kterým se předkládá Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Protokol o dalším
snížení emisí sloučenin síry
k Úmluvě o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím
hranice států podepsaný v Oslu dne 14. června
1994.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí s Protokolem o dalším snížení
emisí sloučenin síry k Úmluvě
o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím
hranice států.
Evropská hospodářská komise Organizace
spojených národů (EHK OSN) připravila
v letech 1992 - 1994 v rámci realizace Úmluvy o
dálkovém znečišťování
ovzduší překračujícím
hranice států z roku 1979 (dále jen Úmluva)
"Protokol o dalším snížení
emisí sloučenin síry" (dále
jen Protokol), který byl v roce 1994 předložen
členským zemím k podpisu na ministerské
konferenci v Oslo. Ze zmocnění Usnesením
vlády ČR č. 325 ze dne 8. června 1994
byl Protokol za Českou republiku podepsán dne 14.
6. 1994 s výhradou ratifikace.
Protokol vstoupí v platnost za devadesát dní
po uložení šestnáctého dokumentu
o ratifikaci, přijetí nebo schválení
(článek 15 Protokolu). Do konce března 1996
byl Protokol ratifikován třemi zeměmi (Nizozemí,
Norsko a Švédsko).
Nutnost ratifikace, přijetí nebo schválení
vyplývá z ustanovení článku
13 Protokolu. Podle právního řádu
ČR je k ratifikaci prezidentem republiky třeba souhlasu
Parlamentu.
Česká republika je smluvní stranou Úmluvy
a protokolů a účastní se aktivně
programů a dalších činností v
rámci Úmluvy. Pozitivní přístup
k Úmluvě a přijatým závazkům
je významným kriteriem pro hodnocení členských
zemí OECD i Evropské unie, což se týká
i nově přijatých, nebo se o přijetí
ucházejících zemí.
Právě v této době je nanejvýš
účelné potvrdit postoj ČR k Úmluvě
a vyhovět tak i výzvě EHK OSN všem členským
zemím k urychlení ratifikačního procesu
tak, aby Protokol mohl nabýt účinnosti ještě
v tomto roce.
Závazky vyplývající z Protokolu
Účelem Protokolu je účinně
působit na další snížení
atmosferické depozice sloučenin síry ze spalovacích
procesů na úroveň, které nemohlo být
dosaženo protokolem k Úmluvě o snížení
emisí síry nebo jejich toků přecházejících
hranice států nejméně o 30 % do konce
roku 1993 (Helsinky 1985). Tento závazek bývalé
Československo rovněž přijalo a splnilo.
Cílem tohoto dalšího Protokolu je snížení
rozdílu mezi skutečnou a kritickou zátěží
ekosystémů sloučeninami síry o 60
%. Z mapování zátěží
byly odvozeny individuální cíle pro
omezování emisí sloučenin síry
v jednotlivých zemích-stranách Úmluvy.
V případě České republiky se
jedná o snížení těchto emisí
o 72 % nejpozději do roku 2010 v porovnání
s rokem 1980 (příloha II Protokolu). Česká
republika bude v rámci závazků, vyplývajících
z Protokolu prokazovat, že se přibližuje ke splnění
cíle a to výkazy o ročních emisích
oxidů síry v kontrolních letech 2000 a 2005,jejichž
nejvyšší úrovně jsou rovněž
dány v příloze II Protokolu (viz tabulka).
1980 - výchozí rok | 2257 | |
1993 - cílový rok 1. protokolu | 1419 | 37,1 |
1994 | 1270 | 43,7 |
2000 - 1. kontrolní rok | 1128 | 50,0 |
2005 - 2. kontrolní rok | 902 | 60,0 |
2010 - cílový rok | 632 | 72,0 |
Vlivem výstavby odsiřovacích technologií
v elektrárnách, výstavby moderních
fluidních kotlů s odsiřováním
a plnění požadavků platného zákona
o ovzduší (zákon č. 309/1991 Sb. ve
znění změn a doplňků, úplné
znění zák. č. 211/1994 Sb.) ve veřejných
teplárnách a podnikové energetice, by již
koncem roku 1998 měla roční emise oxidu siřičitého
klesnout pod 1 000 tis. t/rok, což potvrzuje reálnost
dosažení stanovené cílové úrovně
emisí podle Protokolu.
