Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

Důvodová zpráva

Obecná část

Předkládaný návrh novelizace zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., se zaměřuje na právní úpravu několika těsně souvisejících otázek. V prvé řadě sleduje zřízení úřadů pro stíhání hospodářské a majetkové kriminality a zákonné vymezení jejich postavení v soustavě státního zastupitelství. Vedle toho předpokládá další poměrně obsáhlou změnu zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., a s tím související změny trestního řádu, zákona o správě daní a poplatků a přestupkového zákona.

Hospodářská kriminalita zaměřená na banky, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní fondy, pojišťovny, případně i na některé další instituce provozující tzv. finanční činnost, má řadu specifických rysů, které odůvodňují nutnost odlišného přístupu k jejich odhalování a stíhání. Základním předpokladem úspěšného postupu proti této v České republice stále ještě relativně nové formě trestné činnosti je schopnost policejních a dalších orgánů včas tuto trestnou činnost rozpoznat, odhalit její podstatu a všestranně ji objasnit. Toho zpravidla nelze docílit bez vysoké odborné specializace těchto orgánů, zahrnující perfektní znalost bankovního a finančního sektoru a jeho fungování, včetně povahy, významu a možného dopadu jednotlivých operací, které se v něm odehrávají.

Zajištění vysoké odbornosti policejních a vyšetřovacích orgánů v uvedeném smyslu v plošném měřítku v relativně velmi krátké době je z řady důvodů neuskutečnitelné. Proto se navrhuje zvolit cestu předpokládající vytvoření dvou zvláštních institucí, které by v soustavě státního zastupitelství požadavky vysoké odbornosti splňovaly a u nichž by se soustředily věci týkající se případů závažné hospodářské a majetkové kriminality z této oblasti. Předpokládá se, že organizačními opatřeními v rámci Policie České republiky budou ze stejných důvodů vytvořeny specializované policejní orgány a složky úřadů vyšetřování, které budou s úřady působícími při příslušném vrchním státním zastupitelství spolupracovat.

Po téměř třech letech účinnosti zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., byla v součinnosti se státním zastupitelstvím provedena analýza dosavadního fungování této právní úpravy v praxi a na jejím základě byla připravena potřebná a nezbytná novelizace jeho některých ustanovení. Lze konstatovat, že zákon o státním zastupitelství ve svém celku plní základní úmysl zákonodárce, na jeho základě byla překonána dřívější koncepce prokuratury a mohl být vytvořen orgán, který má v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky již nezastupitelné postavení mezi státními orgány demokratického státu. Zkušenosti z dosavadní aplikace zákona č.283/1993 Sb. ukázaly, že není zapotřebí koncepčních zásahů do této právní normy, je však nezbytné provést některé dílčí úpravy.

Hlavní změny, které se v rámci novelizace zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., navrhují, spočívají v

- zákonném zakotvení příslušnosti vrchního státního zastupitelství k výkonu dozoru v některých trestních věcech,

- přesnějším vymezení vztahů mezi jednotlivými články státního zastupitelství a postavení ministra a Ministerstva spravedlnosti,

- vymezení obsahu nadřízenosti vedoucího v rámci určitého státního zastupitelství při vydávání příkazů,

- vymezení obsahu správy státního zastupitelství a povinností vedoucích jednotlivých článků,

- zpřesnění postupu při jmenování státního zástupce,

- uvolnění podmínek pro přidělování státních zástupců v rámci jednoho kraje k jednotlivým okresním státním zastupitelstvím podle jejich potřeb,

- odstranění stávajících nedostatků a nepřesností v úpravě kárné odpovědnosti a kárného řízení,

- zpřesnění podmínek pro přijetí právního čekatele a průběhu jeho čekatelské praxe.

