Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

1. V případě sporu mezi kterýmikoli dvěma nebo více Smluvními stranami o interpretaci nebo uplatnění tohoto Protokolu budou Smluvní strany, kterých se to týká, hledat urovnání tohoto sporu vyjednáváním nebo jakýmkoli jinými mírumilovnými prostředky podle své vlastní volby. Sporné Smluvní strany uvědomí o svém sporu Výkonný sbor.

2. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k tomuto Protokolu nebo kdykoli později, může Smluvní strana, která není organizací regionální ekonomické integrace, v písemném dokumentu, předaném Depozitáři, prohlásit, že pokud jde o jakýkoli spor, týkající se interpretace nebo aplikace Protokolu, uznává jeden nebo oba dále uvedené prostředky urovnání sporu jako povinné ipso facto a bez další dohody, ve vztahu ke každé Smluvní straně, která přijme stejný závazek:

(a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru,

(b) arbitráž v souladu s pravidly, která Smluvní strany přijmou na některém zasedání Výkonného sboru a to jak to bude nejdříve možné, v Příloze o arbitrážním řízení.

Smluvní strana, která je organizací regionální ekonomické integrace může učinit prohlášení s podobným účinkem ve vztahu k arbitráži v souladu s pravidly, o nichž se zmiňuje pododstavec (b) shora.

3. Prohlášení, učiněné podle odstavce 2 zůstane v platnosti, dokud nevyprší v souladu s tím, jak je časově omezeno nebo až za tři měsíce poté, kdy bylo u depozitáře uloženo písemné oznámení, že se odvolává.

4. Nové prohlášení, oznámení o odvolání nebo o vypršení platnosti prohlášení se v žádném případě nedotkne řízení, jež je v běhu u Mezinárodního soudního dvora nebo před arbitrážním tribunálem, ledaže by se strany ve sporu dohodly jinak.

5. Kromě případu, kdy Smluvní strany přijaly stejný prostředek urovnání sporu podle odstavce 2, jestliže po dvanácti měsících poté, kdy jedna Smluvní strana oznámila druhé, že mezi nimi existuje spor, nebyly Smluvní strany, kterých se to týká, schopny urovnat svůj spor prostředky, zmíněnými v odstavci 1 shora, bude spor na žádost kterékoli z těchto stran předložen k smírčímu řízení.

6. Pro účely odstavce 5 se vytvoří komise pro smírčí řízení. Komise bude složena z členů, které ve stejném počtu jmenuje každá ze stran, kterých se to týká, nebo tam, kde strany účastné ve smírčím řízení sdílejí týž zájem, je jmenuje skupina sdílející tento zájem, a z předsedy, kterého si zvolí takto jmenovaní členové. Komise vydá doporučující výrok, který obě strany v upřímném úmyslu zváží.

Přílohy k tomuto Protokolu jsou jeho nedílnou součástí. Přílohy I a IV mají povahu doporučení.

1. Každá smluvní strana může podat pozměňovací návrhy k tomuto Protokolu. Každá Smluvní strana Úmluvy může navrhnout úpravu v Příloze II k tomuto Protokolu, aby bylo připojena k jejímu jménu, spolu s úrovní emisí, horní hranice emisí síry a procento snížení emisí.

2. Takové navržené úpravy a pozměňovací návrhy budou v písemné formě předloženy Výkonnému sekretáři Komise, který je sdělí všem Smluvním stranám. Smluvní strany budou projednávat předložené pozměňovací návrhy a úpravy na nejbližším zasedání Výkonného sboru za předpokladu, že tyto návrhy byly Výkonným sekretářem rozeslány Smluvním stranám nejméně 90 dní předem.

3. Pozměňovací návrhy k tomuto Protokolu a k jeho přílohám II, III a V budou přijímány konsensem Smluvních stran přítomných na zasedání Výkonného sboru a pro ty Smluvní strany, které je přijaly, vstoupí v platnost devadesátého dne po datu, kdy dvě třetiny Smluvních stran uložily své dokumenty o jejich přijetí. Pro každou jinou stranu vstoupí pozměňovací návrhy v platnost devadesátého dne poté, kdy tato strana uložila svůj dokument o přijetí.

