Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

Kontrola byla zařazena do plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "NKÚ") na rok 1996 pod číslem 96/15 a byla provedena v období duben až září 1996. Kontrolní akci řídil a kontrolní závěr vypracoval člen NKÚ Ing. Josef Pohl.

Cílem kontroly bylo prověřit plnění podmínek, za nichž byla poskytnuta státní záruka na bankovní úvěry k financování výstavby odbavovacího areálu letiště Praha-Ruzyně a hospodaření se státními prostředky. Kontrolovaným obdobím byly roky 1994 až 1996.

Kontrolovanými osobami byly Ministerstvo financí (dále jen "MF"), Ministerstvo dopravy (dále jen "MD") a státní podnik Česká správa letišť (dále jen "ČSL") jako investor, (zřízená 21. 12. 1990 jako příspěvková organizace býv. Federálního ministerstva dopravy a 1. 6. 1995 transformována na státní podnik).

Původním záměrem, odsouhlaseným usneseními vlády ČR č. 99 ze dne 11. 4. 1991, č. 339 ze dne 6. 5. 1992 a č. 428 ze dne 11. 8. 1993, bylo založení obchodní společnosti se zahraniční účastí Prague International Airport Development Corporation pro výstavbu, financování a provozování odbavovacího areálu na tomto letišti a převedení práv k vyčleněným pozemkům, objektům a zařízením na tuto společnost na dobu 25 let. Ta měla, podle Hlavní dohody mezi ČSL a ostatními partnery společnosti, zajistit do 31. 12. 1993 zdroje na financování výstavby ve výši 160 mil. USD a během 36 měsíců realizovat výstavbu tohoto areálu o projektované kapacitě odbavení 4,8 mil. cestujících ročně a výhledově až 6,4 mil. cestujících. Tento záměr a následně uzavřené dohody podstatně ovlivnily průběh výstavby i v dalších letech.

Obchodní společnosti se nepodařilo zajistit zdroje financování ani do září 1994, neboť banky (International Financial Corporation, Barclays Bank PLC, Crédit Lyonnais a Investiční a Poštovní banka, a. s.) požadovaly, nad rámec uvedené dohody, ručení státem za poskytované úvěry. Jako problematické se ukázalo i předpokládané užívací právo zahraniční společnosti k provozování odbavovacího areálu do roku 2018. To by totiž po splacení úvěru (v roce 2005) nemotivovalo uživatele k dalšímu rozšiřování jeho odbavovací kapacity. Zároveň v ČR od doby schválení původního záměru vzrostla nabídka volných zdrojů tuzemských bank.

Usnesením vlády ČR č. 733 ze dne 21. 12. 1994 bylo rozhodnuto o změně způsobu zabezpečení výstavby odbavovacího areálu mezinárodního letiště Praha-Ruzyně. Vláda v této souvislosti deklarovala svou připravenost poskytnout státní záruku za úvěr k zajištění financování připravované stavby.

Pro zabezpečení výstavby byla na základě usnesení vlády ČR č. 176 ze dne 22. 3. 1995 poskytnuta státní záruka za úvěr ve výši 4 250 mil. Kč a za úroky ve výši 2 733,2 mil. Kč. Úvěr konsorcia českých bank v čele s Investiční a Poštovní bankou, a. s., (dále jsou zúčastněny Česká spořitelna, a. s., Československá obchodní banka, a. s., Komerční banka, a. s.) má být čerpán až do ledna 1998 a splácen v letech 1998 až 2005.

Stavba byla zahájena v červnu 1995 s termínem ukončení v listopadu 1997 a její investiční náklady byly stanoveny ve výši 4 824,1 mil. Kč. Z vlastních zdrojů ČSL má být uhrazena část ve výši 574,1 mil. Kč. Investorem stavby je ČSL, tzv. řídícím výstavby (v podstatě generální dodavatel) francouzská firma Bouygues S. A. a stavebním dozorem anglická firma British Aerospace (Consultancy Services) Ltd.

Nezajištění potřebných zdrojů původní obchodní společností má za následek časovou ztrátu, spočívající v oddálení výstavby o cca 17 měsíců, která je částečně kompenzována předpokládaným zkrácením doby výstavby z 36 na 29 měsíců, tzn. zpoždění ukončení výstavby o 10 měsíců, dále finanční ztrátu ve výši 170 mil. Kč vynaložených ČSL v letech 1991 - 1994 (příprava projektové dokumentace, poradenská činnost tuzemských a zahraničních bank), které není možno v dalším procesu výstavby využít, a 50 mil. Kč proplacených ČSL v roce 1995 na činnost zahraničních bank.

Námitky proti kontrolním protokolům, které podala ČSL, byly vypořádány vedoucími skupin kontrolujících. Odvolání podáno nebylo.

Senát NKÚ (ve složení Ing. Josef Pohl - předseda, Ing. Karel Bidlo, JUDr. Jiří Drábek, JUDr. Jan Holeček, Ing. Jana Krejčová a Ing. Alexandr Růžek - členové) na svém zasedání konaném dne 6. ledna 1996

schválil usnesením č. 96/15/251

kontrolní závěr v tomto znění:

1. MF poskytlo ČSL v roce 1995 ze státního rozpočtu na výkup pozemků systémovou investiční dotaci ve výši 200 mil. Kč, ačkoli ministr dopravy navrhoval pro tento účel návratnou finanční výpomoc, uvažovanou ve státním rozpočtu původně pro státní podnik Řízení letového provozu. Při vynakládání prostředků státního rozpočtu postupovalo nehospodárně, neboť tím dojde ke zkrácení příjmů státního rozpočtu v letech 1996 až 1998, kdy měla být návratná finanční výpomoc splácena.

Obecně závazným předpisem není v této souvislosti stanovena pravomoc MF při disponování s prostředky státního rozpočtu, a to změna formy účasti státního rozpočtu na financování vybraných akcí v průběhu rozpočtového roku.

