Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Dozor nad tím, zda pro stanovené výrobky uváděné na trh bylo vydáno prohlášení o shodě a zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh a náležitosti posouzení shody odpovídají stanoveným podmínkám vydaného prohlášení o shodě, provádí Česká obchodní inspekce [Zákon ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů] (dále jen "orgán dozoru").

(1) Orgán dozoru uloží pokutu do výše 20 milionů Kč tomu, kdo

a) neoprávněně nebo klamavě užil českou značku shody, certifikát nebo prohlášení o shodě, nebo kdo je padělal nebo zfalšoval,

b) uvedl na trh nebo distribuoval stanovené výrobky bez prohlášení o shodě nebo s nepravdivým prohlášením o shodě nebo bez stanoveného označení českou značkou shody,

c) nesplnil rozhodnutí o ochranném opatření.

(2) Výrobcům, dovozcům nebo distributorům, kteří neposkytnou orgánu dozoru ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace nebo neumožní jejich prověření nebo jinak ztěžují postup řízení, může uložit orgán dozoru pokutu do výše 500 tisíc Kč.

(3) Úřad na základě podnětu, který obdrží nebo na základě vlastního zjištění, uloží pokutu do výše 1 milionu Kč tomu, kdo

a) neoprávněně označil dokument značkou ČSN,

b) neoprávněně rozmnožil nebo rozšířil českou technickou normu,

c) neoprávněně vystupoval jako akreditující osoba nebo jako autorizovaná osoba nebo jako osoba, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci,

d) neoprávněně vydal osvědčení o akreditaci nebo certifikát.

(4) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(5) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán oprávněný k uložení pokuty dověděl o porušení povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení takové povinnosti došlo.

(6) Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

(7) Pokuty vybírá a vymáhá podle zákona o správě daní a poplatků [Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů] orgán, který je uložil.

(8) Výnos pokut uložených podle tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu.

(9) Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.

V řízení o pověření právnické osoby k tvorbě a vydávání českých technických norem nebo o odnětí tohoto pověření, o pověření právnické osoby k akreditaci, nebo o odnětí tohoto pověření, o autorizaci nebo jejím odnětí a o ukládání pokut nebo ochranných opatření se postupuje podle správního řádu [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů].

(1) Dosavadní technické normy označené ČSN platné ke dni účinnosti tohoto zákona se považují za české technické normy podle tohoto zákona.

(2) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a správní úřady jsou do 31. 12. 1998 povinny řídit se těmi ustanoveními českých technických norem, která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Pokud byla závaznost příslušných ustanovení českých technických norem stanovena na základě stanovisek ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů, povolují výjimky ze závaznosti uvedených ustanovení tato ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady.

(3) Řízení zahájená podle § 29 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle dosavadních předpisů.

(4) Autorizace udělené podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se považují za autorizaci podle tohoto zákona nejdéle po dobu 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona.

(5) Řízení o schvalování a certifikaci výrobků, zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona, se dnem účinnosti tohoto zákona zastavují. Pokud nařízení vlády vydané podle tohoto zákona stanoví posouzení shody za účasti autorizované osoby, posoudí autorizovaná osoba shodu příslušného výrobku podle postupu posuzování shody stanoveného příslušným nařízením vlády bez žádosti, s využitím dosavadních zjištění. V ostatních případech předá státní zkušebna výsledky dosavadních zjištění přihlašovateli.

(6) Rozhodnutí o schválení výrobků nebo o certifikaci výrobků vydané podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se po dobu jejich platnosti považují za certifikáty prokazující shodu ve smyslu tohoto zákona a mohou být použity jako podklad pro prohlášení o shodě podle § 13 odst. 2 tohoto zákona. Platnost těchto rozhodnutí zaniká uplynutím doby v nich uvedené. Pokud v těchto rozhodnutích není uvedena doba platnosti, zaniká jejich platnost uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona.

(7) Osvědčení o akreditaci, která vydal před účinností tohoto zákona Český institut pro akreditaci, zůstávají v platnosti po dobu v nich uvedenou, pokud nebudou zrušena podle tohoto zákona.

Vláda České republiky k provedení § 12 a 13 tohoto zákona upraví nařízeními:

a) technické charakteristiky výrobků z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti osob a majetku včetně požadavků na jejich název, pod kterým je prodáván, terminologie, symbolů, zkoušení výrobků a zkušebních metod, balení a značení nebo označování výrobků,

b) povinné podmínky pro uvádění výrobků na trh, zahrnující postupy pro posuzování shody výrobků s technickými předpisy nebo s českými technickými normami,

c) grafickou podobu české značky shody včetně vymezení způsobu jejího provedení a umístění na výrobku nebo jeho obalu nebo v průvodní dokumentaci,

d) náležitosti prohlášení o shodě.