Protokol požaduje, aby pro nové zdroje (pro
kotle o tepelném příkonu nad 50 MW), na které
bude vydáno stavební (či jiné obdobné)
povolení po 31. 12. 1995, byly vyhlášeny emisní
limity podle přílohy V Protokolu. Jak definice zdroje,
tak i emisní limity podle Protokolu jsou věcně,
i číselně shodné s direktivou Evropské
unie 88/609/EEC pro nové zdroje. Hodnoty emisních
limitů v české právní úpravě
se od hodnot podle přílohy V Protokolu zásadně
neliší, formální rozdíl je v
u nás zavedeném definování zařízení
na spalováni paliv výkonem.
Pro stávající zdroje Protokol požaduje
od smluvních stran buď zavedení emisních
limitů podle téže přílohy V a
nebo jiná emisní omezení, pokud zabezpečí
dosažení hlavního cíle. Tento požadavek
musí být splněn nejpozději do 30.
6. 2004.
Dalším nástrojem pro dosažení hlavního
cíle Protokolu je nejpozději do dvou let po
datu vstupu Protokolu v platnost zavedení národních
standardů pro obsah síry v definovaných
kapalných palivech ropného původu, který
nesmí překročit:
- v palivu pro diesel motory silničních vozidel | 0.05 % hm. |
- jiné typy | 0.2 % hm. |
Země, které nebudou schopny zabezpečit dodávky
těchto paliv v uvedeném termínu, musí
při ratifikaci či přistoupení k Protokolu
písemně v prohlášení k ratifikačním
listinám uvést svůj úmysl toto období
prodloužit. Nesmí se jednat o dobu delší
než je 10 let od data účinnosti Protokolu.
Stávající dikce zákona o ovzduší
vyhovuje závazkům, které ČR ratifikací
přijme a není třeba přijímat
žádný nový zákon. Odchylky, vyplývající
z některých definičních odlišností
lze řešit v rámci novelizace podzákonných
norem. Navíc, oproti skutečnosti ve většině
evropských zemích, jsou v ČR již
stanoveny emisní limity oxidu siřičitého
pro nové i existující zdroje.
S přihlédnutím ke znění §
5 odst. 6 zákona o ovzduší ("vyhlášené
emisní limity lze zpřísnit nejdříve
za pět let od jejich účinnosti a zpřísnění
musí být vyhlášeno nejpozději
tři roky přede dnem stanoveným jako den nabytí
účinnosti zpřísněného
limitu") vstoupí v platnost emisní limity zcela
shodné s Protokolem od roku 2000.
Závěr a doporučení
Současná právní úprava ochrany
ovzduší zajistí již koncem roku 1998,
dodržením platných emisních limitů
pro oxid siřičitý, splnění
základního předpokladu pro snížení
emisí, uloženého České republice
Protokolem. Stávající platné emisní
limity pro existující zdroje lze současně
považovat za jiné účinné emisní
opatření ve smyslu Protokolu, které zaručí
dosažení jeho základního cíle.
Podle prohlášení Ministerstva průmyslu
a obchodu při přípravách k podpisu
Protokolu budou české rafinerie připraveny
dostát požadavku na obsah síry v motorové
naftě a v topném oleji v roce 2005.
Plnění závazků Protokolu nevyvolá
další nároky na investiční náklady
oproti již vynakládaným k dosažení
emisních limitů podle Opatření FVZP
k zákonu o ovzduší. stávající
zdroje nebudou ustanoveními Protokolu dotčeny. Nároky
na investice pro dosažení požadovaného
obsahu síry v kapalných palivech jsou dnes již
součástí modernizačních plánů
českých rafinerií.
Ratifikace Protokolu nebude vyžadovat zvýšení
požadavků na státní rozpočet
nad úroveň současného zabezpečení
aktivní účasti České republiky
v Úmluvě o dálkovém znečišťování
ovzduší překračujícím
hranice států.
K vypořádání se s nevýznamnými
odchylkami mezi českou legislativou a Protokolem se doporučuje
doprovodit ratifikační dokument tímto prohlášením:
1. Emisní limity oxidu siřičitého
pro velké zdroje na spalování paliv budou
s ohledem na tradici v České republice vztahovány
k tepelnému výkonu.
2. V ČR jsou v platnosti již od roku 1991 emisní
limity pro nové i existující zdroje. Existující
zdroje musí nejpozději do konce roku 1998 dosáhnout
emisních limitů stanovených pro nové
zdroje. ČR proto bude za nově zřizované
zdroje ve smyslu Protokolu považovat takové, pro něž
bylo vydáno povolení k výstavbě po
31. 12. 1998.