2. Přestože na připomínku ministra financí k důvodové zprávě k návrhu usnesení vlády ČR č. 176 ze dne 22. 3. 1995, o vyhodnocení investičních potřeb ČSL, MD uvedlo, že tyto potřeby budou převážně kryty z kumulovaných zdrojů ČSL, investiční dotace poskytovalo MD více jak z poloviny celkových investičních nákladů. V roce 1995 investiční dotace ve výši 297,6 mil. Kč představovala 66% investovaných prostředků v ČSL (mimo výstavby areálu), v roce 1996 dotace ve výši 407,3 mil. Kč kryje potřeby ČSL z 75%. Pro další roky je s touto dotací i nadále počítáno, ačkoli ČSL má mít dostatek zdrojů s možným použitím i na krytí těchto potřeb.

3. V jednotlivých měsících roku 1995 ČSL, jako investor stavby, nevyužívala pro výstavbu nového odbavovacího areálu letiště z čerpaného úvěru částku v rozsahu 215,7 - 441,6 mil. Kč. V prvním pololetí roku 1996 potom částku 441,6 - 917,2 mil. Kč. Výše státní záruky na úroky plynoucí z poskytnutého úvěru tak byla v roce 1995 o 13,6 mil. Kč a v roce 1996 (do 15. 7. 1996) o 32,7 mil. Kč vyšší, než činila potřeba stavby. Celkové nehospodárné využití finančních prostředků ve výši 46,3 mil. Kč vzniklo v důsledku nesouladu plánu organizace výstavby a skutečného čerpání úvěru.

4. V platnosti je stále zaručená maximální cena ve výši 212,9 mil. DEM (3 938,7 mil. Kč), vyplývající ze smlouvy uzavřené ČSL dne 29. 12. 1994 s řídícím výstavby, která neodpovídá skutečné hodnotě díla. V průběhu výstavby došlo totiž již ke změnám v náplni dodávek, ovlivňujících rozsah stavby. Vzhledem k tomu nelze vyloučit zvýšení ceny až o 1,1 mil. DEM (cca 20 mil. Kč). Uvedená smlouva je z hlediska jednoznačnosti výkladu pojmů nedostatečná a dává možnost několikerého výkladu, zejména pokud jde o ukončení jednotlivých etap výstavby a uplatňování smluvních pokut. Smluvní vztahy s řídícím výstavby navíc nedávají ČSL dostatek prostoru vyvíjet vůči němu účinný tlak na dodržování termínů i na hospodárnost při stanovování konečných cen za vyvolané či dodatečné změny. Nebyly určeny postupové termíny dokončení rozhodujících stavebních objektů. Termíny byly určeny pouze na jednotlivé etapy výstavby s objemem stavebních prací přes 1 mld. Kč. Smlouva zakotvila zcela výjimečné pravomoci stavebnímu dozoru. Ten může uložit řídícímu výstavby provést jakoukoliv změnu týkající se předmětu díla až do výše úhrnné částky rovnající se 30% zaručené maximální ceny, tj. cca 1,32 mld. Kč, vydávat pokyny ke změně bez předchozího souhlasu investora, jestliže hodnota změny uvedená v pokynu nepřekročí částku 5 000 USD a celková hodnota všech změn nepřekročí částku 5 00 000 USD. Následná jednání a schvalování těchto kroků investorem po rozhodnutí dozoru mohou být převážně jen formální a ve vztahu k již provedeným pracím a změnám neúčinné.

Dopadem výše uvedeného je i to, že ačkoli podle smlouvy s řídícím výstavby měla být první etapa (výstavba prstu B, galerie B a další práce) dokončena do 26. 4. 1996, nemohla ČSL doložit dodržení tohoto závazného termínu. Stavební dozor nevydal předběžné osvědčení o jejím dokončení, ČSL nebyla doručena faktura s vyúčtováním zálohových plateb a daně z přidané hodnoty k odvodu do státního rozpočtu.

5. V rozporu se smlouvou o poskytnutí úvěru jsou financovány práce a změny stavby, které nejsou v souladu s podklady uvedenými ve smlouvě s řídícím výstavby.

1. MD porušilo ustanovení § 13 odst. 2 písm. e) zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 92/1991 Sb. podle kterého

"Zakládací listina musí obsahovat: ...

e) výši kmenového jmění; pokud nelze výši kmenového jmění stanovit, musí se tak stát do 60 dnů ode dne vzniku podniku; ..."

MD nestanovilo ke dni vzniku s. p. ČSL, ani ve lhůtě 60 dnů výši kmenového jmění.

2. ČSL porušila:

a) ustanovení § 11 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého:

"Rozpočtové prostředky mohou být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem republiky určeny."

Ze systémové investiční dotace pro rok 1995 ve výši 200 mil. Kč na výkup pozemků dotčených výstavbou terminálu bylo vykoupeno 50 pozemkových parcel o rozloze 85 940 m², které nejsou dotčeny touto výstavbou a nejsou vymezeny v územním rozhodnutí pro výstavbu letiště Ruzyně. Jde o pozemky, kterými jejich vlastníci podmínili prodej pozemků výstavbou dotčených. Celková neoprávněně čerpaná částka na výkup těchto parcel v roce 1995 činila 94,4 mil. Kč;

b) ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., podle kterého:

"Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem."

Zálohy řídícímu výstavby ve výši 350 168 669 Kč (proplacená 31. 1. 1995) a 618 024 000 Kč (proplacená 29. 6. 1995) byly v účetnictví ČSL vedeny od doby úhrady až do května 1996 nesprávně na účtu 042 - Pořízení hmotných investic. Na tomto účtu se podle opatření Federálního ministerstva financí č. j. V/20100/1992, kterým se stanoví Účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, ve znění pozdějších změn a doplňků, zálohy nevedou;

c) ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 1 17/1994 Sb., podle kterého:

"... účetní jednotky, které jsou právnickými osobami, sestavují rozvahu také ke dni svého vzniku..."

