Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

I. Obecná část:

Podle platné právní úpravy se znalecká a tlumočnická činnost řídí zákonem č.36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který upravuje jmenování a odvolávání znalců a tlumočníků, stanoví hlavní obecné zásady pro výkon znalecké a tlumočnické činnosti a pro odměňování znalců a tlumočníků. Podrobnosti dále upravuje vyhláška č.37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášek č.11/1985 Sb., č.184/1990 Sb. a č.77/1993 Sb. Platná právní úprava se vztahuje jak na znaleckou a tlumočnickou činnost vykonávanou v řízení před soudy a dalšími státními orgány, popř. jinými orgány pověřenými výkonem státní správy, tak na znaleckou a tlumočnickou činnost prováděnou v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob.

Právní úprava, založená zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, byla pro svou dobu progresívní tím, že vytvořila relativně dobré výchozí předpoklady pro zajištění znalecké a tlumočnické činnosti na potřebné odborné úrovni, především pokud jde o řízení před soudy a dalšími státními orgány. V oblasti znalecké a tlumočnické činnosti prováděné mimo soudní nebo správní řízení v souvislosti s právními úkony fyzických a právnických osob se však tato právní úprava nemohla zcela odpoutat od společenských a ekonomických podmínek doby svého vzniku, a i s ohledem na tyto podmínky je tato činnost upravena pouze odvozeně od výkonu funkce znalce a tlumočníka v soudním a správním řízení. Znalecká a tlumočnická činnost je podle platné právní úpravy vázána na jmenování znalcem nebo tlumočníkem ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, které je předpokladem jejího výkonu jak v soudním nebo správním řízení, tak v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob mimo řízení.

Zatímco charakter znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení se v zásadě nemění, s rozvojem tržního hospodářství dochází k podstatným změnám charakteru i rozsahu znalecké a tlumočnické činnosti vykonávané na základě požadavků fyzických a právnických osob.

Ustanovení nebo přibrání znalce nebo tlumočníka v trestním nebo občanském soudním řízení, anebo ve správním řízení, je procesním úkonem a řídí se příslušnými procesními předpisy, které také upravují postavení znalce nebo tlumočníka v řízení a práva a povinnosti s tím spojené. Odborné znalosti znalce umožňují soudu nebo jinému státnímu orgánu správně posoudit skutečnosti významné pro řízení a získat potřebné důkazní prostředky, odborné znalosti tlumočníka umožňují vedení řízení s osobami, které dostatečně neovládají jazyk, ve kterém je řízení vedeno. Lze tedy říci, že jak činnost znalců, tak činnost tlumočníků jsou neodmyslitelným předpokladem plnění ústavního principu spravedlivého procesu. Vlastní výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti v soudním nebo správním řízení přitom nezávisí na samotném znalci nebo tlumočníkovi, ale na tom, zda ho příslušný orgán ustaví či přibere k řízení; na tuto činnost nelze použít komerční hlediska.

Oproti tomu znalecká a tlumočnická činnost vykonávaná pro potřeby fyzických a právnických osob mimo soudní nebo správní řízení v praxi nabývá, zejména v některých oborech a odvětvích, postupně charakter samostatného povolání odvozeného od původní odbornosti, jehož výkon se naopak řídí převážně komerčními zásadami; podobný vývoj se projevuje i u tlumočnické činnosti. Protože podle platné právní úpravy je i tento výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti vázán na jmenování znalcem nebo tlumočníkem a na jmenování nevzniká ani při splnění potřebných odborných předpokladů právní nárok, může být tímto postupem omezen volný přístup ke znalecké a tlumočnické činnosti osobám, které jinak splňují potřebné odborné předpoklady a mohly by pro fyzické a právnické osoby znaleckou a tlumočnickou činnost vykonávat jako povolání.

Nevyjasněný je z hlediska platné právní úpravy rovněž výkon znalecké a tlumočnické činnosti pro fyzické a právnické osoby jako podnikání. Stávající úprava živnostenského podnikání, tak jak je v současné době dána zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, činnost znalců a tlumočníků výslovně vylučuje z režimu živnostenského podnikání. Je rovněž sporné, zda dosud platný zákon o znalcích a tlumočnících může být považován za zvláštní předpis, na jehož základě je možno vykonávat podnikatelskou činnost ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku; v názoru na to není shodná ani judikatura soudů.

Uvedený vývoj a s ním spojené problémy se projevují nejzřetelněji u znalecké činnosti v těch oborech a odvětvích, které jsou nejvíce spjaty s hospodářstvím. Znalci z oboru ekonomika přitom tvoří největší procento znalců v České republice; tento obor prodělává po roce 1989 nejbouřlivější rozvoj a jsou na něj kladeny největší nároky. To se týká zejména odvětví ceny a odhady, přičemž právě v tomto odvětví zásadně převažuje zajišťování majetkových odhadů pro fyzické a právnické osoby nad znaleckou činností pro soudy a jiné státní orgány.