4. Pozměňovací návrhy k přílohám k tomuto Protokolu, k jiným než které byly uvedeny v odstavci 3 shora, budou přijímány konsensem Smluvních stran přítomných na zasedání Výkonného sboru. Po vypršení devadesáti dní ode dne, kdy Výkonný sekretář Komise oznámil pozměňovací návrh k některé z těchto příloh, nabude pozměňovací návrh účinnosti pro ty Smluvní strany, které nepředložily oznámení v souladu s ustanoveními odstavce 5 tohoto článku za předpokladu, že nejméně šestnáct Smluvních stran takové oznámení nepředložilo.

5. Kterákoli Smluvní strana, která není schopna schválit pozměňovací návrh k příloze, jiné než je příloha uvedená v odstavci 3 shora, to písemně oznámí Depozitáři do devadesáti dnů ode dne sdělení o jeho přijetí. Depozitář bez prodlení uvědomí všechny Smluvní strany o každém takovém oznámení, které obdržel. Smluvní strana může kdykoli nahradit své předchozí oznámení souhlasem a pozměňovací návrh k takové příloze nabude pro tuto Smluvní stranu účinnosti.

6. Úpravy k Příloze II budou přijímány konsensem Smluvních stran na zasedání Výkonného sboru a nabudou účinnosti pro všechny Smluvní strany tohoto Protokolu devadesátého dne po dni, kdy Výkonný sekretář Komise těmto Smluvním stranám písemně oznámí přijetí úpravy.

1. Tento Protokol bude vyložen k podpisu v Oslo, od 13. června 1994 do 14. června 1994 včetně, potom v sídle Spojených národů v New Yorku do 12. prosince 1994, pro státy, které jsou členy Komise a také pro státy, které mají při Komisi konzultativní status, v souladu s odstavcem 8 rezoluce Hospodářské a sociální rady č. 36 /IV/ z 28. března 1947, a pro organizace regionální ekonomické integrace, tvořené suverénními státy - členy Komise, které mají pravomoc pokud jde o projednávání, uzavírání a uplatňování mezinárodních smluv v záležitostech spadajících pod tento Protokol za předpokladu, že ty státy a organizace, kterých se to týká, jsou Smluvními stranami této Úmluvy a jsou zaneseny v seznamu v Příloze II.

2. V záležitostech, které spadají pod jejich pravomoc, budou tyto organizace regionální ekonomické integrace ve svém vlastním zájmu vykonávat práva a plnit odpovědnost, které tento Protokol spojil s jejich členskými státy. V tomto případě nebudou mít členské státy těchto organizací oprávnění vykonávat taková práva individuálně.

1. Tento Protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení svými signatáři.

2. Tento Protokol bude vyložen pro přistoupení od 12. prosince 1994 pro státy a organizace, které splňují požadavky Článku 12, odstavce 1.

Dokumenty o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení budou uloženy u Generálního sekretáře Spojených národů, který bude vykonávat funkci depositáře.

1. Tento Protokol vstoupí v platnost devadesátého dne po datu, kdy byl uložen šestnáctý dokument o ratifikaci, přijetí schválení nebo přístupu.

2. Pro každý stát a organizaci, o kterých se zmiňuje článek 12, odstavec 1, který ratifikuje, přijme nebo schválí tento Protokol nebo k němu přistoupí po uložení šestnáctého dokumentu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstoupí tento Protokol v platnost devadesátého dne, následujícího po datu, kdy tato Smluvní strana uložila svůj dokument o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

Kdykoli po uplynutí pěti let ode dne, kdy tento Protokol vstoupil v platnost pro některou Smluvní stranu, může tato Smluvní strana na základě písemného oznámení Depozitáři od něj odstoupit. Každé takové odstoupení nabude účinnosti devadesátého dne po dni, kdy je Depozitář přijal anebo od takového pozdějšího data, které může být uvedeno v oznámení o odstoupení.

Originál tohoto Protokolu, jehož anglicky, francouzský a ruský text jsou stejně původní a platné, bude uložen u Generálního sekretáře Spojených národů.

Na znamení toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tento Protokol.

Dáno v Oslo, dne 13. června 1994.

