B.
Zvláštní část
I. Část první - Základní
ustanovení
K § 1
V ustanovení § 1 se vymezuje rámcově předmět právní úpravy.
Konkretizován je v jednotlivých částech návrhu zákona.
Zákon upravuje komplexně otázky civilního letectví. Jenom v těch případech, kde je to výslovně uvedeno, vztahuje se i na letectví vojenské. Civilním letectvím se rozumí letecké činnosti provozované v České republice civilními letadly, jakékoliv státní příslušnosti, pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované českými letadly v cizině pro civilní účely.
Vztahy mezi civilním a vojenským letectvím
jsou v zákoně řešeny zejména
z důvodů zajištění bezpečnosti
leteckého provozu.
K § 2
V § 2 jsou definovány základní pojmy,
které se v zákoně často používají.
K § 3
V souladu s čl. 79 Ústavy se zřizuje Úřad
pro civilní letectví, který nahradí
dosavadní Státní leteckou inspekci. Jeho
činnost se rozšíří o některé
činnosti dosud vykonávané Ministerstvem dopravy.
V jednotlivých ustanoveních zákona je vymezena
působnost Úřadu pro civilní letectví,
k výkonu konkrétních věcí v
civilním letectví.
II. Část druhá - Letecký rejstřík
a způsobilost letadla a výrobků letecké
techniky k použití v civilním letectví
K § 4 - 6
Vedení leteckého rejstříku letadel má význam jak z hlediska mezinárodní součinnosti v civilním letectví, tak s ohledem na potřeby státní správy České republiky. V jeho činnosti se spojují úkony administrativní s výkonem státního dozoru.
Požadavky spojené s vedením rejstříku vyplývají z Úmluvy a odpovídají právním úpravám v jiných státech. V souladu s mezinárodními zvyklostmi byla oproti stávající úpravě vypuštěna úprava týkající se zápisu do leteckého rejstříku u leteckého personálu a leteckých pozemních zařízení. V těchto případech je pro potřeby státní správy ČR dostačující evidence u správního úřadu, který vydává příslušné průkazy a povolení.
Stávající praxe zápisu letadel ČR do leteckého rejstříku odpovídá navrhované úpravě.
Zákon v souladu s ustanovením čl. 17 Úmluvy zachovává pojem státní příslušnost civilního letadla, která se zakládá zápisem do leteckého rejstříku. Tento pojem je v mezinárodních vztazích běžně užíván.
V souladu s praxí v ostatních členských
státech Mezinárodní organizace civilního
letectví (dále jen "ICAO") bude možné
za poskytnutí služby ve formě podání
informace o údajích uvedených v leteckém
rejstříku požadovat uhrazení poplatku.
K § 7 a § 8
Splnění technických podmínek způsobilosti
letadel a jeho součástí je zajištěno
tím, že typ letadla i jeho součásti
musí být před zavedením hromadné
výroby schváleny. Kromě toho musí
být u každého letadla nebo jeho součásti
ověřeno, že se shoduje se schváleným
typem. Dále musí letadlo splňovat podmínky
tzv. letové způsobilosti, což je kromě
způsobilosti technické i způsobilost provozní.
K § 9
Splnění technických podmínek způsobilosti
letadla a jeho součástí vyrobených
výrobcem mimo schválené typy letadel se ověřuje
individuálně. I zde je nutno nejprve prokázat
splnění podmínek technické způsobilosti,
na něž navazuje ověřování
letové způsobilosti.
K § 10
Každý smluvní stát ICAO je povinen zajistit
bezpečnost létání civilních
letadel. Proto je v § 9 upraven režim, jemuž podléhají
letadla a jež umožňuje preventivně i následně
zajistit, aby letadla v provozu měla minimálně
závad v letové způsobilosti, které
by mohly být příčinou leteckých
nehod.
K § 11
Letadlo evidované v leteckém rejstříku
jiného státu, jehož provozovatelem je česká
osoba, může být v ČR provozováno
při splnění dvou podmínek. Jednak
musí být schválena letová způsobilost
letadla státem, v jehož leteckém rejstříku
je evidováno, popřípadě jiným
členským státem ICAO. Druhou podmínkou
je, aby Úřad pro civilní letectví
uznal osvědčení letové způsobilosti
vydané jiným státem.
K § 12
Ustanovení konkretizuje povinnosti provozovatele letadla
vzhledem k významu provozně technického stavu
letadla pro bezpečnost leteckého provozu.