ČSL nesestavila rozvahu ke dni svého vzniku, t. j. k 1. 6. 1995, a ani v době kontroly nebyl tento doklad k dispozici;

d) ustanovení § 9 zákona č. 138 /1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého

"Ke zřízení vodohospodářských děl (§ 38), k jejich změnám a zrušení je třeba povolení vodohospodářského orgánu."

Výstavba společné čistírny odpadních vod (dále jen "ČOV") a čistírny kontaminovaných vod (dále jen "ČKV") v jižním areálu letiště Praha-Ruzyně byla zahájena 21. 2. 1996 bez vodohospodářského povolení, které bylo vydáno až dne 14. 6. 1996, tedy v době kontroly;

e) ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle kterých:

"K uzavření smlouvy na veřejnou zakázku vyhlašuje zadavatel obchodní veřejnou soutěž o nejvýhodnější nabídku..." a

"Uzavření smlouvy na veřejnou zakázku jiným způsobem než na základě obchodní veřejné soutěže podle odstavce 1 je přípustné pouze při splnění podmínek stanovených v § 49 nebo § 50 tohoto zákona."

(Podle ustanovení § 50

"Uzavření smlouvy na podkladě písemné výzvy zaslané zadavatelem jednomu zájemci o veřejnou zakázku k podání nabídky se připouští v případě: ...

b) specializované veřejné zakázky v případech, kdy plnění veřejné zakázky může poskytnout jediný zájemce...")

Výkup pozemků z prostředků státního rozpočtu s cenou vyšší než 500 tis. Kč je veřejnou zakázkou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 uvedeného zákona. Vzhledem k charakteru veřejné zakázky měly být smlouvy uzavírány na podkladě písemné výzvy zaslané jednomu zájemci. ČSL doložila jednání s těmito zájemci, avšak písemné výzvy nezaslala.

ČSL dále zadala zpracování dokumentace pro stavební povolení stavby "Společná ČOV a ČKV v severním areálu letiště Praha-Ruzyně" dne 30. 6. 1995 dodatkem č. 4 smlouvy o dílo 1/93 /212/Ši, v hodnotě dodávky 2 070 000,- Kč;

f) ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle kterého:

"Podmínky soutěže musí obsahovat...

b) dobu a místo plnění veřejné zakázky, ..."

Při vyhlášení obchodní veřejné soutěže na zhotovitele stavby "Společná ČOV a ČKV v jižním areálu letiště Praha-Ruzyně" dne 2. 8. 1995 ČSL neuvedla dobu plnění veřejné zakázky, což mohlo negativně ovlivnit cenu stavby a její průběh;

g) ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle kterého:

"Uzavřená smlouva musí obsahovat ustanovení, kterým je nabídková cena uchazeče stanovena jako cena maximální, kterou je možné překročit jen za podmínek stanovených ve smlouvě."

ČSL uzavřela dne 27. 10. 1995 smlouvu o dílo č. 37300/95 na stavbu "Společná ČOV a ČKV v jižním areálu letiště Praha-Ruzyně", ve které není cena stanovena jako maximální, ale jako pevná. Tím se ČSL zbavila možnosti pořízení stavby hospodárněji s nižšími náklady;

h) ustanovení § 42 odst. 1 a 2 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle kterých:

"Po uzavření smlouvy s uchazečem, popřípadě po zrušení soutěže vyplní zadavatel "Evidenční list veřejné zakázky", jehož vzor je uveden v příloze tohoto zákona, a zašle jej do 15 dnů od uzavření smlouvy orgánu dohledu." a

"Zadavatel je povinen po uzavření smlouvy uveřejnit v Obchodním věstníku uchazeče, s nímž byla smlouva uzavřena, včetně nabídkové ceny."

ČSL po uzavření smluv na zhotovení Společné ČOV a ČKV v jižním areálu letiště Praha-Ruzyně a Společné ČOV a ČKV v severním areálu letiště Praha-Ruzyně neuveřejnila v Obchodním věstníku uchazeče a jejich nabídkové ceny a orgánu dohledu nezaslala "Evidenční listy veřejné zakázky";

i) ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého

"Státní orgány, obce, jiné právnické osoby, jakož i fyzické osoby při provozování podnikatelské činnosti (dále jen "původci") jsou povinny zajišťovat odbornou správu písemností vzešlých z jejich činnosti, popřípadě z činnosti jejich předchůdců (včetně písemností došlých), dbají při tom o řádnou spisovou evidenci, o účelné a bezpečné uložení písemností a o jejich řádné vyřazování při skartačním řízení."

ČSL kontrolní skupině nepředložila originál dohody (smlouvy) o koordinaci výstavby mezi Českou správou letišť a Bouygues S. A. podepsanou dne 29. 12. 1994. Tím vznikly pochybnosti o platnosti této dohody, zejména proto, že ČSL v únoru 1995 podepsala dohodu totožného znění (dle jejího vyjádření k odstranění formálních nedostatků). Při platnosti této druhé dohody by bylo nutné postupovat podle od 1. 1. 1995 platného zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek a nikoli podle dřívějšího Zadávacího řádu staveb, tj. vyhlásit veřejnou soutěž o nejvýhodnější nabídku na tuto akci;

j) ustanovení čl. 2 odst. 4 Zásad pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu pro pořizování investičního majetku, č. j. 113/1679/94, podle kterých

"Při pořizování investičního majetku s účastí investičních výdajů státního rozpočtu mohou právnické a fyzické osoby poskytovat zálohy zhotovitelům díla... a to do výše 10% z objemu investičních výdajů stanovených pro každý rok výstavby. Za tyto zálohy bude v tomtéž roce provedeno věcné plnění, tj. zúčtování za provedené práce a dodávky..."

(Povinnost dodržovat uvedené Zásady byla zdůrazněna dopisem ministra dopravy č. j. 16 118/1995-0 120 ze dne 11. 1. 1995, kterým byly stanoveny rozpočtové ukazatele pro ČSL.)

ČSL poskytla dne 31. 10. 1995 a 9. 11. 1995 dodavateli stavby "Společná ČOV a ČKV v jižním areálu letiště Praha-Ruzyně" zálohy v celkové výši 3 600 000,- Kč, přičemž objem investičních výdajů stanovených pro rok 1995 činil 6 500 000,- Kč a záloha místo stanoveného maxima 10% dosáhla výše 55,4%.

