné podmínky
pro přidělování kmitočtů
a kmitočtových pásem v souladu s mezinárodními
smlouvami a s právními předpisy Evropského
společenství.
Protože musí být zohledněny zájmy
státu při zajišťování jeho
bezpečnosti a obranyschopnosti, jsou zásadní
"kmitočtové" dokumenty zpracovávány
na základě dohody s Ministerstvem obrany.
K § 30
Jsou stanoveny zásady přidělování
kmitočtů a kmitočtových pásem,
náležitosti žádostí a náležitosti
kmitočtového přídělu a pořadí,
ve kterém se přiděluje kmitočet, o
který je více zájemců. Přitom
je zohledněn veřejný zájem, pro který
lze tento omezený zdroj přidělit mimo pořadí
stanovené zákonem pro obvyklé situace.
K § 31
Zde jsou stanoveny všechny případy, kdy lze
kmitočtový příděl neudělit,
změnit, a dále, kdy kmitočtový příděl
pozbývá platnosti a kdy je ho možné
zrušit. Dále stanoví lhůtu, po které
je možné opět žádat o kmitočtový
příděl ke stejnému účelu
v případě, že byl kmitočtový
příděl odejmut z důvodů přesně
stanovených v návrhu zákona. Platný
zákon tuto úpravu neobsahuje, byla však navržena
z obdobného důvodu jako je uvedeno v odůvodnění
§ 16.
K § 32
Pro Ministerstvo obrany platí odchylný postup při
přidělování kmitočtů,
bez nutnosti žádat o kmitočtový příděl,
který má na kmitočtová pásma
vyhrazená pro vojenské využití podle
plánu přidělení kmitočtů
a bez zpoplatnění.
Oprávnění provozovat rozhlasové a
televizní vysílání vzniká na
základě zákona nebo udělením
licence (netýká se vysílání
prostřednictvím kabelových rozvodů).
Licenci uděluje Rada České republiky pro
rozhlasové a televizní vysílání
(dále jen Rada) podle zákona č. 468/1991
Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění pozdějších
předpisů.
Povolení k provozování vysílacích
radiových stanic bude vydávat Úřad.
Nedílnou součástí tohoto povolení
bude přidělený kmitočet, který
bude přidělen po souhlasu Rady. Tato změna
proti dosavadní praxi zpřesní kompetence
a zlepší spolupráci obou orgánů
z čehož budou mít prospěch zejména
provozovatelé vysílacích zařízení
K § 33 až 35
V dosavadní právní úpravě jsou podmínky poskytování telekomunikačních služeb obsaženy v podzákonných předpisech a neodpovídají současné situaci na telekomunikačním trhu po privatizaci poskytovatelů těchto služeb.
S obdobným postupem se proto v nové právní
úpravě nepočítá. Práva
a povinnosti která mají obecnější
platnost a jsou důležitá z hlediska sladění
oprávněných zájmů poskytovatelů
služby na jedné straně a zájmů
uživatelů služeb na straně druhé
jsou zakotvena přímo v zákoně, ostatní
vztahy soukromoprávního charakteru jsou věcí
dohod mezi uživateli služeb a jejich poskytovateli.
Povinnost bezplatně zablokovat na žádost uživatele
přístup k audiotexovým službám,
jejichž obsah může ohrožovat mravní
výchovu mládeže, je výsledkem důvodných
výzev veřejnosti k zákonodárcům,
která navržený postup poskytovatelů
služeb trvale důrazně požaduje.
V zákonu jsou zakotvena práva uživatelů
telekomunikačních služeb, která musí
být jejich poskytovateli respektována v obsahu všeobecných
podmínek pro poskytování telekomunikační
služby. Uživatelům jsou tak zaručena práva,
jež by snad někteří poskytovatelé
nehodlali akceptovat.
Všeobecné podmínky zpracovává
poskytovatel služby v souladu s vydanou licencí, popř.
generálním oprávněním jako
veřejný návrh na uzavření smlouvy
o poskytování telekomunikační služby.
