Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Tento zákon upravuje:

a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky,

které by mohly ohrozit zdraví a bezpečnost osob nebo by mohly ohrozit majetek,

b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh výrobky, které by mohly ohrozit zdraví a bezpečnost osob nebo by mohly ohrozit majetek,

c) práva a povinnosti právnických nebo fyzických osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím.

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh,

b) uvedením výrobku na trh okamžik, kdy výrobek poprvé přechází úplatně nebo bezúplatně z fáze výroby nebo dovozu do fáze distribuce jako zboží určené k prodeji nebo uvedení do provozu,

c) dovozcem fyzická nebo právnická osoba, která uvede na trh výrobek z jiného státu nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje,

d) distributorem fyzická nebo právnická osoba, která výrobky prodává, jejich prodej zprostředkovává nebo jiným způsobem je poskytuje uživatelům i když svou činností přímo neovlivňuje vlastnosti výrobků,

e) technickou specifikací charakteristika výrobku z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví a bezpečnosti osob a majetku, rozměrů, funkčnosti, jakosti, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úprava terminologie, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, balení, značení nebo označování výrobku a postupů pro posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s českými technickými normami.

Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, který určuje charakteristiku výrobků nebo k nim se vztahující postupy a výrobní metody, včetně administrativních ustanovení, jejichž dodržování je závazné. Může také zahrnovat nebo se týkat výhradně terminologie, symbolů, předpisů a balení, značení nebo označování výrobků, výrobního postupu nebo metody.

(1) Česká technická norma je dokument, vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu").

(2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

(3) Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

(4) Harmonizovaná česká technická norma je česká technická norma, která byla jako harmonizovaná česká technická norma určena Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad"), jde-li o českou technickou normu, jejíž určení je nezbytné ve vztahu k nařízením vlády vydaným podle toho zákona, nebo v ostatních případech určenou ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, v jehož pravomoci je dozor nad dodržováním příslušného technického předpisu a jejíž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu. Splnění harmonizované české technické normy se považuje v rozsahu stanoveném technickým předpisem, s nímž je harmonizována, za splnění obecných požadavků stanovených tímto technickým předpisem. Úřad je povinen na základě požadavku ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu zabezpečit vydání harmonizované české technické normy a řádné a včasné oznámení o jejím určení.

(1) Tvorbu a vydávání českých technických norem v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(2) Ministerstvo hospodářství (dále jen "Ministerstvo") může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem (dále jen "pověřená právnická osoba").Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok. (3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje při tom zejména, zda žadatel bude schopný plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky, stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů.

(6) Pokud není tvorba a vydávání českých technických norem zabezpečena pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad.

(7) Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických norem zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

(8) České technické normy vydané na jakémkoliv nosiči smí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem právnické osoby pověřené jejich tvorbou a vydáváním, nebo za podmínek stanovených v odst. 6 se souhlasem Úřadu.

Při tvorbě a vydávání českých technických norem musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření, kterými jsou zejména:

a) včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích českých technických norem a vydaných českých technických normách,

b) jednotnost a vzájemný soulad českých technických norem a jejich soulad s právními předpisy,

c) využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,

d) uplatňování ochrany zdraví a bezpečnosti osob a majetku a ochrany životního prostředí,

e) plnění povinností vyplývajících z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce,

f) projednání návrhu české technické normy s každým, kdo se přihlásí ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu české technické normy u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu české technické normy ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění; tyto lhůty nesmí být kratší než tři týdny,

g) řádná distribuce vydaných českých technických norem do dvou týdnů po doručení objednávky.

(1) Informaci o návrhu technického předpisu zasílaného k zaujetí stanoviska ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům a České národní bance, k němuž se vztahuje informační povinnost vyplývající z mezinárodních smluv, předávají ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka Úřadu. Obdobně postupuje vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům zákonů, jejich změn nebo doplnění, týkají-li se technické specifikace výrobků.

(2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, nesmí být návrh technického předpisu předložen ke schválení před uplynutím jí stanovené lhůty pro podání připomínek.

(3) Úřad jako informační místo zabezpečuje oznamování o návrzích technických předpisů, českých technických norem a postupů pro posuzování shody v rozsahu stanoveném mezinárodními smlouvami a zabezpečuje informování příslušných ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a České národní banky o návrzích zahraničních technických předpisů, technických norem a postupů pro posuzování shody.

(1) Výrobce a dovozce je povinen uvádět na trh jen bezpečné výrobky.

(2) Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany bezpečnosti a zdraví osob a majetku.

(3) Při posuzování bezpečnosti výrobků se podle povahy výrobků sledují:

a) vlastnosti výrobku, včetně jeho životnosti, složení, balení a návodů pro jeho montáž a uvedení do provozu, užití, údržbu a likvidaci,

b) vlivy výrobku na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat, že výrobek bude užíván s dalším výrobkem nebo výrobky,

c) způsoby předvádění výrobku, jeho označení a návody pro použití a likvidaci výrobku a jakékoliv další údaje a informace poskytnuté výrobcem,

d) kategorie uživatelů, kteří mohou být vážně ohroženi při užití výrobku, zejména děti.