Je tedy zřejmé, že s prosazováním a upevňováním tržních vztahů se výkon znalecké a tlumočnické činnosti, zajišťované pro fyzické a právnické osoby, stále více osamostatňuje a zásadně odlišuje od výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení. Uvedené skutečnosti svědčí pro to, aby i právní úprava problematiky soudních znalců a soudních tlumočníků byla oddělena od právní úpravy výkonu znalecké a tlumočnické činnosti pro fyzické a právnické osoby, zajišťované na komerčních zásadách. Je proto navrhováno nahradit dosavadní zákon o znalcích a tlumočnících novou zákonnou úpravou, kterou by byla znalecká a tlumočnická činnost v soudním a správním řízení svěřena výlučně do působnosti soudních znalců a soudních tlumočníků a výkon znalecké a tlumočnické činnosti komerčním způsobem upravit v rámci živnostenského zákona.

V působnosti soudních znalců a soudních tlumočníků by podle navrhované koncepce měly nadále zůstat jen takové úkony pro fyzické a právnické osoby, které jsou vyžadovány ve veřejném zájmu, a kdy je proto potřeba zachovat určitý úřední charakter úkonu; tyto případy by výslovně stanovily příslušné zvláštní zákony.

Vzhledem k četnosti zvláštních právních předpisů, předpokládajících činnost znalců a tlumočníků, jejich různé právní síle i nejednotnosti používané terminologie, se navrhuje tento záměr promítnout do stávajícího právního řádu následujícím způsobem:

a) pokud dosavadní právní předpisy upravující soudní (rozhodčí) a správní řízení předpokládají činnost znalců a tlumočníků a jejich úkony v řízení ve smyslu dosavadní úpravy zákona č.36/1967 Sb., přejde tato působnost novým zákonem na soudní znalce a soudní tlumočníky;

b) působnost soudních znalců a soudních tlumočníků při právních úkonech fyzických nebo právnických osob v případech, kdy to vyžaduje ochrana určitého veřejného zájmu, bude stanovena v rámci příslušných zvláštních zákonů, které je navrhováno v tomto smyslu novelizovat;

c) pokud další platné právní předpisy v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob vyžadují posudek nebo úkon znalce nebo tlumočníka podle zákona č.36/1967 Sb., a nepůjde-li o případy ochrany veřejného zájmu, tato působnost dosavadních znalců a tlumočníků bude přenesena na znalce a tlumočníky vykonávající znaleckou a tlumočnickou činnost podle živnostenského zákona; k tomu je navrhována jeho odpovídající novelizace.

Navrhovaný zákon proto specificky upravuje pouze činnost soudních znalců a soudních tlumočníků, ostatní oblasti znalecké a tlumočnické činnosti budou zajišťovány v režimu živnostenského zákona. V souladu s tím se do příloh živnostenského zákona zařazují nové obory živností z oblasti znaleckých a tlumočnických činností a blíže se upravují související ustanovení zákona.

Koncepce navrhované zákonné úpravy znalecké a tlumočnické činnosti na základě živnostenského oprávnění vychází z požadavku na zabezpečení jejich řádného výkonu a stanovuje odpovídající nároky na odbornou způsobilost podnikatelů. Živnostenské podnikání znalců se navrhuje řešit jako živnost vázanou s tím, že se navrhuje specificky upravit oblast oceňování majetku jako živnost koncesovanou, u které jsou kladeny další nároky, zahrnující odpovídající technické vybavení, nezávislost znalce při výkonu činnosti, důvěrnost uchování informací a odpovědnost za řádné provozování živnosti při zachování potřebné ingerence státu, včetně pojištění odpovědnosti za případné škody. Živnostenské podnikání tlumočníků a překladatelů se navrhuje řešit rovněž jako živnost vázanou.

Navrhovaný zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících a o změně a doplnění některých zákonů by měl přispět k optimalizaci počtů soudních znalců v jednotlivých oborech znalecké činnosti a soudních tlumočníků v jednotlivých jazycích ve vztahu k potřebám soudů a dalších státních orgánů, zjednodušit vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků i práci se zapsanými soudními znalci a soudními tlumočníky ze strany soudů. Navrhovaná novelizace živnostenského zákona by na druhé straně měla umožnit řádný výkon znalecké a tlumočnické činnosti pro fyzické a právnické osoby komerčním způsobem podle požadavků trhu.

