Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Vývoz strojírenských produktů byl rovněž hlavní příčinou lepších výsledků ve vývozu v průběhu 1. pololetí. Ve 2. čtvrtletí k podstatnému zvýšení dynamiky růstu vývozu došlo zejména u tržních výrobků (zejména u textilních, kovových výrobků).

Nejrychleji rostl vývoz do států s vyspělou tržní ekonomikou

Z pohledu teritoriální struktury se vývoz zvyšoval především do zemí s vyspělou tržní ekonomikou (index 113,2) a do zemí Středoevropské dohody volného obchodu (index 110,2). Proti tomu vývoz do rozvojových zemí se snížil.

V teritoriální struktuře nejrychleji rostly dovozy z rozvojových zemí

Celkové zpomalení růstu dovozů proti srovnatelnému období minulého roku se projevilo u všech teritoriálních skupin, zejména však u zemí Evropské unie, kde došlo k poklesu meziročního růstu ze 115% na 108,3%. Nejrychleji rostly dovozy z rozvojových zemí (index 113,4), zejména dovoz levného spotřebního zboží, elektroniky a textilu.

V komoditní struktuře dovozu vzrostl podíl dovozů pro výrobní spotřebu

Celkový pokles tempa růstu dovozů byl spojen s poklesem růstu dovozů ve většině dovozních skupin. U dovozů pro osobní spotřebu byla ještě na počátku roku patrná dynamizace růstu těchto dovozů, zpomalení spotřebitelské poptávky během pololetí však jejich růst postupně zbrzdilo (index 110,8). Vedle toho byla zřejmá v průběhu 1. pololetí i tendence k poklesu růstu dovozu pro investice (index 108,7); dovozy směřovaly především do telekomunikační sítě, oblasti paliv a energetiky, modernizace leteckého parku a ocelářského průmyslu. Růst dovozů pro výrobní spotřebu se naopak zrychlil (index 111,6), zejména v důsledku rostoucí kooperace především podniků se zahraniční účastí s mateřskými firmami a růstu dovozů paliv.

Trvale rovněž roste dovoz zemědělského a potravinářského zboží, což zvyšuje vnější deficit agrokomplexu. Zavedení dovozních depozit v dubnu 1997 nevedlo k redukci dovozu stanovených položek převážně spotřebního a potravinářského zboží.

Bilance služeb byla nadále aktivní

Vývoj v ostatních položkách běžného účtu platební bilance naznačuje zhoršení výsledků bilance služeb a bilance výnosů. Nárůst přebytků z turistiky (růst příjezdů návštěvníků o 3,3% při stagnaci výjezdů českých občanů s poklesem o 1,2%) a z dopravy nepokryl plně schodek ostatních služeb a celkové aktivum bilance služeb nedosáhlo úrovně 1. pololetí minulého roku. Na růstu deficitu bilance výnosů měla podíl i rostoucí podniková zadluženost vůči zahraničí.

III. 2. Kapitálový účet

Příliv zahraničního kapitálu se snížil

Vývoj kapitálového účtu byl ovlivněn změnou investiční strategie zahraničních subjektů na základě vyhodnocení tendencí makroekonomických veličin České republiky. Dubnová hospodářsko - politická opatření nebyla trhem hodnocena jako dostatečná a vedla proto ke snižování zahraničních investic do korunových instrumentů a k výměně korun do deviz. Tyto změny v chování investorů byly současně posilovány změnou náhledu na situaci v nově se rozvíjejících tržních ekonomikách (Thajsko, Malajsie, Filipíny), které se vyznačovaly shodnými vývojovými rysy, především rychlým růstem schodku obchodní bilance a relativně fixními kurzovými režimy.

Kapitálový účet skončil aktivním saldem ve výši 16,1 mld. Kč (0,5 mld. USD) a oproti srovnatelnému období minulého roku se toto aktivum snížilo o 8,2 mld. Kč. K zbrzdění čistého přílivu kapitálu došlo ve 2. čtvrtletí v souvislosti s rozkolísaností kurzu koruny, což se projevilo jak v odlivu krátkodobého kapitálu ve výši 17,7 mld. Kč, tak také v části portfóliových investic v částce 4,3 mld. Kč. Pokračoval příliv dlouhodobého kapitálu zejména ve formě půjček čerpaných českými subjekty ze zahraničí a také přímých zahraničních investic.