V této souvislosti se zároveň navrhuje provést několik dílčích úprav trestního řádu. Jedná se o zákonné zakotvení příslušnosti státního zástupce k úkonům trestního řízení, rozšíření jeho oprávnění ve stadiu prověřování trestního oznámení, o změnu úpravy podmínek, za nichž orgány činné v trestním řízení mohou vyžadovat údaje získané v daňovém řízení, o úpravu postupu při výkonu rozhodnutí, jimiž byl obviněnému uložen dohled, a o úpravu postupu při zajištění zaknihovaných cenných papírů.

Na novou úpravu podmínek sdělování údajů z daňového řízení obsaženou v návrhu novelizace trestního řádu navazuje návrh změny ustanovení § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Poslední navrhovaná změna se týká úpravy zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož § 10 odst. 1 v otázce postihu státních zástupců za přestupky dosud odkazuje na zvláštní zákon, pro jehož vydání nejsou důvody. Uvedený odkaz z přestupkového zákona se proto navrhuje vypustit.

Navrhované změny a doplnění jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky a neodporují mezinárodním úmluvám, kterými je Česká republika vázána. Právní akty Evropských společenství problematiku řešenou tímto zákonem neupravují.

Navrhované změny zákona o státním zastupitelství nejsou spojeny s dodatečnými nároky na pracovní síly placené ze státního rozpočtu. Organizační opatření spojená s vytvořením úřadů pro stíhání hospodářské a majetkové kriminality budou financována z rozpočtů jednotlivých resortů, které se na zajištění činnosti těchto úřadů a s nimi spolupracujících orgánů budou podílet.

Zvláštní část

K Čl. I:

K bodu 1 (§ 5)

Navrhuje se rozlišovat mezi oprávněním státního zastupitelství podat návrh na zahájení občanského soudního řízení nebo do takového již zahájeného řízení vstoupit v případech, kdy státní zastupitelství zastupuje zájmy státu, od případů, kdy vystupuje v občanském soudním řízení jako účastník hájící své zájmy (např. v pracovněprávních sporech vedených mezi státním zastupitelstvím a jeho zaměstnancem).

K bodu 2 (§ 6):

Vzhledem k připravovanému ústavnímu zákonu o bezpečnosti České republiky, který nepočítá se zřizováním polních soudů, se část ustanovení § 6 odst. 1, týkající se polních státních zastupitelství, vypouští.

K bodu 3 (§ 8):

K eliminaci nebo alespoň podstatnému omezení problémů spojených s objasňováním a stíháním závažné hospodářské trestné činnosti se navrhuje zřídit v rámci státního zastupitelství zvláštní instituce specializované na postih závažné hospodářské a majetkové kriminality. Předpokládá se, že tyto úřady budou spolupracovat s obdobně specializovanými útvary v rámci policejních orgánů a úřadů vyšetřování. K provedení těchto dalších opatření již není třeba měnit zákonnou úpravu.

Organizačně se navrhuje úřady pro stíhání hospodářské a majetkové kriminality s ohledem na jejich zamýšlenou věcnou působnost začlenit do vrchních státních zastupitelství (v Praze a v Olomouci). Nižší začlenění na úroveň kraje by vyvolávalo problémy s dosažením potřebné vysoké odbornosti a specializace. Navrhované personální vybavení úřadu se nijak neliší od jiných článků státního zastupitelství.

