Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona ČNR č. 266/1991 Sb., zákona ČNR č. 542/1991 Sb., zákona ČNR č. 321/1992 Sb., a zákona č. 254/1994 Sb. se doplňuje takto:

1. V § 5 odst. 2 se za větu první vkládá tato věta:

"Pro řešení mimořádných událostí zpracovává havarijní plán okresu, případně i vnější havarijní plán podle zvláštního zákona [Zákon č. ....... Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.] a ověřuje havarijní připravenost určenou havarijním plánem."

2. V § 5 odst. 2 druhá věta zní:

"Za účelem řešení mimořádných situací zabezpečuje koordinovaný postup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných služeb, správních úřadů, obcí, fyzických a právnických osob při likvidaci následků mimořádných událostí (dále jen "Integrovaný záchranný systém")."

3. V § 5 odst. 2 se na konci připojí věta:

"Pro případ havárie, která by mohla zasáhnout více okresů, zabezpečuje koordinaci přípravy havarijního plánu pro území zóny havarijního plánování podle zvláštního zákona [Zákon č. ....... Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.] a společného řešení havárie přednosta okresního úřadu, na jehož území se zdroj nebezpečí nachází."

4. V § 15 za písm. e) se vkládá nové písm. f), které zní:

"f) V dohodě se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost metodicky řídí a koordinuje okresní úřady ve věcech havarijní připravenosti a likvidace následků radiační havárie."

Dosavadní písm. f), g) se označují jako písmena g), h).

5. V § 15 se vkládá nové písmeno i), které zní:

"i) Ministerstvo vnitra stanoví prováděcím předpisem podrobnosti ke zpracování havarijního plánu okresu a vnějšího havarijního plánu."

Zákon České národní rady č. 283/l99l Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/l993 Sb., zákona č. 67/l993 Sb., zákona č. l63/l993 Sb., zákona č. 326/l993 Sb., zákona č. 82/l995 Sb. a zákona č. l52/l995 Sb., se doplňuje takto:

1. V § 2 odst. l se tečka v písmenu o) nahrazuje středníkem a vkládá se nové písmeno p), které zní:

"p) zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení, která určí vláda České republiky, a podílí se na fyzické ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě podle zvláštního zákona. [Zákon č. ....... Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.] "

Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 248/1995 Sb., se doplňuje takto:

1. V § 18 odst. 2 se tečka v písmenu b) nahrazuje čárkou a vkládá se nové písmeno c), které zní:

"c) příjmy z vlastní činnosti Správy úložišť radioaktivních odpadů [§ 26 odst. 8 zákona č. ... Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.] s výjimkou příjmů podléhajících zvláštní sazbě daně vybírané srážkou podle § 36 tohoto zákona."

(1) Ministerstvo obrany v rámci civilní ochrany poskytuje při zajišťování havarijní připravenosti a při jejím ověřování monitorovací systém, systém vyrozumění a varování, prostředky kolektivní a individuální ochrany obyvatelstva a dále síly a prostředky k likvidaci následků radiační havárie.

(2) Ministerstvo zdravotnictví vytváří systém poskytování speciální lékařské pomoci vybranými klinickými pracovišti osobám ozářeným při radiačních nehodách.

(1) V řízení podle tohoto zákona se postupuje podle obecných právních předpisů, [Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.] [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] pokud tento zákon nestanoví jinak. Při správě odvodů (§ 27) se postupuje přiměřeně podle zvláštního zákona. [Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.]

(2) Osoby, které ukládají radioaktivní odpady na základě povolení vydaných podle zákona č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, nebo na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, jsou oprávněny vykonávat tuto činnost do okamžiku předání svých úložišť radioaktivních odpadů Správě podle § 47 odst. 1. tohoto zákona.

(3) Osoby, které vykonávají činnosti upravené v tomto zákoně na základě povolení nebo souhlasu vydaného podle zákona č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, jsou povinny přizpůsobit své právní poměry do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona požadavkům uvedeným v § 17 odst. 1 písm. i), § 18 odst. 1 písm. e), m), n), o) a § 36 tohoto zákona a ostatním požadavkům tohoto zákona do 5 let od nabytí jeho účinnosti s výjimkou § 48, kdy povinnost vzniká dnem zřízení jaderného účtu. Uplynutím těchto lhůt platnost původního povolení nebo souhlasu zaniká.

