Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Za příjem se pro účely stanovení rozhodného příjmu považují

a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů [3) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č.35/1993 Sb., zákona č.96/1993 Sb., zákona č.157/1993 Sb., zákona č.196/1993 Sb., zákona č.323/1993 Sb., zákona č.42/1994 Sb., zákona č.85/1994 Sb., zákona č.114/1994 Sb., zákona č.259/1994 Sb., zákona č.32/1995 Sb., zákona č.87/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.149/1995 Sb., zákona č.248/1995 Sb., zákona č.316/1996 Sb. a zákona č.18/1997 Sb.] a nejsou od této daně osvobozeny, tyto příjmy:

1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst.1 a 10 zákona o daních z příjmů,

2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst.1 a 2 zákona o daních z příjmů,

3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst.1 písm.a) až g) zákona o daních z příjmů,

4. příjmy z pronájmu uvedené v § 9 zákona o daních z příjmů,

5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst.1 písm.a) až g) zákona o daních z příjmů,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy;

b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, příjmy uvedené v § 4 odst.1 písm.b), e), ch), k), jde-li o stipendia ze státního rozpočtu, m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst.9 písm.k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů,

c) dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění,

d) hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, [4) § 12 zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti.]

e) příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku, uvedených v písmenech a) a b), nebyly-li tyto příjmy již započteny podle písmen a) až d),

f) rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek pro nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení,

g) přídavek na dítě pro nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení.

(2) Do rozhodného příjmu se započítává každý z příjmů uvedených v odstavci 1 samostatně, a žádný z takových příjmů nelze snížit o ztrátu z jiného druhu příjmů, ani o ztrátu ze stejného druhu příjmů, k níž došlo za jiné období než za období, za něž se rozhodný příjem zjišťuje. Byla-li poplatníkovi daně z příjmů zvýšena, popřípadě snížena daň z příjmů podle zákona o daních z příjmů, příjem uvedený v odstavci 1 se o toto zvýšení snižuje, popřípadě se o toto snížení zvyšuje, v tom kalendářním roce, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní rok, nebo v tom kalendářním čtvrtletí, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí, v němž došlo k takovému zaúčtování. Věta druhá platí obdobně, jde-li o přeplatky nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

(3) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok [§ 6 písm.a)], započítávají se příjmy uvedené v odstavci 1

a) v písmenu a) v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

b) v písmenu b), jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst.1 písm.b), e), ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst.9 písm.k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny,

c) v písmenu b), jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst.9 písm.o) a u) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

d) v písmenu c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

e) v písmenu c), jde-li o dávky důchodového pojištění, a v písmenech d), f) a g) v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.

(4) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm.b)], započítávají se příjmy uvedené

a) v odstavci 1 písm. a) č.1 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány,

b) v odstavci 1 písm. a) č.3 až 5 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

c) v odstavci 1 písm.b), jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst.1 písm.b), e), ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst.9 písm.k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v odstavci 1 písm.c), jde­li o dávky důchodového pojištění, a v odstavci 1 písm.d), f) a g) v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

d) v odstavci 1 písm.b), jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst.9 písm. o) a u) zákona o daních z příjmů, a v odstavci 1 písm.c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly plátcem zaúčtovány.

(5) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm.b)] a v tomto rozhodném období osoba podle svého prohlášení vykonávala činnost, z níž má příjmy uvedené v odstavci 1 písm.a) č. 2, započítává se jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu

a) částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok, byla-li v něm taková činnost vykonávána, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1.dubna do 31.března následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nejméně však částka odpovídající životnímu minimu osoby podle § 8 odst.1 věty třetí; průměr se stanoví za kalendářní měsíce, v nichž osoba podle svého prohlášení vykonávala alespoň po část kalendářního měsíce činnost, z níž měla příjmy uvedené v odstavci 1 písm.a) č.2, nebo

b) částka odpovídající částce životního minima osoby podle § 8 odst.1 věty třetí, která podle svého prohlášení v kalendářním roce bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1.dubna do 31.března následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nevykonávala činnost, z níž by měla příjem uvedený v odstavci 1 písm.a) č.2.

(6) Při stanovení částek životního minima podle odstavce 5 se vychází z částek životního minima platných k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, za něž se nárok na dávku uplatňuje.

(7) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok, započtou se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1, pokud byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem této daně. V ostatních případech se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1 započtou v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny. Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kurzu vyhlášeného Českou národní bankou [³¹⁾ § 35 zákona ČNR č.6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č.60/1993 Sb.] platného k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn podle věty druhé, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,³⁾ přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je rozhodným obdobím, za něž se rozhodný příjem zjišťuje, kalendářní rok.

Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je

a) u přídavku na dítě a příspěvku na dopravu, na něž vznikl nárok v období od 1.července do 30. června následujícího kalendářního roku, kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek tohoto období,

a) u přídavku na dítě a příspěvku na dopravu kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1.října do 30.září následujícího kalendářního roku, v němž před počátkem uvedeného období je třeba podle § 51 prokázat rozhodný příjem,

b) u sociálního příplatku a příspěvku na bydlení období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, v němž vznikl nárok na tyto dávky na které se nárok na dávky uplatňuje.

(1) Za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje, není­li dále stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není­li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba.

(2) Společně posuzovanými osobami jsou, není­li dále stanoveno jinak,

a) nezaopatřené děti (§ 11),

b) rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,

c) manželé nebo druh a družka, nevztahují­li se na ně písmeno a) nebo b),

d) nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a),

pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. [7) § 115 občanského zákoníku.]

(3) Jde­li o sociální příplatek, nepřihlíží se při stanovení rozhodného příjmu rodiny k nezaopatřenému dítěti svěřenému do pěstounské péče, k dítěti svěřenému do péče uvedené v § 43 odst.2 a 3 a k nezaopatřenému dítěti, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje­li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.

(4) Jde­li o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby užívající byt, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu;¹⁾ podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se však nevyžaduje.

(5) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije­li s oprávněnou osobou (odstavec 1) nebo s osobou uvedenou v odstavci 2 alespoň tři měsíce.

(6) Společně posuzovanými osobami podle odstavců 2 a 4 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání (§ 12), zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

(7) Koná­li muž vojenskou základní nebo náhradní službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, přihlíží se k němu po dobu této služby podle odstavců 1 a 2 jen pro nárok na příspěvek na bydlení. Předchozí věta platí obdobně pro ženu, která koná vojenskou základní službu v Armádě České republiky.

(8) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se nepovažuje za osobu společně posuzovanou po uplynutí prvního kalendářního měsíce trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje­li na dobu vazby doba výkonu trestu odnětí svobody, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.

(1) Za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje, není-li dále stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba.

(2) Společně posuzovanými osobami jsou, není-li dále stanoveno jinak,

a) nezaopatřené děti (§ 11),

b) nezaopatřené děti (§ 11) a rodiče těchto dětí; za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,

c) manželé nebo druh a družka, nejde-li o rodiče posuzované podle písmene b),

d) nezaopatřené děti, jejich rodiče, pokud jsou nezaopatřenými dětmi a jsou osamělí, a rodiče [písmeno b)] těchto rodičů,

pokud s oprávněnou osobou spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. [7) § 115 občanského zákoníku.]

(3) Podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby se považuje vždy za splněnou, není-li dále stanoveno jinak, jde-li o

a) nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče [odstavec 2 písm.b)]; pokud rodiče dítěte uvedení v odstavci 2 písm.b) části věty před středníkem jsou rozvedeni, posuzuje se jako osoba společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem rodič, s nímž dítě společně žije,

b) zletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, jestliže rodiče a dítě jsou v témže bytě hlášeni k trvalému pobytu;¹⁾ ustanovení písmene a) části věty za středníkem přitom platí obdobně,

c) manželé.

(4) Je-li nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, považuje se za rodinu samo toto dítě. Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.

(5) Jde-li o sociální příplatek, nepřihlíží se kromě nezaopatřených dětí uvedených v odstavci 4 jako ke společně posuzované osobě k nezaopatřenému dítěti svěřenému do pěstounské péče nebo svěřenému do péče uvedené v § 43 odst.2, včetně nezaopatřeného dítěte, jemuž náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte po dosažení zletilosti (§ 38), a nezaopatřeného dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než uvedený příspěvek (§ 40), a k dítěti svěřenému do péče uvedené v § 43 odst.3.

(6) Jde-li o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu;¹⁾ podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se však nevyžaduje.

(7) Okresní úřad může při rozhodování o dávkách v případech, kdy osoby uvedené v odstavci 3 písm.a) až c) spolu nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně nežijí, rozhodnout, že se neposuzují jako osoby společně posuzované, nebo jde-li o příspěvek na bydlení v případech, kdy některá ze společně posuzovaných osob nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně byt neužívá, rozhodnout, že se k ní při posouzení nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši nepřihlíží, i když je v bytě hlášena k trvalému pobytu.

(8) Za osamělého rodiče se pro účely tohoto zákona považuje rodič, který je svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem. K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou (odstavec 1) nebo s osobou uvedenou v odstavci 2 alespoň tři měsíce.