Vymezení příslušnosti úřadu zákonem je jednak v souladu s ústavním principem, podle kterého státní moc lze uplatňovat pouze na základě zákona a v jeho mezích, jednak je prostředkem k předcházení tzv. kompetenčních sporů. Příslušnost je konstituována tak, aby zahrnovala trestní řízení o nejzávažnějších trestných činech hospodářských a majetkových a současně nedocházelo k zahlcení těchto úřadů. Vedle úkonů trestního řízení o těchto trestných činech se navrhuje úřadům svěřit i oprávnění, která státnímu zastupitelství přísluší ve fázi odhalování trestné činnosti podle zákona ČNR č. 283/1993 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Praxe ukazuje, že k výkonu dozoru státního zástupce při stíhání určitého okruhu trestných činů či pachatelů je potřeba zajistit potřebnou specializaci, zaručující rychlé a všestranné objasnění takových trestných činů a jejich správné právní posouzení. To se týká především trestných činů páchaných organizovaným zločinem, kde je potřeba umožnit, aby v případech značné společenské nebezpečnosti takových činů bylo možno i ve sféře činnosti státního zastupitelství soustředit a v maximální míře využít poměrně úzký okruh špičkových odborníků. Navrhuje se proto, aby ve stanovených případech ve věcech trestných činů účasti na zločinném spolčení nebo páchaných ve prospěch zločinného spolčení mohlo vrchní státní zastupitelství již od samého počátku trestního řízení ve smyslu § 12 odst.10 trestního řádu ve věci přímo působit, zejména pokud okolnosti budou vyžadovat využití odborníků, jejichž práci bude možno takto i lépe koordinovat. Tomuto vymezení působnosti vrchního státního zastupitelství musí odpovídat i určení příslušnosti státního zástupce v případech, kdy má plnit povinnosti státního zastupitelství při použití agenta jako operativně pátracího prostředku podle § 34b odst. 6 zákona o Policii České republiky (zákon ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Ustanovení vymezující soustavu státního zastupitelství se proto navrhuje doplnit v tom směru, že působnost v trestním řízení vedeném o určitém trestném činu (nebo druhu trestné činnosti) může vykonávat za stanovených podmínek jeden stupeň státního zastupitelství.

K bodu 4 (§ 9):

Dohled v rámci státního zastupitelství se navrhuje vymezit z hlediska jeho obsahu a vztahů mezi jednotlivými stupni státního zastupitelství. V souladu s principy fungování soustavy státního zastupitelství se stanoví, že vyšší článek je oprávněn ověřovat si úroveň dohledu nižšího článku nad jemu podřízenými státními zastupitelstvími, avšak tímto způsobem nemůže nahrazovat výkon dohledu takového článku a zasahovat do činnosti státních zastupitelství, která mu nejsou bezprostředně podřízena.

Zároveň se zpřesňuje zákonem sledovaný cíl obecně závazných pokynů vydávaných nejvyšším státním zástupcem.

K bodu 5 (§ 10a):

V praxi vznikaly pochybnosti o tom, zda v rámci státního zastupitelství mohou jeho jednotlivé články navzájem vyžadovat informace potřebné k plnění svých úkolů, nebo zda je třeba respektovat vztahy, které se odvíjejí od výkonu dohledu. Z tohoto důvodu se navrhuje uvedenou otázku zákonem výslovně upravit. Stejně jako u jiných státních orgánů tvořících jednotnou soustavu se navrhuje umožnit předávání informací v co nejširším rozsahu. Vedle toho se upravují podmínky, za nichž státní zastupitelství o své činnosti informují veřejnost (zpravidla využitím sdělovacích prostředků). Tato obecná úprava se užije pouze tehdy, pokud zvláštní zákon nestanoví pro určitou oblast podmínky zveřejňování informací zvlášť.

K bodu 6 (§ 11):

Navrhuje se zpřesnit podmínku, za níž může státní zástupce odmítnout splnit pokyn vedoucího státního zastupitelství, má-li za to, že je v rozporu se zákonem. Zároveň se upravuje další postup vedoucího státního zastupitelství v takovém případě.

K bodu 7 (§ 13):

V zákoně se navrhuje podrobněji vymezit obsah nadřízenosti ministra spravedlnosti vůči nejvyššímu státnímu zástupci. Zároveň se zdůrazňuje rozdíl ve výkonu dohledu prováděném ministrem spravedlnosti od výkonu dohledu prováděného uvnitř soustavy státního zastupitelství.