3. Česká republika prohlašuje, že prodlužuje
období do počátku závazné platnosti
národních standardů podle článku
2 odst. 5 (c) Protokolu, stanovující maximální
obsah síry ve specifikovaných kapalných palivech
podle přílohy v Protokolu, do 31. 12. 2005.
V Praze dne 8. června 1994
Předseda vlády
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., v.r.
Vláda
I. souhlasí
1. s podpisem Protokolu o dalším snížení
emisí sloučenin síry k Úmluvě
o dálkovém znečištění
ovzduší přecházejícím
hranice států o dalším snížení
emisí sloučenin síry přijatého
dne 4. března 1994 v Ženevě a obsazeného
v části v předloženého materiálu
(dále jen "Protokol"),
2. s tím, že Protokol nebude vládě po
podpisu znovu předkládán,
3. s účastí delegace České
republiky na diplomatické konferenci ministrů v
Oslu, která se koná 13. a 14. června 1994
(dále jen "Konference");
II. jmenuje ministra životního prostředí
a jako alternáta 1. náměstka ministra životního
prostředí ing. Vladimíra Novotného
vedoucím delegace na Konferenci;
III. zmocňuje vedoucího delegace jmenovat
další členy delegace České republiky
na Konferenci;
IV. doporučuje prezidentu republiky, aby
1. zmocnil ministra životního prostředí
nebo jako alternáta 1. náměstka ministra
životního prostředí ing. Vladimíra
Novotného k podpisu Protokolu,
2. podepsaný Protokol po vyslovení souhlasu Parlamentem
České republiky ratifikoval;
V. schvaluje směrnice pro jednání
delegace České republiky na Konferenci, jak jsou
uvedeny v části IV předloženého
materiálu;
VI. ukládá
1. předsedovi vlády předložit Protokol
po jeho podpisu předsedovi Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Parlamentem České republiky,
2. ministru životního prostředí odůvodnit
podpis Protokolu v orgánech Parlamentu České
republiky,
3. ministru zahraničních věcí provést
na návrh ministra životního prostředí
příslušná ratifikační
opatření podle článku 14 Protokolu,
4. ministru životního prostředí, místopředsedovi
vlády a ministru zemědělství a ministrům
průmyslu a obchodu a hospodářství,
aby po vstupu Protokolu v platnost zajistili v rámci své
působnosti jeho provádění.
Provedou:
předseda vlády,
místopředseda vlády a ministr zemědělství,
ministři zahraničních věcí,
životního prostředí,
průmyslu a obchodu,
hospodářství
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav Klaus, CSc., v. r.
PROTOKOL
K ÚMLUVĚ O DÁLKOVÉM ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ
PŘECHÁZEJÍCÍM HRANICE STÁTŮ Z ROKU 1979,
O DALŠÍM SNÍŽENÍ EMISÍ
SÍRY
Smluvní strany,
rozhodnuty uskutečnit Úmluvu o dálkovém
znečistění ovzduší přecházejícím
hranice států,
znepokojeny tím, že emise síry a jiných
látek znečisťujících ovzduší
jsou i nadále přenášeny přes
mezinárodní hranice a v těch částech
Evropy a Severní Ameriky, které jsou jim vystaveny,
působí rozsáhlé škody na přírodních
zdrojích, jež mají životní důležitost
pro životní prostředí a pro hospodářství
jako jsou lesy, půda a vody, a na hmotných předmětech,
včetně historických památek a, za
jistých okolností, působí nepříznivě
na zdraví lidí,
pevně rozhodnuty podniknout preventivní opatření
k předvídání, zabránění
nebo k minimalizaci emisí látek, znečisťujících
ovzduší, a k zmírňování
jejich nepříznivých účinků,
přesvědčeny, že tam, kde existuje
hrozba vážné a nenapravitelné škody,
neměla by chybějící úplná
vědecká jistota být použita jako důvod
pro odklad těchto opatření, majíce
přitom na zřeteli přiměřenost
vynaložených nákladů a efektivitu takových
preventivních opatření na straně emisí,
u vědomí toho, ze opatření
k omezení emisí síry a jiných látek
znečisťujících ovzduší by
rovněž přispělo k ochraně citlivého
životního prostředí Arktidy,
majíce na zřeteli, že převazujícími
zdroji znečištění ovzduší,