Zákon České národní rady č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 240/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 2 odst. 2 písm. f) se na konci tečka nahrazuje čárkou. Vkládá se nové písm. g), které včetně odkazu pod čarou zní:

"g) zda bylo vydáno prohlášení o shodě pro stanovené výrobky uváděné na trh, dále zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh a náležitosti posouzení shody odpovídají stanoveným podmínkám vydaného prohlášení o shodě [Zákon č. .../1996 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů]."

2. V poznámce pod čarou č. 1 se vypouští slova: "Zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách.".

3. § 4 odst. 1 písm. d) zní:

"d) odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky výrobků nebo zboží k posouzení jakosti a bezpečnosti těchto výrobků nebo zboží. Za odebrané vzorky výrobků nebo zboží se kontrolované osobě poskytne náhrada ve výši ceny, za kterou se výrobek nebo zboží v okamžiku odebrání vzorku nabízí. Náhrada se neposkytne, jestliže se jí kontrolovaná osoba vzdá. Nárok na náhradu nevzniká, pokud jde o výrobek nebo zboží, které nesplňuje požadavky stanovené zvláštními předpisy,".

4. V § 4 odst. 1 písm. e) se na konci tečka nahrazuje čárkou. Vkládá se nové písm. f), které včetně odkazu pod čarou zní:

"f) vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyžadovat předložení příslušné dokumentace a poskytnutí pravdivých informací. Výrobce, dovozce nebo distributor může být inspektorem vyzván, aby zajistil a předložil mu odborná vyjádření autorizované osoby k předmětu dozoru, nebo si k dozoru může inspektor autorizovanou osobu za úhradu přizvat. Cena za výkony autorizované osoby se sjednává podle zvláštního předpisu [Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.]".

5. za § 7 se vkládá § 7a, který zní:

(1) Ředitel inspektorátu je oprávněn uložit rozhodnutím výrobci, dovozci nebo distributorovi ochranné opatření, kterým je

a) pozastavení uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh na určenou dobu, v případě podezření na nebezpečí vážného ohrožení zdraví a bezpečnosti osob nebo majetku,

b) zákaz uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh nebo rozhodnutí o stažení těchto výrobků z trhu, popřípadě i z používání v případě, ve kterém výrobky prokazatelně mohou ohrozit zdraví a bezpečnost osob nebo majetek,

c) stanovení povinnosti účinným způsobem bezodkladně informovat osoby, které by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z výrobku, o tomto nebezpečí v případech, ve kterých bylo uloženo ochranné opatření podle písm. a) nebo b).

(2) Odvolání podané proti rozhodnutí o ochranném opatření nemá odkladný účinek.

(3) Náklady spojené s plněním ochranných opatření hradí ten, kdo výrobky ohrožující zdraví a bezpečnost osob nebo majetek uvedl na trh.

(4) Zjistí-li inspektoři neplnění povinností výrobcem, dovozcem nebo distributorem, hradí náklady spojené s dozorem a s činností autorizovaných osob výrobce, dovozce nebo distributor.".

6. V § 17 se slova "pokuty nebo pořádkové pokuty" nahrazují slovy "pokuty, pořádkové pokuty nebo ochranného opatření".

Zákon České národní rady č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, se mění a doplňuje takto:

1. V § 2 se vypouští písm. d), v písm. c) se čárka nahrazuje tečkou.

2. Část druhá zní:

Ministerstvo v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví

a) vypracovává návrh koncepce rozvoje tohoto odvětví,

b) řídí Úřad a Český metrologický institut,

c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)]."

Úřad v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví

a) řídí a zabezpečuje metrologii v rozsahu stanoveném zákonem [Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii] Federálnímu úřadu pro normalizaci a měření,

b) zabezpečuje jednotnost a správnost stanovených měřidel a měření a výkon státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem [Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii],

c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím metrologických orgánů [§ 4 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.],

d) zabezpečuje organizaci přípravy převzetí technických předpisů Evropských společenství, přejímaných nařízeními vlády,

e) smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.

Český metrologický institut zabezpečuje odbornou a výkonnou činnost státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem Československému metrologickému ústavu a Státnímu metrologickému inspektorátu [§ 14 a 15 zákona č. 505/1990 Sb.]."

3. Poznámky pod čarou č. 4/, 5/, 6/, 8/ a 10/ se vypouštějí.

4. Poznámka pod čarou č. 11/ zní:

"11/ § 13 odst. 2 písm. c), § 16, 20 a 21 zákona č. 505/1990 Sb.".

Zrušují se:

1. zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákonů č. 54/1987 Sb., 194/1988 Sb. a 479/1992 Sb.,

2. zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.,

3. vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu,

4. vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků, ve znění vyhlášky č. 233/1993 Sb.,

5. vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění vyhlášky č. 232/1993 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.