(9) Společně posuzovanými osobami podle odstavců 2, 3 a 6 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání (§ 12), zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

(10) Koná-li muž vojenskou základní nebo náhradní službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, přihlíží se k němu po dobu této služby jako k osobě společně posuzované jen pro nárok na příspěvek na bydlení podle odstavce 6. Předchozí věta platí obdobně pro ženu, která koná vojenskou základní službu v Armádě České republiky.

(11) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se nepovažuje za osobu společně posuzovanou po uplynutí prvního kalendářního měsíce trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje-li na dobu vazby doba výkonu trestu odnětí svobody, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.

(12) Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje

a) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče, [³²⁾ § 45 zákona o rodině.]

b) rozhodnutí soudu o osvojení dítěte, [³³⁾ § 63 a 74 zákona o rodině.]

c) rozhodnutí soudu o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu tří měsíců před rozhodnutím soudu o osvojení, [³⁴⁾ § 69 zákona o rodině.]

d) opatření ústavu učiněné po dohodě s okresním úřadem o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu tří měsíců před rozhodnutím soudu o osvojení,³⁴⁾

e) rozhodnutí soudu o ustanovení občana opatrovníkem, [³⁵⁾ § 78 zákona o rodině.]

f) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče podle zákona o pěstounské péči, [³⁶⁾ § 2 zákona č.50/1973 Sb., o pěstounské péči.]

g) rozhodnutí okresního úřadu podle § 19 písm.a) č.8 zákona České národní rady č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, o dočasném svěření dítěte do péče občana, který má zájem stát se pěstounem, podle § 15 zákona o pěstounské péči,¹⁸⁾

h) rozhodnutí soudu o předběžném opatření o péči o dítě. [³⁷⁾ § 45 zákona o rodině a § 76a občanského soudního řádu.]

(1) Pro nárok na dávky nebo jejich výši se částkou

a) životního minima,

b) potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (dále jen "částka na osobní potřeby"),

c) potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost (dále jen "částka nákladů na domácnost")

rozumí taková částka stanovená zákonem o životním minimu. [⁸⁾ Zákon č.463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění zákona ČNR č.10/1993 Sb., zákona č.84/1993 Sb. a zákona č.118/1995 Sb.] Závisí­li stanovení částky podle věty první na počtu osob, berou se v úvahu osoby společně posuzované uvedené v § 7. Životním minimem osoby uvedené v § 5 odst.5 se rozumí částka, kterou tvoří součet měsíční částky na osobní potřeby a měsíční částky nákladů na domácnost osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

(2) Věk dítěte rozhodný podle zákona o životním minimu pro stanovení částek podle odstavce 1 je věk, kterého dítě dosáhne v kalendářním měsíci, za který dávka náleží.

(1) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok.

(2) Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí stupeň zdravotního postižení

a) od 20 % do 49 %, považuje se nezaopatřené dítě za dlouhodobě nemocné,

b) od 50 % do 79 %, považuje se osoba za dlouhodobě zdravotně postiženou,

c) od 80 % do 100 %, považuje se osoba za dlouhodobě těžce zdravotně postiženou.

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou klasifikaci zdravotního postižení podle stupňů (odstavec 2) a způsob jejich posuzování.

(4) Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona podle odstavců 1 a 2 upravuje zvláštní zákon. [9) Zákon ČNR č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona ČNR č.590/1992 Sb., zákona ČNR č.37/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.241/1994 Sb. a zákona č.118/1995 Sb.]

(1) Výdělečnou činností se rozumí činnost vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění, a jde­li o osoby samostatně výdělečně činné (§ 5 odst. 3 věta druhá), účast na důchodovém zabezpečení. Za výdělečnou činnost se považuje též činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.

(1) Výdělečnou činností se rozumí činnost

a) v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění (péči),

b) osoby samostatně výdělečně činné; za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, [³⁸⁾ § 9 zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.] nebo

c) vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.

(2) Příjmy z výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona rozumí příjmy z činnosti uvedené v odstavci 1.

(23) Je­li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen ze zahraničí, platí pro přepočet tohoto příjmu § 5 odst. 6 odst.7 obdobně.

(1) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 12 až 15), nebo

b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo

c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

(2) Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, s výjimkou případu, kdy mu hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nenáleží z důvodů uvedených v § 14 odst.1 písm. d) až f) zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č.578/1991 Sb.

(3) Za nezaopatřené dítě nelze však považovat dítě, které je poživatelem invalidního důchodu z důchodového zabezpečení plného invalidního důchodu z důchodového pojištění.