Vztah k právu Evropských společenství:

Navrhované úpravy postavení soudních znalců a soudních tlumočníků se právní normy Evropských společenství výslovně nedotýkají. Tato problematika je ponechána na vnitrostátní právní úpravě členských států a je v jednotlivých zemích Evropských společenství zpravidla upravována samostatně nebo v rámci příslušných procesních předpisů.

Výkon znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení je chápán jako nedílná součást realizace práva na spravedlivé řízení podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S výjimkou ustanovení čl. 5 odst. 2 a čl. 6 odst.3 písm a) a e), zakotvujících právo na bezplatnou pomoc tlumočníka a povinnost orgánů státu poskytnout příslušné informace v jazyce, jemuž zadržená nebo obviněná osoba rozumí, však Evropská úmluva nestanoví žádné zvláštní závazky v této oblasti.

Navrhovaná novelizace obchodního zákoníku v ustanoveních, týkajících se znaleckých posudků a zpráv, směřuje k přiblížení úpravám, požadovaným evropskou směrnicí č.77/91/EHS a evropskou směrnicí č.78/855/EHS, v tomto smyslu jsou navrhovány i úpravy zákona č. 248/1992 Sb. a zákona č.42/1994 Sb.. Ostatních navrhovaných novelizací zvláštních zákonů se právní normy Evropských společenství nedotýkají.

Navrhovaná úprava živnostenského podnikání znalců a tlumočníků je v souladu s právem Evropských společenství.

Finanční dosah navrhovaného řešení:

Vzhledem k vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků a seznamu znaleckých pracovišť pomocí výpočetní techniky, vyžádá si vytvoření odpovídajícího programu a související činnosti náklady ve výši cca 1.5 mil Kč. O tuto částku bude potřeba zvýšit ve státním rozpočtu kap. 336 - Ministerstvo spravedlnosti.

Samotné přijetí navrhovaného zákona si nevyžádá jiné zvýšení nároků na státní rozpočet. Celková výše nákladů na znaleckou a tlumočnickou činnost v soudním a správním řízení bude, stejně jako za předchozí úpravy, závislá na počtu a náročnosti vyžádaných znaleckých posudků a tlumočnických úkonů podle příslušných procesních předpisů.

S přijetím novely živnostenského zákona se předpokládá dopad na státní rozpočet v souvislosti se zřízením a činností odborné komise při Ministerstvu průmyslu a obchodu, která bude posuzovat hlediska rozhodná pro udělení koncese v rámci "znalecké činnosti oceňování majetku........". Zajištění této činnosti musí být řešeno v rámci rozpočtové položky Ministerstva průmyslu a obchodu. Náklady na odměňování externích odborníků se předpokládají ve výši cca 250 000 Kč/rok.

Navrhované ostatní novelizace zvláštních zákonů v návaznosti na zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících si nevyžádají zvýšení nároků na státní rozpočet.

II. Zvláštní část:

K části první:

K § 1: Vymezuje se, kdo je soudním znalcem a soudním tlumočníkem a stanoví se okruhy činností, ke kterým jsou soudní znalci a soudní tlumočníci oprávněni. Jako soudního znalce nebo soudního tlumočníka bude možno do seznamu zapsat pouze fyzickou osobu; ta bude po dobu zapsání v seznamu oprávněna k činnostem, které zákon soudním znalcům nebo soudním tlumočníkům svěřuje.

Rozsah činnosti soudních znalců a soudních tlumočníků se navrhuje oproti dosavadní úpravě zúžit. Těžištěm a hlavní náplní činnosti soudních znalců a soudních tlumočníků by mělo být soudní a správní řízení. Způsob přibrání či ustanovení znalce by se měl i nadále řídit příslušnými procesními předpisy (např. § 105 a násl. trestního řádu, § 127 občanského soudního řádu nebo § 36 správního řádu). S ohledem na úzkou návaznost soudního a rozhodčího řízení se navrhuje vztáhnout působnost soudních znalců též na rozhodčí řízení, a to na zásadě dobrovolnosti, jak ji stanoví příslušný zákon (§ 20 zákona č.216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů). V případech soudního a správního řízení, a případně rozhodčího řízení, soudní znalci podávají znalecký posudek, který je ve smyslu příslušných předpisů zvláštním důkazním prostředkem.

Činnost soudních tlumočníků v soudním a správním řízení a případně v rozhodčím řízení směřuje k naplnění ústavního práva na tlumočníka, které má osoba, neovládající jazyk, v němž se jednání vede. Soudním tlumočníkům by mělo být dále svěřeno provádění úředních překladů písemností, potřebných k právním úkonům fyzických nebo právnických osob. To je navrhováno vzhledem k tomu, že se převážně jedná o překlady úředních dokumentů, osvědčujících významné právní skutečnosti a z hlediska právní jistoty je vhodné určitou úřední formu překladu zachovat.