Při výkonu své působnosti ministr spravedlnosti jako nadřízený nejvyššího státního zástupce potřebuje informace o stavu některých věcí vyřizovaných u nejrůznějších státních zastupitelství. Proto se navrhuje upravit jeho právo vyžadovat informace (aniž by se jakýmkoliv způsobem zasahovalo do průběhu řízení a rozhodování určité věci) od jednotlivých státních zastupitelství stejným způsobem, jak je uvedeno v § 10a odst. 1.

K bodu 8 (§ 13a):

Zákon č.283/1993 Sb. v § 13 odst.2 pouze obecně stanoví, že správu státního zastupitelství vykonává Ministerstvo spravedlnosti, aniž by byl stanoven obsah pojmu správy a vymezen způsob jejího zajišťování (na rozdíl od státní správy soudů, která je podrobně upravena zákonem č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podrobná úprava správy státního zastupitelství je pak doposud dána instrukcí Ministerstva spravedlnosti, ve které jsou stanoveny orgány správy státního zastupitelství, prostřednictvím kterých ministerstvo správu vykonává, a vymezena jejich působnost v této oblasti. Úprava této problematiky však vyžaduje širší oporu v zákoně a proto se navrhuje zařazení nových ustanovení, upravujících přímo v zákoně správu státního zastupitelství a její orgány podrobněji.

Uvedené ustanovení se současně doplňuje tak, aby bylo zřejmé, jaké povinnosti jednotlivá státní zastupitelství při výkonu správy mají (obdobně jako je tomu u soudů).

K bodu 9 (§ 14):

V zájmu přehlednosti a správné aplikace zákona se zdůrazňuje, že oprávnění obecně vyjádřená v části páté zákona přísluší státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti, pokud zvláštní zákon (např. trestní řád) nestanoví jinak.

K bodu 10 (§ 14a):

Podmínky, za nichž státní zastupitelství může vyžadovat součinnost se zpřesňují shodně s obecnou úpravou platnou v trestním řízení, a vyčerpávajícím způsobem se současně vymezuje okruh subjektů povinných takovou součinnost na základě dožádání poskytnout.

Dosavadní omezení povinnosti bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství pouze na orgány veřejné správy podstatně ztěžuje možnost státního zastupitelství opatřit si podklady pro vyřizování některé agendy v mezích jeho působnosti mimo případy, kdy státní zástupce působí jako orgán činný v trestním řízení podle trestního řádu. Jedná se např. o výkon působnosti podle § 62 zákona o rodině (zákon č. 93/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), § 21 zákona o kolektivním vyjednávání (zákon č. 2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo podle § 42 zákona o státním zastupitelství. Navrhuje se proto rozšířit stávající povinnost vyhovět dožádáním státního zastupitelství obecně i na právnické osoby; u fyzických osob bude státní zastupitelství mimo trestní řízení i nadále moci využívat pouze svého práva podle § 16 zákona, kdy každý je povinen na výzvu se ke státnímu zastupitelství dostavit a podat potřebná vysvětlení. Obdobně jako v trestním řízení však navrhovaným postupem nesmí být porušeno státní, hospodářské nebo bankovní tajemství ani zákonná povinnost mlčenlivosti.

K bodům 11 a 12 (§ 16):

Navrhuje se zákon doplnit o výslovnou úpravu sankčních opatření za nesplnění povinnosti uložené státním zastupitelstvím na základě zákona. Tato sankční opatření jsou stejná, jaká se uplatňují v občanském soudním, trestním nebo správním řízení. V rozsahu, v jakém je to v zájmu přehlednosti přijatelné, se podpůrně odkazuje na trestní řád, který má vyčerpávající procesní úpravu otázek souvisejících s ukládáním pořádkové pokuty a který státní zastupitelství v trestních věcech aplikuje.

K bodu 13 (§ 18):

Je třeba upravit vzájemný vztah mezi slibem, souhlasem se jmenováním a rozhodnutím ministra, aby bylo jednoznačně zřejmé, kdy funkce státního zástupce vzniká.

