Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Bývalí příslušníci policie, Bezpečnostní informační služby, Vojenské policie, Vojenského zpravodajství, Vězeňské služby a justiční stráže České republiky, pracovníci obecní policie, zaměstnanci bezpečnostního úseku ministerstva a zaměstnanci celních orgánů nemohou být provozovateli bezpečnostních služeb ani nemohou být zaměstnáni jako zaměstnanci těchto služeb nebo zaměstnanci vlastní ochrany před uplynutím dvou let od skončení jejich služebního nebo pracovního poměru.

(1) Není-li v tomto zákonu stanoveno jinak, vztahují se na rozhodování podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].

(2) Účastníkem řízení o udělení licence podle tohoto zákona je pouze žadatel; účastníkem řízení o změně oprávnění podnikat nebo oprávnění k vlastní ochraně, o pozastavení výkonu oprávnění podnikat nebo oprávnění k vlastní ochraně a o odnětí licence je pouze držitel oprávnění.

(1) Odbornou přípravu ke zkoušce podle § 32 odst. 2 zajišťují akreditované osoby. Akreditaci udělí ministerstvo žadateli, který je oprávněn k výkonu činnosti uvedené v § 3 písm. a) bod 11. nebo činnosti uvedené v § 3 písm. b) bod 8., pokud prokáže, že je schopen zajistit řádnou úroveň přípravy.

(2) V případě, že akreditovaná osoba nezajišťuje řádnou úroveň přípravy, ministerstvo akreditaci odejme.

(3) O žádosti o udělení akreditace rozhodne ministerstvo do 90 dnů od zahájení řízení. Rozhodnutí o žádosti o udělení akreditace nelze přezkoumat soudně.

(4) Podrobnosti o žádosti o akreditaci a akreditačním řízení stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Ministerstvo vede evidence

a) provozovatelů hlídacích služeb,

b) provozovatelů detektivních služeb,

c) provozovatelů vlastní ochrany,

d) žadatelů o vydání licencí, kterým nebyla licence vydána,

e) provozovatelů technických služeb,

f) právnických a fyzických osob, kterým byla udělena akreditace podle § 80 odst. 1,

g) fyzických osob, kterým byl vydán průkaz odborné způsobilosti podle § 32 odst. 5 nebo § 60 odst. 1, popřípadě u nichž do šlo k odnětí průkazu podle § 69 odst. 1 písm. b) bod 1,

h) údajů ze zpráv o činnosti bezpečnostních služeb (§ 42).

(2) Evidence uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a c) obsahují

a) náležitosti žádosti o licenci fyzických osob nebo právnických osob,

b) podmínky stanovené ministerstvem podle § 17 nebo § 56,

c) změny údajů uvedených v písmenech a) a b),

d) výsledky státního dozoru, včetně uložených sankcí a evidence stížností,

e) údaje o pozastavení, zániku nebo odnětí oprávnění podnikat nebo oprávnění k vlastní ochraně.

(3) Evidence uvedené v odstavci 1 písm. d) obsahují náležitosti žádosti o udělení licence a rozhodnutí o zamítnutí žádosti.

(4) Evidence uvedené v odstavci 1 písm. e) obsahují

a) jméno, příjmení, titul, datum a místo narození, rodné číslo, trvalý pobyt nebo obchodní jméno a sídlo osoby provozující technické služby,

b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

c) předmět a místo podnikání,

d) místo provozovny a dalších provozoven, pokud jsou zřízeny,

e) živnostenský úřad, který vydal koncesní listinu,

f) opis koncesní listiny,

g) stanovisko ministerstva,

h) rozhodnutí vydaná podle § 63 odst. 4.

(5) Evidence uvedené v odstavci 1 písm. f) obsahují

a) údaje uvedené v odstavci 4 písm. a) a b),

b) rozsah akreditace,

c) rozhodnutí o udělení akreditace.

(6) Evidence uvedené v odstavci 1 písm. g) obsahují

a) jméno, příjmení, titul, datum a místo narození, rodné číslo, trvalý pobyt,

b) datum vykonání zkoušky odborné způsobilosti,

c) číslo průkazu odborné způsobilosti,

d) důvod odebrání průkazu odborné způsobilosti.

(7) Údaje z evidencí vedených podle odstavce 1 lze poskytnout osobě, která osvědčí právní zájem. Žádost se podává písemně.