Mimo rámec navrhované úpravy zůstává dosavadní obecné oprávnění znalců a tlumočníků ke znalecké a tlumočnické činnosti v souvislosti s právními úkony občanů a organizací. Předpokládá se, že tyto činnosti budou zajišťovány smluvně znalci a tlumočníky, kteří budou vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost jako povolání podle navrhované novelizace živnostenského zákona. Soudní znalci by měli zpracovávat odborné posudky a zprávy k právním úkonům fyzických nebo právnických osob jen v případech, kdy to výslovně stanoví zvláštní zákon; vychází se z toho, že by to měl být jen úzký okruh případů, kdy např. posudek soudního znalce je vyžadován po fyzické nebo právnické osobě v souvislosti s plněním určité zákonem uložené povinnosti nebo k ochraně veřejných zájmů. Novelizace příslušných platných zákonů v tomto směru je navrhována v části druhé zákona.

TADY

K § 2: Vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků se navrhuje i nadále ponechat v působnosti orgánů státní správy soudů. Tento postup je v souladu i s příslušnými ustanoveními zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších přepisů (zejm. § 21 odst.1 písm.i) a § 23 odst.1 písm. i₎ ). S ohledem na to, že činnost soudních znalců a soudních tlumočníků se neomezuje na obvod krajského soudu, v jehož seznamu budou zapsáni, je zajištěna centrální evidence prostřednictvím ústředního seznamu, vedeného Ministerstvem spravedlnosti.

Vymezení oborů znalecké činnosti má význam především z hlediska vnitřního členění seznamu a evidence odbornosti soudního znalce v odpovídající části seznamu a není tedy potřeba, aby bylo upravováno právním předpisem, předpokládá se, že bude i nadále jednotně pro všechny krajské soudy upraveno Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu státní správy soudů.

S ohledem na působnost soudních znalců a soudních tlumočníků při právních úkonech fyzických nebo právnických osob podle zvláštních zákonů je potřeba zachovat veřejnost seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků.

K § 3: Navrhuje se upravit postup při zápisu do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků co nejjednodušším způsobem. Dosavadní proces formálního jmenování znalců a tlumočníků by měl být nahrazen pouze souhlasem ministra spravedlnosti nebo jím k tomu zmocněného předsedy krajského soudu se zápisem do seznamu bez zvláštního řízení. Tento postup je navrhován s ohledem na celkovou koncepci právní úpravy, která vychází z toho, že činnost soudního znalce nebo soudního tlumočníka není výkonem povolání, a že na zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků není právní nárok. Navrhuje se proto pouze stanovit základní předpoklady, bez jejichž splnění nebude možno souhlas se zápisem do seznamu vyslovit. Předpoklad bezúhonnosti se navrhuje vázat především k výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti nebo s ní související odborné činnosti, a to i pokud je vykonávána jinak, než na základě tohoto zákona. Základním předpokladem by měla být odborná způsobilost, která by měla být v souladu s požadavky na řádný výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti po celou dobu působení soudního znalce nebo soudního tlumočníka.

Předpokládá se, že ministr spravedlnosti bude obdobně jako podle předchozí úpravy vyslovovat souhlas se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků u zaměstnanců ústředních orgánů, vysokých škol, vědeckých a výzkumných ústavů, a rovněž u soudních znalců z oboru práva pro oblast mezinárodních vztahů.

K § 4: S ohledem na to, že se podstatně rozšířil okruh osob, které mohou přicházet v úvahu jako soudní znalci nebo soudní tlumočníci, a to včetně jednotlivců, kteří vykonávají samostatně určité odborné činnosti, navrhuje se upřednostnit v nové úpravě zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků na základě žádosti. Vzhledem k tomu, že v České republice neexistují jednotné profesní komory znalců a tlumočníků, jako je tomu v řadě jiných zemí, navrhuje se, aby o vyjádření k žádosti o zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků mohly být požádány orgány a instituce, které mohou předpoklady žadatele též odborně posoudit, včetně občanských sdružení znalců a tlumočníků.

K § 5: Aby nebylo ohrožováno soudní nebo správní řízení nedostatkem soudních znalců nebo soudních tlumočníků v případech, kdy v určitém oboru nebo jazyce nebude vhodný žadatel, je navrhováno, aby v takovém případě předseda krajského soudu sám požádal příslušné instituce přímo o doporučení vhodných osob pro zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků; obdobnou působnost navrhovat znalce a tlumočníky mají v jiných zemích rovněž profesní komory znalců a tlumočníků.

K § 6: Složení znaleckého nebo tlumočnického slibu se navrhuje stanovit jako další podmínku, bez níž zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků nemůže být proveden. Požadavek složení slibu má zvýraznit veřejnoprávní postavení soudních znalců a soudních tlumočníků. Osvědčení o zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků by se mělo stát dokladem soudního znalce nebo soudního tlumočníka při výkonu jeho působnosti.