K § 13 a 14
Vzhledem k technické složitosti a zvýšeným požadavkům na bezpečnost provozování letadel a jejich součástí stanoví se v zákoně o civilním letectví speciální způsob posuzování shody vlastností těchto výrobků s požadavky stanovenými prováděcím předpisem.
Právnická osoba, která tuto činnost
provádí, musí být vybavena speciálním
technickým zařízením a splňovat
další podmínky, na jejichž základě
může být Ministerstvem dopravy výkonem
činností pověřena. V současné
době tuto činnost vykonává Výzkumný
a zkušební letecký ústav, a.s., Praha
- Letňany. To je v souladu s koncepcí nové
úpravy státního zkušebnictví,
která ponechává u složitějších
výrobků právní úpravu posuzování
shody vlastností s právními předpisy
zvláštnímu zákonu.
K § 15
Ustanovení vytváří prostor pro realizaci
zkušebních letů prototypem letadla, letadlem,
pro které nebylo dosud vydáno osvědčení
letové způsobilosti, nebo letovou způsobilost
pozbylo, popřípadě nesplňuje podmínky
letové způsobilosti v důsledku změny
účelu v jeho využívání.
V daném případě jde např. o
vojenská letadla, která mají být použita
ke zkušebním letům v civilním letectví.
K § 16
Toto ustanovení upravuje podmínky použití
výrobků letecké techniky v civilním
letectví. Úřad pro civilní letectví
neschvaluje typ výrobku, ale způsobilost výrobku
k použití v civilním letectví.
K § 17
Oprávnění k vývoji, projektování,
výrobě, zkouškám, údržbě,
opravám, modifikacím a konstrukčním
změnám letadel, jejich součástí
a určených výrobků letecké
techniky uděluje Úřad pro civilní
letectví jako podklad pro vydání povolení
k provozování vázané živnosti
v souladu s úpravou v živnostenském zákoně.
III. Část třetí - Letecký personál
K § 18 a 19
Povinnost vydávat průkazy způsobilosti k výkonu činnosti leteckého personálu mající mezinárodní charakter vyplývá z Úmluvy a jejích příloh. Stejně tak je upravena praxe uznávání průkazů způsobilosti vydaných jinými státy. Podmínky způsobilosti leteckého personálu jsou podrobně stanovené standardy zmíněných příloh a státy je přejímají do svých předpisů.
Vzhledem k významu zdravotní způsobilosti
při výkonu profese člena leteckého
personálu se stanoví zákaz vykonávat
činnost, k níž je člen leteckého
personálu oprávněn v případě,
že si je vědom zdravotní nezpůsobilosti,
jež by mohla mít za následek ohrožení
bezpečnosti leteckého provozu.
K § 20 - 22
V těchto ustanoveních se stanoví základní
podmínky odborné, zdravotní a občanské
způsobilosti, které musí splnit žadatel,
který chce vykonávat činnosti leteckého
personálu. U všech činností leteckého
personálu se vyžaduje splnění podmínek
odborné a zdravotní způsobilosti a bezúhonnost.
Zákonem stanovené podmínky vymezují
možnosti přístupu k dané profesi.
K § 23
Vojenský letecký personál musí rovněž
splňovat podmínky odborné a zdravotní
způsobilosti a být občansky bezúhonný
s ohledem na jeden vzdušný prostor, který je
společně využíván vojenským
a civilním leteckým provozem. Není proto
důvod specificky upravovat podmínky způsobilosti
vojenského personálu zvláštním
předpisem.
IV. Část čtvrtá - Letiště a letecké stavby
K § 24
Oproti stávající úpravě se
navrhuje definovat v zákoně základní
druhy letišť, neboť jejich rozlišení
s sebou přináší různé
právní důsledky pro jejich provozovatele.
V zákoně č. 47/1956 Sb., ve znění
pozdějších předpisů bylo definováno
pouze letiště veřejné.
K § 25
Navrhuje se samostatně upravit rozhodování
o druhu letiště, které bylo dříve
spojeno s rozhodováním o jeho provozovateli, což
v praxi působilo značné problémy.
Při rozhodování o druhu letiště
je třeba vycházet z technických parametrů
letiště a potřeb zajištění
bezpečnosti leteckého provozu. Samostatnou kapitolu
tvoří rozhodování o mezinárodních
letištích, na která se současně
vztahují předpisy upravující režim
povolování hraničních přechodů.
K § 26 - 34
Ustanovení tvoří ucelenou část zabývající se provozováním letiště.