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje

a) studium na středních a vysokých školách v České republice, [10) Zákon č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č.188/1988 Sb., zákona č.171/1990 Sb., zákona č.522/1990 Sb., zákona č.134/1993 Sb., zákona č.190/1993 Sb., zákona č.331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č.49/1994 Sb. a zákona č.256/1994 Sb.

Zákon č.172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č.216/1993 Sb., zákona č.46/1994 Sb. a zákona č.192/1994 Sb.] s výjimkou studia při zaměstnání a kombinovaného studia, je­li dítě v době takového studia výdělečně činno v rozsahu uvedeném v § 10 nebo pobírá­li hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil; za studium na středních a vysokých školách v České republice se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice,

b) příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností a ve speciálních školách.

(1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje

a) studium na středních a vysokých školách v České republice, [¹⁰⁾ Zákon č.29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č.188/1988 Sb., zákona č.171/1990 Sb., zákona č.522/1990 Sb., zákona č.134/1993 Sb., zákona č.190/1993 Sb., zákona č.331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č.49/1994 Sb., zákona č.256/1994 Sb., zákona č.256/1994 Sb. a zákona č.138/1995 Sb.

Zákon č.172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č.216/1993 Sb., zákona č.46/1994 Sb. a zákona č.192/1994 Sb.] s výjimkou

1. studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil,

2. studia při zaměstnání nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno podle § 10 nebo pobírá-li v době takového studia hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,

b) příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností,

c) studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.

(2) Středními školami uvedenými v odstavci 1 se rozumí takové školy, pokud jsou zařazeny do sítě škol, [³⁹⁾ § 1 zákona č.29/1984 Sb., ve znění zákona č.171/1990 Sb. a zákona č.138/1995 Sb.] a dále školy ozbrojených sil a ozbrojených sborů a školy požární ochrany; [⁴⁰⁾ § 53 a násl. zákona č.29/1984 Sb., ve znění zákona č.171/1990 Sb. a zákona č.138/1995 Sb.] přípravou pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností se rozumí taková příprava prováděná podle předpisů o zaměstnanosti. ⁴¹⁾ § 13 zákona ČNR č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č.272/1992 Sb.

(3) Za studium na středních školách se pro účely tohoto zákona považuje také studium na vyšších odborných školách [⁴²⁾ § 27a zákona č.29/1984 Sb., ve znění zákona č.138/1995 Sb.] a příprava ve speciálních školách a za studium na vysokých školách se považuje také obsahově ucelená část vysokoškolského studia a postgraduální studium absolventů vysokoškolského studia. [⁴³⁾ § 21 a 22 zákona č.172/1990 Sb.]

(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na střední škole podle § 12 písm. a) začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy. Jestliže žák začal plnit studijní povinnosti před tímto dnem, začíná jeho soustavná příprava na budoucí povolání dnem, kdy začal tyto povinnosti plnit.

(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také

a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,

b) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nestalo­li se studentem vysoké školy.

b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, [⁴⁴⁾ § 25 a § 38 zákona č.29/1984 Sb., ve znění zákona č. 171/1990 Sb. a zákona č.138/1995 Sb.] v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium;

c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia [⁴⁵⁾ § 25 zákona č.29/1984 Sb., ve znění zákona č.171/1990 Sb. a zákona č.138/1995 Sb.] nebo doba uvedená v písmenu b), pokud dítě nevykonává po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10 ani nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nestalo-li se studentem vysoké školy; to neplatí, pokud poslední ročník studia probíhal po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo za trvání služebního poměru. [⁴⁶⁾ Zákon č.76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č.59/1969 Sb., zákona č.100/1970 Sb., zákona č.65/1978 Sb., zákona č.74/1990 Sb., zákona č.228/1991 Sb., zákona č.77/1992 Sb., zákona č.226/1992 Sb., zákona č.34/1995 Sb. a zákona č.160/1995 Sb.

Zákon ČNR č.186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona ČNR č.590/1992 Sb., zákona ČNR č.26/1993 Sb., zákona č.326/1993 Sb., zákona č.40/1994 Sb., zákona č.33/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb. a zákona č.160/1995 Sb.]

(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole podle § 12 písm. a) začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium.

(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také

a) doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,

b) kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo vysokoškolské studium, pokud dítě nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

b) kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, pokud dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle § 10 ani nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,

c) doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole; to platí obdobně, jde-li o studium, které se podle § 12 odst.3 považuje za studium na vysokých školách.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou, které další studium, popřípadě výuka, jde­li o studium nebo výuku v České republice, se pro účely státní sociální podpory považuje z důvodu svého rozsahu a úrovně za studium na středních nebo vysokých školách.