Příloha I

KRITICKÁ DEPOZICE SÍRY

(5-percentil v centigramech na m² za rok)

Příloha II

HORNÍ HRANICE EMISÍ A PROCENTNÍ SNÍŽENÍ EMISÍ

Horní hranice emisí síry, uvedené v seznamu v připojené tabulce udávají závazky, o nichž se zmiňuje odstavec 2 a 3 článku 2 tohoto Protokolu. Hladiny emisí let 1980 a 1990 a procentní snížení emisí v téže tabulce jsou uvedeny pouze pro informaci.

Poznámky:

^a) Jestliže v určitém roce před r. 2005 některá Smluvní strana shledá, že v důsledku zvláště chladné zimy, zvláště suchého léta a nepředvídatelné krátkodobé ztráty kapacity v systému dodávky elektřiny v tuzemsku či v sousední zemi, nemůže splnit své závazky podle této Přílohy, může ony závazky splnit zprůměrováním svých národních emisí síry v roce, o který jde, v předchozím roce a v následujícím roce za předpokladu, že hladina emisí v každém jednotlivém roce není o více než 20 procent vyšší než je horní hranice emise síry. Důvod překročení v každém daném roce a způsob vypočtu průměru za tři roky budou sděleny Prováděcímu výboru.

^b) Procentní snížení emisí, uvedená pro Řecko a Portugalsko se zakládají na horních hranicích emisi pro rok 2000.

^c) Evropská část v rámci území EMEP.

Příloha III

OZNAČENÍ ÚZEMÍ, KDE DOCHÁZÍ K ŘÍZENÍ EMISÍ SÍRY (SOMA).

Pro účely tohoto protokolu se na seznam SOMA zapisuje jak následuje:

SOMA jihovýchodní Kanady

Jde o území o rozloze 1 milionu km², které zahrnuje celé území provincií Ostrova Prince Edwarda, Nova Scotia a New Brunswick, celé území provincie Quebec jižně od přímky mezi Havre-St. Pierra na severním břehu zálivu sv. Vavřince a bodem, kde hranice mezi Quebecem a Ontariem protíná pobřežní čáru zálivu Jamesova, a celé území provincie Ontario, jižně od přímky mezi bodem, kde hranice mezi Ontariem a Quebecem protíná pobřežní čáru zálivu Jamesova, řeka Nipigon blíže severního břehu jezera Hořejšího.

Příloha IV

TECHNOLOGIE OMEZOVÁNÍ EMISÍ SÍRY ZE STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ

I. ÚVOD

1. Cílem této Přílohy je poskytnout rámcovou informaci o postupech a technologiích omezení emisí síry a tak účinně dostát závazkům Protokolu.

2. Příloha je založena na informacích o všeobecných možnostech volby, jak snížit emise síry a zejména o technologických parametrech a nákladech na omezování emisí z oficiální dokumentace Výkonného sboru a jeho pomocných orgánů.

3. Pokud není uvedeno jinak, jsou na seznamu uvedená opatření k snižování emisí síry založena na provozních zkušenostech, ve většině případů za několik let, a považují se za nejlépe zavedené a ekonomicky uskutečnitelné nejlepší dostupné technologie. Avšak soustavně se rozšiřující zkušenosti s opatřeními a technologiemi s nízkými emisemi v nových závodech, stejně jako nové vybavování stávajících závodů vyžadují, aby se Příloha neustále rozšiřovala a pozměňovala.

4. Přestože Příloha uvádí řadu opatření a technologií v širokém rozsahu účinnosti a nákladovosti, nelze ji považovat za vyčerpávající seznam možností omezování. Kromě toho volba opatření/technologií omezování pro kterýkoli zvláštní případ bude záviset na řadě faktorů, včetně současných ustanovení zákonů a nařízení a, zejména, požadavků technologie omezování, skladby primární energie, průmyslové infrastruktury, hospodářských okolnostech a specifických podmínkách vlastního závodu.

5. Příloha se zabývá především omezováním emisí SO₂, pojatých jako suma oxidu siřičitého a oxidu sírového, vyjádřeného jako SO₂. Podíl síry emitované buď jako SO_X nebo jiných sloučenin síry z jiných než spalovacích procesů a jiných zdrojů je malý ve srovnání s emisemi SO_X ze spalování.

