Zvláštní část
K § 1
Cílem navrženého zákona je liberalizovat
povinnosti zejména výrobců a dovozců
výrobků, upravit podmínky pro plnění
závazku vyplývajícího z čl.
75 Evropské dohody a dalších mezinárodních
dohod a zabezpečit ochranu před výrobky,
které by mohly způsobit újmu na zdraví
nebo majetku. Ustanovení vyjadřuje, že právní
regulace výrobků se omezí jen na ochranu
toho, co je ve veřejném zájmu, tj. na ochranu
osob a majetku. Toto obecné vymezení zahrnuje ve
vztahu k výrobkům i ochranu životního
prostředí, ochranu před požáry
apod. V ustanovení jsou dále vymezeny subjekty a
okruhy činnosti, které jsou předmětem
navržené regulace.
K § 2
Výklad základních pojmů uvedených
v návrhu je proveden způsobem převzatým
z práva Evropských společenství a
z Dohody o technických překážkách
obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové
obchodní organizace (Sdělení Ministerstva
zahraničních věcí č. 191/1995
Sb.).
K § 3
Ustanovení vymezuje pojem "technický předpis"
převzetím textu obsaženého v Dohodě
o technických překážkách obchodu.
K § 4
České technické normy jsou definovány způsobem odpovídajícím definicím v mezinárodních a regionálních normalizačních organizacích, který umožňuje, aby měly stejnou funkci jako národní normy států s tržní ekonomikou a aby byly plně způsobilé zejména pro přejímání evropských norem. Smyslem takových nezávazných norem je podávat informaci o obecně uznávaných technických řešeních, jejichž dodržení je i nezbytnou podmínkou pro uplatnění českých výrobků na zahraničních trzích. Úpravou se odstraňuje možnost vydávání závazných českých technických norem jako předpisů, jimiž se dosud v rozporu s Ústavou České republiky mohou stanovovat povinnosti podnikatelům.
Úpravou se zabezpečuje v České republice jediná soustava národních norem a zavádí se v souladu s praxí v EU pojem harmonizované normy. Harmonizovanou českou technickou normou bude taková norma, která bude ve vztahu ke konkrétnímu technickému předpisu obsahujícímu obecné vymezení technických specifikací obsahovat úpravu, jejíž splnění se bude považovat za splnění požadavků technického předpisu.
Existence takových norem je nezbytná jednak pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků na výrobky, které brzdí technický pokrok ve výrobě, jednak pro to, aby do právního řádu České republiky mohly být přejímány ty technické předpisy Evropských společenství, které jsou na tomto principu založeny.
Jde především o technické předpisy
ES vydávané po roce 1985, které jsou zpracovány
podle Nového přístupu ES. Proto je navržen
zvláštní postup pro oznamování
o určení českých technických
norem jako harmonizovaných norem majících
uvedený právní význam odpovídající
praxi v ES, kdy evropské normy harmonizované s určitou
směrnicí ES (technickým předpisem)
jsou oznamovány v Oficiálním věstníku
ES. Tyto technické normy nemohou být podle vnitřních
pravidel platných v rámci ES závazné.
K § 5
Vymezuje se odpovědnost státu za vytvoření jediné soustavy českých technických norem tak, aby byl zachován vliv státu na existenci národní normalizační soustavy, nezbytný i k plnění mezinárodních závazků České republiky (např. čl. 75 Evropské dohody). Proto se vymezuje potřebný úkol Ministerstva hospodářství, které je ústředním orgánem státní správy pro technickou normalizaci.
Navržené řešení vychází z potřeby zabezpečit tvorbu českých technických norem nestátní organizací jako podmínku dosažení kompatibility se stavem ve státech ES.
Forma správního rozhodnutí pro pověření příslušné právnické osoby umožňuje, aby její činností byly zabezpečeny i závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, např. Dohoda o technických překážkách obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, jejíž nedílnou součástí je příloha nazvaná Kód správné praxe pro přípravu, přejímání a používání norem.
Návrhem je stanovena jako pojistka i možnost, aby potřebné úkoly pro případ neexistence pověřené právnické osoby plnil Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") jako správní úřad, který v současnosti zabezpečuje schvalování ČSN a přejímání evropských norem jako českých technických norem podle pravidel evropských normalizačních organizací.
