Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

(2) Je-li to v zájmu dítěte, může soud rozhodnout o svěření dítěte do výchovy oběma rodičům.

(3) Soud vezme v úvahu názor dítěte, je-li schopno se zřetelem na stupeň svého vývoje posoudit dosah rozhodnutí.

(4) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.

(1) Soud styk rodiče s dítětem upraví jen vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Přitom bere v úvahu, že styk s dítětem je nejen právem, ale i povinností obou rodičů vůči dítěti. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, lze považovat za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

(2) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže, a to i v případě, že dítě je svěřeno do výchovy jiné osoby než rodiče, popřípadě do výchovy ústavní či ochranné.

(3) Dohoda rodičů o styku s jejich dítětem nepotřebuje schválení soudu.

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá, dokud dítě není samo schopno se živit.

Oba rodiče zajišťují výživu dítěte podle jeho odůvodněných potřeb a podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.

(1) Nedohodnou-li se rodiče o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo neplní-li svoji vyživovací povinnost, může soud i bez návrhu rozhodnout o jejich vyživovací povinnosti. Rozhodnutí o vyživovací povinnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti vyžaduje schválení soudu.

(2) Při určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů se přihlíží k tomu, který z nich a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

(3) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména budoucí studium a pojištění.

Soud rozhodne o vyživovací povinnosti k dítěti též při úpravě jeho poměrů pro dobu po rozvodu manželství jeho rodičů.

(1) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

(2) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů [Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.], je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu [§ 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu].

(3) Má-li povinný rodič více závazků, vychází soud z toho, že plnění pohledávek výživného má přednost.

Soud může v případech zvláštního zřetele hodných rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vyživovací povinnost rodičů s přihlédnutím ke stanovené úhradě. Příjemcem výživného je ústav.

Výživné zletilého dítěte upraví soud jen na návrh.

Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat; pokud má příjmy z vlastní práce, z výnosu svého majetku, popřípadě výjimečně i z výživného placeného rodičem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.

(1) Zástupcem dítěte, k němuž mají rodičovskou zodpovědnost oba rodiče, může být kterýkoli z nich.

(2) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít k střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo mezi dětmi navzájem.

(3) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.

(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Cílem není především dosažení zisku, ale zachování hodnot do zletilosti dítěte.

(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a pak i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.

(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování z jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Nároky dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčeny.

(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Současně vymezí rozsah jmění, které bude jako zákonný zástupce spravovat.

(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.

(3) Opatrovník podléhá dozoru soudu.

(4) Opatrovník má nárok na úhradu hotových výdajů spojených se správou jmění a přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.

Dítě, které je schopno samo se živit, je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.

(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželům. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Rozvodem manželů společná výchova nezaniká. Soud rozhodne o tom, který z manželů bude dítě nadále vychovávat.

(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit jen se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

Pokud není důvod k rozhodnutí podle § 928 odst. 1 až 3, soud vymezí rozsah práv a povinností jiné osoby ve vztahu k péči o osobu dítěte. Ustanovení § 954 odst. 2 věty druhé platí zde obdobně.

Rodiče plní svoji vyživovací povinnost k dítěti do rukou fyzické osoby, které je dítě svěřeno do výchovy.

(1) Dítě může být svěřeno do pěstounské péče jiné fyzické osoby (dále jen "pěstoun"), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte.

(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželům; ustanovení § 949 odst. 2 a 3 platí zde obdobně.

(3) Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte, úmrtím dítěte nebo pěstouna. Společná pěstounská péče zaniká úmrtím jednoho z manželů; zemře-li jeden z manželů, stává se pěstounem druhý z nich. Zanikne-li manželství pěstounů rozvodem, rozhodne soud o tom, který z manželů bude dále pěstounem dítěte.

(4) Pěstounská péče může být též zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun.

(1) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče si soud vyžádá vyjádření příslušného orgánu vykonávajícího sociálně právní ochranu dětí o tom, zda jde o osobu vhodnou pro výkon této péče.