Kapitálový účet platební bilance (mld. Kč)

Přímé zahraniční investice dále vzrostly

Příliv přímých zahraničních investic do ČR v 1. pololetí dosáhl 14 mld. Kč (0,5 mld. USD) a byl proti srovnatelnému období předchozího roku vyšší o 1,4 mld. Kč, tj. o 11, 1%.

Příliv přímých zahraničních investic do ČR od počátku roku 1990 do konce 1. pololetí letošního roku dosáhl částky 207 mld. Kč, tj. 6,5 mld. USD. Nejvíce z toho bylo investováno do odvětví dopravy a spojů (20,6%), spotřebního průmyslu a tabáku (14,3%) a do odvětví dopravních zařízení a automobilového průmyslu (13,9%). Pokud jde o pořadí investorských zemí, je na prvém místě SRN (27,8%), následuje pak Nizozemí (14,8%) a USA (14,6%).

České přímé investice v zahraničí dosáhly stejně jako v 1. pololetí předchozího roku částky 0,7 mld. Kč (24 mil. USD). Většina doposud uskutečněných investic směřovala na Slovensko a do zemí východní Evropy.

Saldo portfoliových investic přešlo do pasíva

Odliv portfoliových investic byl spojen především s poklesem zájmu nerezidentů o držbu tuzemských akcií a krátkodobých dluhopisů v souvislosti s turbulencemi kurzu koruny vůči zahraničním měnám; prodeje cenných papírů nerezidenty na tuzemském trhu převýšily jejich nákupy o 15,3 mld. Kč (0,5 mld. USD). Ve 2. čtvrtletí se však odliv portfoliových investic proti 1. čtvrtletí snížil vlivem květnové emise eurobondů Českou exportní bankou v rozsahu 250 mil. USD.

Stav portfoliových investic v držení zahraničních investorů dosáhl k 30. 6. 1997 částky 138,6 mld. Kč (4,3 mld. USD); z toho 109,3 mld. Kč (3,4 mld. USD) se týká cenných papírů denominovaných v korunách a prodaných na tuzemském trhu.

Nejvíce tuzemských cenných papírů denominovaných v korunách vlastní investoři z Velké Británie (27%), USA (21%), Slovenska (19%), SRN a Rakouska (8%). Největší část kapitálu zůstala koncem 1. pololetí investována do dopravy (17,4%), energetiky (17,1 %), peněžnictví včetně státního dluhu (16,3%) a do potravinářského průmyslu (12,2%).

Pokud jde o české portfoliové investice v zahraničí, bylo za 1. pololetí tuzemskými investory více zahraničních papírů prodáno než nakoupeno. Saldo představující čistý příliv kapitálu činilo 3,5 mld. Kč. Ke konci 1. pololetí bylo ve vlastnictví tuzemských investorů za 34 mld. Kč (1,1 mld. USD) zahraničních cenných papírů.

Čistý příliv dlouhodobých zdrojů se snížil

Příliv dlouhodobého kapitálu pokračoval i v 1. pololetí. Vlivem růstu splátek z dříve poskytnutých úvěrů došlo ve srovnání se stejným obdobím loňského roku ke snížení přílivu jak u podniků (o 8,9 mld. Kč), tak také u bank (o 10,8 mld. Kč). V oblasti vládních úvěrů převýšily splátky dříve přijatých úvěrů inkasované splátky z úvěrů poskytnutých, takže byl realizován odliv zdrojů do zahraničí 2,9 mld. Kč.

