(pokračuje Skalický)
To je vše a taková byla role bankovní čtyřky. Prosím, aby nebyla žádným způsobem démonizována.
Závěrem mi dovolte, abych doporučil totéž co pan poslanec Klaus, aby Poslanecká sněmovna vzala zprávu předsedy vlády na vědomí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Skalickému. Slovo má pan poslanec Grulich, připraví se pan poslanec Wagner.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, je dobře, že jsme právě dostali do lavic text prohlášení, které zde pronesl pan poslanec Kočárník, protože mi to dovolí citovat přesně a nedopustit se zkreslení.
Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího položil účastníkům této záležitosti několik věcných otázek, tedy pánům poslancům Kočárníkovi a Klausovi i předsedovi vlády panu Tošovskému.
Pan poslanec Kočárník nám tu sdělil, a má to i ve svém písemném textu, ve svém prohlášení, že prohlášení adresované České pojišťovně nepodepsal on, ale tehdejší první náměstek Klak. Rád bych slyšel dovysvětlení k tomuto oznámení. Byla to svévole od pana náměstka Klaka, nebo to bylo na příkaz ministra? Jestliže byl podpis na příkaz ministra, nebyl to jen krycí manévr, protože se už tehdy jednalo o přechod tehdejšího ministra Kočárníka do České pojišťovny? Přechodem do České pojišťovny nedosáhl tehdejší ministr a dnešní poslanec pan Kočárník určitých materiálních výhod? Nebo je snad funkce, kterou dnes v České pojišťovně zastává, funkcí čestnou a tudíž bezplatnou? Tak by nám to samozřejmě měl říci.
Říkal, že plnění - a je to i v písemném textu prohlášení - má nastat až po případném projednání vládou. Pak je třeba otevřeně říci, jakou závaznost toto prohlášení má. Jestli projednání vládou znamená už stanovení určitých postupných konkrétních částek v určitých konkrétních časových termínech, nebo jestli prohlášení bylo nějaké avizování, které je pro vládu nezávazné, k ničemu ji nezavazuje a vláda si ho nemusí všímat. Není třeba znovu rozvádět to, co bylo řečeno ústně a co je i v písemném podání, a to jsou mechanismy, podle nichž Česká pojišťovna pracuje.
K České spořitelně. Bylo řečeno členy vlády i panem premiérem Tošovským, že postup byl věcně správný, ale právně špatný. Rád bych slyšel, a se mnou jistě i mí kolegové a kolegyně, jaký zákon či zákonné opatření bylo porušeno.
Dále by mě zajímalo, jestli tehdejší guvernér ČNB pan Tošovský a další členové bankovní čtyřky věděli a byli si vědomi, že opatření, byť věcně správné, bylo provedeno protiprávně, protože si museli být vědomi toho, že orgán jako bankovní čtyřka může mít funkci maximálně poradní pro vládu a nemá z ústavy a ze zákona žádnou výkonnou pravomoc.
Samozřejmě že bychom měli položit otázku panu poslanci Klausovi, protože nepochybně věděl, že se dopouští protiprávního jednání. Potvrdil nám, že o záležitosti věděl, dal jí své požehnání. Říkal, že o ní jednal i s dalšími členy vlády, přitom vládou oficiálně záležitost projednána nebyla. Musím konstatovat, že o této záležitosti nebyly informovány ani orgány vlády či vláda a ani orgány Poslanecké sněmovny. Vysvětlení pana poslance Klause musím považovat za hluboce nedostačující.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Slovo má pan poslanec Wagner. Připraví se paní poslankyně Kořínková.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, myslím, že jsem byl první, kdo z tohoto místa ještě v roce 1996 při projednávání státního rozpočtu hovořil o tom, že by někdo měl sedět na lavici obžalovaných. Oslovoval jsem tehdejšího předsedu vlády. Mám tedy mravní nárok vyjádřit se k problému, o němž je dnes řeč.
Ti pánové, kteří mluvili přede mnou, se jen profilují do role, že mravní nárok mají. Z tohoto místa mluvil člověk, který řekl veřejně jako ústavní činitel této země, že Česká spořitelna je ohrožený peněžní ústav. V tom týdnu, kdy to řekl, přišla Česká spořitelna o více než 6 mld. Kč vkladu. Jednání každého člověka, který se dostane shodnou okolností do židle, která je brána vážně, bez ohledu na to, kdo v ní sedí a co si kdo o tom, kdo v ní sedí, myslí - ten člověk musí konat tak, aby neublížil věci. To je z hlediska odpovědnosti ústavního činitele. Jeden ze zde přítomných pánů - nemohu oslovovat přímo podle zákona o jednacím řádu - velmi obdivuje jednu z knih prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho Profily odvahy. Už v mnoha případech prokázal, a v tomto opět, že jí vůbec nerozumí, buď nedočetl, nebo nepochopil.
John F. Kennedy v knize speciálně naznačuje, v jakých situacích musí ústavní činitel nebo politik vzít na sebe riziko, riziko větší, než by příslušelo jeho osobním pozicím či jeho ambicím, a musí se případně ambicí vzdát.
Co teď řeknu, jsem nechtěl říkat po vystoupení předsedy sněmovny, ale po vystoupení jeho dvou parlamentních a stranických kolegů mám plné právo a myslím i povinnost to říci. Pan předseda sněmovny zde kritizoval jakýsi sbor - bankovní čtyřku - implikuje nám myšlenku, že se jedná jakoby o trojky, které rozhodovaly o tom, kdo půjde na Sibiř či na popravu. To je absolutní nekorektnost nejen ve věci samé, ale i v pozici, ve které se řečník sám nacházel před časem. Tentýž člověk totiž před časem v době, kdy jsem byl členem orgánu, který měl o jeho činech vědět, vytvářel dvojky či trojky, cestoval za hranice jednat o tom, jaké přísliby dá někomu, zda bude v té či oné vládní funkci, zda tak či onak prodá zájem českého státu ještě dříve, než se do funkce dostane.
Mám za to, že jsem měl tehdy vědět, co bylo obsahem jednání, byl jsem členem orgánu, kterému byl onen muž odpovědný se zodpovídat, a použil jsem tohoto jen proto, abych prokázal, že ten, kdo v první větě řekl "To nemá být předvolební řeč", tak to předvolební řečí učinil, protože on sám se choval podobně nezodpovědně na mnohem nižší úrovni, na úrovni politické strany, ale možná i daleko nezodpovědněji, neboť nepředložil věc orgánu.
***