které přispívají k okyselování
životního prostředí, jsou spalování
fosilních paliv pro výrobu energie a hlavní
technologické procesy v různých průmyslových
odvětvích, jakož i doprava, které způsobují
emise síry, oxidů dusíku a jiných
znečisťujících látek,
uvědomujíce si, že k potírání
znečistění ovzduší je třeba
přistupovat regionálně a z hlediska nákladů
efektivně tím, že se vezmou v úvahu
odchylky v účincích a v nákladech
mezi jednotlivými zeměmi,
chtějíce podniknout další a účinnější
kroky k zvládání a k snížení
emisí síry,
uznávajíce, že jakýkoli postup
pro omezování síry, i když bude na úrovni
oblasti vysoce účinný vzhledem k vynaloženým
nákladům, bude mít za následek značné
ekonomické zatížení zemí, jejichž
hospodářství se nachází v přechodu
na tržní ekonomiku,
uvědomujíce si, že opatření,
podniknutá k snížení emisí síry,
by se neměla stát prostředkem libovolné
nebo neospravedlnitelné diskriminace nebo zastřeného
omezování mezinárodní soutěže
a obchodu,
berouce v úvahu stávající vědecké
a technické údaje o emisích, o procesech
v ovzduší a o účincích oxidů
síry na životní prostředí a rovněž
náklady na jejich potírání,
vědomy toho, že okyselování životního
prostředí způsobuje kromě oxidů
síry také emise oxidů dusíku a čpavku,
poznamenávajíce, že na základě
Rámcové úmluvy OSN o změně
klimatu, přijaté v New Yorku 9. května 1992,
existuje dohoda o vypracovávání národních
postupů a podniknutí odpovídajících
opatření k boji proti změnám klimatu,
od které lze očekávat, že povede ke
snížení emisí síry,
potvrzujíce, že je zapotřebí
zajistit ekologicky zdravý a trvale udržitelný
rozvoj,
uznávajíce, že je třeba pokračovat
ve vědecké a technické spolupráci
k dalšímu rozpracování přístupu,
založeného na kritických zátěžích
a kritických hladinách, včetně snah
provést hodnocení několika látek znečisťujících
ovzduší a různých účinků
na životní prostředí, hmoty a zdraví
lidí,
podtrhujíce, že vědecké a technické
poznatky jsou ve vývoji a že bude nutné vzít
tento vývoj v úvahu při revizi přiměřenosti
závazků, které byly převzaty podle
tohoto Protokolu a při rozhodování o další
činnosti,
vyslovujíce uznání Protokolu o snížení
emisí síry nebo jejich toků přes hranice
států nejméně o 30 procent, který
byl přijat v Helsinkách dne 8. července 1985,
a s opatřením, která již mnohé
státy podnikly a která se projevila ve snížení
emisí síry,
usnášejí se jak uvedeno dále:
Pro potřeby tohoto Protokolu
1. "Úmluva" označuje Úmluvu o dálkovém
znečisťování ovzduší, přecházejícího
hranice států, přijatou v Ženevě,
dne 13. listopadu 1979;
2. "EMEP" označuje Program spolupráce
při monitorování a vyhodnocování
dálkového přenosu látek, znečišťujících
ovzduší v Evropě;
3. "Výkonný výbor" označuje
Výkonný výbor Úmluvy, zřízený
podle článku 10, odstavce 1, této Úmluvy;
4. "Komise" označuje EHK/OSN;
5. "Smluvní strany" označují smluvní
strany tohoto Protokolu, ledaže by z kontextu vyplývalo
něco jiného;
6. "Geografický rozsah EMEP" označuje
území, definované v článku
1, odstavci 4, Protokolu k Úmluvě (z roku 1979)
o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícího
hranice států o dlouhodobém financování
Programu spolupráce při monitorování
a vyhodnocování dálkového přenosu
látek, znečišťujících ovzduší
v Evropě (EMEP), přijatého v Ženevě,
dne 28. září 1984;
7. "SOMA" (sulphur oxides management area) označuje
území, kde dochází k řízení
oxidů síry, vymezené v Příloze
III za podmínek, stanovených v Článku
2, odstavci 3;
8. "Kritická zátěž" označuje
kvantitativní odhad expozice jedné či více
znečišťujících látek, pod
jejíž úrovní se podle současných
poznatků, neobjevují významné škodlivé
účinky na určitých citlivých
prvcích životního prostředí;
9. "Kritické hladiny" označují