Odliv krátkodobého kapitálu

V pohybech krátkodobého kapitálu byl zaznamenán čistý odliv zdrojů do zahraničí ve výši 17,7 mld. Kč. Rozhodující vliv na tuto skutečnost měly převody korun do deviz tuzemskými právnickými a fyzickými osobami realizované ve značném rozsahu v souvislosti se vzrůstem devalvačních expektací v květnu. Stavy na devizových účtech uvedených subjektů se během května zvýšily o 34,9 mld. Kč (0,9 mld. USD). V důsledku převodů vzrostla krátkodobá devizová aktiva obchodních bank v zahraničí.

Hrubá zadluženost vzrostla

Hrubá zadluženost se za 1. pololetí zvýšila o 109,0 mld. Kč na 678,7 mld. Kč (21,2 mld. USD). Časová struktura hrubé zadluženosti se podstatněji nezměnila. Podíl krátkodobé zadluženosti činil ke konci 1. pololetí 30,2%. Nejvíce se na ní podílejí obchodní banky, a to částkou 3,7 mld. USD a podniky 1,9 mld. USD. V dlouhodobých závazcích dluží nejvíce podniky (7,2 mld. USD) a obchodní banky (5,2 mld. USD).. Dlouhodobá zadluženost vlády představuje 1,1 mld. USD. Ve vztahu k ročnímu HDP se podíl zadluženosti pohyboval okolo 40%.

III. 3. Devizové rezervy

Devizové rezervy ČNB poklesly o 34,7 mld. Kč

Devizové rezervy ČNB se v 1. pololetí 1997 snížily po vyloučení kurzových rozdílů o 34,7 mld. Kč (tj. 1,2 mld. USD) na 10,8 mld. USD k 30. 6. 1997. Včetně kurzových rozdílů poklesly o 5,1 mld. Kč (1,7 mld. USD). Jejich dosažený stav postačuje ke krytí 4,2 měsíčních dovozů. Rezervy celé bankovní soustavy se snížily na 16,7 mld. USD.

V období po rozšíření fluktuačního pásma vstoupila ČNB na mezibankovní devizový trh naposledy v květnu 1996. Od 15. do 27. května 1997 ČNB intervenovala na mezibankovním devizovém trhu s cílem udržet kurz koruny v rámci stanoveného pásma. Po zavedení řízeného floatingu tlak na devizové rezervy ustal a došlo k reverznímu pohybu kapitálu a ČNB začala v červnu nakupovat devizy z mezibankovního devizového trhu.

K posílení devizových rezerv byla přijata krátkodobá půjčka 1 mld. DEM a sjednán stand by úvěr ve výši 2 mld. USD rozšiřující možnosti intervencí při nezdůvodněných pohybech kurzu.

Finanční dopad uskutečněných devizových intervencí na hospodářský výsledek ČNB byl v souhrnu pozitivní. Od roku 1993 do února 1996 nakupovala ČNB devizy za pevný kurz odpovídající stanovené paritě vůči měnovému koši na počátku transformace. Intervence v květnu byly provedeny v blízkosti horní hranice depreciační části pásma koruny (nad centrální paritou). To znamená, že devizové prostředky z rezerv byly prodávány za cenu vyšší, než za jakou byly původně nakoupeny. Tím ČNB docilovala kurzový zisk. I když hledisko ziskovosti není v tomto případě pro ČNB určující (zákonnou povinností ČNB je udržení stability měny), snaží se ČNB provádět uvedené operace beze ztrát a nezatěžovat tak hospodářský výsledek banky.

IV. VLÁDNÍ SEKTOR

V průběhu 1. pololetí rostl deficit státního rozpočtu a ke konci června dosáhl 14,8 mld. Kč. Za hlavní příčiny tohoto vývoje lze považovat nízké plnění příjmů při současně vyšší dynamice čerpání výdajů. Ke korekci nepříznivého fiskálního vývoje přijala vláda ČR principy stabilizačního rozpočtového programu na období od července 1997 a na rok 1998. Schválená opatření mají výdajovou restrikcí zabezpečit vyrovnanost státního rozpočtu a dosáhnout přebytek v roce 1998. Těmito opatřeními by měl být zvýšen příspěvek veřejného sektoru k omezení nadměrné poptávky v domácí ekonomice.