6. Při projektování opatření nebo technologií pro zdroje SO_X emitující jiné složky, zejména oxidy dusíku (NO_X), tuhé částice, těžké kovy a prchavé organické látky (VOC), stojí za to uvažovat o nich ve spojitosti s možnostmi omezování specifických znečišťujících látek proto, aby se maximalizoval celkový účinek snížení a minimalizoval dopad na životní prostředí a zvláště, aby nevznikal problém přenosu znečišťování do jiných médií (například odpadových vod nebo pevného odpadu).

II. VELKE STACIONÁRNÍ ZDROJE EMISÍ SO_X

7. Procesy spalování fosilních paliv jsou hlavním zdrojem člověkem vytvořených emisí SO_X ze stacionárních zdrojů. Nadto některé jiné procesy než spalování mohou podstatně přispívat k emisím. Velkými stacionárními zdroji emisí SO_X v rozdělení podle kategorií na základě EMEP/CORINAIR ´90 jsou:

(i) Veřejné elektrárny, teplárny a centrální výtopny:

(a) kotle

(b) stacionární spalovací turbiny a spalovací motory.

(ii) Zdroje tepla drobného průmyslu, služeb a obyvatelstva:

(a) kotle

(b) domácí vytápění

(iii) Průmyslové kotelny a procesy se spalováním:

(a) Kotle a procesní ohřev

(b) Zpracovatelské procesy, např. metalurgické operace jako pražení, spékání (slínování), koksárenské pece, zpracování oxidu titaničitého (TiO₂) atd.;

(c) výroba celulozy,

(iv) Procesy bez spalování, např. výroba kyseliny sírové, specifické procesy organické syntézy, úprava povrchu kovů,

(v) Dobývání, zpracování a distribuce fosilních paliv,

(vi) Zpracování a likvidace odpadu, např. tepelné zpracování domovního a průmyslového odpadu.

8. Celkové údaje (1990) za oblast EHK ukazují, že asi 88% z celkových emisí SO_X pochází ze všech spalovacích procesů (20% z průmyslového spalování), 5% z výrobních procesů a 7% z rafinerií ropy. V mnoha zemích je vedle sektoru výroby elektřiny velkým samostatným zdrojem emisí SO_X také sektor průmyslu (včetně rafinerií). Přestože jsou emise z rafinerií v zemích EHK poměrně malé, jejich dopad na emise síry z jiných zdrojů je velký, vzhledem k obsahu síry v ropných produktech. Obvykle přechází do ropných výrobků 60% z obsahu síry v ropě, 30% se získává jako elementární síra a 10% odchází jako emise z komínů rafinerií.

III. OBECNÉ MOŽNOSTI SNIŽOVÁNÍ EMISÍ SO_X ZE SPALOVÁNÍ

9. Obecné možnosti snížení SO_X jsou:

(i) Opatření v hospodaření energií: [Možnosti (i) (a) a (b) jsou spojeny s energetickou strukturou a politikou Smluvní strany. Zavedení, účinnost a náklady podle odvětví zde nejsou uvažovány.]

(a) úspora energie

Racionální využívání energie (zvýšení energetické účinnosti/řízení procesu, společná výroba elektřiny a tepla a/ nebo úspory na straně poptávky) má obvykle za následek snížení emisí SO_X.

(b) skladba zdrojů energie

Všeobecně vzato lze snížit emise SO_X tím, že se zvýší podíl zdrojů, jimiž se vyrábí elektřina bez spalování (např. vodní, jaderné, větrné elektrárny) v celkové směsi zdrojů energie. Nicméně je třeba uvážit další dopady na životní prostředí.

(ii) Technologické možnosti:

(a) záměna paliva

Emise SO₂ při spalování jsou v přímé úměrnosti k obsahu síry v použitém palivu.

Změny užitého paliva (např. z uhlí o vysokém obsahu síry k uhlí s nízkým obsahem síry a/ nebo k tekutým palivům nebo z uhlí na plyn) vedou k snižování emisí SO_X, jsou tu však i určitá omezení, jako např. zda je vůbec palivo s nízkým obsahem síry k dispozici a zda lze stávající systémy spalování přizpůsobit na použití odlišných paliv. V mnoha zemích EHK se některá spalovací zařízení na uhlí nebo ropu nahrazují spalovacím zařízením na plyn. Zařízení umožňující používat dvojího paliva mohou přesuny mezi palivy usnadňovat.