tu koncentraci znečišťujících látek
v ovzduší, při jejímž překročení
se podle současných poznatků mohou objevit
přímé nepříznivé účinky
na receptorech, jako jsou lidé, rostliny, ekosystémy
nebo hmoty;
10. "Kritická deposice síry" označuje
kvantitativní odhad expozice vlivu sloučenin okysličené
síry, s přihlédnutím k absorpci bazických
kationtů a deposice bazických kationtů, pod
jejíž úrovní se podle dosavadních
poznatků neobjevují významné škodlivé
účinky na určitých citlivých
prvcích životního prostředí;
11. "Emise" označují vypouštění
látek do ovzduší;
12. "Emise síry" jsou všechny emise sloučenin
síry, vyjádřené v kilotunách
oxidu siřičitého (kt SO2) do ovzduší,
které mají původ ve zdrojích, vytvořených
lidmi, s vyloučením lodí v mezinárodní
přepravě vně teritoriálních
vod;
13. "Palivo" označuje jakýkoli pevný,
tekutý nebo plynný spalitelný materiál,
s výjimkou odpadků z domácností a
toxického nebo nebezpečného odpadu;
14. "Stacionární zdroj spalování"
označuje každé technické zařízení
nebo skupinu zařízení, spolu umístěných
na společném stanovišti, která vypouští
nebo mohou vypouštět odpadní plyny společným
komínem, a v němž dochází k oxidaci
paliva za účelem využití vzniklého
tepla;
15. "Velký nový stacionární zdroj
spalování" označuje každý
stacionární zdroj spalování, jehož
výstavba nebo podstatná úprava byla schválena
po 31. prosinci 1995 a jehož tepelný příkon
při provozu na jmenovitou kapacitu je přinejmenším
50 MWth. Je věcí kompetentních
národních orgánů, aby rozhodly, zda
jde či nejde o podstatnou úpravu a přitom
zvážily takové činitele jako je prospěšnost
této úpravy pro životní prostředí;
16. "Velký stávající stacionární
zdroj spalování" je každý stávající
zdroj spalování, jehož tepelný příkon
je při provozu na jmenovitou kapacitu nejméně
50 MWth;
17. "Topný olej" označuje každý
ropný produkt v rámci HS 2710 nebo každý
ropný produkt, který vzhledem k svému destilačnímu
rozmezí spadá do kategorie středních
destilátů, určených k použití
jako palivo, a jehož nejméně 85 objemových
procent včetně destilačních ztrát,
destiluje při 350 oC;
18. "Emisní limit" značí tu přípustnou
koncentraci sirných sloučenin vyjádřených
jako oxid siřičitý v odpadních plynech
stacionárního zdroje spalování v hmotnostních
jednotkách v jednotce objemu odpadních plynů,
vyjádřený v mg SO2/Nm3,
za předpokladu, že objemový obsah kyslíku
v odpadním plynu činí 3 procenta v případě,
že jde o tekutá a plynná paliva, a 6 procent
v případě, že jde o tuhá paliva;
19. "Emisní hranice" značí to přípustné
úhrnné množství sirných sloučenin,
vyjádřených jako oxid siřičitý
vypouštěných ze zdroje spalování
nebo skupiny zdrojů spalování, umístěných
buď na společném stanovišti nebo na geograficky
vymezeném území, v kilotunách za rok;
20. "Míra odsíření" je poměr
množství síry, odloučené na místě
spalování za dané období ku množství
síry, obsazené v palivu, které je přiváděno
do zařízení zdroje spalování
a jež se spotřebuje za stejné období;
21."Bilance síry" označuje matici vypočtených
přínosů k deposici oxidovaných forem
síry v přijímacích územích,
které pocházejí z emisí z přesně
určených území.
1. Smluvní strany budou usměrňovat a snižovat
své emise síry, aby ochránily zdraví
lidí a životní prostředí před
škodlivými účinky, zejména před
účinky okyselování, a aby zajistily,
nakolik je to jen možné, aniž by to vyvolalo
nadměrné náklady, že deposice oxidovaných
sloučenin síry dlouhodobě nepřekročí
stanovené kritické zátěže pro
síru, uvedené v Příloze I, jakožto
kritickou depozici síry, v souladu se současnými
vědeckými poznatky.
2. Jako prvý krok Smluvní strany přinejmenším
sníží a budou udržovat své roční
emise síry v souladu s termíny a úrovněmi,
určenými v Příloze II.