Financování vládního sektoru

Negativní tendence ve vývoji vládní zadluženosti se prohloubily

Negativní tendence ve finančním hospodaření vládního sektoru se v 1. pololetí dále prohloubily a vyvolávaly zvyšující se potřebu zdrojů k jejich financování; výsledkem byla postupně se zvyšující zadluženost zejména centrální vlády. S ohledem na míru růstu deficitu státního rozpočtu i místních rozpočtů byla potřeba úvěrových zdrojů podstatně vyšší než v předchozím období. Výsledný nárůst hrubé zadluženosti vlády dosáhl v 1. pololetí proti konci předchozího roku 16,1 mld. Kč (na 177,7 mld. Kč) a obdobný vývojový trend vykazovala i čistá zadluženost vlády (+ 15,7 mld. Kč).

Změna čisté pozice vládního sektoru vůči bankovnímu sektoru (mld. Kč)

Pozn.: + znamená nárůst zadluženosti, - pokles zadluženosti.

Rostoucí vládní dluh byl financován úvěry od bank

Rostoucí potřeba úvěrových zdrojů byla uspokojována především z domácích zdrojů. Vzhledem k tomu, že nebankovní sektor neobnovil v plném rozsahu zájem o držbu nově emitovaných SPP, byly k financování deficitu běžného hospodaření využívány v zásadě úvěry od bank. Pokles zájmu o obnovu držby státních cenných papírů ze strany nebankovních investorů lze vysvětlit souvislostí se zhoršující se finanční pozicí tohoto sektoru.

Ke korekci nepříznivého vývoje přijala vláda stabilizační rozpočtový program

Ke korekci dosavadního nepříznivého fiskálního vývoje přijala vláda ČR stabilizační program [Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření přijatá vládou ČR 16. 4. 1997 (balíček č. 1), Principy stabilizačního rozpočtového programu vlády ČR (červen 1997, balíček č. 2).] na období červenec 1997 až prosinec 1998. Schválená opatření mají výdajovou restrikcí zajistit vyrovnanost státního rozpočtu na rok 1997 a vytvořit předpoklady ke snížení veřejné spotřeby na rok 1998. Snížení vládní spotřeby celkem o cca 42 mld. Kč by mělo znamenat omezení domácí poptávky.

Státní rozpočet

Schodek státního rozpočtu dosáhl ke konci června 14,8 mld. Kč

Problémy s příjmy při rychleji rostoucích výdajích vedly během 1. pololetí k postupnému nárůstu schodku státního rozpočtu až do úrovně 14,8 mld. Kč koncem června. Tento výsledek byl dosažen při meziročním růstu výdajů o 11,3% a příjmů o 5,3%. Rozhodující příčinou byla stagnace daňových výnosů (růst jen o 0,5%), která se odrazila i v jejich podstatně nižší míře plnění ročního rozpočtu ke konci 1. pololetí (42,6%, tj. o 4,5 bodu méně než ve stejném období minulého roku).

Plnění příjmů a výdajů státního rozpočtu v 1. pololetí 1997 (mld. Kč)

Nejnižší plnění bylo dosaženo u daně z příjmů právnických osob

Nejvýraznější propad v plnění daňových příjmů byl zaznamenán u daně z příjmů, jejíž pololetní výnos nedosahuje ani úrovně dosažené ve stejném období předchozího roku (meziročně 99,5%). Neplnění bylo způsobeno nízkými výnosy daně z příjmů právnických osob, které byly ke konci pololetí o 6,4% nižší než ve stejném období minulého roku. Naopak u daně z příjmů fyzických osob (tvořené z dvou třetin z daně ze závislé činnosti) byl vykázán meziroční růst (+ 9,7%).

Problémy v plnění daně z příjmů se projevují současně i v příjmech místních rozpočtů, neboť jde o daně, jejichž výnos je rozdělován v předem daných proporcích mezi státní rozpočet a rozpočty místní. Rovněž míra plnění ročního rozpočtu u daně z přidané hodnoty (39,6%) signalizuje problémy. Na rozdíl od daně z příjmů byl však dosažený příjem z této daně ve srovnání se stejným obdobím minulého roku vyšší, i když jen o 2,6%.

