Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

ČÁST OSMÁ

OCHRANA CIVILNÍHO LETECTVÍ PŘED PROTIPRÁVNÍMI ČINY

§ 85

Program ochrany civilního letectví

(1) Provozovatel letiště a provozovatel leteckých činností s výjimkou rekreačního a sportovního létání, leteckých veřejných vystoupení a leteckých soutěží jsou povinni před zahájením provozu zpracovat program ochrany civilního letectví před protiprávními činy, v němž stanoví opatření a postupy k ochraně civilního letectví a zabezpečit jeho plnění.

(2) Program ochrany civilního letectví před protiprávními činy a jeho změny schvaluje Úřad po projednání s dotčenými úřady státní správy.

(3) Podrobnosti o obsahu programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy stanoví prováděcí předpis.

§ 86

Cestující, letecký personál a ostatní osoby s výjimkou diplomatického kurýra [Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.], kteří chtějí vstoupit nebo vstoupili do prostor určených provozovatelem letiště nebo provozovatelem leteckých činností, jsou povinni strpět osobní prohlídku, prohlídku zavazadel a přepravovaného nákladu, s výjimkou diplomatické pošty [Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.], směřující ke zjištění přepravy předmětů, které mohou ohrozit zdraví nebo život osob, poškodit letadlo nebo letecké zařízení, nebo jinak ohrozit bezpečnost leteckého provozu. Osobní prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví.

(2) Osobám, které odmítnou strpět prohlídku podle odstavce 1 nebude vstup do určeného prostoru povolen nebo z něj budou vykázáni.

(3) Oprávnění Policie České republiky při zajišťování bezpečnosti civilní letecké dopravy nejsou odstavcem 1 dotčena.

ČÁST DEVÁTÁ

STÁTNÍ SPRÁVA V CIVILNÍM LETECTVÍ

§ 87

(1) Státní správu ve věcech civilního letectví vykonává podle tohoto zákona a v rozsahu jím vymezeném Ministerstvo dopravy a Úřad.

(2) Státní správu ve věcech vojenského letectví vykonává podle tohoto zákona a v rozsahu jím vymezeném Ministerstvo obrany.

§ 88

(1) Ministerstvo dopravy

a) v dohodě s Ministerstvem obrany a s Ministerstvem zdravotnictví určuje zdravotnické zařízení, jehož lékaři posuzují zdravotní způsobilost leteckého personálu,

b) rozhoduje o zavedení zvláštního režimu na letišti pro přidělování volných letištních časů leteckým dopravcům a pověřuje koordinátora přidělováním volných letištních časů leteckým dopravcům,

c) v dohodě s Ministerstvem obrany omezuje nebo zakazuje užívání vzdušného prostoru k létání, přesahuje-li doba omezení nebo zákazu tři měsíce,

d) v dohodě s Ministerstvem obrany zajišťuje stanoviště pro poskytování letových provozních služeb, nepřesáhne-li doba omezení nebo zákazu 24 hodin,

e) v dohodě s Ministerstvem obrany rozděluje vzdušný prostor pro účely poskytování letových provozních služeb,

f) pověřuje právnickou osobu poskytováním letových provozních služeb a odnímá udělené pověření,

g) pověřuje právnickou osobu nebo fyzickou osobu poskytováním letištních služeb a odnímá udělené pověření,

h) uděluje souhlas právnické nebo fyzické osobě k poskytování letecké telekomunikační služby, letecké meteorologické služby, letecké informační služby, služby při předletové přípravě a monitorování letu a služby při odbavovacím procesu na letišti,

i) ve spolupráci s Ministerstvem obrany a s Ministerstvem vnitra zajišťuje leteckou službu pátrání a záchrany,

j) v dohodě s Ministerstvem obrany vydává příkaz k donucení letadla opustit vzdušný prostor,

k) zjišťuje příčiny letecké nehody, k níž došlo za mimořádných okolností nebo s mimořádnými následky,

l) vydává licenci k provozování obchodní letecké dopravy, rozhoduje o její změně nebo jejím odejmutí,

m) rozhoduje o omezení obchodní letecké dopravy,

n) schvaluje letový řád tuzemského leteckého dopravce,

o) vydává povolení pro zahraničního leteckého dopravce k provozování obchodní letecké dopravy do/z České republiky nebo na území České republiky,

p) uděluje souhlas k letům za účelem výkonu státní správy.

(2) Ministerstvo dopravy je odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím Úřadu vydaným podle tohoto zákona. Při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o odejmutí průkazu způsobilosti k výkonu činnosti člena leteckého personálu z důvodu zdravotní nezpůsobilosti je Ministerstvo dopravy vázáno stanoviskem Ministerstva zdravotnictví.

(3) Ministerstvo dopravy je oprávněno v mimořádných situacích, které bezprostředně a vážně ohrožují civilní letectví, vydat příkazy k provádění letů na dobu nezbytně nutnou.