Nově se vymezuje pojem provozovatele letiště a obsah jeho základní činnosti. Stávající právní úprava vycházející z centralistického modelu takto podrobně a souhrnně otázku neřeší, což v praxi působí značné problémy.
Ve vztahu k živnostenskému zákonu není provozování letiště vymezené okruhem činností v § 26 živností. Náklady na provozování činnosti letiště jsou podkladem pro stanovení výše letištních poplatků ve smyslu doporučení a rezolucí ICAO.
Ostatní činnosti spojené s provozováním letiště, u kterých náklady na jejich zabezpečení nejsou podkladem pro stanovení letištních poplatků, tzv. obchodní aktivity (např. pronájem nebytových prostor pro různé využití - obchody, restaurace a pod.) podléhají režimu živnostenského zákona, ale nevyžadují stanovisko správního úřadu v civilním letectví, protože nemají bezprostřední vliv na bezpečnost leteckého provozu.
Nově se na základě poznatků z praxe zavádí institut povolení k provozování letiště a upouští se od dosavadního "povolování k nakládání s pozemním leteckým zařízením" ve smyslu § 28 platného leteckého zákona, neboť toto ustanovení nerozlišovalo mezi letištěm jako komplexem se závažnými důsledky na své okolí a jednotlivými leteckými stavbami či zařízeními, které se svým významem nemohly s letišti srovnávat a u nichž schválení provozu bylo pokryto již kolaudačním rozhodnutím či provozním povolením Státní letecké inspekce. Na vydání povolení k provozování letiště je při splnění stanovených podmínek právní nárok.
V souladu s nařízením Rady EU č. 95/1993 o přidělování slotů na letištích se zavádí možnost stanovení zvláštního režimu na vybrané mezinárodní veřejné letiště pro alokaci letištních časů jednotlivým leteckým dopravcům, vyžadují-li to podmínky dopravní propustnosti letiště. Podrobnosti o postupech při alokaci letištních časů stanoví prováděcí předpis, ve kterém se zejména upraví pravidla rozdělování letištních časů v návaznosti na význam leteckým dopravcem poskytovaných leteckých služeb.
Na rozdíl od stávající úpravy
je celá problematika provozu letišť řešena
komplexně včetně způsobu ukončení
provozu letiště a specifické úpravy
u mezinárodních letišť.
K § 35
Množství tzv. "zemědělských" a ostatních "letišť", které tvoří pouze travnaté případně minimálně upravené plochy a nejsou stavbami ve smyslu stavebního zákona, je pro letecký provoz využíváno pouze sezónně či dočasně. Zavádět u těchto "letišť" stejný režim jako u letišť ve smyslu definice letiště, je nepřiměřeně náročné. Proto jsou ve značně zjednodušené podobě stanovena pravidla i pro tyto plochy, které dle definice nejsou letišti, ale jejichž existence je vhodná a potřebná.
Vedle toho zákon pro vymezené letecké činnosti
(např. zásahy letecké služby rychlé
záchrany) připouští využití
i jiných ploch za podmínky zachování
bezpečnosti vzletu a přistání.
K § 36
Ustanovení navazuje na § 120 stavebního zákona. Je zde definován pojem "letecká stavba" používaný ve stavebním zákoně, který nahrazuje dříve používaný termín letecké pozemní zařízení v těch případech, kdy jím byly míněny právě jen letecké stavby.
Současně zákon přímo stanoví,
který z úřadů státní
správy v civilním letectví vykonává
funkce speciálního stavebního úřadu
pro letecké stavby ve smyslu § 120 stavebního
zákona.
K § 37 - 42
Účelem stanovení ochranných pásem je zajistit bezpečnost leteckého provozu. Tím, že se stanoví a územním plánem zajistí ochranné pásmo, zabrání se investičním záměrům, jejichž uskutečňování by nebylo slučitelné s bezpečností leteckého provozu, ale i škodám, které by mohly vzniknout tím, že by bylo třeba odstranit překážku, stavbu apod.
Stanovení ochranných pásem je v souladu s mezinárodními pravidly. Bezpečnost leteckého provozu vyžaduje, aby bylo možné v případech veřejného zájmu omezit vlastnická práva. Veřejný zájem je na zajištění provozu veřejných letišť a zajištění letových cest ve vzdušném prostoru ČR.
Na rozdíl od jiných druhů dopravy je v oboru civilního letectví několik druhů ochranných pásem. Jedná se o pásma užšího okolí letiště se zákazem staveb, s výškovým omezením proti nebezpečným a klamavým světlům, s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí a o ochranná pásma, která se liší podle druhu letiště a druhu leteckého provozu a letecké stavby.