(8) Ochrana osobních údajů vedených v evidencích podle odstavce 1 je stanovena zvláštním zákonem [Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.].

(1) Závazným podkladem pro posouzení spolehlivosti žadatele o vydání licence, který je fyzickou osobou, členů statutárního orgánu, který je právnickou osobou, nebo žadatele o změnu oprávnění podnikat, je po dobu účinnosti zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, osvědčení o tom, že osoba, u níž je vyžadována podmínka spolehlivosti podle tohoto zákona, není osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb. Žadatelé jsou povinni toto osvědčení předložit ministerstvu spolu se žádostí o vydání licence.

(2) Po dobu účinnosti zákona č. 451/1991 Sb. mohou provozovatelé bezpečnostních služeb zaměstnávat pouze osoby, které nejsou osobami uvedenými v § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb. Uchazeči o zaměstnání jsou povinni toto osvědčení předložit zaměstnavateli před vznikem pracovního poměru a stávající zaměstnanci jsou povinni tak učinit do šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.

(1) Není-li dále stanoveno jinak, lze činnosti, které jsou bezpečnostními službami podle tohoto zákona, provozovat na základě oprávnění vydaných podle dosavadních předpisů nejdéle jeden rok ode dne jeho účinnosti; uplynutím této lhůty oprávnění vydaná na základě dosavadních předpisů zanikají.

(2) Osoby oprávněné podle dosavadních předpisů k provozování činností, které jsou bezpečnostními službami podle tohoto zákona, a které hodlají ve své činnosti pokračovat, jsou povinny do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence podle § 4.

(3) Ministerstvo rozhodne o podaných žádostech podle odstavce 2 do šesti měsíců od zahájení řízení. V provozování činností lze na základě oprávnění uvedených v odstavci 1 pokračovat až do právní moci rozhodnutí ministerstva.

(4) O žádostech podaných osobami uvedenými v odstavci 2 po uplynutí tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, nejpozději však před uplynutím jednoho roku ode dne jeho účinnosti, rozhodne ministerstvo podle § 15 až po jednom roce ode dne účinnosti tohoto zákona.

(5) Nebude-li osobám uvedeným v odstavci 2 udělena licence, mohou v provozování činností pokračovat na základě oprávnění uvedených v odstavci 1 nejdéle po dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo rozhodnutí ministerstva právní moci. Tyto osoby mohou podat novou žádost až po uplynutí jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí ministerstva.

(6) Pro účely stanovení podmínek provozování bezpečnostních služeb, změny, pozastavení výkonu, zániku a odnětí oprávnění k jejich provozování, se dosavadní živnostenská oprávnění považují za oprávnění podnikat podle tohoto zákona.

(7) Pokud nebyly smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb uzavřeny před účinností tohoto zákona písemně a má-li být na jejich základě poskytováno plnění i po uplynutí šesti měsíců ode dne jeho účinnosti, je třeba je v této lhůtě písemně vyhotovit, jinak jejím uplynutím zanikají.

(8) Pokud nelze v plnění smluv o poskytování bezpečnostních služeb pokračovat s ohledem na § 26, musí být tyto smlouvy zrušeny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak uplynutím uvedené lhůty zanikají.

(1) Není-li dále stanoveno jinak, lze činnosti, které jsou technickými službami podle tohoto zákona, bez dalšího provozovat nejdéle dva roky ode dne jeho účinnosti; nebude-li vydáno stanovisko podle § 63, uplynutím této lhůty živnostenská oprávnění vydaná na základě dosavadních předpisů zanikají.

(2) Osoby oprávněné podle dosavadních předpisů k provozování činností, které jsou technickými službami podle tohoto zákona, a které hodlají ve své činnosti pokračovat, jsou povinny do 16 měsíců od účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo o vydání stanoviska podle § 63. Žádost lze podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Náležitosti žádosti jsou shodné s náležitostmi žádosti o koncesi [§ 50 živnostenského zákona].

(3) Ministerstvo rozhodne o podaných žádostech podle odstavce 2 do šesti měsíců od zahájení řízení. V provozování činností lze na základě oprávnění uvedených v odstavci 1 pokračovat až do právní moci rozhodnutí ministerstva.