(4) Platnost oprávnění k nakládání se zdroji ionizujícího záření vydaných podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, končí uplynutím doby, na kterou byla vydána, nejpozději však uplynutím 5 let od účinnosti tohoto zákona.

(5) Řízení, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

(6) Zóny havarijního plánování stanovené před účinností tohoto zákona se pokládají za zóny havarijního plánování stanovené tímto zákonem.

(7) Úřad vydá vyhlášky k provedení § 2, 3,4, 6, 7, 8, 9, 13, 18, 20, 22, 23, 24 a 34.

(8) Ministerstvo hospodářství v dohodě s Úřadem stanoví právním předpisem zvláštní požadavky na zabezpečování jednotnosti a správnosti měřidel a měření při činnostech spojených s využíváním jaderné energie a při činnostech vedoucích k ozáření.

(1) Úložiště radioaktivních odpadů, provozovaná dosud jinými osobami než Správou, budou převedena do 3 let od nabytí účinnosti tohoto zákona do vlastnictví státu a svěřena Správě, s výjimkou úložišť tvořených výsypkami, odkališti nebo odvaly vzniklými hornickou činností, které obsahují radioaktivní odpady, případně tvořených důlními díly, do jejichž základky jsou použity radioaktivní odpady,

a) pokud je jejich provozovatelem státní podnik [Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.] a do 3 let od nabytí účinnosti tohoto zákona získá povolení Úřadu podle § 9 písm. j) tohoto zákona,

b) pokud jejich vlastník do 3 let od nabytí účinnosti tohoto zákona se Správou uzavře smlouvu k zajištění radiační ochrany,

c) u kterých zásah ke snížení radioaktivního znečištění není zdůvodněn přínosem podle § 6 odst. 2 tohoto zákona.

(2) Státní podnik, [Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.] u kterého zakladatel vyhlásil útlum, není povinen vytvářet rezervu na vyřazování z provozu podle § 18 odst. 1 písm. h) tohoto zákona.

Zrušují se:

1. Zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, ve znění zákona č. 85/1995 Sb.

2. Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení.

3. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.

4. Vyhláška ČSKAE č. 28/1977 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů.

5. Vyhláška ČSKAE č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady.

6. Vyhláška ČSKAE č. 100/1989 Sb., o bezpečnostní ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů.

7. Vyhláška ČSKAE č. 191/1989 Sb., kterou se stanoví způsob, lhůty a podmínky ověřování zvláštní odborné způsobilosti vybraných pracovníků jaderných zařízení.

8. Vyhláška ČSKAE č. 436/1990 Sb., o zajištění jakosti vybraných zařízení z hlediska jaderné bezpečnosti jaderných zařízení.

9. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČR č. 76/1991 Sb., o omezování ozáření z radonu a dalších přírodních radionuklidů.

10. Výnos ČSKAE č. 2/1978 o zajištění jaderné bezpečnosti při navrhování, povolování a provádění staveb s jaderně energetickým zařízením (registrováno v částce 28/1978 Sb.).

11. Výnos ČSKAE č. 4/1979 o obecných kritériích zajištění jaderné bezpečnosti při umísťování staveb s jaderně energetickým zařízením (registrováno v částce 9/1979 Sb.).

12. Výnos ČSKAE č. 6/1980 o zajištění jaderné bezpečnosti při spouštění a provozu jaderně energetických zařízení (registrováno v částce 13/1980 Sb.).

13. Výnos ČSKAE č. 8/1981 o zkoušení zařízení pro přepravu a ukládání radioaktivních materiálů (registrováno v částce 20/1981 Sb.).

14. Výnos ČSKAE č. 9/1985 o zajištění jaderné bezpečnosti výzkumných jaderných zařízení (registrováno v částce 11/1985 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1997.