Zákon by měl umožnit pohyb státních zástupců v rámci krajského státního zastupitelství, ke kterému jsou přiděleni, neboť jinak nelze operativně reagovat na asymetrie mezi personálním obsazením jednotlivých okresních státních zastupitelství a objemem jejich agendy. Předpokládá se, že možnost dočasně přidělovat státního zástupce bez podmínky souhlasu v jednotlivých případech, by se týkala pouze začínajících státních zástupců. Po třech letech výkonu funkce bude mít státní zástupce právo žádat, aby byl přidělen k určitému státnímu zastupitelství bez toho, že by mohl být nadále dočasně přidělován k nižším státním zastupitelstvím v určitém obvodu. Výběr příslušného státního zastupitelství je podmíněn souhlasem státního zástupce.

Navrhovaná právní úprava je obsahově shodná s úpravou obsaženou ve věcném záměru novelizace zákona o soudech a soudních, předloženém vládě.

K bodu 14 (§ 20):

Smyslem navrhované změny je odstranit dosavadní nepřesnost a nejasnost úpravy postupu při dočasném povolávání státních zástupců na stáž u jiného státního zastupitelství nebo na Ministerstvu spravedlnosti.

K bodu 15 (§ 21):

Výčet důvodů ukončení pracovního poměru státního zástupce se upravuje tak, aby korespondoval sankcím ukládaným v kárném řízení.

K bodu 16 (§ 22):

Zákon dosud výslovně nestanovil, kdo je oprávněn jmenovat náměstky vedoucích státních zastupitelství. Tento nedostatek se odstraňuje a současně se volí stejná úprava, jaká se aplikuje při jmenování vedoucích státních zástupců.

K bodu 17 (§ 24)

Okruh povinností státního zástupce, jejichž porušení zakládá kárnou odpovědnost, se navrhuje shodně s právní úpravou platnou pro soudce rozšířit tak, aby zahrnoval nejen výlučně povinnosti související s výkonem působnosti státního zastupitelství, ale i povinnosti chovat se tak, aby nebyla ohrožena vážnost funkce státního zástupce.

K bodu 18 (§ 27):

V zákoně se navrhuje vymezit pojem závažného kárného provinění odůvodňujícího uložení přísnější sankce obdobně jako je tomu v zákonu č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 19 (§ 27a):

Výčet sankcí a podmínky jejich uložení se navrhuje stanovit shodně s úpravou obsaženou v zákonu č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 20 (§ 28)

Dosud platná právní úprava neobsahuje ustanovení o době, na níž jsou předseda a členové kárného senátu jmenováni, ani o úřadu státního zastupitelství, který by činnost kárného senátu zajišťoval. Navrhovaným doplněním se uvedené nedostatky odstraňují.

K bodu 21 (§ 31):

Podle stávající právní úpravy se na kárné řízení vedené proti státnímu zástupci užijí ustanovení zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, pokud zákon o státním zastupitelství nestanoví výslovně jinak. V § 31 se zpřesňuje výčet ustanovení platných pro kárné řízení vedené proti soudci, která jsou použitelná i na kárné řízení proti státnímu zástupci.

K bodu 22 (§ 33):

Požadavky kladené na právního čekatele, podmínky pro přijetí do pracovního poměru a průběh čekatelské praxe se navrhuje upravit podle těchto zásad:

a) požaduje se, aby uchazeč o pracovní poměr právního čekatele měl ukončené právnické vzdělání absolvováním právnické fakulty (nikoliv jiných vysokých škol, které v nejrůznějším rozsahu umožňují i studium práv, resp. jeho jednotlivých oborů),

b) upravuje se vzájemný vztah mezi pracovním poměrem uzavřeným na dobu určitou a povinností právního čekatele podrobit se odborné justiční zkoušky (současně se vylučuje možnost zkrácení čekatelské praxe),

c) nově se vymezují podmínky, za nichž ministr spravedlnosti může upustit od požadavku, aby uchazeč vykonal čekatelskou praxi nebo se podrobil odborné justiční zkoušce.