K § 7: Pro zvýraznění a odlišení postavení soudních znalců a soudních tlumočníků se navrhuje zavést úřední označení "soudní znalec" a "soudní tlumočník", zákaz jeho používání k reklamním účelům by měl zabránit jeho zneužití při možném souběžném komerčním výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti.

S ohledem na to, že součástí úředního razítka soudního znalce nebo soudního tlumočníka má být malý státní znak, je potřeba, s ohledem na obecnou úpravu zákona ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, upravit vzhled úředního razítka a jeho použití přímo v zákoně.

K § 8: Zápis v seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků představuje pouze oprávnění k výkonu znalecké a tlumočnické činnosti, to však může být naplněno až na základě ustanovení znalcem nebo tlumočníkem v konkrétním soudním nebo správním řízení, případně přizváním k rozhodčímu řízení, anebo uzavřením smlouvy o vypracování znaleckého posudku nebo zprávy anebo o provedení překladu pro fyzickou nebo právnickou osobu v případech upravených zvláštním zákonem.

Úprava základních obecných povinností, spojených s výkonem znalecké a tlumočnické činnosti v zásadě vychází z dřívější úpravy. Předpokladem řádného výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti je i odpovídající odborná způsobilost, mělo by být ve vlastním zájmu soudního znalce nebo soudního tlumočníka si tuto odbornou způsobilost udržovat a prohlubovat. V případech, kdy by odborná způsobilost soudního znalce nebo soudního tlumočníka zaostala za potřebami řádného výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti, může dojít k jeho vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 14).

K § 9: Oproti předchozí úpravě, kdy byla povinnost mlčenlivosti upravena jen v rámci znaleckého nebo tlumočnického slibu, se navrhuje její širší úprava přímo v zákoně, a to včetně stanovení, kdo je oprávněn soudního znalce nebo soudního tlumočníka této povinnosti zprostit.

K § 10: Při ustanovení znalcem nebo tlumočníkem v konkrétním řízení povinnosti podle tohoto zákona korespondují se zvláštními povinnostmi, které stanoví jednotlivé procesní předpisy. Ustanovení znalcem nebo tlumočníkem v soudním nebo správním řízení je projevem veřejného zájmu, proto zůstává zachována povinnost soudního znalce nebo soudního tlumočníka podat znalecký posudek nebo provést tlumočnický úkon, pokud nenastanou důvody, pro které podle tohoto zákona nebo příslušných procesních předpisů nemůže být plnění této povinnosti vyžadováno.

U soudních znalců a soudních tlumočníků, kteří budou jinak v pracovním poměru, je potřeba upravit vztah výkonu znalecké a tlumočnické činnosti k pracovně právním předpisům. V činnosti soudních znalců a soudních tlumočníků v soudním nebo správním řízení by měla i nadále platit povinnost vypracovat znalecký posudek nebo provést tlumočnický úkon, proto se navrhuje, aby tato činnost byla výslovně upravena jako překážka v práci z důvodu obecného zájmu (ve smyslu § 124 zákoníku práce a v návaznosti na § 2 vyhlášky č.18/1991 Sb., o jiných úkonech ve veřejném zájmu), při které náleží znalci nebo tlumočníkovi pracovní volno po nezbytně nutnou dobu bez náhrady mzdy (náhradu ušlé mzdy při předvolání k soudu nebo jinému státnímu orgánu při soudním nebo správním řízení se přitom navrhuje jako dosud řešit v rámci vyúčtování nákladů vynaložených v souvislosti se znaleckým posudkem nebo tlumočnickým úkonem).

K § 11: Úprava vyloučení soudního znalce nebo soudního tlumočníka z řízení je rovněž v zásadě převzata z předchozí úpravy, a to i vzhledem k tomu, že procesní předpisy v některých případech tuto otázku buď neupravují (správní řád), nebo odkazují na zákon o znalcích a tlumočnících (§ 111 odst. 1 trestního řádu); na druhé straně je potřeba respektovat, pokud procesní předpis sám tyto otázky upravuje (§ 17 občanského soudního řádu). Nově se navrhuje přímo v zákoně upravit, v návaznosti na důvody vyloučení a možnosti odepření úkonu v soudním nebo správním řízení, i určitá pravidla při provádění znalecké nebo tlumočnické činnosti v souvislosti s právními úkony fyzických a právnických osob podle zvláštních zákonů, která byla dosud upravena pouze prováděcím předpisem.

