Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Zdravotní způsobilost osob k výkonu fyzické ostrahy nebo pátrání zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává lékařská komise zdravotnického ústavu správy policie příslušného kraje na základě lékařské prohlídky, psychologického vyšetření, popřípadě též dalších potřebných vyšetření.

(2) Opakované posouzení zdravotní způsobilosti se provádí vždy za dva roky, není-li v závěrech předchozího posudku stanovena lhůta kratší. Povinnost podrobit se opětovnému posouzení zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí orgánu dozoru (§ 69 odst. 1 písm. b) bod 2.) není tímto ustanovením dotčena.

(3) Má-li osoba, jejíž zdravotní způsobilost byla posuzována, za to, že vydaný posudek o zdravotní způsobilosti nebo podklady pro tento posudek jsou nesprávné, může podat návrh na jejich přezkoumání řediteli zdravotnického ústavu správy policie příslušného kraje. Nevyhoví-li ředitel zdravotnického ústavu správy policie příslušného kraje tomuto návrhu, předloží jej jako odvolání k rozhodnutí ministerstvu.

(4) Každý lékař nebo psycholog, který na základě vyšetření zjistí, že osoba pověřená výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání trpí nemocemi, vadami nebo stavy, které vylučují nebo omezují její zdravotní způsobilost, poučí ji o této skutečnosti a oznámí ji lékařské komisi zdravotnického ústavu správy policie příslušného kraje, která provede přezkoušení zdravotní způsobilosti.

(5) Podrobnosti o posuzování zdravotní způsobilosti osob, které mají být pověřeny výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání, stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou vydanou po dohodě s ministerstvem.

(1) Provozovatelé bezpečnostních služeb jsou povinni vystavit osobám pověřeným výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání identifikační průkazy, které musí obsahovat

a) obchodní jméno provozovatele,

b) označení, zda se jedná o hlídací službu nebo detektivní službu,

c) číslo licence,

d) jméno a příjmení, titul,

e) fotografii osoby,

f) číslo průkazu,

g) razítko a podpis provozovatele.

(2) Identifikační průkazy jsou provozovatelé povinni evidovat.

(3) Stejnokroje používané při poskytování bezpečnostních služeb nesmějí být zaměnitelné se stejnokroji příslušníků ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a jiných osob, které plní úkoly veřejné správy. Stejnokroj musí být označen znakem tak, aby bylo zřejmé, že jde o bezpečnostní službu.

(4) Při plnění pracovních úkolů jsou osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání povinny mít u sebe identifikační průkaz. Na požádání jej předloží orgánu dozoru, popřípadě příslušníkovi policie anebo pracovníkovi obecní policie spolu s průkazem odborné způsobilosti.

(5) Vzor identifikačního průkazu, znaku a podrobnosti o umístění znaku stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání mohou zasáhnout proti rušiteli zájmu chráněného bezpečnostními službami pouze v případech, kdy to umožňuje zvláštní zákon a za podmínek v něm stanovených [Např. § 2 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, § 13 a 14 trestního zákona, § 6, § 417 odst. 1 a § 418 občanského zákoníku, § 76 odst. 2 trestního řádu.]. Jiné úkony vyžadující součinnost třetích osob mohou provádět pouze s jejich souhlasem.

(2) V souvislosti s činností podle odstavce 1 jsou osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání povinny rovněž

a) poskytnout osobám, které byly při této činnosti zraněny, nezbytnou pomoc včetně přivolání lékaře,

b) ohlásit provozovateli nebo osobě jím určené každý případ takové činnosti, jakož i každé jiné závažné ohrožení zájmu chráněného bezpečnostními službami.

Na místě, o němž lze mít za to, že na něm byl spáchán trestný čin, na místě, kde došlo k dopravní nebo provozní nehodě (havárii) nebo k pracovnímu úrazu, jakož i na místě jiné mimořádné události jsou osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání povinny počínat si tak, aby žádným způsobem neztížily vyšetřování.

Při plnění pracovních úkolů nesmějí osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy používat žádný způsob maskování obličeje.

Osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání nesmějí mimo dobu, kdy plní pracovní úkoly,

a) viditelně nosit věcné bezpečnostní prostředky,

b) nosit stejnokroj; nelze-li splnění této povinnosti s ohledem na podmínky plnění pracovních úkolů zajistit, mohou stejnokroj nosit na cestě do a ze zaměstnání.

