(pokračuje Klaus)
Musím říci, že jsme to všichni vnímali nesmírně citlivě a každý, kdo chce o tom vážně uvažovat, musí říci, že bylo racionální tuto věc vyřešit v maximální tichosti, maximálně diskrétním způsobem. V této době tyto věci nejen řešila, jak zde bylo řečeno, ale po odborné stránce se zabývala touto problematiku tzv. bankovní čtyřka - to nebyla žádná oficiální instituce české vlády v té době, ale byla to čtveřice odborníků, kteří ve vládě nebo kolem vlády měli k této problematice nejblíže. Kromě ministra financí tam byl ministr privatizace, guvernér centrální banky a šéf Fondu národního majetku. Tato skupina v této chvíli dospěla k závěru, že se nejlépe stabilizuje tato situace tím, kdy se poskytne tichá garance České spořitelně.
Myslím, že pan exministr financí jasně vysvětlil celé sněmovně to, že v České spořitelně bylo 70 % všech vkladů, že to nebyl problém, jestli AB banka bude mít krachující situaci, nebo ne, ale že šlo o úplně jinou dimenzi celé české ekonomiky.
Chtěl bych, aby bylo respektováno, že jsme kývli na toto tiché řešení. Můžeme teď spekulovat o tom, jestli se to racionálněji mělo vyřešit tím, že by se vláda sešla za mimořádných bezpečnostních opatření za vyloučení všech přísedících, za vypnutí všech nahrávacích magnetofonů a za udělání tohoto rozhodnutí, nebo ne. Kdyby někdo tušil, že to vyvolá dnešní politickou zápletku 31 dní před volbami, tak bychom to samozřejmě udělali, protože ve vládě jsme s jednotlivými ministry o těchto věcech samozřejmě diskutovali. Takže nepoužíval bych ani tak silná slova o bankokracii a podobných věcech.
Doporučil bych, abychom přijali tyto informace, které zde zazněly, jako pokus v té chvíli vyřešit ošemetnou, velmi jemnou a velmi křehkou situaci našeho největšího finančního ústavu, ve kterém má své vklady 71 % občanů České republiky, a abychom se udrželi nedělat 31 dní před volbami z této věci politický, kriminální proces nebo něco podobného. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi, slovo má pan poslanec Špidla a připraví se pan poslanec Skalický.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Je jistě neobvyklé, když člověk, který se v parlamentní práci zabývá sociální a zdravotní politikou, chce vystoupit v oblasti, která se týká bankovnictví a pojišťovnictví. Chtěl bych jenom upozornit na některé prvky argumentace pana poslance Kočárníka, které se velmi přibližují argumentaci, kterou jsem užil já v systému veřejného pojištění.
Pan poslanec Kočárník vyjádřil názor, že garance státu za činnost státní pojišťovny jsou potřebné proto, že pojišťovně byla zákonem uložena určitá povinnost. Veřejná všeobecná zdravotní pojišťovna je pojišťovna založená zákonem, její pojistné a prémie jsou určeny zákonem a pojišťovna je povinna hradit plnění, které je dáno zákonem.
V tomto okamžiku vidíme, že jsou dány všechny důvody pro to, aby - slovy poslance Kočárníka - byla činnost této pojišťovny garantována.
Chtěl bych upozornit ještě na jednu věc - pan poslanec Kočárník upozornil na to, že ceny, které Česká pojišťovna mohla využívat, byly ceny stanovené obecným předpisem. Ano, i v případě mého návrhu, který narazil na tak tvrdý odpor konzervativců, byla myšlenka garance teprve v okamžiku, kdy vláda rozhodla a kdy stanovila ceny v tomto oboru právě obecně závazným předpisem. Je to zvláštní diskrepance a je to paradoxní pro obecní názor, kdy komerční instituce je přirozeně státem garantovaná, zatímco veřejná instituce zajišťující jedno z ústavních práv obyvatelstva není garantovaná a naopak tato garance je odmítána jako cosi, co pochází od jakéhosi ďábla. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, slovo má pan kolega Skalický. Připraví se pan poslanec Grulich. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Kočárník.
