Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 16.00 hodin. Budeme pokračovat v jednání bodem interpelace.
100.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Dámy a pánové, prosím o klid. Jako první přednese svou interpelaci pan poslanec Maixner ve věci inflace v České republice.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, vážený pane premiére, faktem zůstane i po odpovědi na tuto interpelaci, že se iluze o ekonomickém růstu a prosperitě u většiny našich občanů nezmění. A přitom jste již několikrát mohl nastínit občanům, že jste skutečný odborník, a odpovědět na mé dotazy v předešlých interpelacích například ohledně České národní banky, popř. posilování České finanční o pět miliard korun, jako vaše první rozhodnutí coby premiéra, místo toho, aby tyto peníze posilovaly školství, zdravotnictví, dopravu, jsou použity pro banky na krytí tzv. nevhodných úvěrů.
A byly to právě vaše kroky, této nové vlády, které rozpoutaly svou neuvážeností nepřiměřenou inflaci především v prvních měsících tohoto roku a do dnešních dnů se nepodařilo zavést taková opatření, která by onu hrozivou vyhlížející dvoucifernou inflaci utlumila. Mám za to, že místo překlenovací vlády odborníků, kteří měli udržet alespoň rovnoměrný chod ekonomiky, jsme se dožili vlády likvidační.
Vážený pane premiére, nezdá se vám, že všechny kroky vaší vlády v oblasti bankovnictví a ekonomiky podporují inflaci? Druhá otázka: podporujete deregulace, které jsou největším zdrojem inflace? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maixnerovi, slovo má předseda vlády Josef Tošovský.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím, že otázek bylo více, ale soustředil bych se pouze na to, co bylo v posledních otázkách, které se týkaly inflace. Kdo sleduje vývoj inflace v České republice od roku 1991, vidí, že Česká republika se výrazně odlišuje od jiných zemí, které jsou v transformaci, a má podstatně nižší míry inflace než v našich sousedních zemích i dále na východ od nás. Transformace vyžaduje změnu z vládou nebo státem regulovaných cen, ze stoprocentně regulovaných cen, což byla situace v ekonomice centrálně plánované do roku 1990. Po ní už následuje liberalizace, uvolnění cen, a pouze malé procento cen zůstává vládou regulovaných v první chvíli po liberalizaci cen, zejména v ekonomice, která je do značné míry monopolizovaná a není ještě plně otevřená. Jakmile se upustí od subvencování různých výrob apod., tak dochází k vzestupu cen, ke změnám relativních cen a k tlaku na cenovou hladinu, tedy na míru inflace.
České republice se toto podařilo poměrně rychle stabilizovat již v průběhu roku 1991, dokonce už v dubnu 1991, a míra inflace od té doby postupně klesala. V posledním období míra inflace stoupá. Důvod je ten, že v minulosti byly do jisté míry zanedbány nápravy cen, které byly pokřiveny, myslím tím ceny, které jsou nižší, podstatně nižší, než jsou výrobní náklady na výrobu toho či onoho výrobku. Mám na mysli především ceny, které jsou regulovány státem, jako je nájemné, elektrická energie, plyn, voda, osobní doprava apod. U těchto cen je nutná náprava cen, je nutno tyto pokřivené relace napravovat a je možno to dělat velmi pomalu, což ovšem znamená, že by u nás mohly vznikat inflační expektace a dlouhou dobu být zabudovány v ekonomice a pořád tlačit cenovou hladinu nahoru, nebo je možno tyto rozdíly rozložit do méně kroků, nebo dokonce, a to ne teoreticky, ale za určitých předpokladů, to učinit i jednorázově.
Proč takový důraz na snižování míry inflace? Myslím, že je evidentní, že inflace vede k přerozdělení důchodů v ekonomice a bohatství mezi různými skupinami obyvatel. Dále vede k deformaci relativních cen. Kdybych měl teď hovořit o tomto podrobněji, řekl bych, že míra inflace znehodnocuje vklady a úspory obyvatel, zhoršuje kvalitu hospodářských rozhodnutí, protože vytváří určité prvky nejistoty, zejména destimuluje investiční aktivitu, a tím podvazuje hospodářský růst, čili má vliv i na reálnou ekonomiku. Zpomaluje také žádoucí přibližování standardům vyspělých zemí.
Teď pokud jde o příčinu inflace. Protože jste položil otázku, že za všechno může centrální banka nebo vláda, chtěl bych říci, že na míru inflace působí celá řada faktorů, jsou to faktory jak vnější, tak vnitřní. Kdybych měl uvést příklady vnější, jsou to ceny např. surovin, energie, jako je ropa, kterou dovážíme, apod. Vzestup takovýchto cen na zahraničních trzích samozřejmě znamená, že dovážíme inflaci, naopak pokles pomáhá stabilizovat cenovou hladinu u nás.
Pokud jde o vnitřní faktory, těch je celá řada. Deregulace jsou hlavní příčinou toho, proč míra inflace u nás stoupá. Je to náprava cen, musí se to udělat, je to nepříjemné, nikoho z nás to netěší, ale není dobré to příliš odkládat. Tyto regulované ceny jsou v pravomoci vlády nebo místních orgánů, obcí a měst, a tyto jsou ovlivňovány hospodářskou politikou vlády a téměř obtížně je možno je nějakým způsobem ovlivňovat měnovou politikou centrální banky. Měnová politika centrální banky musí být zaměřena na ceny, u kterých poptávka a nabídka hraje primární roli, tam, kde jsou ceny liberalizované, to je pole pro centrální banku.
Protože tyto deregulace budou pokračovat, budeme se pravděpodobně s vyšší mírou inflace potýkat i v několika následujících letech. Bude to záviset zejména na tom, jak budoucí vláda přistoupí k nápravě cen.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Maixner s doplňující otázkou.
***