Obecná část

Uvádění výrobků na trh je spojeno s administrativními povinnostmi výrobců a dovozců. Vymezení těchto povinností je dosud obsaženo v právních předpisech převážně s původem v centrálně řízené ekonomice. Tehdy tyto předpisy spolu se závaznými technickými normami a působením státního zkušebnictví tvořily součást centralizovaného systému, kterým se stát snažil určovat i jakost výrobků. Přes výrazný pokrok, kterého bylo dosaženo v posledních letech při jejich liberalizaci, již dále pokročit nelze bez změny pojetí celého systému. Další liberalizace je přitom nezbytná jak z hlediska vytvoření náležitého klimatu pro podnikání, tak i z hlediska usnadnění zahraničního obchodu.

Technické požadavky na výrobky jsou v České republice obsaženy převážně v právních předpisech vydávaných jednotlivými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady v rámci zmocnění obsaženého v příslušných zákonech. Tyto předpisy upravují technické požadavky především konkrétním způsobem. Uvedený resortní přístup se podstatně liší od pojetí uplatňovaného v Evropské unii, kde úprava technických předpisů je většinou komoditní (předpis upravuje pro určité skupiny výrobků všechny technické požadavky, které je nutno regulovat ve veřejném zájmu). Dále se v Evropské unii prosazuje liberální pojetí těchto technických předpisů. Požadavky jsou v nich formulovány převážně obecně s tím, že je současně formulován právní předpoklad v tom smyslu, že tyto obecné požadavky je možno splnit buď dodržením nezávazných evropských norem nebo jiným stanoveným průkazem o shodě použitého technického řešení se soudobými poznatky vědy a techniky. Takové pojetí je podstatně přijatelnější pro podnikatelskou sféru než dosavadní pojetí, kde vlastnosti výrobků jsou stanovovány do velkých podrobností předpisy, které pak jsou často zastaralé a brzdí podnikání. Rozhodujícím zákonem stanovujícím podmínky uvádění výrobků do oběhu je zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon pochází z r. 1968 a byl vícekrát novelizován, naposledy v r. 1992, kdy byly především zrušeny instituty suplující dříve neexistující trh prostřednictvím státního posuzování jakosti a kdy byla umožněna autorizace nestátních subjektů jako státních zkušeben. Umožněno bylo rovněž uznávání zahraničních certifikátů pro usnadnění zahraničního obchodu.

Se zákonem o státním zkušebnictví úzce souvisí zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb., který byl koncipován jako zákon přechodný, umožňující zvládnout složitý přechod od technických norem jako zcela závazných dokumentů k normám jako doporučením, jak je tomu ve všech státech s tržní ekonomikou. I tyto technické normy byly původně nástrojem centrálního řízení. Byla v nich obsažena ustanovení na ochranu veřejného zájmu, kterou je nutno zajistit i nadále. Pro zrušení obecné právní závaznosti technických norem bylo proto nutno stanovit potřebnou lhůtu. Od l.l.1995 existuje místo původních 25 tisíc závazných technických norem již jen méně než 300 norem obsahujících závazná ustanovení. Ostatní technické normy jsou nezávazné. Postupně tak mizí důvody, které vedly k přijetí úpravy z r. 1991, a je možno přijmout úpravu definitivní, plně srovnatelnou se stavem ve státech s liberální ekonomikou.

Návrh zákona je koncipován tak, aby odstranil nedostatky současného stavu a výrazně vyjádřil přesun z odpovědnosti státu za preventivní působení v dané oblasti k odpovědnosti podnikatelů za výsledek jejich činnosti.

Návrh vychází ze zásady, že stát musí určovat především podstatné, rámcově definované technické požadavky na výrobky, omezené na ochranu veřejného zájmu na zdraví a bezpečnosti osob a na ochranu majetku a zabezpečovat potřebné prostředky. Těmi jsou jednak soustava nezávazných českých technických norem plně sladěných s mezinárodními a především evropskými normami, jednak systém posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů a technických norem, krátce v souladu se zahraniční vžitou terminologií posuzování shody. Pro zabezpečení posuzování shody je vytvářen rámec soustavy autorizovaných a akreditovaných osob, nemajících již povahu orgánů státní správy.

Při tom se zavádí pojetí vyjadřující, že především ten, kdo chce výrobky vyrábět nebo dovážet (uvádět na trh), musí znát stav soudobých technických poznatků vyjádřených zejména v českých technických normách a znát i rizika spojená s užíváním výrobků a principy ochrany před nimi. Realizací návrhu bude dosažen výchozí stav, plně srovnatelný s obecně uznávanými podmínkami liberální ekonomiky, a budou vytvořeny nezbytné právní podmínky pro plnění čl. 75 Evropské dohody a tím pro zapojení ČR do vnitřního trhu EU (současně i EHP).