§ 89

Úřad

a) vede evidenci letadel v leteckém rejstříku, přiděluje letadlu rejstříkovou značku a vydává osvědčení o zápisu letadla,

b) rozhoduje o schválení typu letadla a jeho součástí a posuzuje a ověřuje vlastnosti letadla a jeho součástí,

c) rozhoduje o letové způsobilosti letadla a vydává osvědčení letové způsobilosti letadla a ověřuje letovou způsobilost letadla,

d) rozhoduje o schválení letové způsobilosti individuálně vyrobeného letadla a jeho součástí a vydává osvědčení letové způsobilosti letadla,

e) provádí kontroly letové způsobilosti letadla,

f) zadržuje osvědčení letové způsobilosti letadla do doby odstranění závady v letové způsobilosti letadla,

g) rozhoduje o letové nezpůsobilosti letadla a odnímá osvědčení letové způsobilosti letadla a uznává za platné osvědčení letové způsobilosti letadla vydané jiným státem,

h) uděluje souhlas ke zkušebnímu létání,

i) pověřuje posuzováním a ověřováním vlastností letadla a jeho součástí, ověřováním letové způsobilosti letadla nebo kontrolou letové způsobilosti letadla právnickou osobu a pozastavuje nebo odnímá toto pověření,

j) schvaluje nebo uznává způsobilost výrobků letecké techniky k jejich použití v civilním letectví,

k) vydává oprávnění k provádění vývoje, projektování, výroby, zkoušek, údržby, oprav, modifikací a konstrukčních změn letadel, jejich součástí a výrobků letecké techniky,

l) vede evidenci leteckého personálu,

m) vydává průkaz způsobilosti leteckého personálu a uznává platnost průkazu způsobilosti leteckého personálu vydaného jiným státem, zadržuje nebo odnímá průkaz způsobilosti leteckého personálu, nařizuje ověření odborné způsobilosti nebo přezkoumání zdravotní způsobilosti člena leteckého personálu a omezuje činnost, k níž je člen leteckého personálu oprávněn,

n) rozhoduje o stanovení druhu letiště a o jeho změně,

o) vydává povolení k provozování letiště, odnímá vydané povolení a rozhoduje o dočasném přerušení provozování letiště nebo jeho částí,

p) je speciálním stavebním úřadem pro letecké stavby,

q) uděluje souhlas ke zřizování zařízení a k provádění činností v ochranném pásmu letišť a leteckých staveb a mimo ochranné pásmo k umístění staveb a zařízení přesahujících stanovenou výšku nebo které mohou mít rušivý účinek na stanovená letecká zařízení,

r) v dohodě s Ministerstvem obrany omezuje nebo zakazuje užívání vzdušného prostoru k létání, nepřesáhne-li doba omezení nebo zákazu tři měsíce,

s) vydává povolení k létání letadla bez pilota,

t) provádí odborné zjišťování příčin letecké nehody,

u) vydává osvědčení leteckého dopravce,

v) vydává povolení k provozování dopravy aerotaxi, leteckých prací a leteckých činností pro vlastní potřebu,

w) uděluje souhlas k provozování leteckých veřejných vystoupení a leteckých soutěží,

x) pověřuje právnickou nebo fyzickou osobu ověřováním letové způsobilosti sportovních létajících zařízení, způsobilosti jejich uživatelů, včetně evidencí a vydávání příslušných dokladů,

y) schvaluje program ochrany civilního letectví před protiprávními činy a jeho změny.

§ 90

Státní dozor

(1) Státní dozor v civilním letectví vykonávají v rozsahu své působnosti pověření zaměstnanci Ministerstva dopravy a Úřadu (dále jen "pověřená osoba").

(2) Pověřená osoba dozírá, zda osoby, jimž ukládá tento zákon a prováděcí předpisy povinnosti v civilním letectví (dále jen "povinná osoba"), plní uložené povinnosti a zda dodržují podmínky stanovené v rozhodnutích vydaných správními úřady příslušnými ve věcech civilního letectví. Povinná osoba musí pověřené osobě výkon uvedených oprávnění umožnit a bezplatně ji v nezbytném rozsahu dopravit letadlem při výkonu státního dozoru.

§ 91

(1) Zjistí-li pověřená osoba při výkonu dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin. Ostatní práva a povinnosti pověřených osob při výkonu dozoru jsou stanoveny zvláštním předpisem [§ 2 písm. d) a § 8 až 20 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.)].

(2) Může-li být bezprostředně ohrožen život nebo zdraví osob nebo bezpečnost leteckého provozu, je pověřená osoba oprávněna okamžitě zastavit činnost a zadržet doklady vztahující se k této činnosti. Neprodleně o tom vyrozumí Úřad nebo Ministerstvo dopravy. Na vydání tohoto opatření se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Příslušný správní úřad zahájí do 10 dnů od doručení vyrozumění správní řízení ve věci odejmutí příslušných dokladů nebo zákazu činnosti.