Nižší výnosy jsou spojeny nejen s oslabením ekonomického růstu, ale hlavně s výběrem daní včetně uplatňování různých výjimek umožněných zákonem.

Předpokládá se, že rozpočtové škrty by se měly projevit v druhém pololetí v důsledku mírnějšího čerpání věcných neinvestičních výdajů. Výraznější vliv omezování investičních a mzdových výdajů lze očekávat v posledních dvou měsících roku.

Vliv na fiskální oblast budou mít i důsledky červencových povodní

Ve druhém pololetí bude vláda současně nucena řešit otázky finanční pomoci při náhradě škod způsobených záplavami. Celková výše škod na majetku je předběžně odhadována na několik desítek miliard korun (cca 60 mld. Kč). Přitom se předpokládá, že celý rozsah škod nebude možné v letech 1997 a 1998 odstranit. Podíl veřejných zdrojů bude krýt jen jejich část (vedle soukromých zdrojů, pojištění, darů), bude však nejvyšší. Těžiště při získávání potřebných finančních zdrojů státu k úhradám těchto škod bude spočívat v použití mimorozpočtových zdrojů získaných emisí povodňových dluhopisů a dále z prostředků z malé privatizace Fondu národního majetku, z prostředků Státního fondu životního prostředí a Pozemkového fondu. Výše uvedené prostředky budou vynakládány prostřednictvím rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa spravované MF (zatím jsou vyčleněny zdroje cca 13,4 mld. Kč).

Finanční hospodaření místních rozpočtů

Běžné hospodaření místních rozpočtů vykázalo schodek 3,2 mld. Kč

Zhoršení finančního hospodaření bylo zřejmé i u místních rozpočtů. Jejich čistá depozitní pozice [Čistá pozice místních orgánů = rozdíl mezi celkovými vklady a úvěry místních orgánů.] se dále zhoršila (o 4,1 mld. Kč proti konci roku 1996), což bylo obdobně jako u státního rozpočtu způsobeno především nižším plněním výnosů daně z příjmů (právnických a fyzických osob). Vývoj na straně příjmů byl tak současně hlavní příčinou deficitu běžného hospodaření místních rozpočtů v 1. pololetí v rozsahu 3,2 mld. Kč. Zvýšení výdajů lze očekávat v souvislosti s likvidací škod způsobených povodněmi (například uvolnění příspěvků z fondů rezerv a rozvoje obcí).

Celková hrubá zadluženost místních orgánů se proti počátku roku zatím výrazně nezvýšila (+ 2,5 mld. Kč). Nelze však vyloučit růst zadluženosti zejména větších měst (jejichž výnos byl dosud směrován na řešení problémů v oblasti infrastruktury) v souvislosti s likvidací škod způsobených záplavami.

Fond národního majetku

Pozice fondu národního majetku se mírně zlepšila

Vývoj depozitní pozice Fondu národního majetku (FNM) u bank byl v 1. pololetí poměrně příznivý, mírně se zlepšující tendence byla spojena především s přílivem zdrojů z velké privatizace. Výdaje fondu byly čerpány v minimálním rozsahu (1,5 mld. Kč příspěvek do Státního fondu životního prostředí a cca 1,3 mld. Kč na doplnění zdrojů České inkasní). Ve druhé polovině letošního roku však lze očekávat změnu dosavadní tendence v souvislosti s použitím prostředků z malé privatizace na likvidaci škod způsobených povodněmi. Předpokládá se, že postupně vzrostou příjmy FNM v návaznosti na předpokládané urychlení procesu privatizace ve smyslu vládou přijatých opatření v dubnu letošního roku.