(2) Je-li dítě v ústavní výchově z rozhodnutí soudu, může být dítě před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu vykonávajícího sociálně právní ochranu dětí do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky; obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní výchově, pokud s tím rodiče souhlasí. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, pokud příslušný orgán nestanoví delší lhůtu, u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, dočasné svěření dítěte uplynutím této lhůty pozbývá účinnosti.

(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Byl-li ustanoven pěstounem jen jeden z manželů, je druhý manžel, který s ním žije ve společné domácnosti, povinen pomáhat při výchově dítěte.

(2) Pěstoun má při výchově dítěte práva a povinnosti rodičů; právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má však jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte v ostatních věcech není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.

(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud má příjem z vlastní práce nebo z výnosu svého majetku a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb.

(1) Pěstounovi a dítěti náleží dávky a pěstounovi odměna za výkon pěstounské péče podle zvláštního zákona [§ 36 až 43 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře].

(2) Děti svěřené do pěstounské péče se považují za děti vlastní ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1.

(1) Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, aby toto výživné poukazovaly příslušnému orgánu, který vyplácí pěstounovi příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zvláštního zákona.15)

(2) Nárok na výživné, určené rozhodnutím soudu na dítě, kterému se poskytuje příspěvek na úhradu osobních potřeb dítěte podle zvláštních předpisů,14) přechází až do výše poskytnutého příspěvku na stát. Je-li výživné vyšší než příspěvek, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí do zletilosti dítěte pěstounovi.

(3) Ustanovení předchozích odstavců neplatí, jde-li o nárok dítěte na výživné vůči pěstounovi.

Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí [§ 15 a 19 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů], učinit tato opatření:

a) napomene vhodným způsobem dítě, jeho rodiče a osoby, které narušují jeho výchovu,

b) stanoví nad dítětem dohled a provádí jej za součinnosti orgánu vykonávajícího sociálně právní ochranu dětí, popřípadě školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti,

c) uloží dítěti omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména zakáže návštěvu podniků a zábav pro dítě vzhledem k jeho osobě nevhodných.

Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, popřípadě rodiče nechtějí nebo ze závažných důvodů nemohou výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Pokud je to v zájmu dítěte nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i tehdy, když jiná výchovná opatření nepředcházela.

Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.

Soud při nařízení ústavní výchovy zjišťuje, zda nejsou důvody k rozhodnutí podle § 928 odst. 1 až 3.

Soud soustavně sleduje provádění výchovných opatření jím učiněných a hodnotí jejich účinnost. Zejména je povinen zvážit, zda trvají důvody pro ústavní, popřípadě ochrannou výchovu.

(1) Je-li to v zájmu dítěte, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a s jeho sourozenci.

(2) Výjimečně, je-li to v zájmu dítěte, upraví soud styk dítěte i s dalšími příbuznými, popřípadě jinými osobami.

(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, nebo plnění z jejich strany nelze dosáhnout, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

(3) Stanoví-li soud výživné nezletilému dítěti, platí ustanovení § 939 odst. 2 obdobně.

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.

(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský.

(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele.

(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte.

(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.

(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

(2) Osvojit lze pouze nezletilého, a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.

(1) Jako společné mohou dítě osvojit jen manželé.

(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte.

(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.

(3) Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.

(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže soustavně neprojevují opravdový zájem o dítě zejména tím, že po dobu nejméně šesti měsíců dítě pravidelně nenavštěvují, neplní pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i v případě, že rodič je nezletilý.

(3) O splnění podmínky uvedené v odstavci 1 rozhoduje soud.

Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem vykonávajícím sociálně právní ochranu dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve dva měsíce po narození osvojovaného dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno v péči budoucích osvojitelů.

V případech uvedených v § 971 a 972 je třeba souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.

Na právní úkony spočívající v udělení nebo odvolání souhlasu k osvojení se ustanovení § 35, 36, 39 až 42 nepoužijí.

(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.

(2) O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne příslušný orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. O souhlasu zákonných zástupců a rodičů s tímto opatřením platí ustanovení § 970 až 974 obdobně.

(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.