Vzhledem k obsáhlosti problematiky, jejíž obsah
tvoří samostatný prováděcí
předpis, se navrhuje v zákoně zakotvit problematiku
ochranných pásem pouze rámcově.
K § 43
Vojenská letiště a vojenské letecké
stavby musí splňovat stejné podmínky,
jako letiště určená pro civilní
účely, a to i z toho důvodu, že se tato
letiště mohou využívat i pro civilní
letecký provoz. Speciálním stavebním
úřadem pro tyto stavby je Ministerstvo obrany.
V. Část pátá - Užívání vzdušného prostoru
K § 44
Užívání vzdušného prostoru je v mezinárodním civilním leteckém provozu ovlivněno mezinárodními smlouvami.
Každý, kdo chce užívat vzdušný prostor k létání, se musí řídit pravidly chování stanovenými pro jeho využívání a konkrétními postupy při létání. Tato pravidla a postupy vyplývají z tohoto zákona a prováděcích předpisů. Dále musí respektovat řízení prostřednictvím letových provozních služeb.
Omezení a zákazy v částech vzdušného prostoru jsou řešeny ustanoveními článku 9 Úmluvy a návrh vychází i z praxe jiných států, která je přijímána v zájmu jednotných postupů při využívání vzdušného prostoru. Podle čl. 9 Úmluvy má každý smluvní stát právo za výjimečných okolností, po dobu naléhavé potřeby nebo v zájmu veřejné bezpečnosti dočasně omezit nebo zakázat létání nad celým svým územím nebo nad některou jeho částí. Tzv. omezený vzdušný prostor je prostor, ve kterém jsou lety omezeny určitými pravidly. Tzv. zakázaný vzdušný prostor je prostor, ve kterém je létání zakázáno.
Informace o zákazech a omezeních se publikují
mezinárodně v Letecké informační
příručce.
K § 45
Poskytování leteckých služeb vychází
z čl.28 Úmluvy, podle něhož se každý
smluvní stát zavazuje, že zřídí
na svém území služby za účelem
usnadnění mezinárodního letectví.
Jednotlivými druhy služeb se zabývají
přílohy k Úmluvě.
K § 46 - 48
Letecké služby zásadním způsobem ovlivňují úroveň bezpečnosti letů. Zvláštní postavení mají letové provozní služby, kde řídící letového provozu při řízených letech určují dráhu letu a odpovídají za bezpečné rozstupy mezi letadly nebo za přesné navedení letadla na přistání. Podle Přílohy 1 Úmluvy musí tyto osoby prokázat odbornou a zdravotní způsobilost stejně jako členové posádek letadel.
V současné době je řízení civilního a vojenského letového provozu zabezpečováno odděleně civilními a vojenskými stanovišti. Za civilní letový provoz se považuje letový provoz, kterému poskytují letové provozní služby civilní stanoviště letových provozních služeb. Za vojenský letový provoz se považuje letový provoz, kterému poskytují letové provozní služby vojenská stanoviště letových provozních služeb.
Rozvoj systému řízení letového provozu však směřuje k vytvoření integrovaného řízení, v němž dojde ke splynutí civilní a vojenské složky řízení letového provozu. Jednotný systém řízení letového provozu zabezpečí poskytování jediné a jednotné služby civilnímu i vojenskému provozu. Bude zajištěna shodná radiolokační informace pro řídící civilního i vojenského letového provozu. V plném rozsahu bude zajištěno automatické předávání informací o civilním i vojenském letovém provozu. Ve značné míře dojde i k unifikaci technických zařízení i technologie práce řídících civilního a vojenského letového provozu.
V zákoně se proto stanoví podmínky pro poskytování civilních a vojenských služeb řízení letového provozu podle stávajícího stavu a současně se vytváří prostor pro výše uvedenou integraci.
S ohledem na provázanost s mezinárodním letovým provozem je nutné, aby tuto činnost zajišťoval pouze jeden, odborně kvalifikovaný subjekt. V budoucnosti se v rámci integrace uvažuje i o poskytování těchto služeb jedním subjektem pro více států.
Výše uvedené neplatí pro letištní
službu řízení letového provozu,
kterou mohou zajišťovat různé subjekty
při splnění odborných předpokladů
k této činnosti.
K § 49
Ustanovení upravuje podmínky poskytování zbývajících leteckých služeb podle jejich výčtu v § 45.