Obecná část

Platná legislativa oblasti využívání jaderné energie a ionizujícího záření v České republice byla vytvořena v sedmdesátých a osmdesátých letech a již několik let je pociťována potřeba její modernizace a doplnění. Vzhledem k nutnosti vzájemně provázat potřebné právní úpravy a v souladu s praxí zemí s vyspělou jadernou energetikou se navrhuje přijmout komplexní právní předpis, který tuto provázanost zajistí snáze než novelizace stávajících předpisů a dopracování řady dílčích norem.

A) Zdůvodnění nezbytnosti nové úpravy

Nutnost nové úpravy vyplývá z potřeby:

a) vymezit přesněji než dosud právní rámec činností spojených s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření (energetika, technické aplikace ionizujícího záření, lékařství, výzkum atd.) a činností směřujících k zamezení nadměrného vystavení osob nebo životního prostředí ionizujícímu záření a práva a povinnosti osob zúčastněných na uvedených činnostech,

b) uvést veškeré požadavky stávajících právních předpisů v této oblasti do souladu s Ústavou ČR tak, aby povinnosti dotčených subjektů byly definovány pouze zákonem, nikoliv podzákonnými předpisy,

c) stanovit zákonný rámec tak, aby obsahem i rozsahem odpovídal poslednímu stavu poznání v dané oblasti a aby umožnil efektivní, bezpečné a veřejností přijatelné využívání jaderné energie a ionizujícího záření,

d) zajistit soulad domácího právního řádu s mezinárodními závazky naší republiky,

e) právně upravit dosud nepokryté oblasti problematiky spojené s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření, a to zejména:

­ prevenci radiačních havárií a vlastní likvidaci následků případných havárií, včetně nácviku na tyto situace,

­ povinné finanční zajištění (pojištění) provozovatelů jaderných zařízení pro případ vzniku odpovědnosti za jaderné škody a zvláštní náležitosti řešení této situace,

­ vytvoření státem garantovaného režimu pro zajištění bezpečného ukládání radioaktivních odpadů.

B) Zhodnocení současného právního stavu

Stávající legislativní situaci v ČR v dané oblasti lze shrnout následovně:

· problematika jaderné bezpečnosti a státního dozoru nad ní je upravena zákonem č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností, a předpisy na tento zákon navazujícími. Věcně je tato úprava pro jaderná zařízení dostatečná, avšak části její právní konstrukce vycházejí z dřívějšího právního a hospodářského systému. Některé povinnosti z této oblasti jsou z hlediska ústavnosti našeho právního řádu problematicky upraveny podzákonnými předpisy. Stávající právní úprava byla přijata dříve, než naše republika podepsala mezinárodní Úmluvu o jaderné bezpečnosti, a proto nerespektuje zcela přesně veškeré její požadavky,

· problematika radiační ochrany, mezinárodně regulovaná řadou předpisů, je upravena vyhláškou MZd č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. Tato vyhláška však nemá potřebnou zákonnou oporu a její věcná náplň je ve značném rozsahu překonaná nebo nedostatečná,

· problematika fyzické ochrany jaderných materiálů, mezinárodně podléhající Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů, jejímž je ČR účastníkem, je vnitrostátně upravena pouze vyhláškou Československé komise pro atomovou energii (dále jen"ČSKAE") č. 100/1989 Sb., o bezpečnostní ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů, která nemá dostatečnou zákonnou oporu, nepokrývá některé části problematiky a její věcná náplň vyžaduje novelizaci. Zejména je v krátké době potřebné zákonným způsobem zajistit, aby se na činnostech důležitých z hlediska fyzické ochrany podílely pouze důvěryhodné osoby,