Dále poskytla dne 2. 8. 1995 dodavateli stavby "Společná ČOV a ČKV v severním areálu letiště Praha-Ruzyně" zálohu v celkové výši 5 000 000,- Kč, přičemž objem investičních výdajů stanovených pro rok 1995 činil 19 600 000,- Kč a záloha místo povolených 10% pro rok dosáhla výše 25,5%.

1. Finanční vyhodnocení státní záruky

Z kontroly ČSL předložených podkladů vyplývá předpokládaný dostatek zdrojů pro splácení úvěrů ve stanovené výši. Za roky 1995 - 2005 lze předpokládat, že ČSL vytvoří (včetně úvěru) zdroje v celkové výši 13 657 mil. Kč, což při celkové potřebě ve výši 9 936 mil. Kč, zahrnující investiční náklady, splátky úvěru i ostatní vlastní potřeby ČSL, dává možnost úvěr splatit bez čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu.

2. Shrnutí kontrolních zjištění

Výsledky kontroly NKÚ prokázaly řadu nedostatků v hospodaření s prostředky státního rozpočtu kapitoly 327 - Ministerstvo dopravy. Nejzávažnějším zjištěním je porušení rozpočtových pravidel republiky tím, že dotace byly ČSL použity k jinému, než stanovenému účelu. Nedostatky v oblasti zadávání veřejných zakázek u ČSL mohou mít negativní dopady nejen na průběh, ale i výslednou cenu výstavby nového odbavovacího areálu.

Kontrolou NKÚ bylo dále zjištěno, že pro stanovení kmenového jmění státního podniku existuje legislativní nesrovnalost v právním řádu, spočívající v současné platnosti právních předpisů různé právní síly. Podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, čistá hodnota majetku svěřeného podniku tvoří jeho kmenové jmění. Podle nařízení vlády č. 577/1990 Sb., o finančním hospodaření státních podniků, se však toto jmění tvoří ze zůstatku fondu základních prostředků a investic, obratového fondu a fondu cenných papírů. Tyto fondy však ve stávajícím účetnictví (Opatření FMF č. j. V/20100/1992 ze dne 15. 6. 1992, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, ve znění pozdějších předpisů, - účinnost od 1. 1. 1993) neexistují.

NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

Kontrolní akce byla zařazena do plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu dále jen "NKÚ") na rok 1996 pod číslem 96/19. Kontrolní akci řídil a kontrolní závěr vypracoval člen NKÚ Ing. Petr Skála.

Cílem kontroly bylo prověřit hospodárnost čerpání prostředků ze státního rozpočtu na přestavbu silnice I/52 Brno - Rajhrad - Mikulov (dále jen "silnice I/52").

Kontrolu provedli kontroloři z odboru průmyslu, dopravy a energetiky NKÚ a oblastního odboru NKÚ v Brně.

Kontrolované osoby:

A. Ministerstvo dopravy (dále jen "MD")

B. Ministerstvo financí (dále jen "MF")

C. Silniční investorský útvar Brno (dále jen "SIÚ")

Proti kontrolním protokolům podaly námitky MD a MF. O námitkách rozhodl vedoucí skupiny kontrolujících. Proti rozhodnutím o námitkách se odvolaly MD a MF. O odvoláních rozhodl usneseními senát NKÚ.

Senát NKÚ (ve složení: Ing. Petr Skála - předseda, JUDr. František Bárta, JUDr. Jan Doleček, Ing. Josef Pohl, Ing. Ladislav Zeman - členové) na svém zasedání dne 6. 2. 1997

kontrolní závěr v tomto znění:

Vláda ČR ve svém usnesení č. 465 ze dne 29. 6. 1992, o prioritách pro poskytování státních záruk za úvěry a o zásadách pro poskytování státních záruk za úvěry souhlasila se zařazením akce "Přestavba silnice I/52 Brno - Mikulov - (Vídeň)" do seznamu prioritních projektů. Podnětem k tomu byla nabídka rakouské firmy Asfaltgesellschaft Richard Felsinger (dále jen "RF") na provedení i financování akce. Příjemcem navrhovaného vládou garantovaného úvěru ve výši 2,24 mld. Kč měla být k tomu účelu přechodně utvořená organizace.

Ministerstvo hospodářství (dále jen "MH") a Investiční banka, a. s., založily dne 6. 8. 1992 pro přijetí úvěru obchodní společnost Silniční investiční, a. s. Ta byla později přejmenována na Silniční investorskou (dále jen "SI, a. s.") a nakonec od 7. 7. 1994 na Dopravní investorskou, a. s. (dále jen "DI, a. s."). Kontakty s rakouskou firmou RF byly pro její nesolventnost přerušeny. Z pověření MH vyhlásila SI, a. s., v prosinci 1992 soutěž na získání finančních zdrojů pro financování přestavby silnice I/52 s podmínkou, aby celkové výdaje České republiky nepřekročily 2,24 mld. Kč. Po provedeném výběrovém řízení odsouhlasilo MD jako vítěze konsorcium s názvem ARGE, vytvořené firmami Alpine Bau, GmbH, Salzburg, DOSTA, Dopravní stavby Brno, s. r. o., a Alpine IPS Ostrava, a. s. Později se firmy dohodly působit společně pod označením ADI, výstavba silnic, v. o. s., Brno (dále jen "ADI").

MD předložilo na MF žádost o poskytnutí státních záruk za úvěr. V odpovědi MF navrhlo, aby přestavba byla financována ze státního rozpočtu a státní záruka nebyla poskytnuta. Tento způsob financování vláda ČR svým usnesením č. 571 ze dne 13. 10. 1993 potvrdila. MD sice určilo jako investora rozpočtovou organizaci, ale financování prostřednictvím SI, a. s., ponechalo. Smlouvu o dílo na přestavbu silnice I/52 Rajhrad - Mikulov uzavřela SI, a. s., s ADI dne 3. 9. 1993. V řídicích a dozorčích orgánech SI, a. s., resp. DI, a. s., jsou zastoupeni vedoucí pracovníci MD.