(4) O žádostech podaných osobami uvedenými v odstavci 2 po uplynutí 16 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, nejpozději však před uplynutím dvou let ode dne jeho účinnosti, rozhodne ministerstvo podle § 63 až po uplynutí 22 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

(5) Nebude-li osobám uvedeným v odstavci 2 vydáno kladné stanovisko, mohou v provozování činností pokračovat nejdéle po dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo rozhodnutí ministerstva právní moci. Tyto osoby mohou podat novou žádost o vydání koncese [§ 50 odst. 1 živnostenského zákona] až po uplynutí jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí ministerstva.

(1) Osoby provádějící činnost, která je vlastní ochranou podle tohoto zákona, jsou povinny požádat o udělení licence podle § 52 do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak musí provádění takové činnosti v této lhůtě ukončit.

(2) Ministerstvo rozhodne o žádostech podaných podle odstavce 1 do šesti měsíců od zahájení řízení. Pokud těmto osobám nebude licence udělena, mohou tuto činnost provádět pouze do právní moci rozhodnutí o jejich žádosti.

(1) Výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání mohou být pověřovány osoby bez ověření odborné způsobilosti při provozování bezpečnostních služeb nejdéle tři roky ode dne účinnosti tohoto zákona a při provozování vlastní ochrany nejdéle pět let ode dne účinnosti tohoto zákona. Namísto odnětí průkazu odborné způsobilosti podle § 69 odst. 1 písm. b) bod 1. lze osoby, které vykonávají fyzickou ostrahu nebo pátrání bez ověření odborné způsobilosti, vyřadit z této činnosti do ověření odborné způsobilosti.

(2) Výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání mohou být pověřovány osoby bez posouzení zdravotní způsobilosti při provozování bezpečnostních služeb nebo vlastní ochrany nejdéle jeden rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Provozovatelé bezpečnostních služeb a vlastní ochrany jsou povinni uvést pracovněprávní vztahy nebo obdobné vztahy do souladu s požadavky tohoto zákona do devíti měsíců po nabytí jeho účinnosti.

Provozovatelé bezpečnostních služeb uvedení v § 83 odst. 2 jsou povinni ukončit podnikání, které tento zákon nepřipouští (§ 25), do jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence.

(1) Lhůta stanovená v § 78 se zkracuje na polovinu doby u osob, které již provozují bezpečnostní služby nebo jsou zaměstnanci bezpečnostních služeb anebo vlastní ochrany ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Zaměstnanci bezpečnostních služeb nebo vlastní ochrany jsou povinni předložit zaměstnavateli do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona čestné prohlášení o tom, že se na ně nevztahuje překážka pro zaměstnání uvedená v § 78.

(1) Zprávy o činnosti bezpečnostních služeb se poprvé předkládají za rok 1996.

(2) Ve zprávách o činnosti bezpečnostních služeb předkládaných za rok 1996 se uvedou údaje o smlouvách odporujících ustanovení § 44.

(3) Ve zprávách o činnosti bezpečnostních služeb předkládaných za léta 1996 až 1998 se uvede počet osob, které jsou pověřovány výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání, ač ještě nesplňují podmínku odborné způsobilosti.

Smlouvy mezi zaměstnanci nebo provozovateli bezpečnostních služeb a obcemi nebo dobrovolnými svazky obcí, které odporují ustanovení § 44, musí být zrušeny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak uplynutím této lhůty zanikají.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona České národní rady č. 591/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb. a zákona č. 147/1996 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 3 odst. 3 písm. v) se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojuje se písmeno w), které včetně poznámky č. 23e) zní:

"w) provozování soukromých bezpečnostních služeb [Zákon č. ....../1996 Sb., o provozování soukromých bezpečnostních služeb a obdobných činností a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o soukromých bezpečnostních činnostech).]".

2. V příloze č. 3 se ve skupině 314 "Ostatní" vypouštějí obory "Služby soukromých detektivů" a "Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob" včetně příslušného textu ve sloupcích 2 až 5.

Tento zákon nabývá účinnosti 180 dnem ode dne jeho vyhlášení.

I. VŠEOBECNÁ ČÁST:

Jedním z důsledků ekonomických i sociálních změn v České republice je zvýšená aktivita zaměřená na ochranu majetku a osob a rychlý rozvoj soukromého podnikání v této oblasti.