· problematika radiační havarijní připravenosti je kromě některých dílčích požadavků zákona č. 28/1984 Sb. v současnosti upravena zejména předpisem CO-2-19 (z dnešního pohledu v podstatě pouze pokyn Ministerstva obrany pro potřeby Civilní ochrany) a některými usneseními vlády (např. č. 62/1987 a č. 41/1991). Základním problémem je také v této oblasti nedostatečná, či zcela chybějící opora podzákonných norem v zákonech a stanovování povinností podzákonnými normami. Naléhavost potřeby zajistit prevenci radiačních havárií a likvidaci jejich eventuálních následků, v úrovni zákonné normy nevyplývá ani tak z reálného rizika, jako spíše ze zvýšené citlivosti veřejnosti k problematice využívání jaderné energie a ionizujícího záření. I když se v podstatě jedná o všeobecnou problematiku prevence a likvidace havárií, kterou by bylo účelné řešit obecně pro veškeré nebezpečné průmyslové činnosti (rozsáhlé chemické či petrochemické provozy apod.), je nutné, vzhledem ke specifičnosti dané oblasti, upravit oblast radiační havarijní připravenosti samostatně v předstihu před vznikem obecné právní normy pro prevenci a likvidaci havárií,

· problematika občanskoprávní odpovědnosti za škody je v ČR upravena pouze občanským zákoníkem, přičemž mezinárodní úprava specifické oblasti jaderných škod je zakotvena ve Vídeňské úmluvě o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a Společném protokolu týkajícím se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, jejichž je ČR po ratifikaci Parlamentem účastníkem. Ve zmiňovaných úmluvách je stanoven podrobnější režim občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody. Vzhledem k tomu, že český právní řád nezaručuje u tohoto typu mezinárodních úmluv jejich přímou aplikovatelnost, je nutno dále upravit problematiku občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody v zákoně. Vnitrostátní úpravou, která bude plně v souladu s mezinárodními úmluvami, k nimž ČR přistoupila, podmiňují zahraniční dodavatelé realizaci svých dodávek pro česká jaderná zařízení (např. palivo firmy Westinghouse pro jadernou elektrárnu (dále jen "JE") Temelín, některé západoevropské dodávky pro JE Dukovany), a z hlediska hospodářských zájmů je tedy nutné ji přijmout v nejkratší možné době. Navržený způsob úpravy problematiky vychází z konkrétních doporučení MS a ÚLVS a byl jako správný posouzen i expertizou EU,

· problematika garancí státu za zneškodnění vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů, včetně odpadů z likvidace jaderných zařízení, která je ve vyspělých zemích řešena vytvořením státem kontrolovaných fondů z odvodů původců odpadů, v ČR zatím upravena není. Obecné povinnosti původců odpadů stanoví zák. č. 238/91 Sb., o odpadech, jehož režim však řeší nakládání s odpady v některých aspektech méně podrobně, než stávající praxe v případě radioaktivních odpadů. Tento zákon (238/91 Sb.) ale umožňuje přijmout speciální právní úpravu pro oblast radioaktivních odpadů. Technické požadavky nakládání s radioaktivními odpady stanoví vyhl. MZ č. 59/1972 Sb. a vyhl. ČSKAE č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady. Tyto předpisy však neřeší problematiku zneškodnění vyhořelého jaderného paliva. Je proto nutné zřídit instituci realizující záruky státu za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů a zakotvit povinnosti původců těchto odpadů k ní. Ve světě se povolení k provozu jaderného zařízení obvykle podmiňuje přijetím závazků provozovatele ke zmíněné instituci a její vytvoření je tedy aktuální do doby spouštění JE Temelín. Zákon také reaguje na naléhavou potřebu zdokonalit evidenci radioaktivních látek, která se uvolnila v důsledku liberalizace zahraničního obchodu v uplynulém období,

· problematika vnitrostátního uplatnění Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jejímž je ČR účastníkem, a navazující dohody mezi ČR a MAAE o uplatnění příslušných záruk, je v ČR upravena vyhláškou ČSKAE č. 28/1977 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů, bez výslovné opory v zákoně. Navazující mezinárodní závazky ČR (note verbale ČR Mezinárodní agentuře pro atomovou energii k INFCIRC/254/Rev 1/Part 1, Part 2) jsou promítnuty do české legislativy prostřednictvím příloh vyhlášky MPO č. 22/1994 Sb., kterou se provádí zákon č. 547/90 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, jehož režim nevystihuje odpovídající požadavky dostatečně přesně.