(1) Povinností provozovatelů bezpečnostních služeb, jakož i jejich zaměstnanců, je zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozví v souvislosti s poskytováním služeb, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti zprostí osoba, která poskytnutí služby objednala, a v případech, kdy jde o skutečnosti týkající se jiné osoby, též tato osoba. Tato povinnost trvá i po zániku oprávnění podnikat nebo po skončení pracovněprávního nebo obdobného vztahu.

(2) Oznamovací povinnost nebo povinnost vypovídat podle zvláštních předpisů [§ 168 trestního zákona. § 1 odst. 2 a § 97 trestního řádu. § 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.] není odstavcem 1 dotčena.

(1) Provozovatelé bezpečnostních služeb jsou povinni vést evidenci zakázek (smluv) a archivovat ji nejméně po dobu pěti let od ukončení plnění zakázky.

(2) Všechny písemnosti související s poskytováním bezpečnostních služeb musí být evidovány, označeny obchodním jménem a číslem licence.

(3) Smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb musí mít písemnou formu, jinak jsou neplatné.

(4) K písemnostem uvedeným v odstavci 3 a k ostatním písemnostem, které obsahují údaje o osobách či o jejich projevech nebo projevy osob, mají přístup pouze

a) ministerstvo při výkonu státního dozoru, požádá-li o to zákazník,

b) jiné orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon [Např. § 8 trestního řádu, § 78 občanského soudního řádu.].

(5) Podrobnosti o vedení evidence uvedené v odstavci 1 stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Provozovatelé bezpečnostních služeb jsou povinni do 31. ledna každého roku podat ministerstvu písemnou zprávu o činnosti bezpečnostních služeb v minulém kalendářním roce, která musí mít obsah a náležitosti stanovené v § 42.

(2) Povinnost předkládat zprávu podle odstavce 1 má i provozovatel, který svoji činnost ukončil v průběhu hodnoceného období.

(3) Ministr předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky každoročně do 31. března souhrnnou zprávu o provozování bezpečnostních služeb za minulý kalendářní rok.

Zpráva o činnosti bezpečnostních služeb musí obsahovat:

a) označení provozovatele,

b) údaje o počtu zaměstnanců bezpečnostní služby na začátku a na konci roku a nejnižší a nejvyšší početní stav v průběhu roku v členění:

1. početní stav,

2. počet osob pověřených výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání,

3. počet osob plnících pracovní úkoly se střelnou zbraní,

c) údaje podle písmene b) o osobách, které plní úkoly bezpečnostních služeb, ač nejsou zaměstnanci,

d) údaje o odborné způsobilosti, a to:

1. počet osob, které mají ke konci kalendářního roku platný průkaz odborné způsobilosti v členění podle doby platnosti průkazů po jednotlivých letech,

2. počet osob, které se jako zaměstnanci účastní odborné přípravy podle § 32 odst. 2,

e) údaje o počtu uzavřených, ukončených a vypovězených zakázek v členění podle § 3 písm. a) a b),

f) počet případů použití střelné zbraně včetně uvedení jednotlivých případů,

g) počet případů, kdy v souvislosti s výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání došlo ke zranění nebo usmrcení třetích osob včetně uvedení, kdo a s jakým závěrem případ vyšetřoval; pokud ke zranění nebo usmrcení došlo v souvislosti s používáním věcných bezpečnostních prostředků, popřípadě jiných technických prostředků, je třeba uvést o jaké věcné bezpečnostní prostředky, popřípadě jiné technické prostředky šlo a kdo je použil,

h) počet případů, při nichž došlo k omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, s uvedením časových údajů o zadržení a skutečnosti, komu byly zadržené osoby předány,

i) počet případů, v nichž došlo k fyzickému napadení a zranění osob pověřených výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání, včetně uvedení jednotlivých případů,

j) datum, razítko a podpis provozovatele.

Podrobnosti o způsobu předkládání zprávy o činnosti v oboru bezpečnostních služeb stanoví ministerstvo vyhláškou.

Zaměstnanci ani provozovatelé bezpečnostních služeb nesmějí být v pracovněprávních vztazích s obcemi nebo dobrovolnými svazky obcí, pokud by jejich pracovní náplň měla být obdobná, jako je předmět činnosti bezpečnostních služeb.