3. Nadto každá smluvní strana:
(a) jejíž celková rozloha území
je větší než 2 miliony čtverečních
kilometrů;
(b) která se na základě odstavce 2 zavázala,
že její horní hranice emise síry nebude
vyšší než je nižší z obou
hodnot daných buď jejími emisemi z roku 1990
nebo jejím závazkem v Helsinském protokolu
z roku 1985 o snížení emisí síry
nebo jejích toků přes hranice států
o nejméně 30 procent, jak to uvádí
Příloha II;
(c) jejíž roční emise síry, přispívající
k okyselení území spadajícího
pod jurisdikci jedné nebo více Smluvních
stran, vznikají pouze uvnitř území,
která jsou pod její jurisdikcí a která
jsou zanesena v seznamu v Příloze III jako SOMA,
a která k tomu účelu předložila
dokumentaci;
(d) která při podpisu tohoto Protokolu nebo u příležitosti
přistoupení k němu, výslovně
uvedla, že zamýšlí jednat v souladu s
tímto odstavcem,
přinejmenším sníží a bude
udržovat své roční emise síry
na území takto zaneseném do seznamu v souladu
s časovým plánem a hladinami, určenými
v Příloze II.
4. Kromě toho Smluvní strany využijí
nejefektivnějších opatření ke
snížení emisí síry, která
jsou v jejich zvláštních podmínkách
vhodná, u nových a stávajících
zdrojů, mezi nimiž jsou:
- opatření ke zvýšení energetické
účinnosti,
- opatření ke zvýšení využívání
obnovitelné energie,
- opatření ke snížení obsahu
síry v jednotlivých druzích paliv a k podpoře
používání paliv s nízkým
obsahem síry, včetně používání
kombinace paliv s vysokým a nízkým obsahem
síry nebo s palivem bez obsahu síry,
- opatření k používání
nejlepší dostupné technologie omezení,
která nevyžaduje nadměrné náklady,
za použití směrnice, obsažené v
Příloze IV.
5. Každá smluvní strana, kromě Smluvních
stran podrobených Dohodě o kvalitě ovzduší
Spojených států a Kanady z r. 1991, přinejmenším:
(a) zavede hodnoty emisních limitů přinejmenším
stejně přísné jako ty, jež jsou
uvedeny v Příloze V pro všechny nové
velké stacionární zdroje spalování;
(b) ne později než 1. července 2004 zavede,
nakolik je to možné, aniž by to vyvolalo nadměrné
náklady, hodnoty emisních limitů přinejmenším
tak přísné, jako ty, které jsou výslovně
uvedeny v Příloze V u velkých stávajících
stacionárních spalovacích zdrojů s
tepelným příkonem nad 500 MWth,
s přihlédnutím k zůstatkové
životnosti zařízení, propočtené
od data, kdy tento současný Protokol vstoupil v
platnost, anebo zavedou ekvivalentní omezení emisí
nebo jiná vhodná opatření, za předpokladu,
že tato splní národní cílové
emisní hladiny, specifikované v Příloze
II a následně dále se přiblíží
kritickým zátěžím, jak jsou uvedeny
v Příloze I; a nejpozději do 1. 7. 2004 zavede
emisní limity u velkých stávajících
stacionárních spalovacích zdrojů s
příkonem mezi 50 a 500 MWth, za použití
Přílohy V, jakožto vodítka;
(c) nejpozději do dvou let po datu, kdy tento Protokol
vstoupil v platnost, zavede národní standardy pro
obsah síry ve vybraných topných olejích
ropného původu, přinejmenším
tak přísné jako ty, jež jsou uvedeny
v Příloze V. V případě, kdy
by nebylo možné jinak zabezpečit dodávky
těchto topných olejů, může stát
prodloužit období, dané v tomto pododstavci
na období až do deseti let. V tomto případě
výslovně uvede v prohlášení,
které bude uloženo spolu s dokumentem o ratifikaci,
přijetí, schválení nebo přistoupení,
svůj úmysl toto období prodloužit.
6. Smluvní strany mohou navíc zavést ekonomické
nástroje k podpoře nákladově efektivních
přístupů ke snížení emisí
síry.
7. Smluvní strany tohoto Protokolu mohou na zasedání
Výkonného sboru, v souladu s pravidly a podmínkami,
které Výkonný sbor vypracuje a odsouhlasí,
rozhodnout, zda dvě nebo více Smluvních stran
mohou společně realizovat závazky, formulované
v Příloze II. Tato pravidla a podmínky zabezpečí
splnění závazků, formulovaných
v odstavci 2, tohoto článku, a také podpoří
dosažení ekologických cílů, formulovaných
v odstavci 1 tohoto článku.