Pokud jsou tyto činnosti provozovány jako předmět podnikání za účelem dosažení zisku, jsou podle dosud platné právní úpravy koncesovanými živnostmi ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jsou to "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob", "služby soukromých detektivů" a "zřizování poplašných zařízení". Zvláštním předpokladem vydání koncese pro tuto činnost je v podstatě pouze osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, které musí živnostenskému úřadu předložit žadatel (podnikatel) nebo jeho odpovědný zástupce. Zákon nepředepisuje pro udělení této koncese žádné odborné stanovisko.

Jestliže je obdobná činnost prováděna pro vlastní potřebu, není v podstatě právně upravena vůbec. Je pouze obecně limitována více či méně souvisejícími právními úpravami. Přitom věcná povaha těchto činností je obdobná, jako u podnikatelských aktivit v této oblasti.

Pro přijetí specifické veřejnoprávní úpravy činností při ochraně osob a majetku a pátrání svědčí několik věcných důvodů:

- Podnikání v uvedených oblastech se podstatnou měrou liší od podnikání v jiných oblastech. Základním rozdílem je možnost, a svým způsobem dokonce záměr, ovlivnit právní poměry třetích osob. Zvlášť charakteristicky to lze dokumentovat na ochraně osob a majetku. Potřeby uspokojované touto činností totiž souvisí typicky s odvracením případných útoků, které lze kvalifikovat jako trestný čin. Plnění ze smlouvy tak vlastně zahrnuje i zásahy do práv eventuálních útočníků (jejich zneškodnění, při němž může dojít k omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, zranění a v krajním případě i usmrcení). Byť jde o důsledky oprávněné, je mimořádnost rizika této podnikatelské činnosti zjevná. Újmu, v tomto případě neoprávněnou, mohou náhodně utrpět i nezúčastněné osoby. U ostatních upravovaných činností je situace obdobná.

- Osoby, které provozují předmětné činnosti, jsou vybaveny specifickými dovednostmi (např. odvracení útoku nebo sledování osob) a zpravidla také speciálními věcnými prostředky (např. zbraně nebo spojovací technika), přičemž úroveň těchto prostředků nezřídka převyšuje současné možnosti materiálního vybavení státní policie. V případě, že ve své činnosti sklouznou za hranice práva, může nejen dojít k bezprostřednímu ohrožení práv jednotlivců, ale jejich aktivita v tomto ohledu může svádět k podloudné poptávce po nezákonných výkonech a postupně vést až k efektivnímu spojení s organizovaným zločinem. Riziko z toho vyplývající je zcela mimořádné.

- Pominout nelze ani skutečnost, že při provozování uvedených činností dochází často ke vzniku svého druhu soukromých policií nebo soukromých armád, neboť je prolomen monopol státu zajišťovat ozbrojenou organizovanou ochranu, popřípadě organizované pátrání. A to je zdrojem určitého alespoň potenciálního rizika pro bezpečnost státu.

Dosavadní nespecifická úprava se prakticky nezabývá profesionální úrovní soukromých činností v oblasti ochrany majetku a osob. Neumožňuje rovněž stanovit podmínky jejich provozování nebo je neumožňuje stanovit na úrovni odpovídající povaze těchto činností. Příslušný živnostenský úřad ani není schopen tyto otázky odborně posoudit a následně zabezpečit adekvátní kontrolu podnikání v této oblasti.

Z provedené analýzy dosavadního stavu provozování soukromých bezpečnostních činností vyplývá, že jejich současná veřejnoprávní úprava je nedostatečná, nerespektuje uvedené specifické rysy a souvislosti, je kusá a mezerovitá. Neodpovídá současným potřebám právně řešit tuto oblast.

Uvedená situace podmínila legislativní záměr vytvořit komplexní veřejnoprávní úpravu soukromých činností zaměřených na ochranu majetku a osob. Cílem nové veřejnoprávní úpravy je nejenom odstranit naznačené nedostatky a problémy, ale také vytvořit odpovídající podmínky pro provozovatele a jejich zákazníky.

Základními principy navrhované právní úpravy jsou:

1. Podrobit rozhodující soukromé činnosti k ochraně osob a majetku - podnikatelské i prováděné pro vlastní potřebu - veřejnoprávnímu režimu.

2. Vyjmout podnikatelské činnosti, které mají nejtěsnější souvislost s oblastí vnitřního pořádku a bezpečnosti (tj. "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob" a "služby soukromých detektivů"), z působnosti živnostenského zákona a "převést" je do působnosti Ministerstva vnitra. Nahradit obor "Zřizování poplašných zařízení" oborem "Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob" a ponechat jej v působnosti živnostenského zákona s tím, že koncesní listina může být vydána pouze na základě kladného stanoviska Ministerstva vnitra.