Poslanec Ivan Kočárník: Omlouvám se, že zdržuji, ale ve vztahu k pojišťovně nebyla dána žádná garance. Bylo dáno prohlášení, že se tím vláda bude zabývat. Žádná garance tedy nebyla. Druhá odlišnost je ta, že pojišťovna je soukromoprávní subjekt, zatímco Všeobecná zdravotní pojišťovna je veřejnoprávní.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Skalický. Připraví se pan poslanec Grulich.
Poslanec Jiří Skalický: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám v zásadě dva důvody pro to, abych prodlužoval debatu a předstoupil před vás se svým svědectvím.
Za prvé chci v plném rozsahu potvrdit slova, která zde pronesl pan premiér Tošovský a pan poslanec Kočárník. Jako aktér tehdejších událostí stvrzuji, že se to stalo přesně tak, jak bylo popsáno.
Druhý důvod k vystoupení mně zavdal pan předseda sněmovny Zeman svou poznámkou o paralelních strukturách moci, bankovní čtyřce a bankokracii. Nechci učinit nic více než vysvětlit fakticky, jaký byl statut a jaká byla role bankovní čtyřky.
Když jsem se stal v roce 1992 ministrem privatizace a díky tomu zároveň i předsedou prezidia Fondu národního majetku, za jeden z hlavních úkolů, který jsem považoval za nutné řešit, byla otázka výkonu vlastnických práv státu v institucích a ve společnostech, ve kterých stát vlastnil významný podíl. A jistě se se mnou všichni shodnete, že banky mezi takové společnosti nesporně patřily.
Musím přiznat i to, že v prvním období činnosti Fondu národního majetku v této oblasti panovala značná míra improvizace, která mohla někdy hraničit i s jistým voluntarismem činitelů Fondu národního majetku. Proto jsem považoval za potřebné do této oblasti vnést pořádek. Na základě toho jsem navrhl prezidiu Fondu národního majetku řešení a prezidium Fondu národního majetku zřídilo tuto bankovní čtyřku, tj. pověřilo tyto čtyři činitele, mne, nikoli z titulu funkce ministra privatizace, ale z titulu funkce předsedy prezidia, guvernéra Národní banky s logickým odůvodněním, že Česká národní banka nese zásadní odpovědnost za stav bankovního sektoru, a z podobných důvodů ministra financí a předsedu exekutivy fondu z pochopitelných důvodů, jako představitele orgánu, který nese statutární odpovědnost za všechny praktické kroky při jednání jednotlivých orgánů společností, ve kterých má fond nějakou majetkovou účast.
Z tohoto důvodu bankovní čtyřka měla zcela legální oprávnění řešit problémy společností, ve kterých měl Fond národního majetku majetkovou účast. Jen z tohoto důvodu se konala ona schůzka, o které mluvil pan premiér Tošovský, kde jsme se zabývali tím, jak řešit vážné problémy, do kterých se spořitelna dostala.
Jak už bylo řečeno panem poslancem Kočárníkem, těch opatření bylo několik a řekl bych, že ta ostatní byla ještě důležitější než ona záruka. Uložili jsme představitelům spořitelny, aby realizovali ozdravný a úsporný program, uložili jsme spořitelně, aby prodala významnou část svých aktiv, kterých se mohla bez vážné škody na hlavním předmětu svého podnikání zbavit, a zároveň jsme doporučili - zdůrazňuji, že nic více bankovní čtyřka vzhledem ke svému statutu učinit nemohla - aby ministerstvo a Fond národního majetku se v poměru, který zde byl již také zmíněn, tj. 45 % Fond národního majetku a 55 % Ministerstvo financí, podělily o nezbytnou účast těchto institucí na pomoci České spořitelně.
***