V porovnání se současnou praxí zákon neumožňuje Úřadu schvalování všeobecných podmínek
Uživateli je dána možnost uplatnit námitky
proti výši vyúčtování
ceny za službu cestou správně právní
a v některých případech cestou soudní
tak, jak bylo požadováno respondenty připomínkového
řízení k věcnému záměru
tohoto zákona.
Jestliže zákonodárný sbor přijme
předložený návrh, bude tak zároveň
zabezpečena povinnost stanovená směrnicemi
EMU a spočívající v tom, že sporným
stranám v telekomunikačních sporech je stát
povinen zabezpečit snadno dostupné a nenákladné
postupy ke spravedlivému, transparentnímu, odbornému
a včasnému rozhodnutí ve věci.
K § 36
Telekomunikační tajemství a ochrana dat jsou stanoveny ve smyslu ústavního pořádku a navrhovaná úprava má ve svém souhrnu zajistit, aby při přepravě informací, popř. i jiném přenosu telekomunikačních signálů podle tohoto zákona, nebyly získávány a sdělovány v zákoně uvedené informace.
Výjimky jsou možné jen ve všeobecném
společenském zájmu a musí být
výslovně stanoveny příslušnými
zákony.
V důsledku technického rozvoje odvětví,
je navrhována i povinnost ochrany individuálních
a osobních dat.
V zájmu boje proti organizovanému zločinu
obsahuje návrh zákona na rozdíl od jeho věcného
záměru některá ustanovení formulovaná
na základě rezoluce Rady EMU č. 496Y1104(01)
a, popř. jejího dodatku, o zákonném
odposlechu telekomunikací, kterou převzalo do
podmínek ČR usnesení vlády č.
673 ze dne 29. října 1997, k aktualizaci koncepce
boje proti organizovanému zločinu.
K § 37
Pro úspěšné zvládnutí
krizových situací je nutno zákonem zajistit
přípravu i realizaci rychlého a nepřetržitého
spojení mezi objekty, popř. jejich částmi,
užívanými stanovenými orgány
státní správy, které se podílejí
na ukončení krizové situace. Toto spojení
lze jen stěží zabezpečit běžnými
postupy v době poruch či destrukce sítí,
popř. v době prudkého vzrůstu zatížení
telefonní sítě, které ji zneprůchodňují.
Návrh byl formulován i s ohledem na zkušenosti,
jichž dotčené orgány nabyly v období
záplav v létě r.1997 a je v souladu s právem
EU i jejích členských států.
K § 38
Ochrana provozu telekomunikačních zařízení,
popř. sítí a poskytování telekomunikačních
služeb proti rušení je zachována v rozsahu
současné právní úpravy. Nově
se doplňuje ustanovení o stavbách, které
způsobují elektromagnetické stínění
a odrazy a postup odstraňování tohoto rušení.
K § 39
Pro vyhlašování ochranných pásem
pro telekomunikační zařízení
a sítě se zachovává právní
úprava podle stavebního zákona. Parametry
ochranných pásem stanoví prováděcí
předpis.
K § 40
K posílení ochrany vlastnických práv
je při užívání cizích
nemovitostí možnost zřizování
práva věcného břemene ze zákona
omezena jen na vedení veřejné telekomunikační
sítě, která je využívána
pro poskytování veřejné telefonní
služby. Z důvodu ochrany vlastníků nemovitostí
bude právo věcného břemene na rozdíl
od současné právní úpravy zapisováno
do katastru nemovitostí. Nově je stanovena lhůta
1 rok pro vyplacení náhrady za omezení vlastnických
práv zřízením věcného
břemene.
Z důvodu ochrany krajiny, pozemních komunikací
a životního prostředí se nově
zavádí povinnost spoluužívání
již vybudovaných tras nadzemních vedení,
kabelovodů a stožárů i jinými
provozovateli, než jen vlastníky těchto zařízení.