Pokuty

§ 92

(1) Ministerstvo dopravy nebo Úřad v rozsahu své působnosti může uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické nebo fyzické osobě, která

a) využívá ke své letecké činnosti letadla a určené výrobky letecké techniky bez předepsaného dokladu způsobilosti,

b) provozuje leteckou dopravu nebo letecké práce sportovním létajícím zařízením,

c) neudržuje letovou způsobilost letadla a nepodrobuje letadlo pravidelným kontrolám letové způsobilosti,

d) nemá sjednané pojištění odpovědnosti za škody z provozu letadla a zaplacené pojistné,

e) nevyrábí letadla a jejich součásti podle schváleného typu letadla,

f) provozuje letiště bez povolení nebo v rozporu s podmínkami v něm stanovenými,

g) poskytuje letecké služby bez pověření nebo souhlasu, nebo v rozporu s podmínkami v nich stanovenými,

h) provádí lety ve vzdušném prostoru České republiky v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto zákoně,

i) provozuje obchodní leteckou dopravu bez platné licence nebo osvědčení leteckého dopravce nebo v rozporu s podmínkami v nich stanovenými, nebo provozuje dopravu aerotaxi bez souhlasu nebo bez platného osvědčení leteckého dopravce,

j) provozuje letecké práce bez platného povolení nebo letecké činnosti pro vlastní potřebu, k nimž je vyžadováno povolení, bez povolení nebo v rozporu s podmínkami v nich stanovenými,

k) využívá ke své letecké činnosti letecký personál, který nemá platné průkazy způsobilosti, nebo leteckou činnost za těchto podmínek umožní,

l) brání ve výkonu nebo ztěžuje, maří a narušuje výkon státního dozoru v civilním letectví,

m) ohrozí bezpečnost létání nebo poruší předpisy způsobem, který může ohrozit bezpečnost létání,

n) provozuje letecké veřejné vystoupení nebo leteckou soutěž bez souhlasu Úřadu nebo v rozporu s podmínkami v něm stanovenými,

o) ohrozila bezpečnost letového provozu narušením ochranného pásma letiště nebo letecké stavby,

p) ohrozila bezpečnost letového provozu nesplněním příkazu provozovatele letiště nebo pokynu osoby zajišťující letové provozní služby, včetně letištních.

(2) Za opětovné porušení povinností uvedených v odstavci 1 může uložit příslušný správní úřad pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

§ 93

Ministerstvo dopravy nebo Úřad v rozsahu své působnosti může uložit pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě, která

a) nesplní příkazy velitele letadla vydané v rámci jeho odpovědnosti za provedení letu,

b) vykonává činnosti leteckého personálu bez platného průkazu způsobilosti,

c) vykonává činnosti leteckého personálu přesto, že si je vědoma nemoci nebo takové změny zdravotního stavu, která omezuje nebo vylučuje výkon této činnosti,

d) poruší podmínky stanovené tímto zákonem pro užívání sportovního létajícího zařízení.

§ 94

(1) Pokutu lze uložit do dvou let ode dne, kdy se Ministerstvo dopravy nebo Úřad podle rozsahu své působnosti o protiprávním jednání dozvěděly, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k němu došlo, jde-li o pokračující neoprávněné provozování letiště nebo leteckých činností, nejpozději do pěti let od doby, kdy neoprávněná činnost ještě trvala.

(2) Ministerstvo dopravy nebo Úřad pokutu rovněž vybere. Na vymáhání pokut se vztahují předpisy o správě daní a poplatků [Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů].

(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(4) Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

ČÁST DESÁTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Společná ustanovení

§ 95

V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

§ 96

Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

§ 97

Pro vymezení postavení odpovědného zástupce platí § 11 živnostenského zákona obdobně.

§ 98

Cenu za užívání letiště a poskytování letových provozních služeb sjednávají provozovatelé letišť a provozovatelé letových provozních služeb podle cenových předpisů [Zákon ČNR č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů]. Při sjednávání ceny musí být dodrženy mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána a které výši ceny limitují. Ministerstvo dopravy dohlíží, zda provozovatelé letišť a provozovatelé letových provozních služeb tyto mezinárodní smlouvy při sjednávání cen dodržují.

§ 99

(1) Provozovatelé letišť, leteckých činností a leteckých služeb jsou povinni poskytovat Ministerstvu dopravy a Úřadu statistické a jiné údaje stanovené zvláštním předpisem [Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.] nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

(2) Ministerstvo dopravy zabezpečuje vydávání Letecké informační příručky, ve které se publikují rozhodující skutečnosti které mají vliv na bezpečnost leteckého provozu.