Návrhem se stanoví zákaz rozmnožování a rozšiřování českých technických norem směřující jednak k dosažení částečné návratnosti státních prostředků vynaložených na jejich tvorbu, jednak k plnění závazků souvisejících s výhradním oprávněním publikovat formou českých technických norem obsah norem mezinárodních nebo evropských, které jsou v jednotlivých státech chráněny před neoprávněným rozšiřováním, popřípadě rozmnožováním.
Současně se stanoví, obdobně jako
je tomu v ostatních evropských státech, že
část nákladů pověřené
právnické osoby bude poskytnuta ze státního
rozpočtu.
K § 6
Smyslem ustanovení je obecné vymezení podmínek,
které musí být dodrženy při tvorbě
českých technických norem. Tyto podmínky
odpovídají praxi uplatňované v evropských
státech s liberální tržní ekonomikou.
K § 7
Stanoví se obecná pravidla nutná k tomu, aby byly splněny závazky vyplývající z již existujících mezinárodních smluv. (Např. Dohoda o technických překážkách obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace).
Informačním místem se určuje v souladu
s dosavadním stavem Úřad.
K § 8
Ustanovení reprodukuje stav běžný ve státech s tržní ekonomikou a stanoví povinnosti výrobcům a dovozcům uvádět na trh jen bezpečné výrobky. Toto pojetí vychází z toho, že ten, kdo chce vyrábět nebo dovážet výrobky, musí především znát všechna rizika, která mohou být spojena s užíváním nebo spotřebou výrobku, a musí znát i technicky známé prostředky, které tato rizika buď odstraňují, nebo snižují na rozumnou míru.
Toto ustanovení je nezbytné vzhledem k potřebě vymezit pojem "bezpečný výrobek" způsobem stanoveným ve Směrnici Rady č. 92/59 EHS z 29. 6. 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků a není v rozporu s definicí nebezpečného výrobku tak, jak je obsažena v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V souladu s uvedenou směrnicí je však pojem "bezpečný výrobek" vymezen podstatně podrobněji a konkrétněji. Současně se stanoví povinnost distributorů směřující ke zvýšení jejich odpovědnosti související s poctivostí prodeje.
Stanoví se i obecná pravidla pro posouzení, zda výrobek uvedený na trh se považuje za bezpečný. Základní povinnost, kterou je dodržování technických předpisů, umožňuje regulaci sladit s principy obsaženými v legislativě ES a současně upravuje obecné pravidlo pro případy, ve kterých neexistuje dostatečně podrobná právní úprava. Pokud v těchto případech výrobce nebo dovozce nepostupuje podle českých technických norem, nebo pokud ani takové technické normy nejsou, vzniká mu povinnost aplikovat vědeckotechnické poznatky, které zná nebo které znát může. Takovými poznatky jsou ty, které jsou obecně uznávány v technické praxi.
Ustanovení je nezbytné především pro vyplnění mezer v právním řádu, který nemůže upravit beze zbytku ochranu před možným rizikem spojeným s výrobky již existujícími nebo takovými, které budou vyvinuty. Současně taková obecná úprava umožňuje snížit počet právních předpisů, které by bylo nutno v zájmu ochrany občanů vydat. Přitom se bere v úvahu to, že detailní konkrétní právní úprava působí jako bariéra technického rozvoje, protože právní úprava se nutně opožďuje za vědeckotechnickými poznatky.
Stanoví se dále povinnost výrobce a dovozce
zabezpečit poskytnutí informací o způsobech
používání výrobků eliminujících
možná rizika, která nelze technicky vyloučit.
Tato povinnost je omezena na informace, které nejsou obecně
známé.
K § 9
Nově se vymezuje tradiční pojem státní
zkušebnictví, a to způsobem odpovídajícím
úloze státu v liberální ekonomice
při zajišťování ochrany veřejného
zájmu před nebezpečnými výrobky.