3. Požadovat odbornou způsobilost všech osob, které budou pověřeny výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání.

4. Nevybavovat osoby, které provádějí soukromé bezpečnostní činnosti, žádnými zvláštními oprávněními v porovnání s obecným standardem daným každému, zejména normami trestního a občanského práva.

5. Uložit některé zvláštní povinnosti provozovatelům soukromých bezpečnostních činností i jejich zaměstnancům.

6. Zakotvit působnost a pravomoc orgánů v resortu Ministerstva vnitra při rozhodování o licencích k provozování bezpečnostních služeb, vydávání stanovisek pro živnostenské úřady v oboru poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob, rozhodování o licencích k provádění vlastní ochrany, výkonu státního dozoru a projednávání správních deliktů.

Uvedené základní principy reagují na specifickou povahu podnikání v předmětné oblasti a na jeho možné dopady. Úprava umožňuje odborné rozvinutí podnikatelských aktivit a respektuje právo každé osoby na vlastní ochranu.

Při přípravě návrhu zákona bylo využito doporučení Rady Evropy č. 19, o organizaci prevence zločinnosti. Byla vzata v úvahu především doporučení vládám států k právním úpravám povolování provozování soukromých bezpečnostních služeb a zabezpečení, aby tato činnost neoprávněně nezasahovala do funkce policie, neohrožovala svobodu osob a veřejný pořádek, jakož i k zajištění pravidelného dozoru odpovídající úrovně nad činností soukromých bezpečnostních služeb. Využita byla také doporučení týkající se minimálních požadavků na odbornou úroveň zaměstnanců soukromých bezpečnostních služeb, jakož i doporučení, aby používali stejnokroj rozdílný od uniformy policie, měli identifikační dokumenty a přiměřený výcvik, včetně znalostí trestního práva, zabezpečovací techniky, svých práv, povinností, odpovědnosti i norem žádoucího chování, zejména při styku s veřejností. Rovněž byly využity zkušenosti některých zemí Evropské unie (SRN, Nizozemí, Francie, Belgie, Španělsko) a jejich národní právní předpisy upravující danou oblast. Návrh je také v souladu s mezinárodními dokumenty z oblasti lidských práv, kterými je Česká republika vázána.

Ekonomický dopad navrhované úpravy vyplývá především z potřeby personálního zajištění nově vytvořených agend v resortu Ministerstva vnitra. Jde zejména o vybudování nezbytné organizační složky. Na příslušných útvarech Policie České republiky lze úpravou uložené úkoly řešit v rámci stávajících organizačních struktur. Není reálné přesunout jakékoli kapacity z resortu Ministerstva hospodářství na Ministerstvo vnitra v souvislosti se zúžením agend živnostenských úřadů. Předpokládané náklady vzniklé zabezpečováním nových agend na Ministerstvu vnitra budou činit v prvém roce cca 15 mil. Kč a v dalších letech přibližně 8 mil. Kč ročně, které budou částečně pokryty ve státním rozpočtu zejména příjmy ze správních poplatků.

Nová právní úprava provozování soukromých bezpečnostních služeb a některých obdobných činností prováděných pro vlastní potřebu vyžaduje změnu a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST:

K § 1:

Ustanovení vymezuje předmět úpravy zákona s ohledem na jeho účel, jímž je zejména posílit profesionální úroveň výkonu nejzávažnějších soukromých činností k ochraně osob a majetku a tím i bezpečnosti a jistoty občanů, čelit náhodným excesům při tomto výkonu a jejich možnému zneužití na úkor práv a svobod druhých, jakož i prosazovat veřejný zájem v této oblasti, především s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci. Tím vším má zákon přispět k realizaci bezpečnostní doktríny České republiky.

Zákon upravuje základní specifické podmínky provozování předmětných činností. Další podmínky jsou upraveny v řadě jiných právních předpisů v kontextu některých aspektů podnikatelské činnosti (např. předpisy o ochraně hospodářské soutěže, o ochraně spotřebitele, o zaměstnanosti, o účetnictví, daňové předpisy, ale i pracovněprávní a zejména občanskoprávní předpisy).