§ 100

Přechodná ustanovení

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Pokuty podle tohoto zákona lze uložit pouze za protiprávní jednání, k němuž došlo po účinnosti tohoto zákona.

(3) Provozovatel letiště je povinen požádat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání povolení k provozování letiště Úřad. Do doby rozhodnutí Úřadu se provozovatel letiště považuje za provozovatele letiště, kterému bylo vydáno povolení podle tohoto zákona. Nepožádá-li provozovatel letiště ve stanovené lhůtě o vydání povolení, dosavadní povolení provozovat letiště zaniká.

(4) Právnická nebo fyzická osoba, která poskytuje letové provozní služby, je povinna požádat Ministerstvo dopravy o vydání pověření do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí Ministerstva dopravy o vydání pověření se považuje právnická nebo fyzická osoba za oprávněnou k zajišťování těchto služeb. Nepožádá-li právnická nebo fyzická osoba, která poskytuje letové provozní služby ve stanovené lhůtě o vydání pověření, dosavadní oprávnění poskytovat letové provozní služby zaniká.

(5) Právnická nebo fyzická osoba, která poskytuje leteckou telekomunikační, meteorologickou, leteckou informační službu a službu při odbavovacím procesu na letišti, je povinna požádat Ministerstvo dopravy o udělení souhlasu do doby jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Do doby udělení souhlasu se považuje právnická nebo fyzická osoba za oprávněnou k zajišťování těchto služeb. Nepožádá-li fyzická nebo právnická osoba ve stanovené lhůtě o udělení souhlasu, dosavadní oprávnění k poskytování služeb zaniká.

(6) Dopravci, kteří provozují obchodní leteckou dopravu na základě udělené koncese a chtějí provozovat nadále obchodní leteckou dopravu na základě licence jsou povinni do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence Ministerstvo dopravy. Do doby rozhodnutí Ministerstva dopravy se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona. Nepožádá-li dopravce o udělení licence ve stanovené lhůtě, dosavadní oprávnění k provozování obchodní letecké dopravy zaniká. Dopravci, kteří provozují obchodní leteckou dopravu na základě udělené koncese a chtějí nadále provozovat dopravu aerotaxi, jsou povinni požádat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání povolení Úřad. Nepožádá-li dopravce o vydání povolení ve stanovené lhůtě, dosavadní oprávnění k provozování obchodní letecké dopravy zaniká.

(7) Právnická nebo fyzická osoba, která provozuje letecké práce na základě koncese, je povinna do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat Úřad o vydání povolení. Do doby rozhodnutí Úřadu se tato osoba považuje za oprávněnou k provozování leteckých prací podle tohoto zákona. Nepožádá-li právnická nebo fyzická osoba ve stanovené lhůtě o vydání povolení, dosavadní oprávnění k provozování leteckých prací zaniká.

(8) Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která není potřeba podle tohoto zákona dokončit, se ke dni účinnosti tohoto zákona zastaví.

Závěrečná ustanovení

§ 101

Zrušuje se správní úřad Státní letecká inspekce zřízená zákonem č. 305/1993 Sb. Práva a závazky z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí ze správního úřadu Státní letecká inspekce na Úřad zřízený tímto zákonem.

§ 102

(1) Ministerstvo dopravy vydá právní předpis k provedení 7 odst. 4 a 8, § 8 odst. 3, § 9, § 10 odst. 4, § 12 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) a odst. 3, § 15 odst. 2, § 16 odst. 1 a 2, § 17 odst. 3, § 20 odst. 3, § 25 odst. 2, § 26 odst. 2, § 32 odst. 4, § 35 odst. 1 a 3, § 39 odst. 2, § 44 odst. 1 a 4, § 45 odst. 4, § 47 odst. 2, § 53 odst. 2, § 55 odst. 4, § 67 odst. 3, § 74 odst. 3, § 76 odst. 4, 80 odst. 2, § 81 odst. 2, § 82 odst. 2, § 84 odst. 3, § 85 odst. 3 tohoto zákona. Těmito právními předpisy se současně provádí standardy a doporučení mezinárodních smluv v oblasti civilního letectví, kterými je Česká republika vázána.

(2) Ministerstvo dopravy s Ministerstvem obrany vydá právní předpis k provedení § 53 odst. 2 tohoto zákona.

(3) Ministerstvo dopravy s Ministerstvem zdravotnictví vydá právní předpis k provedení § 22 odst. 2 a 9 a § 84 odst. 3 tohoto zákona.

(4) Provozovatelé letišť a leteckých staveb, osoby pověřené provozováním leteckých provozních služeb, provozovatelé leteckých činností a ostatní osoby zúčastněné na civilním letectví jsou povinni dodržovat standardy a doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, vydané na základě článku 37 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví [Úmluva č. 147/1947 Sb., o mezinárodním civilním letectví, ve znění vyhlášky č. 29/1957 Sb.].