Zachování tohoto názvu je v zájmu
kontinuity v právním řádu České
republiky a vyjadřuje odpovědnost státu za
systém posuzování shody výrobků
s požadavky technických předpisů. Na
rozdíl od předchozího stavu je však
úloha státu, zabezpečovaná v působnosti
Ministerstva hospodářství jako ústředního
orgánu státní správy pro státní
zkušebnictví (zákon č. 2/1969 Sb., ve
znění pozdějších předpisů),
minimalizována a zahrnuje především
úlohu Ministerstva hospodářství při
pověřování právnické
osoby k akreditaci a dále činnost Úřadu
při autorizaci právnických osob pro činnosti
při posuzování shody výrobků
s právními předpisy.
K § 10
Vymezuje se pojem certifikace jako činnost subjektu nezávislého na výrobci (dovozci) nebo kupujícím, jejímž smyslem je objektivní posouzení, zda daný výrobek splňuje požadavky stanovené technickými předpisy popřípadě českými technickými normami. Vymezení je provedeno způsobem převzatým z dokumentů Evropských společenství.
Při tom certifikáty budou vydávat autorizované
osoby v případech, ve kterých bude příslušným
nařízením vlády stanoven postup posouzení
shody vyžadující nález autorizované
osoby. Akreditované osoby budou certifikáty vydávat
v případech, ve kterých to ke snížení
svých rizik nebo z komerčních důvodů
bude požadovat výrobce nebo dovozce.
K § 11
Autorizací, která je činností správního úřadu, je vyjádřeno oficiální pověření k posuzování shody ve stanovených případech. Je obdobou notifikace pověřených osob v praxi ES, jejímž obsahem je sdělení příslušných národních orgánů o tom, které osoby jsou v jednotlivých státech způsobilé k certifikaci podle stanovených postupů posuzování shody, u nichž se to vyžaduje. Určení autorizovaných osob je v součinnosti se zúčastněnými ministerstvy výhradním právem Úřadu, který na sebe přebírá odpovědnost státu za zajištění dostatečných kapacit (dostatečného počtu autorizovaných osob) pro posuzování shody a za jejich řádnou činnost. Tato odpovědnost se zpravidla uplatňuje i v mezinárodních závazcích při vzájemném uznávání výstupů (certifikátů, osvědčení) pro účely povinného posuzování shody podle právních předpisů příslušných zemí. Oprávnění Úřadu je sice vázáno na souhlas dotčených ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, ale v zájmu plynulosti těchto činností je upraveno oprávnění Úřadu řešit operativně věc v jeho působnosti s tím, že v případě nesouhlasu některého z dotčených orgánů by rozhodnutí Úřadu platilo do doby, než o věci rozhodne vláda. Jde o pojistku obecně vyžadovanou.
Při autorizaci se především využívá zjištění z akreditačního procesu. Uznání zjištění pověřené akreditující osoby o odborné způsobilosti je vyjádřením zájmu na objektivitě a průzračnosti při volbě autorizovaných osob, přestože na autorizaci při splnění těchto podmínek není právní nárok. Podmínky pro udělování autorizace jsou převzaty z praxe ES.
V zájmu informovanosti o autorizovaných osobách se stanoví příslušná povinnost Úřadu.
Vzhledem k tomu, že počet autorizovaných osob
působících u stejného okruhu výrobků
bude vzhledem k praxi v ES limitován, je úprava
koncipována tak, že na autorizaci není právní
nárok.
K § 12
U výrobků, u nichž vzhledem k rizikům spojeným s jejich užíváním musí být posouzeno, zda splňují požadavky právních předpisů, se vymezuje forma, kterou bude konkretizováno, ke kterým výrobkům se tato povinnost vztahuje. Aby byl zabezpečen plynulý přechod od dosavadního schvalování výrobků k posuzování shody s technickými předpisy a aby byl vytvořen současně racionální mechanismus pro plnění závazku vyplývajícího z čl. 75 Evropské dohody, stanoví se potřebné podmínky pro stanovení výrobků, s nimiž je tato povinnost spojena.
Stanovení výrobků k povinnému posuzování shody jediným způsobem (nařízením vlády) vyjadřuje záměr sjednocení přístupů a postupů zúčastněných ministerstev a jiných ústředních správních úřadů při posuzování shody v oblastech chráněných zájmů, kde současný právní řád řeší problematiku roztříštěně.
