Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

kterým se mění, doplňuje a upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb.,zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb.,zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., se mění, doplňuje a upravuje takto:

1. § 1 odst. 2 zní:

"(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, rodinné a osobní vztahy, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony [§ 58 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona ČNR č. 302/1992 Sb., a § 13 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona ČNR č. 1993 Sb.].".

2. § 2 odst. 3 zní:

"(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Jde-li o vztahy rodinné, mohou si účastníci svá práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jen když to zákon připouští.".

3. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:

"(2) Ve vztazích rodinných platí ustanovení odstavce 1 rovněž ve vztahu k právním úkonům určení otcovství, souhlasu k osvojení, určení jména a příjmení dítěte.".

4. V § 27 se vypouští odstavec 1 a dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.

5. V § 40a se v prvé větě vypouštějí slova "§ 145 odst. 1," a za slova" § 701 odst. 1" se vkládají slova ", § 878".

6. § 143 až 151 včetně nadpisu a poznámky č. 3) se vypouštějí.

7. § 703 až 705 včetně nadpisu se vypouštějí.

8. V § 707 se vypouštějí odstavce 1 a 2 a zároveň se zrušuje číslování odstavců.

9. V § 708 se vypouštějí slova "a § 707 odst. 1".

10. V § 709 se slova "§ 703 až 708" nahrazují slovy "§ 706 až 708".

11. V § 712 odst. 3 se v prvé větě slova "§ 705 odst. 2 věty prvé" nahrazují slovy "§ 892 odst. 2 věty prvé" a ve druhé větě se slova "§ 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá" nahrazují slovy "§ 892 odst. 1 a odst. 2 věta druhá".

12. Část devátá včetně nadpisu a poznámek č. 8) až 17) zní:

(1) Účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.

(2) Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před příslušným orgánem.

(3) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.

(1) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), jsou povinni se dostavit k obecnímu úřadu pověřenému vést matriky, popřípadě k úřadu, který plní jeho funkci [§ 58 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona ČNR č. 302/1992 Sb., a § 13 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona ČNR č. 1993 Sb.] (dále jen "matriční úřad"), prokázat svoji totožnost a svůj osobní stav a se žádostí o uzavření manželství předložit rodné listy a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by bránily uzavření platného manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího společného bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.

(2) Snoubenci jsou povinni dále souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, nebo zda si ponechají svá dosavadní příjmení, nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. Ponechají-li si příjmení dosavadní, prohlásí, které z jejich příjmení bude jediným příjmením společných dětí.

(3) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(4) Matriční úřad přezkoumá splnění požadovaných předpokladů a podmínek.

Prohlášení o uzavření manželství mohou učinit snoubenci buď před matričním úřadem (dále jen "občanský sňatek"), nebo před orgánem registrované církve nebo náboženské společnosti [§ 58 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona ČNR č. 302/1992 Sb., a § 13 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona ČNR č. 1993 Sb.] (dále jen "církevní sňatek").

Při uzavření manželství formou občanského sňatku činí snoubenci své prohlášení před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva.

(1) Při uzavření manželství formou církevního sňatku činí snoubenci své prohlášení před osobou pověřenou příslušnou církví nebo náboženskou společností.

(2) Manželství formou církevního sňatku se uzavírá v kostele nebo na jiném vhodném místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.

Manželství formou církevního sňatku může být uzavřeno až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení o splnění podmínek a předpokladů uvedených v § 854, vydané příslušným matričním úřadem nejpozději tři měsíce před uzavřením manželství.

Orgán církve nebo náboženské společnosti, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů [§ 11 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách] příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodě se uzavřelo manželství § 11 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách.

(1) Bylo-li uzavřeno manželství formou občanského sňatku, nemají následné církevní obřady právních následků.

(2) Bylo-li uzavřeno manželství formou církevního sňatku, nelze uzavřít manželství formou občanského sňatku.

Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky k tomu zmocněným.

Je-li život snoubence přímo ohrožen, může být manželství uzavřeno před kterýmkoliv členem obecního zastupitelstva nebo kterýmkoliv správním úřadem na kterémkoliv místě, popřípadě před osobou pověřenou příslušnou církví nebo náboženskou společností na kterémkoliv vhodném místě. V takovém případě není třeba předložit doklady jinak potřebné; snoubenci však musí vždy prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by bránily uzavření platného manželství.

(1) Z důležitých důvodů může okresní úřad (obvodní úřad statutárních měst) povolit, aby prohlášení muže nebo ženy, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně a její udělení musí být úředně ověřeno. Na vydání povolení se nevztahují předpisy o správním řízení.

(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm muž nebo žena, s nímž má zmocnitel uzavřít manželství, dozví před tím, než učiní písemné prohlášení, že vstupuje do manželství.

(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

(2) Neplatnost manželství soud nevysloví, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.

Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu s účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Neplatnost manželství, které bylo uzavřeno bez povolení soudu, vysloví soud i bez návrhu.

(2) Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže manželé, kteří byli v době uzavření manželství starší šestnácti let, již dovršili osmnáctý rok, nebo manželka otěhotněla.

Manželství nemůže uzavřít fyzická osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

(1) Fyzická osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu.

(2) Manželství nemůže uzavřít fyzická osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav fyzické osoby slučitelný s účelem manželství.

(3) Uzavře-li manželství fyzická osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo fyzická osoba stižená takovou duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným s účelem manželství.

(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.

(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví soud neplatnost i po zániku manželství. Totéž platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na základě osvojení.

(1) Manželství je neplatné, jestliže muž nebo žena učinili prohlášení o vstupu do manželství v důsledku bezprávné výhružky anebo omylu, týkajícího se totožnosti jednoho z nich nebo právního úkonu při uzavírání manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh jednoho z manželů.

(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděl o okolnosti bránící uzavření platného manželství.

(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.

(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho smrti jeho potomci.

Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.

O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti, o majetku a bydlení a o vzájemné vyživovací povinnosti po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech rozvedených manželů.

Ustanovení § 35 až 39, § 40 odst. 1 až 4 a § 40a až 41a se na uzavření manželství nepoužije.

(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.

(2) Manželství, které bylo uzavřeno, aniž byly dodrženy podmínky uvedené v § 855 až 858 a 863, nevznikne.

(3) Manželství nevznikne, jestliže manželství uzavřel nezletilec mladší než šestnáct let.

(1) Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.

(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o tuto domácnost a o děti.

(3) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který zaručuje oběma v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.

(4) Neplní-li jeden z manželů svoji vyživovací povinnost nebo svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.

O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.

(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.

Společné jmění manželů tvoří

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka [Např. zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.],

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.

(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.

(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

K použití majetku ve společném jmění manželů potřebuje manžel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.

Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 880 odst. 4 platí zde obdobně.

Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění manželů, rozhodne na návrh některého z nich soud.

(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

(3) Je-li podnikatelská činnost, po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.

(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu, vydaným na návrh jednoho z manželů.