§ 103

Zrušují se

1. Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), ve znění zákona č. 40/1964 Sb., zákona č. 43/1976 Sb., zákona č. 90/1990 Sb., zákona č. 383/1990 Sb. a zákona č. 305/1993 Sb.,

2. zákon č. 203/1964 Sb., o úpravě některých úkolů státní správy v civilním letectví,

3. Ustanovení písmena c) v čl. II bodu 2 zákona č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb., a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.

4. Vyhláška č. 209/1964 Sb., o zřízení Státní letecké inspekce a Správy dopravních letišť, ve znění vyhlášky č. 104/1977 Sb.

5. Vyhláška č. 47/1980 Sb., o létání se závěsnými kluzáky.

ČÁST JEDENÁCTÁ

ZMĚNA ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA

§ 104

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona ČNR č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb. a zákona č. 147/1996 Sb., se doplňuje takto:

V § 3 odst. 3 se doplňuje nové písmeno, které včetně poznámky zní:

"x) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb [Zákon č. .../1996 Sb., o civilním letectví.]".

ČÁST DVANÁCTÁ

ÚČINNOST ZÁKONA

§ 105

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.

Důvodová zpráva

Česká republika navazuje v civilním letectví na úspěšnou tradici předválečného období, kdy civilní letectví a letecká doprava byly na úrovni plně srovnatelné s vyspělými evropskými státy. V důsledku objektivních podmínek úroveň civilního letectví citelně poklesla ve vztahu k jiným státům v poválečném období, zejména ve dvou posledních desetiletích bývalého režimu. Zatímco ještě v roce 1965 bylo Československo ve statistikách Mezinárodní organizace pro civilní letectví v mezinárodní pravidelné letecké dopravě na 29. místě, kleslo na 60. místo v roce 1989.

Před civilním letectvím a leteckou dopravou České republiky stojí náročný úkol překonat následky předchozích období stagnace a vytvořit předpoklady k tomu, aby letectví přispívalo ke společenskému a ekonomickému rozvoji země. Připravované budoucí integrování do Evropského společenství bude znamenat i začlenění civilního letectví ČR do značně propracované struktury organizování a usměrňování civilního letectví v rámci Společenství.

Nynější právní úpravu představuje především zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), změněný do roku 1989 zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 43/1976 Sb.; v období po r. 1989 byly v tomto zákoně provedeny zákony č. 90/1990 Sb., č. 383/1990 Sb. a č. 305/1993 Sb. pouze nejnutnější korekce, zatímco mnohé jiné nedostatky zůstaly nevyřešeny. Vzhledem ke vznikajícím rozporům mezi nerevidovanými částmi zákona a potřebami současného života musely orgány státní správy v letectví při provádění zákona v mnohých případech improvizovat a hledat přechodná, mnohdy fakticky i právně, málo uspokojivá řešení. Přestože platný letecký zákon vychází z Úmluvy o mezinárodním civilním letectví č. 147/1947 Sb. (dále jen "Úmluva"), kterou ČSR podepsala již při jejím sjednání v roce 1944 a ratifikovala v roce 1947 je zákon zastaralý a poplatný době svého vzniku. Rozsah potřebných změn je natolik velký, že se navrhuje zák. č. 47/1956 Sb. ve znění pozdějších předpisů zrušit a nahradit ho novou komplexní úpravou.

V souladu se změnami politických a ekonomických podmínek v České republice a mezinárodní úpravou civilního letectví by měl nový letecký zákon zejména

- odstranit monopol státu a vytvořit podmínky pro podnikání a konkurenční prostředí v civilním letectví, tj. stanovit podmínky provozování leteckých činností a přístupu ke vzdušnému prostoru ČR,

- vytvořit podmínky pro koordinaci a integraci řízení civilního a vojenského leteckého provozu ve vzdušném prostoru ČR,

- vytvořit novou organizační strukturu státní správy s cílem zefektivnit její činnost,

- vymezit právní rámec pro výkon státního dozoru v civilním letectví,

- zakotvit sankce, které stávající letecký zákon neobsahoval,

- vymezit postavení letišť a stanovit podmínky jejich provozování,

- stanovit podmínky provozování tzv. sportovních létajících zařízení,

- odstranit zastaralá a nevyhovující ustanovení stávajícího leteckého zákona v souladu s mezinárodním trendem a potřebami ČR (ustanovení § 6, § 12, § 30),

- vytvořit předpoklady pro vstup ČR do ES a pro plnění mezinárodních závazků ČR s ohledem na specifičnost oboru civilního letectví.

Při tvorbě návrhu zákona se vycházelo z potřeb civilního letectví, Úmluvy a jejích příloh a z předpisů Evropského společenství, s nimiž je návrh zákona v souladu.