V. MĚNOVÁ POLITIKA A MĚNOVÝ VÝVOJ

Měnová politika byla v 1. pololetí 1997 zaměřena na tlumení nadměrné domácí poptávky a na obranu koruny v období krize důvěry zahraničních i domácích investorů v udržení kurzu koruny. Tento obtížný úkol se dařilo poměrně úspěšně naplňovat. Změna v kurzovém režimu, měnově - restriktivní opatření spolu s přijetím vládních korekcí hospodářské politiky přispěly k tomu, že některé dlouhodobější nerovnovážné tendence začaly postupně oslabovat (především se výrazněji snížila nerovnováha mezi domácí poptávkou a nabídkou, přičemž vývoj deficitu obchodní bilance naznačoval v závěru pololetí tendenci k zastavení dosavadního růstového trendu). Inflační vývoj se pohyboval v předpokládaných mezích; k tomu přispěl i vývoj peněžní zásoby (M2) pohybující se na spodní hranici koridoru stanoveného pro rok 1997.

Opatření ČNB byla nadále směrována k potlačení růstu domácí poptávky

V 1. pololetí 1997 pokračovala více než dvouletá snaha centrální banky o zpomalení růstu domácí poptávky, která dosud výrazným způsobem překračovala růst domácí nabídky. Od druhé poloviny roku 1994 do konce roku 1996 růst domácí poptávky předstihoval domácí nabídku, což vedlo k prohlubujícímu se deficitu běžného účtu platební bilance, který ke konci roku 1996 dosáhl výše 7,6% HDP.

Faktory r-stu domácí poptávky

Příčin poměrně rychle akcelerující domácí poptávky je několik; nejvýznamnějšími byly masivní příliv zahraničního kapitálu (v roce 1995 16,7% HDP [Rozumí se podíl salda kapitálového účtu na HDP]), rychlý růst vládních výdajů umožněný hlavně značnými příjmy z privatizace a kupónová forma privatizace, která dosud nevedla ke zlepšení výkonu vlastnických práv a tak umožnila rychlejší růst mezd ve srovnání s produktivitou práce. Růst domácí poptávky byl současně podpořen modernizační investiční vlnou a realizací odložené spotřeby domácností po roce 1990.

Různými opatřeními (zvýšení PMR až na 11,5%, sterilizace vkladu do SPT Telecom, přesuny části zdrojů FNM z komerčních bank na účty u ČNB, zvýšení rozsahu pokladničních poukázek v držbě komerčních bank) se ČNB podařilo sterilizovat v průběhu dvou let značné množství peněz (dosahující téměř 17% HDP v roce 1995). Tempo růstu peněžního agregátu M2 se však udržovalo na úrovni kolem 20% ročně až do konce 1. pololetí 1996.

V uvedeném období přetrvávaly strukturální problémy v ekonomice projevující se v nedostatečné pružnosti domácí nabídky a v příliš rychlém růstu mezd neodpovídajícím růstu produktivity práce za ekonomiku jako celek, což přispělo k prohlubování deficitu obchodní bilance.

V roce 1996 bylo již patrné, že růst mezd začal ohrožovat konkurenceschopnost v obchodovatelném sektoru, což se projevilo stagnací vývozu. Důvodem byl pravděpodobně pomalý proces privatizace (resp. nalezení konečných vlastníků) a tedy nedostatečný pokrok ve zlepšení výkonu vlastnických práv.

Příspěvek fiskální politiky k obnovení makroekonomické rovnováhy se snižoval, naopak rozpočet ve druhé polovině roku 1996 postupně začal směřovat k deficitu, který se vládě jen obtížně dařilo vyrovnávat.

Již v roce 1996 restriktivní politika ČNB přispěla ke snížení růstu domácí poptávky

Opatření ČNB zvyšující náklady přílivu zahraničního kapitálu (regulace pozic bank, zavedení spreadu, rozšíření fluktuačního pásma) znamenaly určité pozitivní změny především ve struktuře přílivu kapitálu. V důsledku rychlého růstu deficitu běžného účtu platební bilance v průběhu roku 1996 se ČR dostala do situace, kdy příliv kapitálu nebylo nutno eliminovat, protože prakticky jen zajišťoval financování deficitu běžného účtu.

