Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. O slovo je přihlášen kolega Laštůvka. Pan kolega Ransdorf se hlásí s faktickou připomínkou.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Na adresu předřečníka: samozřejmě je třeba zabránit tomu, aby byla svalena vina na řadové policisty, kteří dělají skutečně svou povinnost a nikdo jim to nemůže brát za zlé.
Proti čemu se chci rázně ohradit, je nediferencovaný přístup. Tady padlo několikrát spojení ekologicko-anarchistické iniciativy. To je samo o sobě holý nesmysl. Je třeba rozlišovat a vědět, že tady neplatí teze, že základem těchto hnutí je naprostý negativismus. Minimálně o ekologických hnutí to neplatí a neplatí to i o velké části anarchistických hnutí, která také tvoří pestrou směsici. Domnívám se, že kdyby toto někdo řekl o takovém hnutí respektovaném a poctivě založeném, jako je hnutí Duha, dopouští se velké křivdy.
Jestliže vedeme tuto diskusi, je třeba vycházet z faktů, ze znalosti programů, praxe těchto hnutí i jednotlivých představitelů.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dovolím si jen konstatovat, že hnutí Duha nebylo jmenováno.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Bylo užito obecně spojení ekologicko-anarchistické iniciativy, navíc s charakteristikou, že se jedná o jakési zfetované party.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Pan kolega Sládek se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, podle mého názoru je spojení ekologické-anarchistické vhodné právě z toho důvodu, že mnohé ekologické aktivity nebo mnozí ekologičtí aktivisté používají spíše anarchistické metody. O zfetování davů nemůže být nejmenších pochyb.
Když se tady kolega, současný a doufám i budoucí poslanec, zmínil o teorii a praxi - ano, posuzujme ekologické aktivisty podle praxe, podle toho, jakým způsobem prosazují své názory a svůj program. Jaké to jsou metody? Povalování se před branami elektrárny, přivazování se řetězem k plotu nebo k bráně. Myslím, kdyby tito ekologičtí aktivisté vzali motyky a sazenice stromků a šli na mýtiny do lesa, rozhodně by více prospěli našemu životnímu prostředí.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Kolega Ransdorf se hlásí s faktickou poznámkou. Vyzývám, abychom tuto debatu neextendovali, myslím, že nemáme tolik času .
Poslanec Miloslav Ransdorf: Nesouhlasím sice s těmi, kteří šmahem odsuzují jadernou energetiku a jaderný program, myslím si, že je to laciné a nediferencované řešení, ale domnívám se, že podobné protesty v demokratických zemích jsou zcela normální. Myslím si, že je třeba respektovat, že k tomu toto politické prostředí dává prostor.
Napadá mě jedna souvislost: když tady předřečník hovořil o tom, že vyčítá zasahujícím jednotkám jejich mírnost a mluvil na adresu minulého režimu o vulkanizovaném učiteli jakési ideologie, zajímalo by mě, jak to myslí nyní, o jakého vulkanizovaného učitele které ideologie by nyní mělo jít.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní je přihlášen do diskuse kolega Laštůvka. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane ministře, dámy a pánové, nechci příliš přepínat vaši trpělivost dlouhými slovy, myslím, že bylo řečeno mnoho. Dovolím si obrátit vaši pozornost k něčemu, co zde zaznělo jen částečně. To co bylo diskutováno předřečníky, nechci komentovat.
Chtěl bych obrátit vaši pozornost k materiálu, který máme všichni před sebou v lavicích, tj. Zpráva Dokumentačního střediska pro lidská práva a Spolku pro podporu nezávislé justice Šalamoun.
Není tak důležité, kdo to předkládá, je důležité, co je v tomto dokumentu obsaženo, a do jaké míry je to pravdivé a podložené výpověďmi účastníků.
Domnívám se, že na základě těchto podkladů je nemožné přijmout zprávu ministra v té podobě, jaká nám byla předložena. Domnívám se, aniž budeme zkoumat, o čem hovořili oba předřečníci, že je nepochybné, že brutalita v jakékoliv podobě a ve jménu čehokoliv je nepřijatelná a je třeba ji odmítnout. Dovolím si do protokolu citovat některé části materiálu, který máme před sebou, ke kterému by se nepochybně Ministerstvo vnitra a patrně i spravedlnosti mělo vyjádřit. Měl by to nepochybně udělat příští branně bezpečnostní výbor, který by znovu inicioval otevření tohoto problému příštím parlamentem. Dovolte mi několik citátů:
Brutální policejní zásah byl prováděn plošně proti všem civilním osobám, které se v dané době vyskytovaly na inkriminovaném místě. Lidé byli surově biti a kopáni i poté, co i po pádu , po ataku od policistů zůstali bezbranně ležet na mokré dlažbě. Mnozí byli biti i po předchozím spoutání, a to i do genitálií a do obličejů. Zbité a zadržené lidi policie shromažďovala u zdi Dívčí školy, kde byli nejdříve donuceni si lehnout na zem, a kdo se pohnul, byl opět napaden a bit. Posléze si zadržení museli kleknout či sednout, byli legitimováni, prohledáni, jejich osobní věci jim byly odebrány a byli očíslováni na rukou. Při této nedůstojné proceduře docházelo k dalším fyzickým a slovním atakům zadržených lidí.
Po následném převozu zadržených přeplněnými antony na policii v Bartolomějské ulici, byli umístěni do tzv. klecí, malých zaplněných cel předběžného zadržení, kde byli opět vystaveni policejnímu teroru, který mimo jiné spočíval i v tom, že jim bylo odpíráno navštívit WC, zatelefonovat příbuzným nebo advokátovi a dále jim bylo vyhrožováno.
Během noci byli zadržení převáženi do policejní nemocnice Na Míčankách, kde jim byla odebírána bez jejich souhlasu krev a byli podrobeni dalším testům. Zvlášť brutální jednání ze strany policejních zdravotníků dokumentuje případ neplnoleté dívky, která byla při zásahu policisty povalena na zem mezi rozbitá skla a utrpěla řeznou ránu na noze, kterou, když ji chtěli okolní lidé odvést k okamžitému ošetření, násilím policisté zadrželi a po převozu Na Míčanky jí byly hluboké řezné rány šity bez jakéhokoliv umrtvení a za výsměchu přítomných policistů.
Dámy a pánové, tyto krátké citáty mi příliš připomínají dobu před devíti lety, kdy jsme hovořili o 17. listopadu a o pozdějších událostech, i léta, která byla předtím.
Pokud se toto zakládá na pravdě, je to naprosto nepřijatelné a je naprosto nezbytné z toho vyvodit důsledky. Podle mého názoru je to důvod pro to, proč zprávu ministra vnitra nelze přijmout.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí kolega Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych krátce reagovat na vystoupení kolegy Laštůvky. Jsem velice rád, že v MacDonaldu ve Vodičkově ulici neseděl, ale na druhé straně bych mu to trochu přál. Kdyby možná dlažební kostkou dostal, tak by se mu rozsvítilo.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dovoluji si v tuto chvíli ukončit rozpravu. Prosím o závěrečné slovo pana ministra Výborného.
***