Při zpracovávání návrhu zákona se vycházelo zejména z těchto dokumentů ES:

Nařízení Rady

- o udělování licencí leteckým dopravcům č. 2407/92 ze dne 23. července 1992,

- o přístupu leteckých dopravců Společenství k intrakomunitárním leteckým trasám č. 2408/92 ze dne 23. července 1992,

- definující postup pro aplikaci zákonů o konkurenci v podnikání v oblasti letecké dopravy č. 3975/87 ze dne 14. prosince 1987,

- o způsobu činnosti autorizovaných rezervačních systémů č. 2299/89 ze dne 24. července 1989,

- o počítačovém rezervačním systému č. 3089/1993,

- o přidělování slotů na letištích č. 95/1993,

- o technické normalizaci č. 3922/1991.

Směrnic Rady

- o budoucí spolupráci a vzájemné pomoci mezi členskými státy v oblasti vyšetřování leteckých nehod č. 80/1266/EEC ze dne 16. prosince 1991,

- o vzájemném přijímání osobních licencí pro přezkum funkcí v civilním letectví č. 91/670/EEC ze dne 16. prosince 1991,

- k formulaci a použití kompatibilních technických specifikací pro dodávání zařízení a systémů řízení letového provozu č. 93/65/EHS ze dne 19. července 1993,

- o hluku letadel č. 94/1992.

Zájem na usnadnění uvažovaného přístupu České republiky k Evropským Společenstvím vyžaduje, aby se organizace civilního letectví podstatně neodchylovala, pokud to nebude nezbytně nutné, od organizační výstavby civilního letectví ve státech Společenství. Tento výchozí přístup byl při tvorbě zákona komplikován existencí řady rozdílů v některých otázkách organizace správních úřadů v letectví v jednotlivých zemích Společenství. Zatím co v některých státech jsou činnosti státní správy soustředěny v jednom vrcholném leteckém úřadě, který je organickou součástí Ministerstva dopravy nebo jinak nazvaného ústředního úřadu odpovídajícího mimo jiné za civilní letectví (např. Francie, Španělsko, Holandsko, Dánsko), existují v jiných státech oddělené podřízené státní organizace odpovídající za určité činnosti (např. řízení letového provozu: Belgie, Itálie) nebo oddělené organizace s rozsáhlejšími funkcemi letecké státní správy (např. Velká Británie, Irsko).

Úřad pro civilní letectví v ČR bude mít postavení správního úřadu podřízeného Ministerstvu dopravy, tak jako je tomu dosud.

Pokud jde o letadla a jiné výrobky letecké techniky, bylo při tvorbě nového zákona vzato v úvahu, že pro Českou republiku jako stát s poměrně značně vyspělou výrobou letecké techniky, je existence a působení vhodného systému ověřování kvality výrobků státními orgány ve shodě s mezinárodními předpisy nezbytným předpokladem pro úspěšný export této techniky.

Jednou ze sporných otázek při přípravě návrhu zákona byla otázka vztahu právní úpravy k vojenskému letectví. Podle článku 3 Úmluvy se Úmluva vztahuje jen na civilní letadla a nikoliv na letadla státní. Letadlo používané ve službách vojenských, se pokládá za letadlo státní.

Pokud jde o letectví vojenské, letecké zákony jiných států se většinou omezují na stanovení nutnosti vzájemné dohody při rozdělení a využívání vzdušného prostoru a na jiné otázky koordinace mezi letectvím vojenským a civilním. Jen ojediněle (např. v Rakousku) letecký zákon obsahuje i některá ustanovení týkající se letectví vojenského.

Potřeby civilního a vojenského letectví ČR vyžadují podstatné zlepšení koordinace mezi civilním a vojenským leteckým provozem v oblasti řízení letového provozu a úpravu společného využívání civilních a vojenských letišť. Řízení letového provozu a společné využívání letišť jsou pouze dvě z široké škály otázek, které tvoří obsah nového leteckého zákona.

Vzhledem k výše uvedenému tvoří předmět právní úpravy nového leteckého zákona pouze civilní letectví a na vojenské letectví se vztahuje pouze v případech, kdy je to výslovně uvedeno v jednotlivých ustanoveních zákona.

Zákon obsahuje i ustanovení regulačního charakteru ve vztahu k vybraným leteckým činnostem. Zvlášť regulovaná v zákonu je tzv. velká obchodní letecká doprava, týkající se v současnosti, pokud jde o oblast pravidelné dopravy osob, dvou leteckých dopravců, a to ČSA a AIR Ostrava. Regulace spočívá ve vymezení leteckého dopravce, kterým může být podnik se sídlem v ČR, pokud je majoritně vlastněn a účinně kontrolován českými osobami nebo ČR. Uvedená regulace navazuje na mezinárodní závazky ČR, podle kterých je ČR povinna garantovat v mezinárodní letecké dopravě, že práva, která v této dopravě získala, využije výlučně český letecký dopravce a ne letecký dopravce třetího státu. Tuto garanci lze zajistit pouze přes právem stanovený podíl pro vstup zahraničního investora do českých leteckých podniků.