Lze shrnout, že stávající legislativa jaderné oblasti v ČR je poněkud roztříštěná, v některých částech zastaralá a některé části problematiky nejsou ani věcně upraveny v potřebné míře. Je však nutné uvést, že praktický režim využívání jaderné energie v ČR a dozor nad tímto využíváním je podle hodnocení většiny zahraničních expertů v souladu s obvyklými mezinárodními principy požadovanými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii nebo Euratomem.

C) Hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy

Ekonomický rozbor je možné provést pro jednotlivé cíle navrhovaného zákona, jak jsou uvedeny v úvodu tohoto rozboru. Části zákona, které řeší problematiku specifikovanou v odstavcích pod písmeny a) - d) části A výše uvedených cílů, mají charakter legislativně technický a při jejich praktické aplikaci se neočekává žádný podstatný dopad do státního rozpočtu, ani vznik jiných finančních nároků.

Zhodnocení ekonomických dopadů právní úpravy dosud nepokrytých nebo jen částečně pokrytých oblastí problematiky spojené s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření lze provést po jednotlivých uvedených oblastech:

· ekonomický dopad úpravy režimu prevence radiačních havárií a jejich likvidace na státní rozpočet lze vyčíslit jen velice obtížně a se značnou nepřesností. V oblasti radiační havarijní připravenosti totiž v důsledku uplatnění připravovaného zákona dojde k určitému nesystémovému kroku, kdy jedna riziková činnost (jaderná energetika) bude finančně znevýhodněna oproti všem ostatním rizikovým činnostem, které v mnoha případech představují pro své okolí mnohem významnější riziko. K tomuto stavu dochází, protože v době přípravy předkládaného zákona doposud neexistuje obecná právní úprava, která by pro případ provozu rizikových činností do podrobností stanovila povinnosti provozovatelů na jedné straně a povinnosti státní správy a obecní samosprávy na druhé straně, z čehož by pak bylo možno odvodit i odpovídající finanční nároky a povinnosti jednotlivých subjektů tyto nároky hradit. Vzhledem k neexistenci obecné právní úpravy je předkládaný zákon nucen řešit v obecné rovině jednu speciální část obecné problematiky havarijní připravenosti. V zákoně je proto stanovena povinnost provozovatele podílet se na havarijní připravenosti a vymezen rámec tohoto podílu, a je předpokládáno vydání prováděcího předpisu, jímž se upraví režim poskytování příspěvku provozovatele jaderného zařízení na havarijní připravenost dotčeného okolí, které by mohl svou činností ohrozit.

Tyto prostředky budou vynakládány zejména na realizaci opatření, která spadají do působnosti příslušného okresního úřadu ve smyslu § 5 zákona 425/1990 Sb., o okresních úřadech, jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících. V přípravě na opatření při vzniku radiačních havárie se jedná např. o zajištění:

- cílových míst evakuace a jejich údržbu,

- vybavení potenciálně dotčeného obyvatelstva prostředky jodové profylaxe,

- autobusů pro případ evakuace,

- kvalitních silnic (průjezdnost, nosnost mostů) pro případ evakuace,

- dekontaminačních prostředků,

- přípravy obyvatel formou informování a školení,

- doplňkových telekomunikačních prostředků a pod.

Jak vyplývá z uvedeného orientačního výčtu, kromě prostředků jodové profylaxe, dekontaminačních prostředků a zajištění systému vyrozumění se jedná o činnosti a opatření, jejichž realizace není výlučně spjata pouze existencí a provozem jaderného zařízení. Potřeba jejich realizace vyplývá z nutnosti zajistit připravenost i na jiné mimořádné stavy, které mohou mít původ v jiném než dotčeném jaderném zařízení, a mohou vzniknout i na zcela jiném území. Až na základě podrobné specifikace podílu jednotlivých faktorů, které se však zřejmě budou značně lišit pro jednotlivé územní celky (okresy), bude možno jednoznačně stanovit podíl prostředků, které bude pro zajištění radiační havarijní připravenosti nutno vynaložit ze státního rozpočtu.