K bodu 23 (§ 36, 39, 43 a 44):

Ustanovení, která v současné době již nejsou aktuální, se navrhuje vypustit.

K Čl. II:

K bodu 1 (§ 8):

Podle stávající právní úpravy obsažené v § 8 odst. 2 trestního řádu lze požadovat údaje získané v daňovém řízení pouze v řízení o trestném činu zkrácení daně podle § 148 trestního zákona. Vládní návrh novelizace trestního zákona z června 1997 předpokládá, že trestní zákon bude rozšířen o další skutkové podstaty trestných činů sankcionujících porušení povinnosti v daňovém řízení. Objasnění těchto trestných činů je bez znalosti údajů z daňového řízení vyloučeno, a proto se navrhuje změnit podmínky, za nichž je v trestním řízení přípustný průlom do daňového tajemství.

Právní úpravu podmínek, za nichž finanční úřad sděluje údaje z daňového řízení orgánům činným v trestním řízení, obsahuje i zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Je nadbytečné, aby stejná právní úprava byla duplicitně obsažena ve dvou zákonech. Proto se volí postup, spočívající v tom, že trestní řád bude obsahovat pouze odkaz na zvláštní zákon (t.j. zákon ČNR č. 337/1992 Sb.), a ten bude obsahovat pozitivní právní úpravu zavazující především zaměstnance finančních úřadů. Tím se do budoucna vyloučí případná nutnost souběžné novelizace dvou zákonů a zároveň se vyloučí situace, že tyto zákony by se v úpravě podmínek průlomu do daňového tajemství rozcházely.

K bodům 2 a 3 (§ 26a):

V souladu s ústavním požadavkem, podle kterého státní moc lze uplatňovat pouze na základě zákona a v jeho mezích, se navrhuje v trestním řádu upravit příslušnost státního zástupce k provádění úkonů trestního řízení obdobným způsobem, jako je tomu u soudů. Tím není vyloučeno, aby zvláštní zákon nestanovil z obecných pravidel pro určení působnosti výjimky (stejně jako je tomu u soudů).

Otázka platnosti úkonů provedených nepříslušným státním zástupcem se upravuje shodným způsobem, jakým je v současné době upravena ve vztahu k vyšetřovatelům. Neplatnost takového úkonu by nastala teprve tehdy, jestliže by jej provedl státní zástupce po právní moci rozhodnutí, jímž se stanoví, že v určité věci je nepříslušný.

K bodu 4 (§ 79b):

V § 79a trestního řádu je obsažena úprava postupu při zajištění peněžních prostředků na účtu u banky. V poslední době se objevila nutnost rozhodnout o zajištění zaknihovaných cenných papírů z obdobných důvodů, pro které může dojít k zajištění peněžních prostředků. Nedostatek výslovné právní úpravy praxe zatím řeší cestou analogického postupu podle § 79a trestního řádu. V zájmu jasné právní úpravy se tento postup výslovně v zákoně zakotvuje.

K bodu 5 (§ 157)

Oprávnění státního zástupce vůči vyšetřovateli a policejnímu orgánu ve stadiu prověření trestního oznámení se navrhuje rozšířit tak, aby obsahově korespondovalo oprávněním, která má státní zástupce po zahájení trestního stíhání.

K bodu 6 a 7 (§ 330a a 359a)

Vládní návrh novelizace trestního zákona projednávaný v současné době Poslaneckou sněmovnou Parlamentu předpokládá zavedení institutu podmíněného upuštění od potrestání s dohledem a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Z tohoto důvodu se navrhuje upravit procesní postup soudu při výkonu takových rozhodnutí. Věcně je navržená úprava shodná s úpravou postupu soudu ve věcech, v nichž bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odsouzení.

K Čl. III:

Důvody, pro které se navrhuje změna § 24 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jsou pospány v odůvodnění navrhované změny § 8 odst. 2 trestního řádu.