Spoluužívání je za přiměřenou
náhradu a v případech, kdy to je technicky
možné. Obdobně se bude postupovat i u nově
zřizovaných výše uvedených zařízení
podle dohody provozovatelů.
K § 41
Navržené ustanovení obsahuje výčet
úkonů Úřadu, za které se budou
vybírat poplatky. Ty jsou beze zbytku příjmem
státního rozpočtu.
Ve smyslu směrnice č. 97/13/EC Evropského
parlamentu a Rady ze dne 10.4.1997, i dalších právních
předpisů EU, budou vybírány jednorázové
a opakované roční poplatky za úkony
spojené s regulační činností,
ke kterým dala podnět fyzická nebo právnická
osoba, v jejímž zájmu bude úkon proveden.
Při stanovení rozsahu a výše poplatků
bude přihlédnuto k obecným právním
předpisům a k nákladům na činnosti
spojené s vydáváním licencí
nebo registrací podle podmínek generálních
oprávnění.
Obdobně jako to činí ostatní orgány
státní správy a ze stejných důvodů,
v nichž hraje významnou roli i snaha přimět
veřejnost k hospodárnosti, stanoví podzákonný
předpis poplatky za správní úkony
neuvedené v zákoně.
K § 42 až 46
Rozsáhlé odůvodnění návrhu
těchto vzájemně úzce souvisejících
ustanovení je uvedeno ve vyhodnocení platného
zákona o telekomunikacích připojeném
jako příloha k této důvodové
zprávě v bodu Orgány státní
správy telekomunikací a jejich působnost.
Právo EU stanoví, že úřad odpovědný
za regulaci a správu odvětví telekomunikací
by měl být objektivní, zcela nezávislý
orgán. Evropská Komise EU v písemném
posudku k žádosti ČR o vstup do EU výslovně
doporučila úplné oddělení Českého
telekomunikačního úřadu jako na
ministerstvu nezávislého regulačního
a správního orgánu pro odvětví
telekomunikací se samostatnou rozpočtovou kapitolou
státního rozpočtu. Musí být
už ze zákona zcela odpojen od vztahů s operátory,
nebýt na nich nijak závislý. Hlavními
jeho regulačními činnostmi má být
udělování veškerých oprávnění
v odvětví a kontrola jejich dodržování
(viz též nařízení č. 97/13/EC
Evropského Parlamentu a Rady), kromě toho má
vykonávat správu odvětví v rozsahu
uvedeném v tomto návrhu zákona.
Z doporučení a nástinů orgánů
EU, které obdrželi zpracovatelé věcného
záměru zákona, vyplývá, že
by měl být zřízen v ČR pro
regulaci a správu telekomunikací orgán podobný
současnému Úřadu pro hospodářskou
soutěž, popř. Českému úřadu
zeměměřičskému a katastrálnímu
atp., aniž by šlo o ústřední
orgán státní správy, kterým
zůstane ministerstvo.
Ve věcech regulace a správy v telekomunikacích
se bude postupovat podle obecných předpisů
o správním řízení, pokud zákon
výslovně nestanoví jinak. Přitom zejména
kompetence soudů k rozhodování soukromoprávních
sporů je v jednotlivých oddílech zákona
důsledně konkrétně vyslovena. O řádných
i mimořádných opravných prostředcích
může předseda úřadu rozhodovat
jen (podle zákona o správním řízení)
na základě doporučení zvláštní
komise, která je jeho odborným poradním orgánem
a jejími členy musí být osoby "vně"
úřadu.
K § 47 a 49
S ohledem na skutečnost, že v prostředí
liberalizovaného telekomunikačního trhu bude
zákon, popř. navazující prováděcí
podzákonné právní předpisy,
jediným legislativním nástrojem k zabezpečení
fungování vztahů vznikajících
v odvětví telekomunikací a k odstraňování
"poruch" v těchto vztazích, je nutno upravit
inspekční, popř. kontrolní činnost
státní inspekce telekomunikací zabezpečovanou
regulátorem podle obecných právních
předpisů o kontrole a důsledně zakotvit
sankce za delikty.