Služba pátrání a záchrany je
(nejen v ČR) uskutečňována ve spolupráci
se složkami armády a policie z důvodů
efektivního využívání speciální
techniky.
K § 50 a 51
Úmluva se vztahuje pouze na civilní letadla. Vojenská letadla, letadla policejní a celní jsou podle čl. 3 této Úmluvy považována za tzv. letadla státní, na něž se Úmluva nevztahuje. V tomtéž článku Úmluvy se stanoví, že při vydávání předpisů pro státní letadla musí být dbáno na bezpečnost létání civilních letadel.
V návrhu se stanoví nezbytná omezení
letů tzv. státních letadel v civilním
leteckém provozu tak, aby byla zajištěna jeho
bezpečnost.
K § 52
Ustanovení navazuje na čl. 8 Úmluvy, které
se týká letadel neřízených
pilotem. Podle tohoto článku se každý
smluvní stát zavazuje zajistit, aby létáním
takového letadla bylo vyloučeno nebezpečí
pro civilní letadla. Za tím účelem
se vyhrazuje smluvním státům dávat
povolení k letům letadel bez pilota nad jejich územím
a stanovit podmínky, za nichž takové lety připustí.
Podmínky se stanoví pro každý takový
let individuálně tak, aby letadlo bez pilota neohrozilo
bezpečnost létání ve vzdušném
prostoru.
K § 53
Postupem uvedeným v tomto ustanovení se sleduje
zvýšení bezpečnosti létání,
především předcházení
srážkám letadel za letu a zabránění
letů v oblastech, kde je létání zakázáno
nebo omezeno. Ustanovení koresponduje s čl. 9 písm.
c) Úmluvy, podle nějž může smluvní
stát žádat na základě vlastních
předpisů, aby každé letadlo, které
vstoupí do zakázaných oblastí vzdušného
prostoru, přistálo na určeném letišti
na jeho území.
K § 54
Velitel letadla odpovídá za bezpečnost leteckého
provozu. Ve své funkci je vybaven pravomocemi, které
vyplývají z mezinárodních smluv a
leteckých předpisů. Každý, kdo
je na palubě letadla, je povinen splnit příkazy
velitele letadla vydané v rámci jeho kompetence.
Při nesplnění příkazů
velitele letadla následuje sankce stanovená v části
IX.
K § 55
Povinnost zjišťovat příčiny leteckých nehod je zakotvena v právních normách mezinárodního civilního letectví.
Podle mezinárodních úmluv platných
v civilním letectví má stát, v němž
k nehodě došlo, zavést šetření
o okolnostech nehody, umožnit státu, u něhož
je letadlo zapsáno v leteckém rejstříku
přítomnost pozorovatelů při šetření
nehody a podat o výsledku šetření zprávu.
Účelem zjišťování příčin
leteckých nehod je výhradně prevence mimořádných
událostí v leteckém provozu a prováděcí
předpis stanoví i spolupráci při vyšetřování
s dalšími dotčenými resorty nebo orgány
jiného státu.
VI. Část šestá - Letecké činnosti
Tato část zákona upravuje provozování leteckých činností. Letecké činnosti se rozdělují na jednotlivé druhy podle právních důsledků, které jsou s nimi spojeny. Jednotlivé druhy leteckých činností podléhají různé míře státní regulace, a to s ohledem na jejich význam a charakter. Obecně lze konstatovat, že zákon rozlišuje dva stupně státního usměrňování provozu leteckých činností v závislosti na jejich rozsahu.
Nejpřísněji je státem ovlivňováno provozování tzv. velké obchodní letecké dopravy většinou pravidelné, kde jsou pro vydání licence stanoveny podmínky v oblasti majetku leteckých dopravců a jeho kontroly.
K provozování tzv. malé obchodní letecké dopravy letadlem s maximální vzletovou hmotností menší než 10 tun a celkovým počtem sedadel pro cestující méně než 20 postačí pouze povolení Úřadu pro civilní letectví.
K provozování tzv. leteckých prací, kdy provozovatel využívá letadlo k pracovní činnosti za úplatu, je potřeba pouze povolení, které vydává Úřad pro civilní letectví. Netýká se majetku.
Rekreační a sportovní létání lze provozovat bez státního zásahu.
Navrhovaná právní úprava je maximálně liberální s diferencovaným přístupem k různým druhům leteckých činností.