(4) Možnost dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnost jiných výrobků s nižším stupněm rizika nesmí být důvodem pro to, aby výrobek byl považován za nebezpečný.

(5) Za bezpečný se považuje výrobek splňující požadavky příslušného technického předpisu. Jestliže technický předpis pro daný výrobek neexistuje, považuje se za bezpečný výrobek, který buď splňuje odpovídající požadavky českých technických norem nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době uvedení výrobků na trh.

(6) Dbát o uvádění bezpečných výrobků na trh je též povinen distributor, který zejména nesmí distribuovat výrobky, o kterých na základě informací, které má a svých odborných znalostí ví, nebo může předpokládat, že tomuto požadavku neodpovídají.

(7) Výrobce, dovozce nebo distributor je dále podle povahy výrobků povinen zejména:

a) poskytnout uživatelům informace, které jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobků, které by mohlo ohrozit osoby nebo majetek po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění. Tato informace nezbavuje žádnou osobu povinnosti dodržovat požadavky na bezpečnost výrobků stanovených tímto zákonem a technickými předpisy,

b) učinit opatření, aby jednotlivé výrobky nebo výrobní partie výrobků, které mohou představovat možné ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, byly snadno identifikovatelné.

Státní zkušebnictví je soubor činností uskutečňovaných Úřadem a právnickými nebo fyzickými osobami pověřenými podle tohoto zákona, jejichž cílem je zabezpečit u výrobků, stanovených podle tohoto zákona, posouzení shody s požadavky technických předpisů a s požadavky stanovenými na bezpečnost výrobků (§ 8 odst. 5).

Certifikace podle tohoto zákona je činnost nezávislé autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek je ve shodě s určitými požadavky.

(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků stanovených podle tohoto zákona (dále jen "autorizovaná osoba"). Autorizaci pro činnost podle tohoto zákona uděluje na žádost rozhodnutím Úřad po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž pravomoci se týká posuzování stanovených výrobků prováděné autorizovanými osobami. Nedojde-li k takové dohodě, rozhodne o autorizaci Úřad, jehož rozhodnutí může na základě podnětu dotčeného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu zrušit vláda. Úřad v rozhodnutí o autorizaci stanoví podmínky pro dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti a vymezí jeho rozsah.

(2) Úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci na základě zjištění, pokud se žadatel o autorizaci zaváže ke splnění všech podmínek k řádnému zajištění činnosti při posuzování shody výrobků, kterými jsou:

a) odborná úroveň ve vztahu k procesu posuzování shody,

b) neexistence finančních nebo jiných zájmů, které by mohly ovlivnit výsledky činnosti autorizované osoby,

c) vybavení vlastními zařízeními k technickým a administrativním úkonům a přístupnost k zařízení pro speciální posuzování,

d) existence nezbytného počtu zaměstnanců s odborným výcvikem, znalostmi a schopnostmi,

e) existence závazku zaměstnanců k mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dovídají při činnosti autorizované osoby,

f) existence závazku uzavřít v rozsahu udělené autorizace smlouvu o provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody.

Při rozhodování o autorizaci lze využít zjištění prokázaných při akreditaci (§ 14 až 16). Na udělení autorizace není právní nárok.

(3) Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení tohoto zákona a podmínky uvedené v rozhodnutí o autorizaci. Pověření zaměstnanci Úřadu jsou oprávněni vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností autorizované osoby. Zaměstnanci autorizovaných osob jsou tuto dokumentaci povinni na žádost předložit.

(4) Neplní-li autorizovaná osoba podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o autorizaci nebo pokud o to požádá, Úřad po projednání se zúčastněnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady rozhodnutí o autorizaci změní nebo zruší.

(5) Autorizace, jejich rozsah a změny se zveřejňují oznámením ve Věstníku Úřadu.

(6) Není-li pro posouzení shody stanoveného výrobku určena autorizovaná osoba, zabezpečí posouzení shody Úřad.

(1) Vláda nařízením stanoví výrobky, které představují zvýšenou míru rizika ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku a u kterých proto musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů a s požadavky na bezpečnost výrobků stanovených v § 8 tohoto zákona (dále jen "stanovené výrobky"), a technické specifikace těchto výrobků, pokud nejsou upraveny zvláštními zákony nebo předpisy vydanými k jejich provedení. Současně určí, které z těchto stanovených výrobků musí být při uvádění na trh označeny českou značkou shody nebo jinou značkou stanovenou nařízením vlády, pokud to vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.