S tím je spojeno i řešení umožňující efektivní a průkazné přejímání technických předpisů (směrnic Rady ES) upravujících technické požadavky na výrobky v zájmu zdraví a bezpečnosti osob a ochrany majetku, a to formou nařízení vlády tam, kde by jinak vzhledem ke kompetencím více resortů bylo nezbytné jeden předpis EU rozdělit do více resortních předpisů. To by vedlo ke ztrátě konzistentnosti předpisů a k nepřehlednosti našeho právního řádu pro podnikatele. Vyloučit není možno ani to, že některé části směrnic by nebylo možno takto přijmout pro nedostatek kompetencí. Návrh obsahuje řešení problému při zachování stávajících kompetencí jednotlivých ministerstev a současně vyhovuje požadavku na komplexnost náhrady dosavadního zákona o československých technických normách a zákona o státním zkušebnictví, vyplývajícímu z předchozích jednání k návrhu zásad zákona o českých normách v r. 1994.

Realizace návrhu:

a) ve vztahu k občanům nepřinese povinnosti a naopak jim zjednoduší dokazování v případných soukromoprávních nárocích na náhradu škod způsobených výrobkem a hrozbou účinných sankcí vytvoří prostředí obavy výrobců z prodeje nebezpečných výrobků,

b) ve vztahu k podnikatelům přinese administrativní zjednodušení odstraněním správního řízení při zkouškách výrobků a tím i určité možné snížení nákladů a současně zvýší jejich odpovědnost za výrobky, které uvádějí na trh a odpovědnost autorizovaných a akreditovaných osob za správnost jimi vydaných certifikátů a dalších dokumentů,

c) ve vztahu ke státní správě přinese snížení počtu orgánů vykonávajících státní správu,

d) ve vztahu ke státnímu rozpočtu přinese zvýšení požadavků nad rámec současného stavu odhadem o 5 milionů Kč ročně na nákup vzorků výrobků nezbytných pro činnost orgánu dozoru, které jsou v současnosti odebírány pro kontrolu bez náhrady a na úhradu nákladů autorizovaných osob, pokud budou k dozoru přizvány. Na druhé straně budou příspěvky ze státního rozpočtu omezeny jen na činnosti uskutečňované výlučně ve veřejném zájmu. Celkový dopad do státního rozpočtu by měl být téměř vyrovnaný.

Velmi významný je očekávaný dopad do celkového klimatu pro podnikání. Jedná se o významnou deregulační iniciativu, která se může podle zahraničních pramenů týkajících se obdobných iniciativ promítnout do tvorby hrubého národního produktu ve výši řádově až procenta. Dalším efektem bude výrazná podpora exportu, neboť zákon umožní odstranit významné překážky obchodu vůči EU a ESVO, které již dnes tvoří nejvýznamnější zahraničně obchodní partnery. Stejný systém by měl být zaváděn i ve státech CEFTA. Na straně druhé budou liberalizovány i dovozy. Realizace návrhu umožní i napravit současný nevyhovující stav, kdy o rozsahu státních kontrol, který má zmíněné nezanedbatelné dopady do celkové hospodářské politiky státu, často rozhodují státní úředníci na nižších úrovních.

Realizace návrhu přinese negativní dopady do hospodářských výsledků dnešních státních zkušeben. Provedený předběžný průzkum ukazuje, že v některých případech, kde dosud bylo schvalování výrobků hlavní náplní práce, dojde až k 90 % propadu. Zákon vytvoří předpoklady pro odstátnění většiny těchto institucí, postupovat se bude podle individuálních privatizačních projektů.

Realizace návrhu umožní

a) vytvořit základní důkaz o plnění čl. 75 Evropské dohody (dosažení plné kompatibility s EU v oblasti technických předpisů, evropských norem a postupů pro posuzování shody),

b) vnitrostátně zabezpečit plnění příslušné části Dohody o technických překážkách obchodu, která je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.,

c) začlenit do českého právního řádu tyto předpisy (dokumenty) ES:

- Směrnice Rady EHS 92/59 z 29. června 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků (s výjimkou částí týkajících se výlučně členů EU),

- obecné principy Rezoluce Rady ES č. 90/C 10/01 z 21. prosince 1989 o globálním přístupu k posuzování shody,

- obecné principy Rozhodnutí Rady ES č. 93/465/EHS z 22. července 1993 o modulech na různé fáze posuzování shody a pravidlech pro udělování a používání označení shody CE, určených do harmonizovaných směrnic s technickým obsahem,

- obecné principy Rezoluce Rady ES ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (85/C 136/01),

d) vytvořit podmínky pro racionální zavádění technických předpisů ES tak, aby každou technickou směrnici ES nebylo nutno přebírat formou zvláštního zákona.

Návrh zákona je v souladu s ratifikovanými mezinárodními smlouvami a v souladu s ústavním pořádkem České republiky.