K § 12: Součástí posouzení odborné způsobilosti pro udělení souhlasu k zápisu do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků by mělo být i zhodnocení materiálně technických předpokladů žadatele pro výkon znalecké činnosti. Na rozdíl od dosavadní úpravy již nelze dát soudním znalcům obecné oprávnění používat (byť úplatně) přístroje, zařízení a materiály jeho případného zaměstnavatele nebo dokonce další instituce. Navrhuje se proto, aby pouze orgán, který znalce pro řízení ustanovil nebo přibral, pokud není možno znalecký posudek zajistit jinak, byl oprávněn uložit vlastníku přístroje, jiného zařízení nebo materiálu, aby umožnil znalci v nutné míře a za úplatu jejich použití, a to jen tehdy, jestliže to bude k podání posudku nezbytné, a pokud znalec sám nemá právo s nimi nakládat nebo jejich použití nelze vhodným způsobem zajistit jinak. Takový postup je potřebný u přístrojů nebo zařízení unikátních či značné hodnoty, u kterých nelze, s ohledem na jejich využití, po znalci dost dobře požadovat, aby je sám vlastnil.

K § 13: Navrhuje se vyjít z dosavadní úpravy vedení znaleckých a tlumočnických deníků, která se v praxi osvědčila.

K § 14: Na rozdíl od dosavadní úpravy odvolávání znalců a tlumočníků se navrhuje, v návaznosti na celkovou koncepci, jako způsob ukončení znalecké nebo tlumočnické činnosti vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků, které, stejně jako udělení souhlasu k zápisu do seznamu, nebude mít formu správního rozhodování (§ 22). Oprávnění k vyškrtnutí soudního znalce nebo soudního tlumočníka ze seznamu se navrhuje svěřit předsedům krajských soudů vzhledem k tomu, že krajské soudy vedou seznamy soudních znalců a soudních tlumočníků, a právě zde tedy mohou být nejlépe zhodnoceny důvody pro vyškrtnutí soudního znalce nebo soudního tlumočníka ze seznamu. Důvody pro vyškrtnutí ze seznamu jsou navrhovány jednak v návaznosti na předpoklady požadované k vyslovení souhlasu se zápisem do seznamu (způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost), jednak ve vztahu k vlastnímu výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti (odborná způsobilost a její udržování, porušování povinností, nemožnost vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost), soudní znalec nebo soudní tlumočník může o vyškrtnutí ze seznamu též požádat sám. V zájmu určité obměny znalců a tlumočníků je též navrhováno vyškrtnutí z důvodů věku; aby však takto nebyli ze znalecké a tlumočnické činnosti vylučováni odborníci, kteří jsou schopni a mají zájem dále působit, umožňuje se i opakované prodloužení této lhůty.

K § 15: Nově se navrhuje upravit možnost dočasně pozastavit výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti. Mělo by k tomu docházet zejména v případech, kdy by její další výkon mohl ohrozit důvěru k řádnému vedení soudního nebo správního řízení.

K § 16 až 18: Dosavadní právní úprava rozlišovala jednak ústavy a jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost, od kterých měl být znalecký posudek vyžadován soudy a jinými státními orgány přednostně, a dále vědecké ústavy, vysoké školy a instituce, které měly působit v případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. S ohledem na to, že činnost těchto institucí se v praxi v zásadě osvědčuje, a to zejména v trestním řízení, navrhuje se z této úpravy vyjít i v novém zákoně a znaleckou činnost znaleckých i vědeckých pracovišť nadále umožnit. Na rozdíl od dosavadní úpravy se však již nenavrhuje obecně stanovit povinnost soudů a dalších státních orgánů vyžadovat posudek přednostně od znaleckých ústavů, to se naopak dnes již ukazuje jako nadbytečné a příliš omezující výběr soudního znalce (touto úpravou by ale nebyla ve smyslu navrhovaného § 23 odst. 5 dotčena ustanovení trestního řádu, která se týkají přibrání státního orgánu nebo ústavu k podání nebo přezkoumání znaleckého posudku v trestním řízení - § 110 trestního řádu). Navrhuje se znaleckým pracovištím umožnit přístup k výkonu znalecké činnosti v soudním a správním řízení ve stejném rozsahu a za obdobných podmínek jako soudním znalcům, a to na základě zapsání do zvláštního seznamu znaleckých pracovišť, vedeného Ministerstvem spravedlnosti, pokud s jejich žádostí o zápis do tohoto seznamu vysloví souhlas ministr spravedlnosti. Výzkumná pracoviště, vysoké školy a další instituce by i podle nové úpravy působily v případech vyžadujících zvláštního posouzení. Za znalecký posudek by mělo i nadále odpovídat znalecké nebo vědecké pracoviště, nepůjde ani o posudek jednotlivého pracovníka, ani o kolektivní posudek více znalců; ustanovení upravující výkon činnosti soudních znalců se proto navrhuje přiměřeně použít i na činnost znaleckých a vědeckých pracovišť. Předpokládá se, že znalecká a vědecká pracoviště povedou evidenci podávaných znaleckých posudků ve svých vlastních evidenčních pomůckách, jako tomu bylo i doposud.