Po oslabení vnějších vlivů na rozsah nabídky peněz v ekonomice se restriktivní měnová politika začala projevovat v omezování dynamiky domácí poptávky, a to i přes zhoršování veřejných financí. Příznivý vývoj začaly vykazovat měnové veličiny (peněžní zásoba a inflace). V části ekonomiky se začaly objevovat pozitivní výsledky (růst domácího i zahraničního odbytu, zejména ve strojírenství a joint venture).

V 1. čtvrtletí roku 1997 se však celkový hospodářský růst výrazněji oslabil; k poklesu dynamiky růstu HDP přispěly vedle dlouhodobějších faktorů i některé jednorázové vlivy (zejména nedokončená restrukturalizace podniků, problém efektivního uplatňování vlastnických vztahů, stagnace vnější poptávky při zhoršující se konkurenceschopnosti českých výrobců a velmi slabém ekonomickém růstu hlavních zahraničních partnerů, únorová stávka železničářů, kratší fond pracovní doby projevující se zejména v průmyslu).

Zároveň začaly nabývat na intenzitě signály o určitém zkomplikování politické situace (riziko předčasných voleb a politického patu), rostoucí nevyrovnanosti veřejných financí a dalším nárůstu vnější nerovnováhy, což zásadním způsobem ovlivnilo vnímání české ekonomiky v zahraničí.

Za této situace byla ČNB nucena pokračovat v politice omezování domácí poptávky (kompenzace fiskální expanze). Měnová stabilita byla stále více podmíněna udržením přílivu dluhového kapitálu k financování vnějšího deficitu.

V průběhu druhého čtvrtletí došlo obecně k identifikaci slabých charakteristik některých nově se rozvíjejících trhů (emerging markets), začaly spekulační útoky na z pohledu zahraničních investorů nadhodnocené měny nejprve v jihovýchodní Asii.

Kumulace problémů v ekonomice oslabila důvěru ve stabilitu kurzu koruny

Za této situace došlo k publikaci nových negativních údajů o české ekonomice. Útoky na korunu posilovaly i stále častěji vyslovované soudy o nezbytnosti devalvace. Očekávaná reakce vlády nebyla shledána jako adekvátní [Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření přijatá vládou ČR 16. 4. 1997 (balíček č. 1).] (dostatečně restriktivní), navíc byla doprovázena signály o zhoršujících se vztazích ve vládní koalici. V květnu krize důvěry zahraničních investorů, tuzemských bank, podniků a obyvatelstva v udržitelnost koruny v rámci deklarovaného fluktuačního pásma proto kulminovala. Docházelo k silnému prodeji korunových aktiv a nákupu devizových (např. vklady na devizových účtech se zvýšily celkem o 0,9 mld. USD).

V podmínkách liberalizované ekonomiky a značného vlivu mezinárodních finančních trhů na úroveň kurzu koruny však bylo nutné působit proti "přestřelení" jeho znehodnocení (nadměrnému podhodnocení koruny neodpovídajícímu budoucímu reálnému vývoji základních makroekonomických veličin).

V květnu byla přijat řada opatření ke stabilizaci kurzového vývoje

Reakcí ČNB byly masivní intervence na trhu a prudké zvýšení úrokových sazeb

* lombardní sazby ze 14% na 50%, kvantitativní omezení při poskytování lombardního úvěru a od 22. 5. do 13. 6. úplné zastavení poskytování,

* postupné zvyšování intervenční repo sazby až na úroveň 75% (max. 23. 5.),

* dočasné zamezení přístupu nerezidentů na peněžní trh (22. 5. až 17. 6.),

* zvýšení diskontní sazby z 10,5% na 13%.

Po odvrácení nejsilnějšího tlaku na korunu zrušila ČNB po dohodě s vládou dosavadní fluktuační pásmo, zavedla tzv. řízený floating koruny a opustila vazbu na dosavadní dvouměnový koš (USD, DEM) a vyhlásila orientaci koruny na DEM.