(1) Provozovatel hlídacích služeb je povinen

a) dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů a z podmínek stanovených rozhodnutími, popřípadě opatřeními ministerstva nebo orgánu dozoru,

b) vést samostatnou evidenci osob pověřených výkonem fyzické ostrahy,

c) vést evidenci používaných věcných bezpečnostních prostředků a jiných technických prostředků,

d) vést evidenci služeb podle jednotlivých chráněných objektů,

e) vést evidenci případů činnosti podle § 35 odst. 1 při výkonu fyzické ostrahy,

f) oznámit místně příslušnému útvaru policie neprodleně všechny případy činnosti podle § 35 odst. 1 při výkonu fyzické ostrahy, při nichž bylo použito střelné zbraně nebo při nichž došlo ke zranění nebo usmrcení osob,

g) vést inspekční knihu dozoru.

(2) Podrobnosti o vedení evidencí uvedených v odstavci 1 stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Hlídací služby je zakázáno poskytovat způsobem, který by mohl vzbuzovat důvodnou obavu, že jich bude zneužito k násilnému ovlivňování politických sporů, kolektivního vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jakož i k jakémukoli potlačování práv a svobod občanů.

(2) Ostrahu osob lze provádět pouze s jejich výslovným souhlasem. Ustanovení zvláštních předpisů o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům nejsou tímto dotčena [§ 10 občanského zákoníku].

Provozovatelé hlídacích služeb podle § 3 písm. a) bod 4. mohou být držiteli oprávnění k podnikání v silniční dopravě, pokud je výkon tohoto oprávnění omezen na provádění přepravy s ostrahou.

(1) Provozovatel detektivních služeb je povinen

a) dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů a z podmínek stanovených rozhodnutími, popřípadě opatřeními ministerstva nebo orgánu dozoru,

b) dbát při provozování detektivních služeb ochrany osobnosti, osobních údajů v informačních systémech, pověsti právnických osob a obchodního tajemství,

c) vést samostatnou evidenci osob pověřených výkonem pátrání,

d) vést samostatnou evidenci používaných věcných bezpečnostních prostředků a jiných technických prostředků,

e) vést evidenci případů činnosti podle § 35 odst. 1 při výkonu pátrání,

f) oznámit místně příslušnému útvaru policie neprodleně všechny případy činnosti podle § 35 odst. 1 při výkonu pátrání, při nichž bylo použito střelné zbraně nebo při nichž došlo ke zranění nebo usmrcení osob.

(2) Podrobnosti o vedení evidencí uvedených v odstavci 1 stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Při provozování detektivních služeb nesmějí být přijímány zakázky nebo plněny úkoly směřující k pátrání po politickém, odborářském nebo náboženském založení osob anebo po jejich příslušnosti k určité rase, etnické skupině nebo národnosti.

(2) Při provozování detektivních služeb nesmějí být přijímány zakázky nebo plněny úkoly směřující k pátrání po zdravotním stavu osob, jejich sexuálních stycích a sklonech, s výjimkou případů, kdy jde o skutečnosti, které by mohly vést k rozvodu manželství a zakázku zadal druhý z manželů, nebo o sexuální styky a sklony, které jsou protiprávní nebo mohou vést k protiprávnímu jednání.

(1) Provozovatel detektivních služeb je povinen u každé zakázky zpracovat písemnou závěrečnou zprávu o zakázce. Její originál je povinen předat zákazníkovi a kopii archivovat po dobu nejméně pěti let od předání zprávy zákazníkovi.

(2) Závěrečná zpráva o zakázce se považuje za písemnost podle § 40 odst. 4.

Provozovatel detektivních služeb může skutečnosti zjištěné v souvislosti s poskytováním detektivních služeb sdělit pouze osobě, která poskytnutí služby objednala, nebo osobě jí určené. Obdobně je povinen nakládat i s materiály získanými v souvislosti s poskytováním detektivních služeb. Ustanovení § 40 odst. 1 až 4 a oznamovací povinnost podle zvláštního zákona [§ 168 trestního zákona] nejsou tímto ustanovením dotčeny.

(1) Vlastní ochranu může provozovat fyzická nebo právnická osoba, které byla udělena licence.

(2) O udělení licence rozhoduje ministerstvo.