Příkladem kontrolní a inspekční
činností Úřadu je zjišťování
nežádoucího vyzařování
zařízení, kontrola obsazení radiokomunikačních
kanálů a kanálového pozadí,
pokrytí území signálem (tj. dodržování
hlavních kvalitativních uživatelských
parametrů, zejména dosažení kvalitního
příjmu signálu), zjišťování
a identifikace rušících nebo nepovolených
zařízení a měření vybraných
parametrů vysílačů, zjišťování
zdrojů ohrožování, poškozování
nebo rušení provozu telekomunikačních
sítí, zabezpečení odrušení,
v oblasti vnitrostátní i mezinárodní
koordinace kmitočtů pak v kontrole dodržování
podmínek stanoveních licencemi nebo dalšími
oprávněními, jakož i v kontrole využívání
přidělené části kmitočtového
spektra a přidělených čísel.
Sankcemi jsou zejména pokuty ukládané fyzickým
a právnickým osobám, které porušily
povinnosti stanovené jim zákonem (a které
případně nezjednaly nápravu, přestože
k tomu měly příležitost), a to s přihlédnutím
k závažnosti, způsobu, době trvání
a následkům jejich protiprávního jednání.
Vybírat pokuty, které jsou příjmem
státního rozpočtu bude Úřad.
Účinnost zákona o přestupcích
ve věcech telekomunikací zůstane nedotčena.
K§ 50-52
Společná, přechodná, zmocňovací
a závěrečná ustanovení nebudou
v zákoně o telekomunikacích jen jeho formálním
ukončením, mají mimořádný
význam. Stanoví, že Telekomunikační
věstník bude oficiální publikační
sbírkou opatření ve věcech telekomunikací.
Ukládá zaměstnancům Úřadu
omezující povinnost ohledně činností
výdělečných, ale i nevýdělečných
mimo výkon zaměstnání.
Stanoví též postup v řízeních
zahájených před účinností
tohoto zákona, podmínky za jakých zůstanou
v platnosti rozhodnutí vydaná před jeho účinností
a normativně jednoznačně upravuje i další
otázky, z nichž mohou vyvstat v době navazující
na den účinnosti zákona problémy.
V bezprostřední návaznosti na zákon
budou zpracovány prováděcí podzákonné
předpisy, k jejichž vydání se tímto
zákonem zmocňuje vláda a Český
telekomunikační úřad.
K § 53-56
Návrh zákona zasahuje do společenských
vztahů upravených jinými zákony. Důvodem
je výhradně snaha doporučit zákonodárcům,
aby schválili zákonnou úpravu vztahů
a postupů ke svěření kompetencí
orgánům, které je budou vykonávat
co neúčinněji z hlediska všeobecného
společenského prospěchu, úpravu, která
přinese zjednodušení těžkopádné
administrativy, úpravu, která účinně
zdokonalí vztahy a postupy při jejich realizaci
a která v neposlední řadě vyloučí
víceznačný výklad práva a právní
nejistotu veřejnosti. To doporučují i orgány
Evropské unie a je to zřejmé z nových
zákonů jejích členských států,
kterým se návrh tohoto zákona přibližuje.
Nad rámec bodu Správa kmitočtového
spektra uvedeném ve vyhodnocení platného
zákona o telekomunikacích v příloze
této zprávy se ještě poznamenává,
že správa kmitočtového spektra je činnost,
která zahrnuje strategická rozhodování
o jeho využívání, sestavování
plánu přidělení kmitočtových
pásem a plánu využití kmitočtového
spektra, koordinace kmitočtů, přidělování
kmitočtů, spolupráci s mezinárodními
organizacemi a dohled nad hospodárným využíváním
kmitočtového spektra (monitoring). Z těchto
činností však Rada pro rozhlasové a
televizní vysílání pouze přiděluje
kmitočty. Praxe ukazuje, že správu kmitočtového
spektra nelze dělit mezi dva subjekty z toho důvodu,
že je potřebné zabezpečit jeho maximálně
efektivní využívání. Zásadní
problém vzniká i tím, že kmitočtová
pásma určená pro rozhlasové a televizní
vysílání mohou být využívány
i jinými službami, zejména datovými.