Následně došlo k cca 10% oslabení koruny ve srovnání s původní paritou. Operacemi na devizovém trhu se podařilo zabránit jednorázovým výkyvům oběma směry a zhruba na této úrovni se kurz koruny následně vlastní silou udržoval i po postupném odstraňování administrativních omezení a snižování úrokových sazeb.

Události v kurzovém vývoji, ke kterým došlo v květnu, byly vyústěním dlouhodoběji narůstající makroekonomické nerovnováhy. Česká národní banka identifikovala příčiny narůstající nerovnováhy ve vnějším sektoru (při současném předstihu růstu průměrné mzdy před růstem produktivity práce) již dříve a svojí měnovou politikou se snažila tyto tendence tlumit.

Měnová a fiskální politika v letech 1995 až 1997

Za dané hospodářské situace v letech 1995 a 1996 byl restriktivní charakter měnové politiky nezbytný. Měnová krize, opuštění fluktuačního pásma a následné oslabení koruny však ukazují, že míra restrikce nebyla dostatečná.

V podmínkách fixního kurzu a silného přílivu kapitálu (zejména v roce 1995) byly možnosti měnové politiky na snížení poptávky omezené. Opuštění politiky pevného kurzu v roce 1995, kdy byla makroekonomická nerovnováha již zřetelná, ale investoři ji ještě nevnímali jako ekonomicky nebezpečnou, by totiž vedlo ke zhodnocení koruny a tím i ke zkrácení času pro možné přizpůsobení českých výrobců. Načasování rozšíření fluktuačního pásma a tím posílení účinnosti měnové politiky na únor 1996 bylo adekvátní, neboť k němu bylo přistoupeno zhruba v okamžiku přibližné rovnováhy na devizovém trhu (kurz po uvolnění osciloval zhruba kolem parity) při minimálním tlaku na kurz. Zvýšení sazeb peněžního trhu v polovině roku 1996 přispělo na jedné straně k utlumení domácí poptávky, avšak na druhé straně vedlo k posílení kurzu koruny vlivem zvýšeného zájmu o korunové investice při rostoucím úrokovém diferenciálu; nominální posílení kurzu dále urychlilo reálné zhodnocení kurzu, což ztížilo konkurenceschopnost domácí produkce na zahraničních trzích. Za této situace bylo zřejmé, že ke zpřísnění politiky mělo dojít formou fiskální restrikce, která by omezila domácí poptávku bez dopadu na konkurenceschopnost domácí nabídky.

Při realizaci měnověpolitických opatření v předchozím roce si ČNB byla vědoma zmíněných rizik i omezenosti svých možností za stávající vnitropolitické situace. Restrikcí měnové politiky de facto suplovala měkkost ostatních politik při tlumení nadměrné domácí poptávky.

V tlumení poptávky zůstala ČNB dlouho osamocena

Teprve od dubna letošního roku (přijetím "balíčku" opatření) byla ČNB ve svém úsilí podpořena opatřeními ostatních politik, zejména fiskální. K přijetí "balíčku" opatření došlo za situace, kdy již bylo zřejmé, že možnosti reakce ČNB na ekonomický vývoj jsou omezené. Proto ČNB zpracovala písemnou informaci vládě ČR, která obsahovala charakteristiku současné ekonomické situace ČR, vysvětlení omezení měnové politiky centrální banky a požadavek na výrazné zpřísnění rozpočtové politiky a přijetí opatření k omezení růstu mezd (tj. omezení domácí poptávky bez negativního vlivu na poptávku zahraniční).

V době schválení prvního "balíčku" opatření vlády, zejména v souvislosti se zavedením systému dovozních depozit, bylo přijato rozhodnutí ČNB o snížení sazeb povinných minimálních rezerv. Jeho cílem bylo dále nezvyšovat míru restrikce měnové politiky. V podstatě šlo o změnu mixu měnové a fiskální politiky, neboť tento instrument je svou makroekonomickou podstatou do jisté míry shodný s kategorií PMR a rovněž předběžné kvantifikace v budoucnu deponovaných dovozních depozit ukazovaly na shodu s řádem, o které byly sníženy povinné minimální rezervy.