Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

(1) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství, jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

(2) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

(3) V případech uvedených v § 880 odst. 1 a § 886 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

(1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

(2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

(1) Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství.

(2) Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.

(1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.

(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.

(3) Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.

(1) Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí v případě opuštění společné domácnosti jedním z manželů obdobně.

(3) Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců.

Ustanovení § 890 až 893 neplatí pro byty služební, pro byty zvláštního určení a pro byty v domech zvláštního určení.

(1) Užíval-li jeden z manželů před uzavřením manželství byt na základě práva vlastnického nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu, vzniká druhému manželovi uzavřením manželství odvozené právo užívat byt. Při výkonu tohoto práva se použije ustanovení § 877 přiměřeně.

(2) Získá-li jeden z manželů za trvání manželství právo užívat byt na základě práva vlastnického nebo práva odpovídajícímu věcnému břemenu, vznikne druhému z manželů současně odvozené právo užívat byt.

Zánikem manželství zaniká právo užívat byt uvedené v § 890 odst. 1. Manžel, jehož právo takto zanikne, je povinen se vystěhovat až poté, kdy je mu poskytnuto náhradní ubytování. Jde-li o manžela, kterému bylo pro dobu po rozvodu svěřeno do výchovy společné nezletilé dítě, může soud rozhodnout, že tento manžel má právo na přiměřený náhradní byt. Soud může přiznat právo na náhradní byt též v případě, jsou-li proto důvody hodné zvláštního zřetele.

(1) Ve výjimečných případech, kdy by vystěhování manžela, který užíval byt právem odvozeným a jemuž bylo svěřeno pro dobu po rozvodu do výchovy společné nezletilé dítě manželů, bylo v rozporu s dobrými mravy, může soud založit svým rozhodnutím v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení, váznoucí na nemovitosti druhého manžela, nejdéle však do doby, kdy společné dítě bude schopno samo se živit. Toto právo založí soud za úhradu rovnající se nájemnému v místě obvyklému.

(2) Ustanovení § 888 odst. 1 věty druhé platí po zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu obdobně.

Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit vztahy týkající se bydlení odchylně. Obdobně mohou tyto vztahy pro dobu po uzavření manželství upravit smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Práva pronajímatele, vyplývající z tohoto zákona, nesmí být těmito smlouvami dotčena.

(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého nabude právní moci.

(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.

(1) Soud manželství na návrh některého z manželů rozvede, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.

(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.

(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 900.

Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud péče o nezletilé.

(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a návrh podají společně nebo se k návrhu na rozvod druhý manžel v průběhu řízení připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 900 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy

a) písemné smlouvy upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti ke společnému bytu a případnou vyživovací povinnost a

b) pravomocné rozhodnutí soudu péče o nezletilé o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

(2) Ustanovení § 900 odst. 2 platí obdobně.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své předchozí příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.

(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.

(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné v rozsahu, který mu zaručuje v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu pěti let od rozvodu.

(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství.

(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.

(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo před soudem.

(2) Prohlášení nezletilého rodiče musí být učiněno vždy před soudem.

(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

(4) Ustanovení § 35, 36, 39, § 40 odst. 1 až 4 a § 40a až 42 se nepoužijí.

Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

Nedošlo-li k určení otcovství, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce se v takovém případě považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

(1) Není-li domnělý otec naživu, může dítě a matka podat návrh na určení otcovství proti opatrovníku, kterého soud ustanovil.

(2) Zemře-li za řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníku, kterého ustanoví.

(1) Jestliže dítě nebo matka za řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý z nich. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.

(2) Zemře-li za řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, soud řízení zastaví.

(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.

(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.

(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.

(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.

(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li naživu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.

(2) Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.

Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo otcovství takto určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

(2) Matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.

(3) Ustanovení § 915 odst. 2 a § 917 odst. 1 platí tu obdobně.

(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jednomu z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to obecný zájem, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.

(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.

Nejvyšší státní zástupce může, a to i před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, popřít otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.

(1) Dítě má společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich.

(2) Mají-li rodiče příjmení různá a nejde-li o dítě, jehož příjmení musí být určeno dohodou rodičů při uzavření jejich manželství, dohodnou se, že dítě bude mít příjmení otce nebo příjmení matky; i zde může mít dítě vždy jen jedno příjmení. Svou dohodu oznámí matričnímu úřadu.

(3) Rodiče určí jméno dítěte dohodou.

(4) Nedohodnou-li se rodiče o příjmení nebo jménu dítěte nebo není-li znám žádný z rodičů, určí příjmení nebo jméno dítěte soud.

(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.

(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé souhlasně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě. Ustanovení § 925 odst. 3 platí zde obdobně.

Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.

(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností, upravujících

a) péči o osobu dítěte,

b) zastupování v právních vztazích a

c) správu jeho majetku.

(2) Rodiče řídí jednání svých dětí a vykonávají nad nimi dozor odpovídající stupni jejich vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dětí a jakkoliv ohroženo jejich zdraví, tělesný a duševní vývoj.

(3) Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím rodičů týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.

(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven anebo je-li jeho rodičovská zodpovědnost v klidu.

(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o osobu dítěte i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku 16 let, má-li se zřetelem na okolnosti případu potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti v tomto ohledu vyplývajících.

Nedojde-li v podstatné záležitosti týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ke shodě mezi rodiči, rozhodne soud.

(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud jeho rodičovskou zodpovědnost ponechat v klidu.

(2) Neplní-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; konkrétně vždy vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.

(3) Zneužívá-li rodič svých práv nebo závažným způsobem zanedbává své povinnosti, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.

(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchaného jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.

(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.

Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů týkající se jejich rodičovské zodpovědnosti.

Péče o osobu dítěte zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochranu jeho zájmů, a to zajištěním jeho řádné výchovy a výživy, pravidelným stykem s oběma rodiči a umožněním vzdělání odpovídajícího jeho schopnostem a možnostem.

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy.

(2) Soud upraví výchovu dítěte též v případě, že bylo zahájeno řízení o rozvod rodičů.

(3) Rozhodnutí o úpravě výchovy dítěte může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.