8. Smluvní strany zahájí, v závislosti
na výsledku první revize podle článku
8 a ne později než za jeden rok po dokončení
této revize, jednání o dalších
závazcích ke snížení emisí
1. V souladu se svými zákony, předpisy a
praxí budou Smluvní strany usnadňovat výměnu
technologií a technických postupů, včetně
těch, které zvyšují energetickou účinnost,
využívání obnovitelné energie
a zpracování paliva s nízkým obsahem
síry, ke snižování emisí síry,
zvláště prosazováním:
(a) komerční výměny dostupné
technologie;
(b) přímých průmyslových kontaktů
a spolupráce, včetně společného
podnikání;
(c) výměny informací a zkušeností;
(d) poskytování technické pomoci.
2. Při uvádění do života činností,
uvedených v odstavci 1 tohoto článku, budou
Smluvní strany vytvářet příznivé
podmínky usnadňováním kontaktů
a spolupráce mezi vhodnými organizacemi a jednotlivci,
jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru,
schopnými poskytnout technologii, projekt a inženýrské
služby, zařízení i finanční
prostředky.
3. Ne později než za šest měsíců
po datu, kdy tento Protokol nabyl účinnosti, zahájí
Smluvní strany úvahy o tom, jak postupovat, aby
se vytvořily příznivější
podmínky pro výměnu technologie k snižování
emisí síry.
1. Pro uskutečnění svých závazků
podle článku 2, každá ze Smluvních
stran,
(a) nejpozději do šesti měsíců
poté, kdy tento Protokol pro ni vstoupí v platnost,
přijme národní strategie, politiku a programy,
a
(b) přijme a zavede opatření na národní
úrovni k usměrňování a snižování
svých emisí síry.
2. Každá Smluvní strana bude shromažďovat
a uchovávat informace o:
(a) skutečných hladinách emisí, přízemních
koncentracích a deposici oxidů síry a jiných
okyselujících sloučenin v prostředí,
s přihlédnutím k pracovnímu plánu
EMEP, pokud jde o Smluvní strany, které spadají
do geografického prostoru EMEP; a
(b) účincích deposice oxidů síry
a jiných okyselujících sloučenin.
1. Každá Smluvní strana bude prostřednictvím
Výkonného sekretáře Komise podávat
Výkonnému sboru periodické zprávy,
tak jak to Výkonný sbor určí, o:
(a) uskutečňování národních
strategií, politiky, programů a opatření
podle článku 4, odstavce 1;
(b) hladinách ročních národních
emisí síry v souladu s vodítky, která
přijme Výkonný sbor, obsahující
údaje o emisích za všechny důležité
kategorie zdrojů;
(c) uskutečňování jiných závazků,
které na sebe vzala na základě tohoto protokolu
ve shodě s rozhodnutím o formě a obsahu,
které přijmou Smluvní strany na zasedání
Výkonného sboru. Náležitosti tohoto
rozhodnutí budou podle potřeby přezkoumávány,
za účelem určení jakýchkoli
dodatečných prvků se vztahem k formě
a/ nebo k obsahu informací, které mají být
pojaty do zpráv.
2. Každá Smluvní strana v rámci geografického
rozsahu EMEP bude prostřednictvím Výkonného
sekretáře Komise podávat EMEP v obdobích,
která určí Řídící
výbor EMEP a která budou na zasedání
Výkonného sboru schválena Smluvními
stranami, informace o hladinách emisí síry
v časovém a prostorovém rozložení
jak to výslovně určí Řídící
výbor EMEP.
3. Včas před každým výročním
zasedáním Výkonného sboru poskytne
EMEP informace o:
(a) koncentracích a deposici oxidovaných sloučenin
síry v prostředí, a
(b) propočty bilance síry.
Smluvní strany vně geografického rozsahu
EMEP budou na žádost Výkonného sboru
zpřístupňovat podobné informace.
4. V souladu s článkem 10, odstavcem 2(b) Úmluvy,
zařídí Výkonný sbor, aby byly
připraveny informace o účincích deposice
oxidů síry a jiných okyselujících
sloučenin.
5. Smluvní strany pro zasedání Výkonného
sboru zařídí, aby byly v pravidelných
intervalech připraveny revidované informace o vypočtených
a mezinárodně optimalizovaných přídělech
snížení emisí pro státy v rámci
geografického rozsahu EMEP, s modely integrovaných
odhadů, s výhledem na další zmenšení
- pro účely odstavce 1, Článku 2 -
rozdílu mezi skutečnou deposicí oxidů
síry a hodnotami kritických zátěží.