Licenci udělí ministerstvo fyzické nebo právnické osobě, která o ni požádá, nebrání-li tomu zájem vnitřního pořádku a bezpečnosti, jestliže počet osob zajišťujících vlastní ochranu a případné vybavení vlastní ochrany věcnými bezpečnostními prostředky a jinými technickými prostředky odpovídá potřebám ochrany.

(1) Žádost o licenci musí obsahovat:

a) jméno a příjmení, titul, datum a místo narození, rodné číslo a trvalý pobyt fyzické osoby nebo obchodní jméno, identifikační číslo a sídlo právnické osoby, která hodlá provádět vlastní ochranu,

b) popis činnosti vlastní ochrany vymezený podle § 3 písm. a) a b),

c) seznam chráněných objektů nebo osob a jejich adresy,

d) počet osob pověřených výkonem vlastní ochrany na úseku

1. hlídacích činností,

2. detektivních činností,

e) přehled věcných bezpečnostních prostředků a jiných technických prostředků používaných při provádění vlastní ochrany.

(2) Má-li být vlastní ochrana prováděna na veřejně přístupných místech ve stejnokroji, připojí žadatel k žádosti popis a barevné zobrazení používaných stejnokrojů, popřípadě nášivek, odznaků nebo jiných zvláštních označení. Požadavky na barevné zobrazení stejnokroje stanoví ministerstvo vyhláškou.

O žádosti o udělení licence a o změně oprávnění k vlastní ochraně rozhodne ministerstvo do 60 dnů od zahájení řízení. Ustanovení § 16 platí obdobně.

V rozhodnutí o udělení licence mohou být v zájmu ochrany života, zdraví, majetkových nebo jiných práv osob, v zájmu vnitřního pořádku a bezpečnosti stanoveny podmínky týkající se počtu osob zajišťujících vlastní ochranu, používání věcných bezpečnostních prostředků i jiných technických prostředků při výkonu fyzické ostrahy nebo pátrání nebo omezení doby platnosti licence.

Provozovatel vlastní ochrany je povinen ministerstvu bezodkladně oznámit a doložit všechny změny skutečností uvedených v žádosti o udělení licence.

(1) Ustanovení § 19 o změnách oprávnění podnikat, § 20 odst. 1 písm. d) až f) a § 20 odst. 3 a 4 o pozastavení výkonu oprávnění podnikat, § 21 písm. c) až e) o zániku oprávnění podnikat, § 22 odst. 1 písm. b) a c) a § 22 odst. 2 až 4 o odnětí licence a § 23 o povinnostech po pozastavení výkonu nebo zániku oprávnění podnikat platí pro provozování vlastní ochrany obdobně.

(2) Oprávnění k výkonu vlastní ochrany zaniká též smrtí provozovatele, který je fyzickou osobou, jestliže v provádění vlastní ochrany nepokračují dědicové, nejdéle však uplynutím šesti měsíců od skončení řízení o dědictví.

(1) Povinnosti uvedené v § 27 až 31, 35 až 39, 45, 46, 48 a 49 se vztahují též na provozovatele vlastní ochrany.

(2) Povinnosti podle § 34 se vztahují i na provozování vlastní ochrany, pokud je výkon fyzické ostrahy nebo pátrání prováděn na veřejně přístupných místech.

(1) Pro ověřování odborné způsobilosti osob, které mají být pověřeny výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání při provádění vlastní ochrany platí ustanovení § 32.

(2) Zdravotní způsobilost zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává lékař závodní preventivní péče na základě lékařské prohlídky, psychologického vyšetření, popřípadě též dalších potřebných vyšetření. Ustanovení § 33 odst. 2 až 4 se použijí obdobně s tím, že přezkušování zdravotní způsobilosti provádí lékař závodní preventivní péče. Podrobnosti o posuzování zdravotní způsobilosti stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou vydanou po dohodě s ministerstvem.

Ustanovení této části se nevztahují na diplomatické nebo konzulární mise.

Technické služby lze provozovat na základě živnostenského oprávnění [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.].

(1) Koncesní listinu může příslušný živnostenský úřad vydat pouze na základě kladného stanoviska ministerstva [§ 52 živnostenského zákona].

(2) Kladné stanovisko vydá ministerstvo po předložení žádosti živnostenským úřadem, jestliže žadatel o vydání koncese a jeho odpovědný zástupce, kterého je povinen podle zvláštního zákona ustanovit [§ 11 odst. 4 a 6 živnostenského zákona], je osoba spolehlivá podle § 9. Ve stanovisku může ministerstvo z důvodů zájmů ochrany života, zdraví, majetkových nebo jiných práv osob, jakož i zájmu vnitřního pořádku a bezpečnosti, stanovit podmínky provozování živnosti.