K § 2:

Pro účely tohoto zákona jsou soukromé činnosti k ochraně osob a majetku rozlišeny na soukromé bezpečnostní služby (hlídací služby a detektivní služby), provozované jako podnikání, technické služby k ochraně majetku a osob, provozované jako podnikání, a na tzv. vlastní ochranu, jíž se rozumí činnost obdobná soukromým bezpečnostním službám, která je prováděna nikoli jako podnikání, ale pouze pro vlastní potřebu.

Důvodem začlenění podnikatelských i nepodnikatelských činností do předmětu úpravy je v zásadě stejný význam obou skupin z hlediska zájmů chráněných úpravou (např. činnost tzv. závodních stráží, jejichž členové jsou v pracovněprávních vztazích k podniku, jehož majetek střeží, "produkuje" stejná rizika jako činnost zaměstnanců profesionálních bezpečnostních agentur). Sleduje se tím zároveň i možnost zabránit snadnému obcházení licenčního režimu.

Podobné důvody svědčí i pro zahrnutí technických služeb k ochraně majetku a osob mezi podnikatelské činnosti dotčené touto úpravou, ovšem s tím, že jiný způsob poskytování těchto služeb odůvodňuje jejich volnější sepětí s působností resortu vnitra.

K § 3:

Jednotlivé činnosti, které jsou zahrnuty pod pojem "hlídací služby" a "detektivní služby" jsou poměrně podrobně obsahově vymezeny. Sleduje se tím jednak co možná přesné ohraničení výchozích pojmů, což má význam pro odlišení těchto činností od jiných podnikatelských aktivit, jednak možnost různým způsobem alternovat předmět podnikání, významná též s ohledem na posuzování skutečnosti, zda žadatel o oprávnění podnikat splňuje všechny hmotněprávní podmínky (zejména podmínku spolehlivosti) a pro stanovení podmínek v licenci (např. pokud jde o používání věcných bezpečnostních prostředků). V některých případech - typicky u ochrany majetku - odráží členění též typovou rizikovost provozování jednotlivých činností pro třetí osoby.

Vlastní ochrana je u hlídacích činností limitována počtem osob v pracovněprávních nebo obdobných vztazích a držením nebo nošením či používáním věcných bezpečnostních prostředků. U detektivních činností pak pouze místem jejich vykonávání. Toto vymezení vlastní ochrany bere v úvahu především praktickou závažnost vykonávaných činností ve vztahu k zájmům chráněným úpravou tak, aby nedocházelo k podrobování všech činností při ochraně vlastního majetku či osoby licenčnímu režimu nad únosnou míru.

Navrhovaná úprava se nevztahuje na vlastní ochranu při plnění úkolů veřejné správy, neboť nejde o soukromou činnost. Výkonem veřejné správy je zde třeba rozumět plnění úkolů daných zákonem, zejména Armádě České republiky, Policii České republiky, Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, obecní policii, ale i České národní bance.

Vymezení technických služeb k ochraně majetku a osob zahrnuje celý cyklus od vývoje přes výrobu, prodej až po montáž a servis. Ve kterékoli části uvedeného cyklu totiž může dojít k ohrožení chráněných zájmů. Tyto služby disponují informacemi, které se týkají způsobu zabezpečení především značných majetkových hodnot. Riskantní je možnost úniku nebo zneužití těchto informací. Vymezení umožňuje odlišit činnosti významné z hlediska zájmů chráněných úpravou od jiných technických činností k ochraně majetku a osob (jako jsou např. požární hlásiče nebo různá čidla v průmyslu).

Věcnými bezpečnostními prostředky může být cokoli, co může být použito jako zbraň (v širokém smyslu jaký zná trestní zákonodárství), ovšem za předpokladu, že je věc předem určena k tomu, aby byla popřípadě jako zbraň použita. Konkrétně to může být např. střelná zbraň, útočný nůž, obušek a tonfa, ale i věci, které vůbec nemají technickou povahu, resp. které lze sotva označit za "výrobky". Definice zahrnuje rovněž používání zvířat při soukromých činnostech k ochraně osob a majetku.

Stroje a přístroje, které jsou používány k plnění úkolů při ochraně osob a majetku nebo při pátrání, jsou označeny jako "jiné technické prostředky". Může jít např. o prostředky ochranné signalizace, které předávají signál v případě, kdy dojde ke změně stavu instalovaného zabezpečovacího zařízení, popřípadě ke změně podmínek v zabezpečovaném objektu svědčící o proniknutí nepovolané osoby, nebo kontrolní prostředky signalizující vynášení nezaplaceného zboží z obchodů apod., či prostředky pro skryté pozorování objektů, které mohou být napadeny, nebo osob, které jsou sledovány. Řadí se mezi ně i prostředky spojovací techniky nebo dopravní prostředky.