(b) Čištění paliva

Čištění zemního plynu je běžné a z provozních důvodů se ho široce využívá. Čištění odpadního plynu (plyn z kyselé rafinace, koksárenský plyn, bioplyn atd.) je rovněž běžnou technologií. Odsíření tekutých paliv (lehké a střední frakce) je běžnou technologií. Odsíření těžkých frakcí je technicky proveditelné, nicméně závisí na vlastnostech surové ropy. Odsíření atmosférického residua (zbytkový produkt z atmosférických jednotek destilace surové ropy) k výrobě palivového oleje s nízkým obsahem síry se však běžně neprovádí; obvykle se dává přednost zpracování surové ropy s nízkým obsahem síry. Hydrokrakování a technologie úplné konverze jako výrobní procesy dosáhly plné zralosti a spojují vysoké zachycení síry se zvýšeným výtěžkem lehkých produktů. Až dosud je však počet rafinerií s úplnou konversí omezený. Tyto rafinérie běžně vytěží 80 - 90% obsahu síry a všechny zbytky dokáží přeměnit na lehké produkty nebo jiné prodejné výrobky. U tohoto typu rafinérií je zvýšena spotřeba energie a zvýšeny investiční náklady. Typický obsah síry u produktů rafinérií podává tabulka č. 1.

Čištění černého (kamenného) uhlí pomocí běžně uplatňovaných technologií může přinést zhruba 50 procentní odstranění anorganické síry (v závislosti na vlastnostech uhlí), avšak neodstraní žádnou organickou síru. Vyvíjejí se účinnější technologie, které však vyžadují složitější zařízení a jsou nákladné. Účinnost odstraňování síry čištěním uhlí je tudíž ve srovnání s odsířením kouřových plynů omezena. V některých zemích se však může dosáhnout místního optima kombinace čištění uhlí a čištění kouřových plynů.

(c) Technologie dokonalejšího spalování

Tyto technologie spalování s vyšší tepelnou účinností a sníženými emisemi SO_X zahrnují: fluidní spalování (FBC) a to: s bublinovou vrstvou (BFBC), cirkulační (CFBC), a tlakové (PFBC); dále zplynování integrované s paroplynovým cyklem (IGCC); a kombinovaný paroplynový cyklus (CCGT).

Stacionární spalovací turbiny mohou být integrovány se spalovacími systémy ve stávajících běžných elektrárnách, což může celkovou účinnost zvýšit o 5 - 7 procent a tím například významně snížit emise SO₂. Je ovšem třeba provést velké změny na stávajícím systému topenišť.

Fluidní spalování je technologií pro spalování kamenného a hnědého uhlí, může však spalovat jiná pevná paliva jako je ropný koks a méně hodnotná paliva jako jsou odpadky, rašelina a dřevo. Emise lze dodatečně snížit přídavkem vápna /vápence do materiálu lože. Celková instalovaná kapacita FBC dosáhla zhruba 30 000 MW_th (250 - 350 závodů), včetně 8 000 MW_th v jednotkových výkonech přes 50 MW_th. Vedlejší produkty tohoto procesu však mohou vyvolávat problémy pokud jde o jejich užití a /nebo likvidaci a je třeba vyčkat ještě dalšího vývoje.

Proces IGCC spočívá ve zplynování uhlí a výrobě elektřiny v kombinovaném paroplynovém cyklu. Zplyňované uhlí se spaluje ve spalovací komoře plynové turbiny. Snížení emisí SO_X se dociluje používáním běžné technologie čištění surového plynu před vstupem do plynové turbiny. Tato technologie existuje také pro zbytky těžkých olejů a pro bituminové emulze. Instalovaná kapacita v současné době činí asi 1 000 MW_el (5 závodů).

Elektrárny s kombinovaným paroplynovým cyklem, za použití zemního plynu jako paliva, s energetickou účinností asi 48 - 52 procent jsou v současné době ve stadiu projektů.

(d) Modifikace procesů a spalování

Neexistují modifikace spalování, srovnatelné s opatřeními pro omezení emisí NO_X, neboť v průběhu spalování je organicky a /nebo anorganicky vázaná síra téměř úplně oxidována na SO_X (přičemž určité procento, závisející na vlastnostech uhlí a technologii spalování zůstane v popelu).