K § 19: Obdobně jako u dosavadní úpravy se navrhuje, aby znalecká a tlumočnická činnost vykonávaná osobami, které nejsou zapsány do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků, byla pouze výjimečná a byla umožněna pouze z taxativně vymezených důvodů. Vypracování znaleckého posudku nebo provedení tlumočnického úkonu by bylo v těchto případech dobrovolné (na základě souhlasu příslušné osoby) a bylo by vázáno na složení slibu. Jinak by se ale i na tuto znaleckou a tlumočnickou činnost vztahovala ustanovení upravující činnost soudních znalců a soudních tlumočníků vzhledem k tomu, že i v těchto případech je potřeba vyloučit podjatost znalce nebo tlumočníka, zajistit povinnost mlčenlivosti apod.

K § 20 a 21: V soudním a správním řízení, a též v rozhodčím řízení, nelze odměňování znalců a tlumočníků založit na smluvních cenách za znalecké a tlumočnické úkony; to by odporovalo jak charakteru tohoto druhu znalecké a tlumočnické činnosti, tak i samé podstatě navrhované úpravy. Při úpravě odměňování znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení se proto navrhuje vyjít ze současné úpravy a soudní znalce a soudní tlumočníky i nadále odměňovat podle stanovených sazeb tak, že odměna bude vycházet ze stupně náročnosti a odbornosti posudku nebo úkonu a soudním znalcům a soudním tlumočníkům budou dále hrazeny náklady účelně vynaložené v souvislosti se znaleckým posudkem nebo tlumočnickým úkonem. S tím souvisí i navrhované zachování možnosti krácení odměny ve stanovených případech, případně jejího zvýšení. Navrhovaná úprava by měla umožnit i případné stanovení odměny soudního znalce nebo soudního tlumočníka paušální sazbou v případech, kdy je to vzhledem k povaze úkonů účelné. Stanovenými sazbami by se měla řídit odměna soudního znalce nebo soudního tlumočníka i v případech, kdy vypracování posudku nebo zprávy soudním znalcem anebo úřední překlad nebo jiný úkon soudního tlumočníka jsou vyžadovány od fyzických nebo právnických osob v souvislosti s jejich právními úkony zvláštním zákonem. Pro účely zdaňování odměn, vyplácených soudním znalcům a soudním tlumočníkům, budou tyto odměny nadále posuzovány jako příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti ve smyslu § 7 odst. 2 zákona ČNR č.586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů; v tomto smyslu je v části druhé navrhována odpovídající novelizace tohoto ustanovení.

Navrhuje se, aby i odměňování znaleckých a vědeckých pracovišť se řídilo příslušně stanovenými sazbami odměn a ustanoveními o náhradě nákladů.

K § 22: S ohledem na to, že na zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků ani do seznamu znaleckých pracovišť nevzniká právní nárok , nemají postupy s tím spojené charakter správního rozhodování a není potřeba k nim upravovat zvláštní řízení. To se týká i vyškrtnutí ze seznamu a dočasného pozastavení výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti.

K § 23: Stanoví se okruh otázek, vyžadujících podrobnější úpravu v prováděcím předpisu.

K části druhé:

K § 24:

K bodu 1.:

Zpřesňuje se výčet činností, které nelze v režimu živnostenského zákona provozovat.

K bodu 2.:

Navrhuje se, aby znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost vykonávaly osoby odborně způsobilé s odbornou způsobilostí stanovenou u jednotlivých živností v přílohách živnostenského zákona.

Předpokladem pro výkon znalecké činnosti jako živnosti vázané bude vysokoškolské vzdělání v oboru a tři roky praxe v oboru nebo úplné střední vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, vše v oboru, a pět let praxe v daném oboru. Tříletou praxi v oboru bude možno nahradit dokladem o úspěšném absolvování postgraduálního studia nebo dokladem o absolvování celoživotního vzdělávání na vysoké škole, zaměřeného na znaleckou činnost v daném oboru (např. na Vysokém učení technickém v Brně nebo Vysoké škole ekonomické v Praze).

Předpokladem pro výkon tlumočnické a překladatelské činnosti jako živnosti vázané bude státní speciální jazyková zkouška pro obor tlumočnický a překladatelský (§ 7 vyhlášky a články 3 až 5 zkušebního řádu vyhlášky č. 526/1992 Sb., o státních jazykových školách a státních jazykových zkouškách) nebo vysokoškolské vzdělání v oboru, ve kterém bude tlumočnická nebo překladatelská činnost vykonávána a v tomto případě bude vyžadována jednoroční praxe v této činnosti. Vzhledem k tomu, že jazykové zkoušky podle výše uvedené vyhlášky se konají pouze v tzv. "velkých" jazycích, bude umožněno prokázat odbornou způsobilost v příslušném jazyce desetiletou praxí v oboru.