Zde není jednoznačné, kdo má za tuto
část kmitočtového spektra odpovědnost.
Součinnost Rady a Úřadu je však nezbytná
a proto návrh zákona podmiňuje přidělení
kmitočtů pro vysílač souhlasem Rady.
Tím bude zajištěno dodržení zásad
hospodaření s kmitočtovým spektrem
zákona č. 468/1991 Sb. ve znění pozdějších
předpisů.
Příloha k důvodové zprávě
Základem stávajícího zákona
je filosofie "jednotné soustavy telekomunikací"
jako souboru všech telekomunikačních sítí
na území "ČSFR" a "jednotné
telekomunikační sítě (dále
jen "JTS") jako jediné významné,
státem zřízené a jím chráněné
telekomunikační sítě, což je
v rozporu jak s již dosaženým stupněm
liberalizace tak se stupněm technického pokroku.
Navíc v důsledku vstupu konkurence do odvětví
instituce JTS zanikne.
Ustanovení, podle něhož Ministerstvo (spojů)
pečuje o dostupnost, hospodárnost, rychlost a spolehlivost
telefonního a telegrafního styku i o utajení
přenášených zpráv a stanoví
podmínky pro užívání JTS k telekomunikačnímu
styku i podmínky jiných výkonů poskytovaných
organizacemi spojů cestou JTS, je spjato výhradně
s obdobím před odstátněním
telekomunikačních společností a s
bývalou politickoekonomickou centralizací.
Podle stávajícího zákona je ke koncovému
bodu JTS možné přímo nebo nepřímo
připojovat zařízení schválená
správním rozhodnutím (certifikát).
Princip, že ke koncovému bodu sítě lze
připojovat jen schválená zařízení
a sítě bude zachován, mění
se však, v souladu s evropskou legislativou postup schvalování.
Ustanovení, podle něhož JTS, její zařízení
a provoz, jsou chráněny proti ohrožování,
poškozování a škodlivému rušení
jinými zařízeními nebo činností
i tak, že "fyzická nebo právnická
osoba, která při své podnikatelské
činnosti způsobí poškození a
ohrožení zařízení JTS, je povinna
kromě náhrady způsobené škody
zaplatit pokutu až do výše 200 tisíc Kč"
je projevem dnes již nepatřičného (a
to i z důvodu uskutečněné privatizace)
chápání telekomunikační sítě
jako státního majetku vyžadujícího
zvláštní ochranu.
Podle stávajícího zákona má
stát má právo prostřednictvím
orgánu státní správy vydávat
jedno ze dvou druhů oprávnění, a to
pověření anebo povolení na zřizování
a provozování telekomunikačních zařízení
a poskytování telekomunikačních služeb.
Zcela chybí pravidla za nichž stát poskytuje právo podnikat v JTS soukromým subjektům při poskytování veřejných telefonních služeb.
Nejsou vůbec stanoveny náležitosti žádostí
o oprávnění, podmínky pro udělení
oprávnění, jejich obsah, ani důvody
k jejich změně a podmínky jejich zániku.
Ministerstvo může tedy v každém jednotlivém
případě stanovit jiné podmínky,
které budou jejich obsahem.
Orgány státní správy mohou o své
libovůli stanovit počet vydávaných
oprávnění.
Zřizování, změny, obnova a údržba
zařízení připojených k JTS
mohou být prováděny jen na základě
povolení, popř. pověření, stejně
jako telekomunikační služby (s výjimkou
služby telefonní). Povolení se vydává
ke zřízení a provozování vysílacích
rádiových stanic a také k přechovávání
těchto stanic, pokud k jejich zřízení
a provozování nebylo vydáno povolení,
anebo pokud je nepřechovávají jejich výrobci.