A. MD

1. porušilo ustanovení § 6 písm. e) vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, které mj. stanoví:

"Organizace jsou povinny hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře. Jsou povinny zejména: ...

e) využívat právní prostředky k ochraně národního majetku..."

Uvedené ustanovení porušilo MD tím, že při nakládání s majetkovou účastí DI., a. s., k níž má právo hospodaření ve smyslu ustanovení dosud platného § 64 odst. 2 zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, nepožadovalo výměnu zatímního listu za akcie DI, a. s., ve smyslu ustanovení § 176 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které stanoví:

"Zatímní list vymění společnost akcionáři za akcie po splacení jmenovité hodnoty akcií, které zatímní list nahrazuje."

Podle obchodního zákoníku nepostupovaly MH a Investiční banka již při založení akciové společnosti. Ta byla založena dne 6. 8. 1992 a téhož dne vystavilo MH zatímní list jako osvědčení o úpisu a splacení 900 kusů akcií o celkové jmenovité hodnotě 900 tis. Kč (Investiční bance o 100 kusech akcií o celkové jmenovité hodnotě 100 tis. Kč). Do obchodního rejstříku byla však zapsána až dne 24. 8. 1992. Zatímní list byl tak vystaven v rozporu s ustanovením § 176 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví: "Po zápisu společnosti do obchodního rejstříku vystaví společnost upisovateli zatímní list." MH po splacení 100% jmění společnosti již při uvedeném zápisu nepožadovalo výměnu zatímního listu za akcie. Zatímní list byl dodatkem k delimitačnímu protokolu ze dne 7. 5. 1993 převeden z MH na MD;

2. porušilo ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, které stanoví:

"Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem.",

a zároveň ustanovení § 6 písm. a) vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, které mj. stanoví:

"Organizace jsou povinny hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře. Jsou povinny zejména:

a) národní majetek... vést v předepsané evidenci..."

Uvedená ustanovení porušilo MD tím, že majetkovou účast v DI, a. s., ve výši 900 tis. Kč "ve formě zatímního listu" nevede v účetnictví;

3. porušilo ustanovení § 30 vyhlášky MF ČR č. 205/1990 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, kde je mj. stanoveno:

"Organizace hospodařící s rozpočtovými prostředky je povinna při plnění rozpočtu dbát, aby... plnila úkoly hrazené ze státního rozpočtu republiky nejhospodárnějším způsobem a aby efektivně využívala rozpočtových prostředků."

a to tím, že:

a) schválilo výběrové řízení, jehož výsledek neodpovídal státní účasti ve výši 2,24 mld. Kč.

Silniční investiční, a. s., vyhlásila v prosinci 1992 z pověření MH soutěž na financování a výstavbu silnice I/52 s podmínkou, aby celkové výdaje České republiky nepřekročily 2,24 mld. Kč. V podmínkách soutěže bylo mj. uvedeno, že

- předmětem poptávky je získání finančních prostředků pro SI, a. s. na financování dodávky souboru staveb silnice I/52 v úsecích Rajhrad - Pohořelice a Pohořelice - Mikulov.

- součástí nabídky může být i dodávka souboru staveb silnice I/52 včetně návrhu postupu výstavby a ceny komplexní dodávky.

Podle protokolu sepsaného při otevírání obálek s návrhy na financování a výstavbu silnice I/52 ze dne 8. 2. 1993 se do veřejné soutěže přihlásilo 5 uchazečů. Výběrová komise doporučila dne 17. 3. 1993 jako vítěze ADI, i když její nabídka představovala cenu 2,364 mld. Kč a nesplňovala tak zásadní požadavek výběrového řízení, tj. maximální účast státního rozpočtu 2,24 mld. Kč;

b) schválilo nevýhodnou smlouvu o dílo mezi SI, a. s. a ADI na přestavbu silnice I/52 Rajhrad - Mikulov.

SI, a. s., podala dne 1. 9. 1993 ministrovi dopravy žádost o souhlas se smlouvou o dílo. Aniž souhlasu vyčkala, dne 3. 9. 1993 tuto smlouvu uzavřela. Ministr dopravy žádost odsouhlasil až dne 8. 9. 1993. Nevýhodnost smlouvy spočívala především v tom, že nezajišťovala věcně usměrňovanou cenu a veškeré riziko za případné zvýšení výdajů státního rozpočtu oproti předpokladům ponechávala prostřednictvím SI, a. s., zcela na straně státu.

Pro věcné usměrnění cen platí ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, které mj. stanoví: "Věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Tyto podmínky jsou... c) závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci." Tento závazný postup byl dán ustanovením položky 9. B části II. výměru MF č. 01/93, které mj. stanoví: "Stavby, stavební objekty, provozní soubory, stavební a montážní práce, dodávky strojů a zařízení... financované za účasti státního rozpočtu. Pro účely regulace cen platí: ...

B. ceny podle smluv uzavřených od 1. září 1991 se sjednávají na podkladě vyhodnocení soutěže podle Zadávacího řádu staveb vydaného FMH, MP ČR a MVS SR ze dne 24. 7. 1991 (dále jen "ZŘS"), který je pro účely regulace cen podle tohoto písmene závazný (Cenový věstník částka 40 - 42/1991)..."

Cena stanovená ve smlouvě o dílo výše uvedené podmínky nesplňovala a regulovanou cenou nebyla. SI, a. s., v žádosti na MD uvedla, že se jedná o smlouvu s vítězem výběrového řízení. V tomto výběrovém řízení bylo však hlavním kritériem zajištění financí a teprve v druhé řadě zajištění dodávky souboru staveb. Soutěž na samostatnou dodávku souboru staveb nebyla vyhlášena.