I nejliberálnější letecké státy, jakými je Velká Británie a Holandsko, mají ve svých právních systémech obdobná antiliberální opatření. Dále je potřeba uvést, že i členské státy OECD mají pro oblast letecké dopravy danou výjimku z Kodexu liberalizace kapitálových pohybů pro vstup zahraničních subjektů. Z dostupných údajů od OECD vyplývá, že výslovně zahraniční účast v leteckém podniku limitují:

do výše 20% Finsko, Francie, Portugalsko,

do výše 25% Kanada, Velká Británie, USA,

do výše 33% Francie, Itálie, Japonsko,

do výše 35% Austrálie, Nový Zéland.

Výše uvedená regulace se nevztahuje na letecké dopravce provozující leteckou dopravu letadly s maximální vzletovou hmotností menší než 10 tun a s celkovým počtem sedadel pro cestující méně než 20.

Bez jakékoliv regulace je v zákonu ponechána celá oblast sportovního a rekreačního létání.

Zákon rozlišuje mezi letadly a sportovními létajícími zařízeními (např. rogalo), přičemž sportovní létající zařízení jsou podle zákona ve zcela jiném volnějším právním režimu bez zásahů státní správy.

Návrh zákona je rozdělen do deseti částí. V úvodní části je vymezen předmět právní úpravy.

Část druhá a třetí řeší problematiku letecké techniky a leteckého personálu. Jsou zde zakotveny základní podmínky pro podnikání v této oblasti, zejména z hlediska bezpečnosti civilního leteckého provozu, stávajícího právního řádu ČR (z hlediska živnostenského zákona se jedná o vázané živnosti) i mezinárodně uznávaných postupů. V případě leteckého rejstříku dochází k sjednocení jeho obsahu s mezinárodní praxí.

Čtvrtá část zákona je věnována letištím včetně všech činností s jejich užíváním souvisejících. Na rozdíl od stávající úpravy jsou letiště nově vymezena s ohledem na svůj význam a celkový dopad na své okolí, jsou vymezeny základní druhy letišť, je specifikován postup při jejich zřizování, provozování i rušení. Pozornost je věnována provozovatelům letišť, jejich právům a povinnostem i podmínkám pro provozování některých neleteckých aktivit na letištích tak, aby stát měl možnost hájit v této oblasti své zájmy a prosazovat státní dopravní politiku, aniž by docházelo k přeceňování jeho vlivu.

Pátá část stanoví podmínky pro využívání vzdušného prostoru ČR, možnosti jeho omezení, spolupráci Ministerstva dopravy a obrany v této oblasti, vytváří podmínky pro koordinaci a integraci řízení civilního a vojenského letového provozu, spolupráci těchto rezortů při pátrání a záchraně, stanoví základní podmínky pro poskytování letových a leteckých provozních služeb, vytváří základ pro integraci ČR do Evropské unie v této oblasti a stanoví základní podmínky pro provádění letů. Návrh zákona v této oblasti stanoví pouze základní rámec s tím, že převážná část problematiky bude podrobně upravena prováděcími předpisy tak jak je to ve světě obvyklé a nutné vzhledem k častým změnám a nutnosti stanovení velmi podrobných pravidel z důvodů bezpečnosti provozu.

Část šestá - letecké činnosti - zahrnuje problematiku všeobecného letectví, leteckých prací a letecké obchodní dopravy vnitrostátní i mezinárodní. V této oblasti bylo nutné stanovit základní podmínky pro provozování jednotlivých činností. Stávající letecký zákon vycházel v podstatě z monopolního postavení státu a drobné korekce, ke kterým došlo po r. 1989, byly naprosto nedostatečné. Do návrhu již nebylo zařazeno ustanovení o souhlasu k vlastnictví letadel. U provozování leteckých činností pro soukromou potřebu, které nemají charakter živnosti bylo upuštěno od vydávání jakýchkoliv zvláštních povolení. Osvědčení leteckého dopravce je jedním z nových institutů, které návrh zákona zavádí a který odpovídá mezinárodním zvyklostem a předpisům. Označuje zjednodušeně řečeno doklad osvědčující způsobilost k provozování obchodní letecké dopravy. Podrobné podmínky pro vydání osvědčení stanoví prováděcí předpis na základě zákona.

Zcela nově je do zákona zařazena část sedmá, v níž je problematika sportovních létajících zařízení upravena v souladu s celosvětovým trendem a potřebami ČR. U těchto zařízení není nutné, vzhledem k jejich charakteru a charakteru činností, které je možné s nimi realizovat, podrobit je stejnému režimu jako ostatní leteckou techniku. Z hlediska bezpečnosti provozu je však nutné stanovit jasná pravidla pro jejich výrobu a provoz.