Z těchto principů lze v zákonem stanovených
případech činit výjimky.
Chybí zákonná úpravy generálních
povolení, běžně používaných
v zemích Evropské unie i jiných, které
značně zjednodušujících vstup
do podnikání. To znamená, že v období
rozvoje sítí i služeb musí státní
správy nesčetnými individuálními
právními akty stanovit jednotlivcům podmínky
výkonu jejich činností i tam, kde neexistuje
jiný veřejný zájem, než evidovat
provozovatele a uplatňovat vůči něm
některé nezbytné požadavky.
Přitom individuální licence by měly
a mohly být udělovány v mnohonásobně
menším počtu, než kolik vydává
nyní Ministerstvo dopravy a spojů - Český
telekomunikační úřad oprávnění.
Zákon stanoví pouze, že každý,
kdo používá JTS, je povinen platit stanovené
úhrady, popř. poplatky. Za povolení ke zřízení
a provozování telekomunikačních zařízení
mimo JTS a tedy i za povolení k poskytování
telekomunikačních služeb podmíněných
provozem telekomunikačního zařízení
lze vybírat poplatky vyhlašované ministerstvem,
v jehož působnosti jsou telekomunikace.
Poplatky jsou až dosud stanoveny a vyhlašovány
výměry MDS - Českého telekomunikačního
úřadu vyvěšovanými jako veřejná
vyhláška v prostoru MDS - Českého telekomunikačního
úřadu a uveřejňovanými v Telekomunikačním
věstníku.
Mezi zcela nefunkční ustanovení náleží,
zvláště po odstátnění
provozovatelů sítí toto: "Telekomunikační
zařízení a sítě, které
jsou souborem telekomunikačních zařízení,
jenž umožňuje přepravu informací
mezi koncovými body sítě, mohou být
po vzájemné dohodě mezi předávající
a přejímající organizací spojů
začleněny do JTS. Podmínkou je technická
a provozní způsobilost začleňované
sítě."
Součinnost je pak zákonem zabezpečena jen
tak, že ke koncovému bodu JTS je možné
připojovat pouze schválená zařízení
a tedy i sítě jako soubor různých
zařízení. Podrobnosti stanoví prováděcí
vyhlášky č. 26/1996 Sb., o způsobu,
podmínkách a postupu při ověřování
a schvalování telekomunikačních koncových
zařízení a č. 130/1997 Sb., o koncovém
bodu telekomunikačních sítí.
Na základě takto kusé platné právní
úpravy nelze např. postupovat při zajišťování
otevřeného přístupu k veřejným
telekomunikačním sítím s cílem
zabezpečit všem uživatelům služeb
co nejširší rozsah každé služby.
V souladu s komunitárním právem, podle jehož principů by se neměly kompetence věcně patřící do určitého odvětví tříštit i do odvětví jiných, a podle zákonů členských států EU, je návrh, aby příští regulační úřad telekomunikací vykonával veškerou správu kmitočtového spektra.
Současná dualita přidělování
kmitočtů se jeví jako nežádoucí
jak z hlediska jednotného hospodaření se
spektrem požadovaného orgány EU a obvyklého
v členských státech EU, tak z hlediska zájmu
těchto států odstraňovat ohrožení
radiokomunikačních služeb v pásmech,
která jsou nejblíže pásmům vyhrazeným
rozhlasu a televizi.
Práva a povinnosti poskytovatele a uživatele telekomunikačních služeb.
O telekomunikačních službách se dosavadní
zákon zmiňuje v souvislosti s obsahem povolení
udělovaného na poskytování těchto
služeb. Službu, která musí být
obecně dostupná, musí být její
poskytovatel schopen uskutečňovat v předepsaném
rozsahu a kvalitě. Je zakotveno pouze právo poskytovatele
služby (a povinnost jejího uživatele) na zaplacení
stanovené ceny za poskytnutou službu a jeho právo
na náhradu za použití JTS uživatelem služby
v rozporu s oprávněním stanovenými
podmínkami. Jeho odpovědnost je výslovně
omezena na povinnost urychleně odstranit závadu
a vrátit zaplacené úhrady, popř. poplatky
podle zásad stanovených v podmínkách
pro užívání JTS. Ty jsou uvedeny v prováděcí
vyhlášce. Spory se řeší ve správním
řízení.