Vymezení pojmu fyzické ostrahy a pátrání pro potřeby tohoto zákona odpovídá specifickým potřebám úpravy.

K § 4:

Oprávnění k provozování hlídacích služeb nebo detektivních služeb, jež jsou pro účely tohoto zákona nazvány jako "bezpečnostní služby", vzniká na základě specifického správního aktu - licence, udělované Ministerstvem vnitra.

Vyjmutí ze živnostenského zákona je odůvodněno specifickou povahou těchto činností (viz výše) a aktuálně též potřebou adekvátně řešit současný zcela nevyhovující stav. Živnostenské úřady nejsou schopny, kromě jiného zejména z kapacitních důvodů, zabývat se na žádoucí úrovni a s patřičnou podrobností těmito agendami, a to ani na základě stanoviska Ministerstva vnitra, které by teoreticky přicházelo v úvahu při zachování těchto podnikatelských aktivit jako koncesovaných živností.

Příslušnost Ministerstva vnitra je určena jeho věcnou působností v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a účelností koncentrace rozhodování o těchto agendách na stupni ústředního orgánu (to zajistí též jednotnou aplikaci práva při rozhodování o licencích).

Přísnějšímu právnímu režimu odpovídá zásada nepřevoditelnosti licence.

K § 5:

Jednoznačně se stanoví den vzniku oprávnění a povinnost vrátit doklad o udělení licence pro případ, že nedojde k zápisu do obchodního rejstříku. Ustanovení sleduje právní jistotu podnikatelů i třetích osob. Odchylná úprava vzniku oprávnění u osob, které se zapisují do obchodního rejstříku, je nezbytná s ohledem na úpravu obsaženou v obchodním zákoníku.

K § 6:

Ustanovení upravuje podmínky, které musí žadatel o licenci nebo další taxativně uvedené osoby splňovat, aby bylo možné licenci udělit. Vyšší než obecná věková hranice, ve srovnání s obecnou právní úpravou podnikání podle živnostenského zákona, je odůvodněna povahou činnosti. Specifické (oproti obecné veřejnoprávní úpravě podnikání) je to, že o vydání licence nemůže požádat fyzická osoba, která nedosáhla stanovené věkové hranice, ani s přivolením soudu. Požadavek plné způsobilosti k právním úkonům je samozřejmý u všech podnikatelů. Účelu úpravy odpovídá i stanovení odborné způsobilosti. Nezbytné je požadovat též podmínku spolehlivosti, která umožňuje při rozhodování komplexně posoudit osobu žadatele. Zpřísňující podmínkou je rovněž požadavek trvalého pobytu na území České republiky.

S ohledem na těsný vztah předmětu podnikání k problematice vnitřního pořádku a bezpečnosti umožňuje zákon i při splnění zákonem stanovených podmínek vydání licence odepřít z důvodů veřejného zájmu (specifikovaného jako zájem vnitřního pořádku a bezpečnosti), zejména v návaznosti na aktuální bezpečnostní situaci ve státě.

K § 7:

Udělení licence právnické osobě je upraveno obdobně, jako je tomu u fyzické osoby. Specifické je především to, že zákonné podmínky musí splňovat stanovené fyzické osoby. Tato odchylka je vyvolána přirozeným rozdílem mezi právnickými a fyzickými osobami. Další podmínka má chránit veřejnost před zaměnitelností soukromé bezpečnostní služby s institucí plnící úkoly veřejné správy (rozlišení pouhým dodatkem k obchodnímu jménu se nejeví jako dostatečné).

K § 8:

Bezúhonnost je v zásadě vymezena jako konkrétně obsahově specifikovaná trestní zachovalost. Taxativní výčet nedbalostních trestných činů vychází z vyhodnocení vztahu příslušných skutkových podstat těchto trestných činů k provozovaným činnostem. Doplnění zákazu činnosti za přestupek je provedeno kvůli zjednodušení konstrukce (jinak by muselo být upraveno samostatně). Pokud na pachatele trestného činu platné právo hledí, jako by nebyl odsouzen, je podmínka bezúhonnosti splněna.