(3) Postup stanovený podle odstavce 2 musí být dodržen při každé další změně odpovědného zástupce.

(4) Změní-li se okolnosti, za nichž bylo kladné stanovisko vydáno, může ministerstvo stanovené podmínky dodatečně změnit. Změna podmínek je důvodem změny pravomocného rozhodnutí, jímž byla vydána koncesní listina.

(5) Přestane-li podnikatel nebo jeho povinně ustanovený odpovědný zástupce splňovat podmínku spolehlivosti nebo jestliže závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnosti vyplývající z právních předpisů anebo podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva nebo v rozhodnutí orgánu dozoru, ministerstvo své kladné stanovisko zruší. Rozhodnutí o zrušení svého kladného stanoviska bezodkladně zašle živnostenskému úřadu. Živnostenský úřad je v takovém případě povinen ve lhůtě dvou měsíců vydat rozhodnutí, ve kterém zruší živnostenské oprávnění.

Povinnosti uvedené v § 27, 28 a 39 platí pro provozování technických služeb obdobně.

Živnostenský úřad je povinen zaslat ministerstvu do jednoho týdne ode dne, kdy příslušné rozhodnutí nabylo právní moci, opis koncesní listiny, její změny a rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění, s vyznačením právní moci těchto rozhodnutí.

(1) Státní dozor nad plněním povinností stanovených fyzickým a právnickým osobám tímto zákonem nebo na jeho základě vykonává ministerstvo.

(2) Státní dozor nad plněním povinností osob pověřených výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání na veřejně přístupných místech včetně živnostenských provozoven [§ 17 živnostenského zákona. § 20d zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 326/1993 Sb.] vykonává též policie.

Ministerstvo nebo ve stanoveném rozsahu policie (dále jen "orgán dozoru") se při výkonu státního dozoru řídí základními pravidly kontrolní činnosti podle zvláštního zákona [Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.], nestanoví-li tento zákon jinak.

(1) Zaměstnanci nebo příslušníci orgánu dozoru mohou při výkonu státního dozoru

a) udílet na místě neodkladné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,

b) zadržet osobám pověřeným výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání průkaz odborné způsobilosti v případě, že zjistí opakované nebo hrubé nedostatky v jejich činnosti; tyto osoby mohou poté učinit pouze úkony k předání služby,

c) provádět zápisy v inspekční knize dozoru.

(2) O zadržení průkazu odborné způsobilosti podle odstavce 1 písm. b) vydá zaměstnanec nebo příslušník orgánu dozoru potvrzení a věc předloží bezodkladně orgánu dozoru k rozhodnutí podle § 69 odst. 1 písm. b) bod 1.

(3) Na ukládání opatření podle odstavce 1 písm. a) a b) se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(4) Proti uloženým opatřením podle odstavce 1 písm. a) může provozovatel podat do dvou dnů písemné námitky, které musí být odůvodněny. Námitky nemají odkladný účinek. O námitkách rozhodne orgán dozoru do pěti dnů od podání námitek rozhodnutím ve správním řízení.

(1) Orgán dozoru je oprávněn v návaznosti na výkon státního dozoru

a) ukládat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,

b) rozhodovat

1. o odnětí průkazu odborné způsobilosti v případech, kdy byl zadržen, nebo v případech, kdy jsou důvodné pochybnosti o úrovni výkonu fyzické ostrahy nebo pátrání,

2. o tom, že osoby pověřené výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání se musí podrobit opětovně posouzení jejich zdravotní způsobilosti, má-li o jejich zdravotním stavu důvodné pochybnosti.

(2) Jestliže byl průkaz odborné způsobilosti odňat podle odstavce 1 písm. b) bod 1., lze nový průkaz odborné způsobilosti vydat až po přezkoušení odborné způsobilosti. Při přezkušování odborné způsobilosti se postupuje podle § 32 s tím, že absolvování odborné přípravy není nezbytné. Nový průkaz odborné způsobilosti však platí pouze do doby, kdy měla skončit platnost odňatého průkazu odborné způsobilosti.