Za neposkytnutou anebo nekvalitní službu může
být poskytovateli služby uložena pokuta, která
je příjmem státního rozpočtu.
Při analýze těchto ustanovení se jeví,
že je namístě, aby soukromý poskytovatel
služby byl ze zákona povinen vstoupit do smluvního
vztahu s každým, kdo přijme jeho návrh
představovaný předem zveřejněnými
všeobecnými podmínkami služby. Zákon
by měl stanovit nejméně, jaké údaje
musí tyto podmínky obsahovat.
Veřejnost požaduje v důsledku aktuálních
problémů zařadit do zákona některá
další ustanovení nad rámec dosavadní
úpravy, např. aby byl povinen zabezpečit
bezplatná tísňová volání,
na přání telefonního účastníka
zablokovat bezplatně volání čísel,
na nichž jsou poskytovány "zábavné
služby ohrožující mravní výchovu
mládeže"ap.
a) těchto jiných zařízení (jejich
majitelé jsou povinni škodlivá zařízení
odrušit anebo je neprovozovat),
b) fyzických anebo právnických osob v případech
stanovených zákonem (sankcí za ohrožení,
poškození a rušení zařízení
při podnikatelské činnosti uvedených
osob je citelná pokuta, v ostatních případech
jde o přestupky trestané podle zákona o nich).
Preventivně lze telekomunikační zařízení
chránit ochranným pásmem, které na
návrh organizace spojů, vojenské správy
nebo orgánu Ministerstva vnitra vyhlásí místně
příslušný stavební úřad.
Protože veřejný zájem zabezpečovat
telekomunikační služby nerušenými
zařízeními přetrvává,
nový zákon by měl upravit pouze ochranu telekomunikací
proti rušení, zatímco ochrana fyzického
majetku (zařízení a sítí) je
ponechána obecné právní úpravě
jako každé jiné vlastnictví. Aktualizace
by měla být zřejmá např. z
ustanovení, podle něhož budou zřizovatelé
a poskytovatelé telekomunikačních zařízení
a sítí postupovat se zvláštním
ohledem na životní prostředí.
Hodlá-li vlastník anebo uživatel nemovitosti,
které bylo použito pro telekomunikační
zařízení, provést takové práce
nebo úpravu nemovitosti, které by mohly ohrozit
plynulý a bezpečný provoz tohoto zařízení,
musí o tom v termínu stanoveném zákonem
zpravit organizaci spojů. Ta je povinna provést
opatření k ochraně svého zařízení.
Nová úprava by i v této části
zákona měla být ve veřejném
zájmu podobná úpravě dosavadní,
připustit nezbytné zákonné omezení
uvedených práv, ale zabezpečit důsledně
jak veřejný zájem, tak práva vlastníků
stanovená ústavním pořádkem.
Obdobně jako v dosavadní zákonné úpravě
by měl nový zákon obsahovat ustanovení
k ochraně telekomunikačního tajemství,
které je neměnné a je výslovně
zakotveno i v Listině základních práv
a svobod, navíc pak je nutno uzákonit vztah osob
činných v odvětví telekomunikací
k ochraně individuálních osobních
dat.
S ohledem na skutečnost, že v prostředí
liberalizovaného telekomunikačního trhu bude
zákon, popř. navazující prováděcí
podzákonné právní předpisy,
jediným legislativním nástrojem k zabezpečení
fungování vztahů tam vznikajících
a k odstraňování "poruch" v těchto
vztazích, je nutno zachovat a aktualizovat dosavadní
inspekční, popř. kontrolní činnost
státní inspekce telekomunikací jako významnou
záruku "zpětné vazby" regulace
a správy odvětví zabezpečovanou regulačním
orgánem podle obecných právních předpisů
o kontrole a důsledně stanovit sankce za zjištěné
delikty.
