(Schůze byla zahájena v 16.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Dámy a pánové, je 16.00 hodin, začátek našeho pevného jednacího bodu, kterým jsou ústní interpelace na předsedu vlády ČR.
100.
Ústní interpelace na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Po zahájení 25. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, ve kterém budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády ČR, či vládě ČR, a to jak známo od 16.00 do 17.00 hodin, a poté ostatním členům vlády ČR. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí byly v úterý rozdány do lavic. Na prvním místě byl vylosován pan kolega Petr Zajíc, který interpeluje pana premiéra ve věci špatné situace v bankovním sektoru. Pan kolega Zajíc má slovo. Prosím o klid, dámy a pánové.
Poslanec Petr Zajíc: Pane premiére, Česká národní banka v posledních dnech zveřejnila údaje, že podíl klasifikovaných, to je ohrožených, těžko vymáhatelných, eventuálně nedobytných úvěrů na celkových úvěrech stoupl na téměř 28 %, což představuje asi 280 miliard korun. I ostatní ukazatele, jako je kapitálová přiměřenost, návratnost aktiv, návratnost investic, jsou případ od případu vesměs na velmi špatné úrovni.
Pane premiére, jak je možné, že po všech balíčcích dochází k tomuto vývoji? Proč banky nepostupují důrazněji při plnění úvěrových smluv? Jak budete postupovat vy, pokud se vrátíte do funkce, kterou jste zastával v České národní bance? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Prosím nyní pana předsedu vlády o odpověď. Prosím o klid, dámy a pánové.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, pokud jde o situaci v bankovním sektoru, chtěl bych říci nejprve obecně, že je způsobena celým souhrnem faktorů, z nichž některé bych zde chtěl zmínit.
Bankovní sektor se jeví jako ten, kde se koncentrují problémy, ale chtěl bych oddělit jev od podstaty tohoto jevu, což znamená, že ta podstata jevu je zdraví ekonomiky, transformační proces, legislativní a jiné prostředí, které bylo vytvořeno. A já se pokusím krátce o tom promluvit.
Současný stav bankovního sektoru je výsledkem působení více faktorů. Mezi klíčové bych zařadil asi následující. První - sice by bylo možno hovořit o dědictví minulosti, ale v roce 1998 již nechci hovořit příliš o dědictví minulosti. Tam se koncentrovaly problémy úvěrů, tzv. trvale obracející se zásoby. Tento problém není ještě dořešen. Dále tam bylo poskytováno mnoho půjček, které byly poskytovány s politickou motivací některým zemím, které, jak se potom ukázalo, nebyly schopny tyto úvěry splácet. Ale nechci hovořit o minulosti.
Dál určité problémy byly způsobeny celým transformačním manévrem. Mohl bych zde hovořit o privatizaci, která při nedostatku kapitálu domácího se prováděla z velké části na úvěr. Přitom došlo k podstatné změně vnitřních podmínek. Mohl bych mluvit o cenovém vývoji, o relacích cen, o upuštění od subvencování, o změnách ve struktuře poptávky - a tyto změny vyústily ve svých důsledcích také v problémy obtížného splácení řady úvěrů v průběhu transformačního procesu.
Dál došlo ke změně vnějších podmínek. Zejména v letech 1990 - 1991 došlo ke ztrátě tzv. východních trhů, rozpadla se bývalá Rada vzájemné hospodářské pomoci, bývalý Sovětský svaz a náš trh se změnil, najednou jsme ztratili své tradiční odběratele z velké části a bylo nutno hledat jiné, které měly jinou strukturu poptávky, jiné požadavky, a také pochopitelně trvá nějakou dobu, než se naše hospodářství, zejména náš průmysl, tomu přizpůsobí.
Dalším důvodem pochopitelně je situace v bankách samých. Mluvím zde o kvalitě řízení, zejména o schopnosti posuzovat správně poskytování úvěrů, a musím říci, že je to extrémně obtížné zejména v podmínkách transformace, kdy se obtížně vyhodnocují jednotlivé projekty a také prostředí je velmi proměnlivé. Rovněž vzdělání a zkušenost řídících pracovníků prostě chyběly.
Obdobná situace byla zejména na začátku v bankovním dohledu, který neexistoval před rokem 1990, a bylo nutno postupně tento důležitý dohlížecí orgán budovat. Myslím, že je iluzorní se domnívat, že jsme nejprve mohli cvičit, trénovat, vzdělávat po několik let naše bankéře nebo vedoucí pracovníky podniků nebo budovat instituce typu bankovního dohledu a další tržní instituce, a potom teprve změnit systém z centrálního plánování na tržní. To je samozřejmě nesmysl. Z toho důvodu je nutno akceptovat, že k některým problémům muselo dojít.
Pochopitelně svůj podíl na stavu, ve kterém bankovní systém byl a je, má legislativa, která není zdaleka dokonalá, a také vynucování práva a finanční kriminalita. Zde bych chtěl uvést, že pokud jde o nedostatky v legislativě, které se zatím nepodařilo odstranit, a je nutno k tomu velmi urgentně přistoupit, jde o úpravu zástavního práva, oceňování majetku, daňové zákonodárství a celkově bych řekl nedostatečnou ochranu věřitele před dlužníkem. Dovolte mi říci, že ten stav, který dnes je měřen prostřednictvím klasifikovaných úvěrů, což ovšem ještě neznamená ztrátových úvěrů, klasifikované úvěry jsou dál rozčleněny do dalších kategorií, samozřejmě až po ztrátové. A já se domnívám, že už jsme v období, kdy dochází k pozitivnímu obratu v tomto směru a bankovní systém se postupně čistí.
Chtěl bych tedy zdůraznit, že jde o souhrn faktorů, které odrážejí jak minulost, tak způsob a průběh transformačního procesu, tak i současné zdraví naší ekonomiky.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane premiére. Přeje si pan kolega položit doplňující otázku? Máte slovo, máte kolego.
Poslanec Petr Zajíc: Chtěl bych se vás, pane premiére, zeptat, protože jsem neslyšel odpověď na moji otázku, jak vy byste přímo postupoval, kdybyste se vrátil zpět do České národní banky a zastával funkci guvernéra. Jak byste toto řešil?
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Prosím pana předsedu vlády o odpověď.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane poslanče, já teď jsem ve funkci předsedy vlády a nespekuluji o tom, co budu dělat potom a podobně. Myslím si, že by to ani nebylo fér, kdybych to tak činil.
***