Zajišťuje se dále stejný a transparentní způsob stanovení postupů posuzování shody jak u výrobků tradičně podléhajících povinnému dozoru, tak u výrobků, u kterých budou působit přebírané technické předpisy ES. Tyto předpisy zahrnují jak právní, tak technické, popřípadě procesní náležitosti posouzení shody. Tím se zároveň umožňuje plynule přejít od různých a odlišných způsobů posuzování shody uplatňovaných podle současných předpisů k posuzování shody rozsahem i postupy kompatibilními se státy ES.
Dále se rámcově charakterizuje rozsah činností při posuzování shody s tím, že obsah jednotlivých postupů posuzování shody použitelných pro konkrétní skupiny výrobků bude stanoven v závislosti na míře nebezpečí spojeného s užíváním příslušných výrobků nařízením vlády, kterým bude stanovena povinnost vydávat prohlášení o shodě. Jde o převzetí úpravy uplatňované v ES, která předpokládá u většiny výrobků použití postupu posuzování shody , podle něhož posouzení provádí sám výrobce, může si k tomu však dobrovolně obstarat certifikát akreditované nebo autorizované osoby.
U technicky složitějších nebo potencionálně nebezpečnějších výrobků se buď v souladu s požadavky stanovenými v technickém předpisu ES přebíraném do právního řádu České republiky, nebo podle požadavku příslušného ministerstva nebo jiného správního úřadu, uvedou příslušné formy posouzení shody výrobků s požadavky technických předpisů, odpovídající charakteru daného výrobku, které vyžadují účast autorizované osoby, včetně stanovení povinnosti označovat výrobek českou značkou shody. Tato povinnost bude uplatněna tam, kde se výrobek ve státech ES povinně označuje značkou CE.
Česká značka shody je koncipována
jako ekvivalent značky CE užívané v
Evropských společenstvích. Vzhledem ke shodným
podmínkám udělení těchto značek
bude možno po vstupu ČR do Evropských společenství
českou značku bez jakýchkoliv dalších
věcných opatření nahradit značkou
CE.
K § 13
Stanoví se nezbytné povinnosti spojené s
uváděním stanovených výrobků
na trh, jejichž smyslem je existence důkazu o tom,
že vlastnosti stanoveného výrobku byly posouzeny
způsobem stanoveným zákonem a konkretizovaným
příslušným nařízením
vlády co do rozsahu úkonů. V zájmu
potřebné průkaznosti je stanovena lhůta,
během níž musí být potřebné
doklady archivovány. Současně se v zájmu
ochrany před nebezpečnými výrobky
stanoví potřebná povinnost distributorů,
v jejichž zájmu bude, aby od svých dodavatelů
požadovali ujištění o tom, že shoda
výrobků byla posouzena způsobem stanoveným
v zákoně. Ustanovení je formulováno
tak, že nevyvolá nárůst administrativy.
Důkazem pro to může být např.
i doplnění potřebného údaje
na faktuře, dodacím listu apod.
K § 14
Ustanovením se pro účely zákona definuje akreditace jako dobrovolná činnost, jejímž obsahem je zjišťování, zda akreditované osoby jsou dostatečně odborně způsobilé k vymezeným technickým činnostem.
Vymezuje se odpovědnost státu za jednotné
provádění akreditace, které je podmínkou
pro činnost akreditovaných osob, jejichž činnost
usnadňuje export výrobků z České
republiky. V souladu s převažujícími
tendencemi ve státech ES a s ohledem na účelnou
potřebu snižování počtu orgánů
státní správy není akreditace koncipována
jako činnost orgánu státní správy,
ale jako činnost osoby pověřené k
tomu správním rozhodnutím vydaným
Ministerstvem hospodářství.
K § 15
Vymezuje se úkol Ministerstva hospodářství zabezpečit provádění akreditace jednotným způsobem. Řešení vychází z potřeby zabezpečit akreditaci nestátní organizací jako podmínku k dosažení srovnatelného stavu se stavem ve státech ES. Proto ustanovení vymezuje podmínky pro pověření právnické osoby formou správního rozhodnutí. Pojistka pro případ neexistence pověřené právnické osoby je nezbytná pro plynulý proces akreditace.
Tuto akreditaci vykonává dosud Český institut pro akreditaci jako orgán státní správy (zákon č. 20/1993 Sb.).