Ustanovení čl. 8 odst. 1 ZŘS mj. stanoví: "Předmět soutěže se vymezuje jednoznačným způsobem, podrobné vymezení obsahují zadávací podklady..." Ustanovení čl. 8 odst. 3 ZŘS mj. stanoví: "Je-li předmětem soutěže dodávka stavby jako celku, ... vymezuje předmět soutěže projekt stavby..." Pro seriózní nabídku ceny dodávky stavebních prací nebyl v soutěži na financování a výstavbu silnice I/52 v provedeném výběrovém řízení dostatečným způsobem určen předmět soutěže. Projektová dokumentace na přestavbu silnice I/52 nebyla v době soutěže dokončena a byla dodávána až v průběhu stavby. Počet realizovaných objektů byl téměř o 50% vyšší než bylo v zadání. Zvýšení představovalo hodnotu cca 500 mil. Kč. Na skutečnost, že podklady jsou nedostatečné, upozornil i jeden z účastníků veřejné soutěže.

Podle nabídky ADI byla sjednána základní cena dodávky staveb 1 716,2 mil. Kč. Vliv inflace na její zvýšení byl v nabídce i ve smlouvě stanoven rozdílným způsobem. Podle nabídky ADI měly být použity "indexy čtvrtletně vyhodnocované Ústavem racionalizace ve stavebnictví (dále jen "ÚRS") ve spolupráci s Českým statistickým úřadem (dále jen "ČSÚ")". Ve smlouvě o dílo čl. II. 4. je však nasmlouváno použití "indexu cen stavebních prací za provádění výkonu vydaný ČSÚ publikovaný ÚRS". Ve skutečnosti je používán "statistický index" oboru 800 stavebnictví celkem. Tento stav je jednou z příčin chybného odhadu zvýšení základní ceny (původně kvantifikovaného ve výši 184,2 mil. Kč na celou stavbu, v současnosti se předpokládá ve výši 674,1 mil. Kč).

Nedodržení postupu dle ZŘS je kvalifikováno jako neoprávněné použití rozpočtových prostředků podle § 30 zákona ČNR č. 576/1990 Sb;

c) rozhodlo o účasti SI, a. s., při zajišťování uvedené investice, ačkoliv všechny činnosti mohl zajišťovat SIÚ.

MD přípisem ze dne 29. 10. 1993 oznámilo SIÚ, že bude zajišťovat výkon investora na přestavbu silnice I/52 Brno - Mikulov s tím, že SI, a. s., bude pro tuto akci zajišťovat obstaravatelskou činnost v rozsahu smlouvy, kterou mezi sebou uzavřou. Návrh zprostředkovatelské smlouvy MD přiložilo. Jako důvod tohoto způsobu zajišťování akce uvedlo mj. potřebu zajištění finančních prostředků mimo státní rozpočet cestou získání půjčky od zahraničních bank. Vláda ČR však rozhodla, že garanci na zahraniční půjčku neposkytne a získání této půjčky bez garance nebylo reálné. Podle zřizovací listiny přitom vykonával SIÚ veškerou činnost jako SI, a. s., kromě zajištění zahraniční půjčky. Podle výpisu z obchodního rejstříku neměla SI, a. s., pro získávání zahraničních půjček za úplatu oprávnění, zprostředkovatelská činnost SI, a. s., pro SIÚ byla tedy zbytečná.

"Smlouva o obstarání věci na přestavbu silnice I/52 Rajhrad - Mikulov" (dále jen "obstaravatelská smlouva") mezi SIÚ a SI, a. s., byla uzavřena dne 4. 11. 1993. Podle ní SIÚ hradil obstarateli 0,4% z celkové částky stavebních prací vyfakturovaných obstarateli a náklady vynaložené v souvislosti s přípravou smlouvy o dílo a zajištění úvěrového financování. Úhrada k 30. 6. 1996 činila 7,2 mil. Kč za vyfakturované práce a 3,286 mil. Kč za projednání a zpracování úvěrových smluv, které nebyly nikdy uzavřeny.

B. MF

nevyužilo ustanovení čl. 4 odst. 4 Zásad pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu pro pořizování investičního majetku, které vydalo pod č. j. 113/1679/94, které mj. stanoví:

"Výši individuální dotace... na jednotlivé akce poskytované ze státního rozpočtu... stanoví ministerstvo financí po projednání se zřizovatelem. V případě potřeby upraví výši individuální dotace na základě výsledků expertizního posouzení dokumentace (i přípravné)... Za výsledky výběrového řízení plně zodpovídá investor. Pokud nebudou odpovídat předpisům a splňovat podmínky nejhospodárnějšího a nejefektivnějšího užití investičních prostředků státního rozpočtu, nemusí být ministerstvem financí akceptovány."

Do formuláře registru investic MF Form RI 80/95 ze dne 22. 5. 1995, který byl podkladem pro vydání rozhodnutí o poskytnutí individuální dotace, uvedlo MD rozpočtové náklady přestavby silnice I/52 ve výši 3 380 mil. Kč (systémová dotace 1230,3 mil. Kč, individuální dotace 1 036,3 mil. Kč a cizí neuvedené zdroje ve výši 1 113,4 mil. Kč). MF po projednání návrhu s MD vydalo dne 8. 11. 1995 Rozhodnutí, podle kterého byla částka 3 380 mil. Kč akceptována a celá měla být hrazena ze státního rozpočtu. MF při vydání rozhodnutí nevyužilo uvedených možností (především expertizní posouzení dokumentace) a nepřezkoumalo oprávněnost podstatného navýšení výdajů státního rozpočtu.

C. SIÚ

1. porušil ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, které stanoví:

"Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví účtové osnovy a postupy účtování, uspořádání položek účetní závěrky..."

SIÚ zaúčtoval zálohy ve výši 171,6 mil. Kč v roce 1993 a 89,334 mil. Kč v roce 1994 na účet 042 - Pořízení hmotných investic místo na účet 052 - Poskytnuté zálohy na hmotný investiční majetek. Postupoval tak v rozporu s opatřením FMF č. j. V/20 530/1992, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro rozpočtové a příspěvkové organizace a obce, kde v příloze č. 2 v účtové třídě 0 čl. II odst. 6 je uvedeno: "Na účtech účtové skupiny 05 - Poskytnuté zálohy na nehmotný a hmotný investiční majetek se účtují zálohy dlouhodobé i krátkodobé.";

2. porušil dále uvedená ustanovení zákona č. 576/1990 Sb., a to

a) ustanovení § 5 odst. 2, které mj. stanoví:

"Na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují účelové dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky."