Vydávání veškerých oprávnění
zřizovatelům a provozovatelům telekomunikačních
zařízení a sítí a poskytovatelům
telekomunikačních sítí, ať jde
o osoby fyzické anebo právnické, schvalování
způsobilosti telekomunikačních zařízení,
hospodaření s kmitočtovým spektrem,
vykonávání inspekčních, popř.
kontrolních činností, ukládání
pokut, i veškeré další rozhodování
o právech a povinnostech podle zákona o telekomunikacích,
náleží ministerstvu, v jehož působnosti
jsou telekomunikace.
Tento stav je dán skutečností, že vláda
České republiky nikdy nepředložila návrh
zákona, který měl, podle stávajícího
telekomunikačního zákona zřídit
orgány státní správy telekomunikací
a stanovit jejich kompetence. Proto je svými opatřeními
ustavili ministři, v jejichž působnosti bylo
odvětví telekomunikací po 1. 1. 1993. Český
telekomunikační úřad byl ustaven jako
samostatná sekce Ministerstva hospodářství,
později Ministerstva dopravy a spojů. To je v rozporu
s evropským právem, které požaduje od
členských i přidružených států
zřízení nezávislých regulačních
orgánů telekomunikací.
Skutečnost, že stávající právní
úpravou není dostatečně vymezena a
v řadě případech i zcela chybí
kompetence pro oblast regulace je zdrojem značné
nejistoty nejen na straně podnikatelů v telekomunikacích,
ale i na straně pracovníků regulačního
orgánu, kterým chybí jasně a přesně
definované práva a povinnosti.
Nedostatečná je i úprava státní správy v telekomunikacích, což je vedle regulace další činnost Českého telekomunikačního úřadu.Bude nutno rozhodnout, zda o sporech mezi poskytovateli a uživateli telekomunikačních služeb (v r. 1997 bylo k jejich zahájení podáno více než čtyřicet tisíc podnětů) mají rozhodovat správní orgány ve správním řízení, přestože vesměs jde o klasický občanskoprávní vztah, anebo soudy. Stanovisko Nejvyššího soudu (podobně též Ministerstva financí), podle kterého by měl "rozhodovat Český telekomunikační úřad ve správním řízení, jehož účastníci by se mohli domáhat přezkumu správních rozhodnutí u příslušných soudů, které by ovšem musely mít právo plné jurisdikce", je v souladu s právem EU.
Byla by tak totiž realizována povinnost stanovená
směrnicemi EU, spočívající
v tom, že sporným stranám v telekomunikačních
sporech je stát povinen zabezpečit snadno dostupné
a nenákladné postupy ke spravedlivému, transparentnímu,
odbornému a včasnému rozhodnutí ve
věci.
Při rozhodování o návrhu na zařazení
regulačního a správního orgánu
telekomunikací do škály orgánů
státní správy není stávajícím
zákonem zohledněna specifika telekomunikací.
Soubor služeb, na jejichž poskytování
se musí vydávat v telekomunikacích oprávnění,
je atypicky široký a rozhodování závislé
na omezených zdrojích jako jsou kmitočty
a čísla podle číslovacího plánu
musí předcházet zevrubná analýza
předpokladů každého operátora
k výkonu činností, které hodlá
uskutečňovat.
Ve věcech regulace a správy v telekomunikacích
lze postupovat podle obecných předpisů o
správním řízení, pokud zákon
výslovně nestanoví jinak, což by měl
ve věcech soukromoprávních vztahů
vesměs učinit a svěřit spory z těchto
vztahů, kromě zákonem stanovených
oblastí, k rozhodování soudům. Přitom
kompetence různých orgánů k rozhodování
sporů musí být v jednotlivých oddílech
zákona konkrétně vyslovena.