Ustanovení dále vymezuje podmínky pro pověření
právnické osoby k akreditaci, jejíž
podstatou je přiznání způsobilosti
k výkonu zkoušení a certifikace, kterou je
vyjádření objektivity a nezávislosti
činnosti akreditovaných osob. Podmínky pro
pověření k akreditaci respektují kritéria
a postupy, které jsou v souladu s pravidly ES.
K § 16
Ustanovení upravuje obsah osvědčení
o akreditaci a stanoví oprávnění akreditující
osoby provádět dozor nad akreditací. Úprava
odpovídá podmínkám uplatňovaným
v rámci Evropských společenství a
je nezbytná, protože výrobci a dovozci tak
mohou vyžadovat od akreditované osoby certifikát
na výrobky, u nichž nebudou mít povinnost vystavit
prohlášení o shodě nebo na výrobky,
u kterých sice tato povinnost je, ale není spojena
s účastí autorizované osoby (postup
posuzování shody podle § 12 odst. 3, písm.
a/).
K § 17
Ustanovení umožňuje uznávat ve stanovených
případech a za stanovené podmínky
dokumenty a značky zahraničních institucí
jako doklad o posouzení shody a tím vytváří
předpoklady k odstraňování technických
překážek obchodu. Jeho realizace umožní
rovněž přímý vstup do certifikačních
systémů Evropských společenství.
K § 18
K dosažení účinné ochrany před
výrobky, které by mohly ohrozit veřejný
zájem a k dosažení kompatibility se stavem
ve státech ES je nutno zákonem vymezit podmínky
pro provádění dozoru nad tím, zda
výrobky uváděné na trh splňují
stanovené požadavky. Aby nedocházelo k neodůvodněnému
nárůstu orgánů dozoru, řeší
se dozor nad trhem tak, aby byl prováděn jediným
orgánem státní správy.
K § 19
Potřeba udělování citelných
pokut je odůvodněna nutností zabezpečit
účinné nástroje pro ochranu trhu před
výrobky, které by svými vlastnostmi mohly
ohrozit veřejný zájem chráněný
tímto zákonem. Udělení pokuty do výše
l milionu Kč Úřadem se předpokládá
pro případy porušení dalších
povinností stanovených tímto zákonem
a sleduje především ochranu před neoprávněným
rozmnožováním a rozšiřováním
ČSN nebo před vydáváním osvědčení
nebo certifikátů, jejichž vydávání
je vyhrazeno subjektům podle tohoto zákona.
K § 20
Ustanovení vymezuje případy, ve kterých
je nezbytné postupovat podle správního řádu.
Ve srovnání s dosavadním stavem dochází
k podstatné redukci jejich počtu.
K § 21
V zájmu plynulosti přechodu na činnosti upravené
návrhem se převádějí dosavadní
státní technické normy a české
technické normy vydané podle předchozích
předpisů na české technické
normy podle tohoto zákona , stanoví přechodně
platnost aktů vydaných podle zákona o státním
zkušebnictví a dosud vydaných osvědčení
o akreditaci. Dokončení zahájených
sankčních řízení podle dosavadních
předpisů je nezbytné pro to, že úprava
týkající se pokut je v návrhu pojata
zcela odchylně.
K § 22
Ustanovení především umožňuje efektivní přejímání technických předpisů ES do právního řádu České republiky. Jeho existence je nezbytná pro plnění úkolů České republiky vyplývajících z čl. 75 Evropské dohody, vzhledem k tomu, že právní řád České republiky se dosud vyvíjí převážně resortně, na rozdíl od právního řádu Evropských společenství, jehož pojetí je v dané oblasti převážně komoditní (ve směrnici upravující technické požadavky na určitou skupinu výrobků - např. strojírenské výrobky - jsou stanoveny např. požadavky bezpečnostní, hygienické, protipožární apod.).
Zabezpečuje se proto reálný postup přejímání technických předpisů Evropských společenství v souladu se stávajícími kompetencemi ministerstev tak, aby navržená forma přejímání technických předpisů ES účelně respektovala nezbytný požadavek, aby jeden technický předpis (směrnice) ES byl převzat jediným právním předpisem - nařízením vlády. Při tom se rozumí, že takový postup bude zvolen v těch případech, ve kterých nevznikne potřeba řešení formou zákona (např. potraviny, léky, jaderná energie apod.).