(1) Tomu, kdo neoprávněně provozuje bezpečnostní služby, uloží ministerstvo pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Ministerstvo může vedle pokuty uložit též propadnutí věci nebo vyslovit zabrání věci.

(2) Právnické osobě, která neoprávněně provozuje vlastní ochranu, a fyzické osobě, která neoprávněně provozuje vlastní ochranu v souvislosti se svou podnikatelskou činností, uloží ministerstvo pokutu až do výše 500 000 Kč. Ministerstvo může vedle pokuty uložit též propadnutí věci nebo vyslovit zabrání věci.

Provozovateli bezpečnostních služeb, technických služeb, právnické osobě, která provozuje vlastní ochranu, jakož i fyzické osobě, která provozuje vlastní ochranu v souvislosti se svou podnikatelskou činností, uloží ministerstvo za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo na jeho základě pokutu až do výše 500 000 Kč. Ministerstvo může vedle pokuty uložit též propadnutí věci nebo vyslovit zabrání věci.

Právnické osobě, která nesplní povinnost vrátit osvědčení o udělení licence podle § 5 odst. 2, může ministerstvo uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

(1) Při ukládání sankcí za správní delikty podle § 70 až 72 vychází ministerstvo z povahy protiprávního jednání, charakteru a rozsahu jeho následků a přihlédne k případnému opakovanému porušení právní povinnosti nebo k tomu, že jednáním bylo porušeno více povinností.

(2) Propadnutí věci lze uložit, pokud věc náleží pachateli správního deliktu podle § 70 až 72 a jestliže jde o věc, která byla deliktem získána nebo byla nabyta za věc deliktem získanou.

(3) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v odstavci 2, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže

a) náleží pachateli, kterého nelze za správní delikt stíhat, nebo

b) nenáleží pachateli správního deliktu nebo mu nenáleží zcela a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

(4) Propadnutí věci nelze uložit nebo zabrání věci vyslovit, jestliže je hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze deliktu.

(5) Sankce lze uložit a o zabrání věci lze rozhodnout nejpozději do tří let ode dne porušení právní povinnosti.

(6) Účastníkem řízení při projednávání správních deliktů je i vlastník věci, která má být zabrána, a to v části řízení týkající se zabrání věci.

(7) Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu. Vlastníkem propadnutých nebo zabraných věcí se stává stát.

(1) Přestupku na úseku soukromých bezpečnostních činností se dopustí fyzická osoba, která

a) neoprávněně provádí vlastní ochranu, nejde-li o jiný správní delikt uvedený v § 70 odst. 2,

b) při výkonu fyzické ostrahy nebo pátrání na základě tohoto zákona se vydává za příslušníka policie nebo za jinou osobu plnící úkoly veřejné správy,

c) poruší povinnost stanovenou tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona, nejde-li o jiný správní delikt uvedený v § 71.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 100 000 Kč; za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze uložit pokutu do 50 000 Kč a byl-li spáchán fyzickou osobou, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, popřípadě vedoucím organizační složky zahraniční právnické osoby (§ 7 odst. 2), anebo osobou provozující vlastní ochranu, pokutu do 100 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) lze též uložit zákaz činnosti.

(1) Přestupky podle § 74 projednává ministerstvo.

(2) Zaměstnanci nebo příslušníci orgánu dozoru mohou při výkonu státního dozoru podle tohoto zákona ukládat a vybírat blokové pokuty za přestupky podle § 74 odst. 1 písm. c).

(3) Na přestupky podle § 74 a na jejich projednávání se vztahují obecné předpisy [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.].

Pokuty uložené podle § 70 až 72 a 74 vybírá ministerstvo. Nedojde-li k dobrovolnému zaplacení pokuty ve lhůtě stanovené v rozhodnutí ministerstva, předá ministerstvo věc k vymáhání příslušnému finančnímu úřadu [§ 3 zákona ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech].

(1) Při rozhodování se zřetelem na zájem vnitřního pořádku a bezpečnosti vychází ministerstvo z vývoje bezpečnostní situace v České republice nebo na částech jejího území a z pravděpodobného vlivu činností, kterých se rozhodnutí týká, na tuto situaci.

(2) V odůvodnění rozhodnutí vydaného se zřetelem na zájem vnitřního pořádku a bezpečnosti musí být podrobně uvedeny skutečnosti, z nichž tento zájem v daném případě vyplývá.