Tento aspekt navrhované úpravy vyniká zvláště při konstatování, že provozovateli pravidelné dopravy osob v rámci tzv. velké obchodní dopravy v ČR jsou fakticky pouze České aerolinie a AIR Ostrava.
Ostatní letečtí dopravci provozují tzv. malou leteckou dopravu a jejich přístup na dopravní trh je z hlediska státního zasahování velice snadný.
Navrhovaný model přístupu leteckých
dopravců na letecký dopravní trh vychází
z modelu anglosaské právní úpravy,
která vyhovuje i zájmům ČR.
K § 56 a 57
Uvedená ustanovení obsahují definici obchodní letecké dopravy, kategorizaci jednotlivých jejích druhů a vymezení pojmu český letecký dopravce pro provozování obchodní letecké dopravy na základě licence, tzv. velké obchodní letecké dopravy.
V souladu s mezinárodními smlouvami, kterými
je Česká republika vázána v oblasti
civilního letectví, v souladu s anglosaskou právní
úpravou, jakož i s nařízením
Rady ES č. 2407/92 z 23. července 1992 je český
letecký dopravce definován dvěma aspekty.
Jednak sídlem, jednak majetkovou účastí.
Musí mít sídlo v České republice
a současně musí převážná
část majetku a skutečná kontrola nad
ním příslušet českému
státu nebo jeho občanům. Tím je zajištěn
přístup českých provozovatelů
velké obchodní letecké dopravy k mezinárodní
letecké dopravě podle mezinárodních
smluv.
K § 58 - 60
Přístup tuzemského dopravce na dopravní trh v oblasti civilního letectví se reguluje na základě institutu licence. Celá činnost letecké dopravy je vyjmuta z živnostenského zákona, a proto odpadá regulace prostřednictvím živnostenského oprávnění podle tohoto zákona. Kromě licence musí tuzemský letecký dopravce mít platné osvědčení leteckého provozovatele, tak jak to vyžadují mezinárodní předpisy. Hodlá-li tuzemský dopravce provozovat obchodní leteckou dopravu za hranice České republiky, nevystačí s licencí, musí mít k této dopravě uděleno povolení od cizího státu, do kterého chce provozovat obchodní dopravu, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak.
Provozování obchodní letecké dopravy se vyjímá z působnosti živnostenského zákona z toho důvodu, že použitelnost regulačního režimu podle živnostenského zákona je pro leteckou dopravu zcela nevyhovující. Živnostenský zákon reguluje přístup podnikatelů k podnikání pouze prostřednictvím prověřování osobních vlastností budoucího podnikatele (bezúhonnost, věk, způsobilost k právním úkonům, odborná způsobilost). Nereguluje tudíž přístup přes zkoumání těch skutečností, které mají bezprostřední vztah k bezpečnosti a k bezpečnému provozování podnikatelské činnosti. V letectví je potřeba v první řadě zkoumat jako předpoklad pro udělení licence kromě osobních vlastností budoucího podnikatele technické, organizační a personální zázemí budoucího podnikatele.
Z důvodu účelnosti a jednotnosti používaných kriterií je žádoucí, aby technický a ekonomický regulační systém, který je vybudován na základě mezinárodních smluv, leteckého zákona a prováděcích předpisů, byl aplikován přímo správními úřady v civilním letectví.
Mezinárodní letecký styk se kromě mezinárodních smluv řídí ve značném rozsahu také ustálenou obecně přijatou praxí a zvyklostmi, z nichž mnohé mají téměř padesátiletou tradici. Významnou úlohu hrají také předpisy a postupy ve státech s nejvyspělejším letectvím a jejich exteritoriální projekce a přijímání jinými státy. Za současných takto vytvořených podmínek je krajně neobvyklé podrobovat letecké dopravce dodatečným systémům národního ekonomického regulování vedle obecně zavedeného a uznávaného regulování podle leteckých předpisů. V období, které je v oblasti leteckých předpisů charakterizováno v mnoha jiných státech snahou po zmírnění státní ekonomické ingerence, by paralelní uplatňování podmínek podle živnostenského zákona vedle podmínek podle leteckých předpisů vytvářelo pro letecké dopravce nadměrné administrativní zatížení a potíže a mohlo tím vyvolávat i zkreslený dojem o celkovém zaměření ekonomické politiky státu.
Příslušný živnostenský úřad
nemá možnost odborně posoudit a následně
zabezpečit adekvátní kontrolu podnikání
v této oblasti. Působnost živnostenského
úřadu by byla v těchto oblastech evidentně
nefunkční.