Návrh sleduje zamezení výkonu znalecké činnosti nebo činnosti tlumočnické a překladatelské osobami, které tuto odbornou způsobilost přímo nesplňují. V případě nepřijetí navržené úpravy, je třeba si uvědomit, že v režimu živnostenského zákona by pak postačovalo za firmu zajišťovat odbornou způsobilost pouze jednou osobou (odpovědným zástupcem), nikoli všemi osobami fakticky provádějícími výkon znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti.

K bodu 3:

S ohledem na skutečnost, že obory zejména znalecké činnosti mohou být velmi rozmanité a pestré, stanoví zákon přílohou č. 4 živnostenského zákona taxativní výčet oblastí znalecké činnosti. V jejich rámci si podnikatel stanoví podle své odborné způsobilosti a rozsahu činnosti, kterou hodlá provozovat, obor znalecké činnosti. S ohledem na specifické postavení některých, zejména profesních činností fyzických osob, upravených zvláštními zákony, se současně navrhuje, aby z režimu živnostenského zákona byla vyloučena znalecká činnost v těch oblastech, které jsou ze živnostenského zákona vyloučeny jeho § 3 odst. 1 a 2 (např. činnost lékařů, stomatologů, auditorů, advokátů apod.).

K bodu 4.:

Projednávání žádosti o koncesi je upraveno § 52 a násl. živnostenského zákona. Živnostenský úřad bude při udělování koncese "znalecké činnosti oceňování majetku" vázán stanoviskem, které bude vydávat Ministerstvo průmyslu a obchodu po projednání s Ministerstvem financí. Za tím účelem se předpokládá při Ministerstvu průmyslu a obchodu zřízení poradní odborné komise, zabývající se posuzováním, zda jsou u žadatele o koncesi předpoklady pro splnění podmínek pro provozování koncesované živnosti. Bude posuzováno, zda uchazeč o udělení koncese má odpovídající technické vybavení, je-li zajištěna nezávislost při vypracování posudků a zachování důvěrnosti o informacích získaných v souvislosti s vypracovávanými posudky. Dále budou posuzovány předpoklady řádného provozování živnosti. Podnikatel bude povinen před zahájením činnosti uzavřít příslušnou smlouvu o pojištění odpovědnosti podnikatele za škody vzniklé v souvislosti s

vykonávanou činností a zajistit systém jakosti a odpovědnosti. Nevzniknou-li pochybnosti, že žadatel splní a zajistí podmínky pro udělení koncese stanovené zákonem, Ministerstvo průmyslu a obchodu vydá kladné stanovisko. V případě jejich nesplnění, příp. vzniknou-li pochybnosti o schopnosti žadatele je zajistit, stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu bude záporné.

V souladu s výše uvedeným se současně dosavadní odstavec 4 v § 53 živnostenského zákona označuje jako odstavec 5.

K bodu 5 a 6:

Odborná způsobilost pro vázané živnosti je uvedena v odůvodnění k bodu 1.

Pro koncesovanou živnost "znalecká činnost v oblasti oceňování majetku" se odborná způsobilost odlišuje podle předmětu - kategorie oceňovaného majetku. Pro věci movité a nemovité se požaduje vysokoškolské vzdělání nebo střední odborné vzdělání a odborná praxe na úrovni shodné s vázanou živností "znalecká činnost" a posuzuje se splnění dalších základních podmínek, zaručujících úroveň a jakost poskytované služby na úrovni požadované mezinárodními normami systémů jakosti. Pro oceňování nehmotného majetku, finančního majetku a podniku se zásadně požaduje vysokoškolské vzdělání a tříletá praxe v oboru znalecké činnosti a zkoumá se splnění dalších podmínek (viz bod 4.). Tři roky praxe se umožňuje nahradit absolvováním postgraduálního studia zaměřeného na znaleckou činnost v oboru na vysoké škole nebo absolvováním celoživotního vzdělávání podle zákona o vysokých školách, zaměřeného na výkon znalecké činnosti v daném oboru.

K bodu 7:

Tento bod obsahuje novou přílohu č. 4 živnostenského zákona, kterou se stanoví oblasti znalecké činnosti poskytované v režimu živnosti vázané. Oblasti znalecké činnosti vycházejí z členění obsaženého v odvětvové klasifikaci ekonomických činností (OKEČ) pro kategorie a subkategorie. Označení "oblast" bylo vybráno s ohledem na školské předpisy, např. terminologii zákona o vysokých školách.