(2) Českou značku shody, která vyjadřuje, že stanovený výrobek odpovídá stanoveným požadavkům a že při posuzování shody byly dodrženy podmínky stanovené tímto zákonem, tvoří písmena CCZ. (3) Vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků, v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním, rozsah úkonů a podmínky, které musí být splněny při posuzování shody (dále jen "postupy posuzování shody"), a to konkretizací nebo kombinací jednotlivých postupů posuzování shody. Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména:

a) posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

b) posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

c) posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,

d) posouzení systému jakosti výroby v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

e) posouzení systému jakosti výrobků v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

f) ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,

g) ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,

h) dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku.

(4) Náklady spojené s činností autorizované osoby při posuzování shody nese výrobce nebo dovozce. Cena za tyto výkony se sjednává podle zvláštního předpisu [Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění zákona č. 135/1994 Sb.].

(5) Ustanovení odstavce 1 až 3 se nepoužije u výrobků, u kterých zvláštní zákon stanoví jinak.

(1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy (dále jen "posouzení shody") způsobem odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody.

(2) Výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody (dále jen "prohlášení o shodě").

(3) Výrobce nebo dovozce je oprávněn označit stanovený výrobek, o kterém bylo vydáno prohlášení o shodě, českou značkou shody. Pokud je to stanoveno nařízením vlády vymezujícím stanovené výrobky, je výrobce nebo dovozce povinen každý výrobek označit českou značkou shody. Jestliže je posuzování shody vázáno na posouzení autorizovanou osobou, připojuje se její identifikační číslo k české značce shody.

(4) Doklady o použitém způsobu posouzení shody a prohlášení o shodě a podklady k němu je výrobce nebo dovozce povinen uchovat na území České republiky a kdykoliv poskytnout na vyžádání orgánu dozoru do 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh.Tato doba může být nařízením vlády upravujícím stanovené výrobky určena odchylně.

(5) Distributor nesmí prodávat stanovené výrobky, u kterých nemá ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě.

(6) Prohlášení o shodě nezbavuje výrobce a dovozce odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené.

(1) Akreditací se pro účely tohoto zákona rozumí postup, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že právnická nebo fyzická osoba, která o ni požádala, je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost.

(2) Náklady spojené s akreditací hradí žadatel o akreditaci. Cena se sjednává podle zvláštního předpisu [Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění zákona č. 135/1994 Sb.].

(3) Provádění akreditace v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(1) Ministerstvo může prováděním akreditace rozhodnutím pověřit právnickou osobu (dále jen "akreditující osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto rozhodnutí platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(2) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby k provádění akreditace na základě její žádosti. Posuzuje při tom zejména, zda-li právnická osoba bude schopna plnit podmínky stanovené tímto zákonem.

(3) Neplní-li akreditující osoba podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo rozhodnutí o pověření zruší.

(4) Rozhodnutí o pověření akreditující osoby jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů.

(5) Náklady, které akreditující osobě vzniknou při činnostech vyplývajících z mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace, hradí stát.

(6) Pokud není provádění akreditace zabezpečeno akreditující osobou, zabezpečuje ji Úřad.

(7) Pro udělení pověření k provádění akreditace musí být splněny tyto podmínky:

a) nestrannost vzhledem k žadatelům o vydání osvědčení o akreditaci s vyloučením všech vlivů, které by mohly ovlivnit objektivitu akreditace,

b) zabezpečení souladu podmínek a postupů posuzování žadatelů s pravidly mezinárodních organizací zabývajících se akreditací (dále jen "akreditační pravidla"),

c) plnění povinností vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích zabývajících se akreditací,

d) finanční stabilita a zajištění zdrojů potřebných pro správu akreditačního systému,

e) personální zabezpečení činnosti stálými zaměstnanci.

(8) Další podmínky může stanovit Ministerstvo v rozhodnutí o pověření, zejména je-li to nezbytné pro zapojení do mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace.

(1) Akreditující osoba vydá právnické nebo fyzické osobě na její žádost osvědčení o akreditaci. Toto osvědčení vydá, pokud žadatel splňuje akreditační pravidla pro zkoušení výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jiné obdobné technické činnosti a nemá žádné obchodní, finanční nebo jiné zájmy nebo vazby, které by mohly ovlivnit jeho nálezy. Osvědčení o akreditaci vymezuje předmět, rozsah a podmínky těchto činností a dobu, na kterou bylo vydáno.

(2) Vydaná osvědčení se zveřejňují ve Věstníku Úřadu.

(3) Akreditující osoba provádí dozor nad dodržováním akreditačních pravidel. Zjistí-li nedostatky v plnění těchto pravidel, podle závažnosti nedostatků pozastaví účinnost osvědčení nebo je odejme.

(1) Úřad může uznávat zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) nebo značky jako dokumenty osvědčující posouzení shody, nebo jako českou značku shody podle tohoto zákona, pokud je zabezpečena obdobná úroveň ochrany před uváděním nebezpečných výrobků na trh.

(2) Úřad zveřejňuje uznávání zahraničních dokumentů nebo značek oznámením publikovaným ve Věstníku Úřadu.