SIÚ poskytl dodavateli v roce 1993 zálohové finanční prostředky v celkové výši 218 435 484 Kč a jejich vyúčtování provedl až v průběhu roku 1995. V roce 1994 poskytl prostředky ve výši 9 319 800 Kč a vyúčtoval je až v srpnu 1995, v roce 1995 poskytl prostředky ve výši 28 634 751 Kč a nevyúčtoval je do doby ukončení kontroly (říjen 1996).

Poskytnutím neúměrných záloh dodavateli bez odpovídajícího plnění postupoval rovněž v rozporu s ustanovením čl. V přílohy č. 1 k Postupu pro realizaci systému účasti státního rozpočtu na financování investic v působnosti České republiky, vydaném MF pod č. j. 113/39 466/91, které stanoví: "Na investiční výstavbě s účastí prostředků státního rozpočtu mohou rozpočtové, příspěvkové a hospodářské organizace poskytnout zálohy dodavatelům a to do výše 10% z ročního objemu, na který bude v tomtéž roce vystavena faktura (i dílčí), či provedené práce, nebo popř. způsobem úhrady stanoveným dle smluvních vztahů (po nabytí účinnosti obchodního zákoníku)." (Obdobně maximální výši záloh stanoví i Zásady pro poskytování a čerpání prostředků státního rozpočtu pro pořizování investičního majetku, vydané MF pod č. j. 113/1 679/94 s účinností od 1. 3. 1994);

b) ustanovení § 11 odst. 1, které stanoví:

"Rozpočtové prostředky mohou být použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem republiky určeny."

SIÚ v roce 1993 zahrnul do výdajů na přestavbu silnice I/52 částku 336 000 Kč za poptávkové řízení na dodavatele přestavby silnice I/52. Částku uhradil SI, a. s., dne 24. 8. 1993 bez právního důvodu, když obstaravatelská smlouva byla uzavřena až dne 4. 11. 1993. Úhrada nákladů vynaložených na soutěž přitom nebyla předmětem žádného smluvního vztahu.

SIÚ nedoložil účetními doklady čerpání prostředků státního rozpočtu ve výši 86 172 Kč v roce 1994 a 322 611 Kč v roce 1995, jak ukládá ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., které stanoví: "Účetní jednotky dokládají skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (dále jen "účetní případy "), účetními doklady..." a ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona, které stanoví: "Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem."

SIÚ v roce 1996 provedl dvojí úhradu inženýrské činnosti DI, a. s. ve výši 12 691 Kč a do výdajů na přestavbu silnice I/52 zahrnul navíc i částku 11 067 Kč za projektovou dokumentaci autobusových zastávek, které do přestavby nepatřily;

3. porušil ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, která stanoví:

"Věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Tyto podmínky jsou...

c) závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci.",

"Tento způsob regulace cen platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží.",

a současně nedodržel závazný postup daný ustanovením položky 9. B části II. výměru MF č. 01/93, které mj. stanoví:

"Stavby, stavební objekty, provozní soubory, stavební a montážní práce, dodávky strojů a zařízení... financované za účasti státního rozpočtu. Pro účely regulace cen platí: ...

B. ceny podle smluv uzavřených od 1. září 1991 se sjednávají na podkladě vyhodnocení soutěže podle Zadávacího řádu staveb vydaného FMH, MP ČR a MVS SR ze dne 24. 7. 1991 (dále jen "ZŘS"), který je pro účely regulace cen podle tohoto písmene závazný (Cenový věstník částka 40 - 42/1991)..."

SIÚ nevyhlásil soutěž na dodávku stavby silnice I/52 a převzal cenu stanovenou ve smlouvě o dílo, která nebyla věcně usměrňovanou cenou (viz část A. 3. b tohoto kontrolního závěru).

Tím nepostupoval ani podle ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona, které stanoví: "Jestliže pro smlouvy platí ceny, které jsou v rozporu... s věcným usměrňováním cen uplatněným podle § 6 po vzniku smluv, smluvní strany jsou povinny sjednat ceny odpovídající novým úředně stanoveným cenám nebo uplatněnému způsobu věcného usměrňování cen tak, aby vstoupily v platnost nejpozději do tří měsíců od účinnosti rozhodnutí o úředně stanovených cenách nebo o věcném usměrňování cen."

Nedodržení postupu dle ZŘS a výměru MF č. 01/93 je podle bodu 12 položky 9. B části II tohoto výměru kvalifikováno jako neoprávněné použití rozpočtových prostředků podle ustanovení § 30 zákona ČNR č. 576/1990 Sb.;

4. porušil ustanovení § 30 odst. 2 vyhlášky č. 205/1991 Sb., které stanoví:

"Organizace hospodařící s rozpočtovými prostředky je povinna při plnění rozpočtu dbát, aby dosahovala maximálních příjmů a plnila úkoly hrazené ze státního rozpočtu republiky nejhospodárnějším způsobem a aby efektivně využívala rozpočtových prostředků. Rozpočtové prostředky může používat jen k účelům, pro které byly určeny, a to na krytí nezbytných potřeb, na opatření zakládající se na právních předpisech a k zajištění nerušeného chodu organizace; prostředky může čerpat jen do výše stanovené ve státním rozpočtu republiky nebo rozpočtu zřizovatele, a to v mezích závazných ukazatelů a v souladu s věcným plněním."