Smluvní strany budou podporovat výzkum, vývoj,
monitorování a spolupráci se vztahem k:
(a) vytvoření mezinárodního souladu
metod k stanovení kritických zátěží
a kritických hladin a vypracování postupu
k dosažení tohoto souladu;
(b) zdokonalení techniky monitorování a jeho
systémů a pro modelování přenosu,
koncentrace a deposice sirných sloučenin;
(c) strategiím dalšího snižování
emisí síry, založeným na kritických
zátěžích a kritických hladinách
a také na technickém vývoji, a k zdokonalování
modelování integrovaného odhadu k výpočtu
mezinárodně optimalizovaných přídělů
snížení emisí, s přihlédnutím
k spravedlivému rozdělení nákladů
na jejich potírání;
(d) pochopení širších účinků
emisí síry na zdraví lidí, životní
prostředí, zvláště pak na okyselování,
a na materiálech, počítaje v to i historické
a kulturní památky, s přihlédnutím
k vztahům mezi oxidy síry, oxidy dusíku,
čpavku, prchavými organickými látkami
a troposférickým ozónem;
(e) technologiím snižování emisí
a technikám a technologiím k zvýšení
energetické účinnosti, úspor energie
a použití obnovitelné energie;
(f) k ekonomickému zhodnocení prospěchu,
který pro životní prostředí a
pro zdraví lidí vyplývá ze snížení
emisí síry.
1. Tímto se zřizuje Prováděcí
výbor, který bude zkoumat, jak se provádějí
ustanovení tohoto Protokolu a zda Smluvní strany
plní své závazky. Na zasedání
Výkonného sboru bude tam zastoupeným Smluvním
stranám podávat zprávy a bude jim navrhovat
taková doporučení, která bude považovat
za vhodná.
2. Při posuzování zpráv a každého
doporučení Prováděcího výboru
mohou Smluvní strany, s uvážením věcných
okolností a v souladu s praxí Úmluvy, učinit
rozhodnutí a vyzvat k akci, která by přinesla
úplné splnění Protokolu, včetně
opatření na pomoc některé Smluvní
straně při plnění Protokolu, a k podpoře
cílů tohoto Protokolu.
3. Na prvém zasedání Výkonného
sboru po datu, kdy tento Protokol vstoupil v platnost, přijmou
Smluvní strany rozhodnutí, které bude formulovat
složení a funkce Prováděcího
výboru a rovněž postup pro přezkoumávání
plnění.
4. Uplatnění postupu zjišťujícím
plnění se nikterak nedotýká ustanovení
článku 9 Protokolu.
1. Na zasedání Výkonného sboru budou
Smluvní strany, v souladu s článkem 10, odstavec
2(a) Úmluvy, přezkoumávat informace, které
dodaly Smluvní strany a EMEP, údaje o účincích
deposice síry a jiných okyselujících
sloučenin a zprávy Prováděcího
výboru, o nichž se zmiňuje článek
7, odstavec 1, současného Protokolu.
2. (a) Na zasedání Výkonného sboru
se budou Smluvní strany pečlivě zabývat
povinnostmi dle tohoto současného Protokolu, včetně:
(i) svých závazků ve vztahu ke svým
propočteným a mezinárodně optimalizovaným
přídělům snížení
emisí, jak se o nich zmiňuje článek
5, odstavec 5;
(ii) přiměřenosti závazků a
pokroku, kterého bylo dosaženo pro splnění
cílů tohoto Protokolu.
(b) Při přezkumu bude brán zřetel
na nejlepší dostupné vědecké
informace o okyselování, včetně odhadů
kritických zátěží, o technologickém
vývoji, měnících se ekonomických
podmínkách a splnění závazků
pokud jde o hladiny emisí;
(c) v kontextu tohoto přezkumu každá Smluvní
strana, jejíž závazky pokud jde o národní
horní hranice emisí podle Přílohy
II k témuž neodpovídají propočteným
a mezinárodně optimalizovaným přídělům
pro snížení emisí pokud jde o tuto Smluvní
stranu, na které se vyžadovalo, aby zmenšila
rozdíl mezi deposicí síry v roce 1990 a kritickou
depozicí síry uvnitř geografického
rozsahu EMEP nejméně o 60 procent, vynaloží
veškeré úsilí k převzetí
revidovaných závazků;
(d) procedury, metody a časový rozvrh těchto
přezkumů budou přesně určeny
Smluvními stranami na zasedání Výkonného
sboru. První takový přezkum bude dokončen
v roce 1997.