Obdobný problém představuje i hodnocení ekonomického dopadu úpravy režimu nácviku činností při vzniku havarijní situace a na její likvidaci. Tyto činnosti jsou v současné době zajišťovány a financovány na základě dohody dotčených subjektů a celkové náklady na ně představují částku cca 40 mil. Kč/rok na jednu jadernou elektrárnu, tj. perspektivně celkově 80 mil. Kč/rok. S pomocí těchto prostředků dotčené okresní úřady, na jejichž území se nacházejí jaderné elektrárny, zajistí v souladu s mezinárodními doporučeními nácvik činností jednotlivých složek, které by se mohly podílet na činnostech při vzniku a likvidaci radiačních havárií, tj. např. požárníků, lékařského personálu, dozimetristů atd.

Požadavky na zajištění prostředků diskutovaných v této části existují obecně a jejich nutnost nevyplývá z přijetí atomového zákona,

· úprava odpovědnosti za jaderné škody ukládá provozovatelům stanovených jaderných zařízení povinnost být pojištěn nebo finančně zajištěn pro případ vzniku odpovědnosti za jaderné škody. Tento požadavek se mimo jaderné elektrárny, pro něž je určen primárně, vztahuje i k jaderným zařízením a pracovištím se stanovenými významně rizikovými zdroji ionizujícího záření, jejichž provozovatel je přímo nebo zprostředkovaně stát (zdravotnictví, ev. školství, jako v případě školního reaktoru ČVUT).V těchto případech se však předpokládá naplnění požadavků zákona formou nekomerční státní garance, tj. pokud jaderná škoda nevznikne, nevzniknou ani nároky na státní rozpočet.

Povinné pojištění ostatních provozovatelů jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření přinese vzrůst nákladů provozovatelů, který se pak odrazí v poklesu odváděných daní. Lze však očekávat, že se tento efekt v praxi vykompenzuje ve vzrůstu daní při stoupajícím příjmu pojišťovatelů. Předběžně může tento pokles činit celkově asi na 10 mil. Kč ročně. Při postupném zavádění nákladové ceny elektrické energie lze očekávat, že výdaje na pojištění pro případ vzniku odpovědnosti za jaderné škody budou zahrnuty do oprávněných nákladů a takto i promítnuty do ceny elektřiny,

· vznik Správy úložišť radioaktivních odpadů (Správy), jejímž prostřednictvím bude stát realizovat svoji garanci bezpečného uložení radioaktivních odpadů, vyvolá ve fázi jejího fyzického vzniku přechodný jednorázový požadavek na prostředky ze státního rozpočtu v rozsahu několika mil. Kč. Ty se předpokládá poskytnout formou půjčky, splatné po získání prostředků z odvodů původců radioaktivních odpadů na účet vedený ČNB pro Správu v rámci státních finančních aktiv ("jaderný účet"); povinnost odvodů bude zákonem uložena. Na státním rozpočtu bude nárokováno, stejně jako v současnosti, pouze financování nákladů vyvolaných starými radiačními zátěžemi a eventuálně nutností uložení radioaktivních odpadů vzniklých v zařízeních provozovaných přímo nebo zprostředkovaně státem. V současnosti jsou tyto prostředky poskytovány státním rozpočtem prostřednictvím rozpočtové kapitoly MPO a potřeba vynakládání těchto prostředků existuje objektivně bez příčinného vztahu k předkládanému zákonu.

Vznik povinnosti odvodu vyvolá nárůst nákladů u těch původců radioaktivních odpadů, kteří dosud v rámci svého vnitřního účetnictví nevytvářeli rezervu na zneškodnění svých radioaktivních odpadů. Tato skutečnost se může týkat i státem zřizovaných organizací (školství, zdravotnictví), předběžně v rozsahu řádově jednotek mil. Kč ročně. Protiváhou této skutečnosti je fakt, že dojde ke zdokonalení ochrany zdraví a životního prostředí před nesprávným nakládáním s radioaktivními odpady. Vzhledem k tomu, že tyto odvody budou podle předkládaného zákona patřit mezi náklady potřebné k dosažení a udržení budoucího příjmu, lze očekávat zejména u provozovatele jaderných elektráren pokles výnosu daně. Vzhledem k předpokládané částce, kterou bude provozovatel JE odvádět na "jaderný účet" (cca 600 mil. Kč ročně), a rezervě na vyřazování, započitatelné do základu daně (cca 200 mil Kč ročně), mohlo by teoreticky dojít k poklesu výnosu daně z příjmu předběžně o cca 350 mil. Kč ročně.