Část osmá je věnována ochraně civilního letectví. Návrh stanoví základní práva a povinnosti ve vztahu k ochraně civilního letectví provozovatelů letišť, leteckých činností a cestujících. Ve vztahu k odpovědnosti za škody nebyl shledán důvod ke stanovení zvláštních podmínek a je v podstatě ponechána obecné úpravě. Návrh zákona však výslovně v jednotlivých ustanoveních stanoví jako podmínku provozování letecké činnosti a užívání sportovního létajícího zařízení povinnost mít uzavřeno pojištění z odpovědnosti za škody z provozu letadel, popřípadě sportovního létajícího zařízení.

Část devátá je věnována úpravě státní správy v oboru civilního letectví, vymezení pravomoci a působnosti jednotlivých správních úřadů a vymezení právního rámce výkonu státního dozoru a sankcím. Stávající letecký zákon tuto problematiku komplexně neřeší, ve vztahu ke správním úřadům obsahuje pouze sporadické zmínky v jednotlivých paragrafech. Návrh obsahuje ustanovení o zřízení Úřadu pro civilní letectví, který nahrazuje dosavadní Státní leteckou inspekci, jejíž činnost se rozšiřuje o některé činnosti dosud vykonávané Ministerstvem dopravy. Ustanovení o státním dozoru neobsahoval stávající letecký zákon vůbec, tato problematika byla řešena podzákonnými normami. Vzhledem k závažnosti této činnosti, kterou dochází k zásahům do práv a povinností jiných osob se navrhuje tuto problematiku řešit přímo zákonem.

Do této části byla tématicky zařazena i zcela nová hlava věnovaná sankcím. Potřeba vynutit si dodržování povinností stanovených leteckými předpisy, se plně projevila v současné době, kdy se mnohonásobně zvýšil počet subjektů činných v civilním letectví. Stávající možnost Státní letecké inspekce udělovat pokuty v blokovém řízení je vzhledem k výši pokut směšná a zcela se míjí účinkem. Charakter leteckých činností, které mohou mít ve většině případů dalekosáhlé následky z hlediska bezpečnosti provozu proto vyžaduje, aby zákon stanovil možnost ukládání sankcí v přiměřené výši.

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení obsahuje část desátá.

V části jedenácté se navrhuje nezbytná novelizace živnostenského zákona.

Navrhovaný zákon je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Vzhledem ke zvýšeným požadavkům na kvantitu i kvalitu práce ve státní správě přinese navrhovaná právní úprava nároky na státní rozpočet.

Úřad pro civilní letectví se vytváří z dosavadního úřadu státní správy Státní letecká inspekce.

Navrhovaná právní úprava nezbytně vyžaduje již v prvním roce po nabytí účinnosti zvýšení počtu pracovníků minimálně o 7.

Nárůst správní činnosti je zřejmý z toho, že v roce 1989 bylo v celé České republice 35 leteckých provozovatelů a 911 letadel, v roce 1994 139 leteckých provozovatelů, 1 423 letadel a 45 leteckých škol. V prvních dvou letech po nabytí účinnosti zákona se předpokládá vydání správních aktů pro 113 provozovatelů letecké dopravy, 110 pro provozovatele leteckých prací, 57 pro provozovatele letišť.

Nárůst počtu pracovníků Úřadu pro civilní letectví vychází z potřeby posílení nebo zcela nového zařazení těchto činností:

- Tvorba návrhů leteckých předpisů

- Způsobilost letadel, výrobců a leteckých opraven

- Ochrana civilního letectví před nezákonnými činy

- Vydávání osvědčení leteckého dopravce

- Vydávání povolení pro letecké práce, činnosti pro vlastní potřebu a zvláštní letecké činnosti

- Letecká sportovní zařízení

- Letiště a letecká pozemní zařízení.

Předpokládá se, že stejní specialisté by vykonávali i státní dozor.

Náklady na mzdy, sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a věcné výdaje na první rok po účinnosti zákona

Mzdy 7 zaměstnanců 1 070 000 Kč

SZ, ZP a věcné výdaje 930 000 Kč

Celkem 2 000 000 Kč.

V návrhu zákona o civilním letectví se zavádí vydávání licence k provozování obchodní letecké dopravy, osvědčení leteckého dopravce, povolení k provozování letiště, povolení obchodní letecké dopravy zahraničnímu leteckému dopravci a povolení k provozování leteckých prací.

U těchto aktů státní správy bude třeba v návaznosti na přijetí zákona o civilním letectví upravit správní poplatky tak, aby přibližně pokrývaly náklady spojené s jejich vydáváním.

Celkem se v prvních dvou letech po nabytí účinnosti zákona předpokládá příjem do státního rozpočtu ze správních poplatků cca 7,4 mil. Kč, z toho v prvním roce cca 2,5 mil. Kč.