SIÚ nehospodárně vynaložil finanční prostředky státního rozpočtu, když:

- nevyžadoval důsledné plnění smluvních povinností vyplývajících z obstaravatelské smlouvy ze strany DI, a. s. Ačkoliv DI, a. s., obstaravatelskou činnost v rozsahu daném obstaravatelskou smlouvou nevykonávala, vyplatil jí k 30. 6. 1996 nekrácenou smluvní částku 7 119 710 Kč. Podle obstaravatelské smlouvy měl obstaratel mj. zajišťovat koordinaci výkonů stavebního dozoru a postupu výstavby, plnění podmínek výběrového řízení (tj. dodržení nabídkové ceny) a efektivní využití finančních prostředků. SIÚ neprokázal, že uvedenou činnost obstaratel skutečně vykonával. Obstaratel se např. neúčastnil předání stavby objednateli ani porovnání platné projektové dokumentace s nabídkou. O tom, že obstaratel neprováděl svou činnost, dostatečně svědčí i skutečnost, že za násypové materiály ze zemníků bylo dodavatelem fakturováno o 7 573 182 Kč více, než bylo obsahem projektové dokumentace předložené ke stavebnímu povolení;

- zahrnul do obstaravatelské smlouvy mezi povinnosti obstaratele i zajištění finančních zdrojů v případě poskytnutí státní záruky za úvěr. V době podpisu smlouvy však bylo oběma stranám známo, že přestavba silnice I/52 bude hrazena plně ze státního rozpočtu. Podle výpisu z obchodního rejstříku ze dne 24. srpna 1992 má SI, a. s., pouze oprávnění k inženýrské činnosti ve výstavbě (s výjimkou vlastního provádění dopravních, popř. inženýrských staveb). Činnost zprostředkování zahraničních půjček za úplatu v obchodním rejstříku zapsánu neměla. Přesto jí za vypracování úvěrových smluv SIÚ zaplatil 3 286 703 Kč.

Shrnutí:

Na přestavbě silnice I/52 se původně předpokládala účast státního rozpočtu ve výši 2,24 mld. Kč garancí za zahraniční úvěr. Stavební náklady byly předpokládány ve výši 1,9 mld. Kč. Přestavba byla nakonec financována přímo ze státního rozpočtu a celkové výdaje se předpokládají ve výši 3,3 8 mld. Kč (z toho stavební náklady cca 3 mld. Kč). Původně stanovený termín dokončení přestavby byl posunut z prosince na červen.

Kontrolou bylo zjištěno, že tyto skutečnosti jsou odrazem postupu zúčastněných organizací v průběhu výstavby. Akce nevycházela z ucelené koncepce výstavby a přestavby silnic. Způsob financování nebyl od počátku vyjasněn. Z původně uvažovaného zahraničního úvěru garantovaného státem došlo ke změně na systémovou dotaci a posléze na dotaci individuální ze státního rozpočtu.

MF při změnách financování nedodržovalo své předpisy, které pro účast státního rozpočtu na financování investic vydalo.

MD odsouhlasilo veřejnou soutěž na financování přestavby, jejíž součástí mohla být i nabídka na dodávku staveb. Cena přestavby byla u vítězné nabídky stanovena nejasným způsobem a překračovala předpokládaný výdaj státního rozpočtu 2,24 mld. Kč. Předmět soutěže smlouvy (projekt) nebyl vymezen dostatečným způsobem. MD schválilo pro stát nevýhodnou smlouvu na přestavbu mezi vítězem soutěže a účelovou organizací, původně zřízenou pro přijetí zahraničního úvěru. Uložilo investorovi - Silničnímu investorskému útvaru Brno tuto smlouvu respektovat. Tím mu neumožnilo provést soutěž pouze na dodávku souboru staveb ani stanovit podmínky dodávky. Mezi investora a dodavatele včlenilo mezičlánek, který po změně financování silnice I/52 nebyl nutný.

SIÚ jako investor odpovědný za veškerou inženýrskou činnost nesplnil své povinnosti, jak mu ukládají příslušné zákony, tj. dbát o co nejhospodárnější a nejefektivnější nakládání se státními prostředky. SIÚ nezajistil, aby smluvní vztahy mezi ním, obstaratelem a zhotovitelem díla byly řádně ujednány a bylo z nich odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Např. v obstaravatelské smlouvě nebyly stanoveny reálné termíny zahájení prací. Na 1. úseku byl uveden termín realizace 04/94 - 12/96 a na 2. úseku termín 10/93 - 06/96. První stavební povolení pro jednotlivé objekty úseků byla přitom vydána až v listopadu a prosinci 1994. Obstaravatelská smlouva byla podepsána až 4. listopadu 1993.

V době podpisu obstaravatelské smlouvy nebyla zpracována projektová dokumentace pro všechny objekty jednotlivých úseků a ani nebyla vydána příslušná stavební povolení. Projektová dokumentace byla zpracovávána po částech průběžně s postupem výstavby až do roku 1996 a v průběhu výstavby byla taktéž vydávána stavební povolení.

Kontrolou bylo dále zjištěno, že financování stavebních investic ze státního rozpočtu není řešeno obecně závazným právním předpisem, který by jednoznačně stanovoval postup. Zásady MF, které poskytování investičních dotací upravují, nejsou obecně závazným právním předpisem a řeší poskytování dotací nedostatečně.

Na nehospodárnost vynakládání prostředků státního rozpočtu na investice mají dále vliv nejasnosti, které se týkají závazných postupů investora, zejména to,

- že u stavebních investic chybí právní předpis, který by jednoznačné stanovil předmět soutěže. Podle ZŘS byl u stavebních investic předmětem soutěže projekt stavby ve smyslu vyhlášky č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb. Tato vyhláška byla v roce 1992 zrušena. Podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění, (který ZŘS nahradil) není již předmět obchodní veřejné soutěže u stavebních investic jednoznačně vymezen. Pro státní správu by náležitosti projektové dokumentace měla vymezit právní norma;

- že pro zvýšení rozpočtované ceny v důsledku inflačních vlivů není státem stanoven závazný postup investora.

Důsledkem tohoto stavu je skutečnost, že nejsou jednoznačně stanoveny nároky na výdaje státního rozpočtu a riziko jejich navýšení zůstává zcela na straně státu.