Původci radioaktivních odpadů by i bez ohledu na přijetí zákona byli nuceni tyto prostředky na zneškodnění RAO vynaložit, avšak v jiném časovém rozložení a s větším rizikem, že zejména dlouhodobé náklady budoucích období by mohly zůstat nepokryty a jejich úhradu by zřejmě musel zajistit stát.

Zvýšené náklady provozovatele jaderných elektráren, které vyplývají z aplikace předkládaného zákona (povinné pojištění, účast na havarijní připravenosti, rezerva na vyřazování, odvody), by však měly být zahrnuty do ceny produkované elektrické energie a tím by nemělo docházet k výraznějšímu snižování zisků plátce a tedy ani následně daňových výnosů státu. Celkově, podle předběžného odhadu, se budou tyto vícenáklady pohybovat na úrovni jednotek procent stávající spotřebitelské ceny elektrické energie. Při současné situaci, kdy cena elektrické energie je regulována státem, nelze s dostatečnou přesností pro budoucnost stanovit, jaká část zvýšených nákladů bude promítnuta do ceny elektrické energie a jaká část se projeví jako pokles příjmů státního rozpočtu nebo nároky na jeho výdajovou část.

Vzhledem k předpokládanému (předjednanému) převodu nynějších úložišť radioaktivních odpadů za symbolickou cenu do majetku státu vznikne zřejmě původním majitelům, tj. ČEZ, a. s., a NYCOM, a. s., nárok na odečtení zůstatkové hodnoty převáděných úložišť od základu daně v roce uskutečnění převodu v rozsahu několika desítek mil. Kč, přičemž nebude odvedena daň z převodu nemovitostí. V současnosti se upřesňuje, jaký rozsah zařízení, staveb a pozemků technologicky neoddělitelně s úložišti souvisí,

· navrženou novelou zákona o Policii ČR se jednoznačně vymezuje součinnost policie při fyzické ochraně jaderných zařízení. Policie tuto součinnost poskytuje nyní bez dostatečné zákonné opory, pouze na základě usnesení vlády ČR č. 16/92, zamýšleného výslovně jako přechodné, a hrozí oslabení této činnosti v důsledku nízké schopnosti nadále obhajovat potřebu prostředků. Nový požadavek na SR vznikne při zavedení režimu fyzické ochrany JE Temelín, v rozsahu cca 20 mil. Kč.

Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že vydáním zákona de facto nedochází k žádným novým výrazným nárokům na státní rozpočet ani na jiné finanční zdroje, s výjimkou potřeby hradit náklady součinnosti Policie ČR u fyzické ochrany v rozsahu několika desítek mil. Kč. Tento zákon však umožňuje přesněji odlišit jednotlivé kategorie nákladů spojených se zajištěním bezpečnosti při využívání jaderné energie a ionizujícího záření a zejména v co největší míře snižuje riziko, že by v důsledku nehody, nebo nezajištění potřebných prostředků na činnosti budoucích období provozovatelem, byla úhrada škod nebo nakládání s radioaktivními odpady přenesena na stát.

Nepřímé dopady se ve státním rozpočtu mohou projevit snížením příjmu státního rozpočtu z odvodu daní, zejména v případě ČEZ, a. s., tím, že vícenáklady z povinného pojištění a případně odvodů "na jaderný účet" nebudou zahrnuty do ceny elektrické energie. Tato částka by se teoreticky mohla projevit v momentálním snížení příjmu státního rozpočtu až do výše cca 350 mil. Kč ročně, avšak, jak již bylo uvedeno výše, jedná se pouze o časový posun v rozložení nákladů, nezbytných i bez atomového zákona.

Dále je uvedena souhrnná tabulka, komplexně hodnotící finanční dopady vyplývající z přijetí předkládaného zákona.