Navržený způsob umožní přejímat ze směrnic i ta ustanovení, k jejichž úpravě není v zákonech potřebné zmocnění.
Úprava vychází i z toho, že z hlediska obsahového musí být příslušná směrnice ES převzata do právního řádu bez obsahových změn, a že tedy není možno při formulaci technických požadavků českého předpisu uplatňovat specifické resortní zájmy. Návrhy nařízení vlády budou zpracovávány plynule s ohledem na potřeby České republiky a s ohledem na vývoj regulace v rámci Evropských společenství.
Povinnými podmínkami pro uvádění výrobků na trh se rozumí zejména stanovení okruhu výrobků, o nichž bude výrobce nebo dovozce vydávat prohlášení podle § 13 tohoto zákona, grafická podoba české značky shody a náležitosti prohlášení o shodě.
Definice obsahu jednotlivých postupů posuzování
shody bude v nařízeních vlády provedena
tak, aby charakterizovala jednotlivé postupy posouzení
shody ve shodě s Rozhodnutím Rady ES č. 93/465/EHS
ze dne 22.7.1993, které se týká postupů
posuzování shody (modulů) pro různé
fáze procesu posuzování shody a pravidla
pro udělování a užívání
značky shody CE, u kterých se předpokládá
jejich užití v technicky harmonizovaných směrnicích.
K § 23
Ustanovení vymezuje působnost a pravomoc České obchodní inspekce k dozoru podle tohoto zákona. Obecný doplněk o poskytování náhrady za vzorky výrobků odebraných pro výkon dozoru (kontroly) je nezbytný, protože jde o vyvlastnění, které lze provádět jen za náhradu.
Vzhledem k tomu, že zjišťování, zda požadavky na stanovené výrobky byly splněny, bude v některých případech vyžadovat specializované znalosti, zakotvuje se součinnost autorizovaných osob. Za náklady spojené s dozorem a činností autorizovaných osob se považují náklady na zakoupení vzorku výrobku a náklady spojené se zjišťováním jeho vlastností. Současně se orgánu dozoru svěřuje pravomoc k okamžitým zákrokům tam, kde to povaha věci bude vyžadovat.
Ustanovení odpovídá úpravě
v ES s výjimkou oznamovacích (notifikačních)
povinností o uložení ochranného opatření
ve vztahu k členům EU.
K § 24
Ustanovení uvádí do souladu zákon č. 20/1993 Sb., s ustanoveními tohoto zákona. V souladu s tím omezuje působnost Úřadu na nezbytně nutný rozsah. Nové působnosti jsou nezbytné proto, že příprava přebírání technických předpisů ES bude vyžadovat sjednocení po stránce technické, organizační, administrativní apod. Obsahem činnosti Úřadu bude vypracování kvalifikovaného překladu směrnic Rady ES projednaného k dosažení terminologické jednotnosti se zúčastněnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a shrnutí stanovisek těchto orgánů k tomu, zda je možné v daném čase směrnici ES přijmout. Na to bude navazovat standardní postup, při němž návrh nařízení vlády bude předkládat buď Ministerstvo hospodářství nebo jiné ministerstvo určené plánem práce vlády po řádném projednání. Respektuje se tak usnesení vlády ze dne 9. listopadu 1994 č. 631 o institucionálním zajištění procesu integrace České republiky do Evropské unie včetně harmonizace právního řádu České republiky s právním řádem Evropské unie.
Působnost Úřadu týkající
se smluvního zabezpečení úkolů,
které budou zajišťovat nestátní
subjekty v oblasti českých technických norem
a posuzování shody, je nutná k tomu, aby
potřeby vznikající z mezinárodních
smluv nebo požadavků ministerstev a ústředních
správních úřadů byly zabezpečovány
jednotně a účelně.
K § 25
Zrušovací ustanovení uvádí právní
předpisy, které ztratí opodstatnění
přijetím zákona.
K § 26
Navržená účinnost sleduje urychlené
zavedení zákona nezbytné jak z hlediska potřeb
vnitrostátních, tak z hlediska závazků
vyplývajících z mezinárodních
smluv, kterými je Česká republika vázána.
V Praze dne 23. července 1996