V této Příloze se přídavky suchého aditiva do běžných kotlů považují za modifikaci procesů, vzhledem k tomu, že se do spalovacího prostoru vstřikuje určité činidlo. Nicméně zkušenosti ukázaly, že při použití těchto procesů se snižuje tepelný výkon. Poměr Ca/S je vysoký a odstranění síry je nízké. Je třeba brát v úvahu i problémy, spojené s dalším užitím vedlejších produktů, takže se tohoto řešení může obvykle použít jako prozatímního opatření a jen pro menší jednotky (viz tab. č. 2).

a/ Při vysokém obsahu síry v palivu může být účinnost i jiná, současně může být odvislá od specifičnosti procesu. Obvyklou hodnotou je 95%

b/ Vhodné pro paliva s vysokým obsahem síry

c/ Emise v mg/m3S.TP/, suché spaliny, 6% kyslíku pro pevná paliva, 3% kyslíku pro tekutá paliva

d/ Činitel konverze závisí na vlastnostech paliva, specifickém objemu spalin a tepelné účinnosti kotle. /Užití činitelé konverze [m3/kWh_el], tepelná účinnost 36%/: kamenné uhlí: 3,50, hnědé uhlí: 4,20; těžký olej: 2,80/.

e/ Specifické investiční náklady vycházejí z malého počtu zařízení.

f/ Specifické investiční náklady zahrnují proces denitrifikace.

Tabulka byla sestavena hlavně pro velká spalovací zařízení ve veřejném sektoru. Možnosti omezení jsou však platné i pro jiné sektory s podobnými odpadními plyny.

(e) Odsíření kouřových plynů /FGD/

Tyto procesy se zaměřují na odstranění již vytvořeného SO_X a hovoří se o nich také jako o sekundárních opatřeních. Technologie čištění kouřových plynů, odpovídající současnému stavu techniky, jsou založeny na odstraňování SO_X mokrým, suchým/polosuchým a katalytickým chemickým procesem.

K dosažení účinnějšího snížení SO_X, než dovolují opatření uvedená sub (i) je třeba uvažovat o programu, kombinujícím technologické možnosti, označené sub (ii).

V některých případech mohou způsoby snížení emisí SO_X vést i k snížení emisí CO₂, NO_X a jiných znečišťujících látek.

Ve veřejných elektrárnách, teplárnách a výtopnách, se používá těchto procesů čištění kouřových plynů: mokrý vápno/vápencový (LWS); rozprašovací absorpce (SDA), proces Wellman-Lordův (WL); čpavkový (AS); a kombinovaných procesů k odstraňování NO_X/SO_X (AC - aktivovaným uhlíkem) a kombinované katalytické odstraňování NO_X/SO_X.

V sektoru výroby elektřiny pokrývají procesy LWS 85% a SDA 10% instalované kapacity odsiřování spalin.

Několik nových odsiřovacích procesů spalin, jako například suchý s ozářením elektrony (EBDS) a Mark 13A ještě za sebou nemá zkušební období.

Tabulka č. 2 ukazuje účinnost shora uvedených sekundárních opatření, založených na shrnutých praktických zkušenostech z velkého počtu zařízení, na kterých byly uplatněny. Uvádí se jak realizovaná kapacita, tak i kapacitní rozsah. Přesto, že několik technologií snižování vykazuje srovnatelné účinky, mohou specifické místní vlivy použití určité technologie vylučovat.

Tabulka č. 2 obsahuje rovněž obvyklé meze investičních nákladů při použití technologií snížení emisí SO_X, uvedené pod (ii) (c), (d) a (e). Avšak při použití těchto technologií v jednotlivých případech je třeba si uvědomit, že investiční náklady na snížení emisí budou kromě jiného záviset na konkrétním zařízení, kde jsou aplikovány, na požadovaném systému kontroly, na velikosti zařízení, na rozsahu požadovaného snížení a na časovém průběhu cyklu údržby. Proto dává tabulka jen hrubé rozmezí investičních nákladů. Investiční náklady pro dodatečné vybavení jsou obvykle vyšší než při výstavbě nového závodu.