K Čl. IV:

Podle platného znění zákona o státním zastupitelství se úprava kárné odpovědnosti nevztahuje, na rozdíl od soudců, na přestupky podle zvláštních předpisů a státní zástupci by tedy v těchto věcech měli podléhat obecné právní úpravě zejména podle zákona ČNR č.200/1990 Sb., o přestupcích. Tento zákon ale v § 10 odst.1 písm.b) dosud obsahuje ustanovení, podle kterého mají být přestupky prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury projednávány podle zvláštních zákonů. Tím vlastně vzniká stav, který při gramatickém výkladu obou zákonů vylučuje odpovědnost státních zástupců za přestupky. V zájmu právní jistoty, zejména pak ve vztahu k § 41 zákona o státním zastupitelství, podle kterého pokud jiné předpisy mluví o prokurátorech nebo o vyšetřovatelích prokuratury, rozumí se tím podle povahy věci státní zástupci, se navrhuje v zákoně o přestupcích slova "prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury" vypustit.

K Čl. V:

Vzhledem ke změně soustavy kárných opatření je třeba vyloučit faktickou retroaktivitu zákona, a proto se v případech, kdy kárné provinění bylo spácháno před účinností navrhovaného zákona, avšak řízení bude zahájeno až po jeho účinnosti, navrhuje vyloučit možnost uložení přísnějšího kárného opatření, než které by mohlo být za takové kárné provinění uloženo podle právní úpravy platné v době jeho spáchání.

K Čl. 6:

Stanovení účinnosti navrhované právní úpravy se odvíjí od předpokládaného postupu legislativního procesu.

V Praze dne 13.srpna 1997

předseda vlády

Prof.Ing.Václav Klaus, CSc., v.r.

ministryně spravedlnosti:

JUDr. Vlasta Parkanová, v.r.

Příloha

Části platného zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., jichž se novelizace týká, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

1.

Platné znění:

§5
(1) Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.

(2) Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád.

Navrhované znění:

§5
(1) Státní zastupitelství je při zastupování státu oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.

(2) Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád.

2.

Platné znění:

§6
(1) Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; v době branné pohotovosti státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství.

(2) Na území hlavního města Prahy působí městské státní zastupitelství s působností krajského státního zastupitelství a obvodní státní zastupitelství s působností okresních státních zastupitelství. Na území města Brna působí městské státní zastupitelství s působností okresního státního zastupitelství.

Navrhované znění:

§6
(1) Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství.

(2) Na území hlavního města Prahy působí městské státní zastupitelství s působností krajského státního zastupitelství a obvodní státní zastupitelství s působností okresních státních zastupitelství. Na území města Brna působí městské státní zastupitelství s působností okresního státního zastupitelství.

3.Platné znění:

§8
(1) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči oběma nejblíže vyšší.

(3) Vyšší státní zastupitelství rozhoduje o přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce je podle předpisů upravujících soudní řízení vyloučen z projednávání věci.

(4) Vyšší státní zastupitelství jsou příslušná rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím bezprostředně nižších státních zastupitelství.

Navrhované znění:

§8
(1) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

---

(2) Na Vrchním státním zastupitelství v Praze a Vrchním státním zastupitelství v Olomouci se zřizují úřady pro stíhání hospodářské a majetkové kriminality (dále jen "úřad"), které mohou vykonávat dozor ve věcech týkajících se trestných činů podle hlavy druhé a hlavy deváté zvláštní části trestního zákona, jestliže takovým činem byla způsobena škoda ve výši nejméně 50 000 000 Kč. Při tomto výkonu dozoru je úřad příslušný k provádění úkonů státního zastupitelství k odhalování trestné činnosti podle zvláštního zákona^1c) . Úřad je organizační složkou vrchního státního zastupitelství a tvoří jej státní zástupci a ostatní zaměstnanci vrchního státního zastupitelství určení vrchním státním zástupcem. v čele úřadu