Poslanec Zdeněk Klanica: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, nechci tady opakovat celou tu po mém soudu poměrně dost trapnou genezi projednávání tisku 380, protože už v prvním čtení v diskusi - a paní Marcová to tady uvedla - většina poslanců shodně odsuzovala návrh na úpravu zákona 71, ovšem s tím, že bude opraven při jednání příslušného výboru. Já pokládám tento postup za zcela chybný, protože se domnívám, že není možné tvořit návrhy zákonů zde ve sněmovně, dokonce ani ne ve výborech. Shoduji se v tomto třeba s panem profesorem Jičínským, který tvrdí, že věci mají být výsledkem iniciativy vlády a že není dobré, když jsou výsledkem činnosti přímo tady.
Velmi si cením práce výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, kde díky předsednictví pana Michala Prokopa se věci projednávaly velice seriózně, leč domnívám se, že tato cesta při nejlepší vůli nevede k dobrému výsledku. Výsledek je ten, že máme poměrně těžko přehledné množství různých pozměňovacích návrhů, protože původní návrh doznal po prvním čtení dost velice podstatných změn. Jakkoli podstatně zkvalitnily předlohu, přesto se domnívám, že předložený návrh na úpravu zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, je třeba zamítnout. Navíc si myslím, že by bylo dobré doporučit Ministerstvu kultury, aby problematika státní památkové péče byla definitivně řešena, a to vypracováním nového zákona o státní památkové péči a o problematice ochrany, správy, jakož i využívání kulturních hodnot v České republice.
Chtěl bych krátce zdůvodnit svůj návrh. Myslím si především, že předložený návrh úprav zákona č. 71 neřeší základní sporné otázky prodeje a vývozu předmětů kulturní hodnoty. To znamená, že neodstraňuje chyby a naopak nekompetentně další chyby kupí. Příklad: Zásadně pochybený, i když mnohokrát už opravený, a zcela neprofesionálně zpracovaný je seznam předmětů kulturní hodnoty. I když to doznalo velmi kvalitních změn, které zkvalitnily předlohu, přesto se domnívám, že v zásadě není možné, aby jakýkoli seznam vyčerpal celou škálu oborů a oblastí, ve kterých se soustřeďují předměty s mimořádnou kulturní hodnotou. Předložený návrh tak zůstává pouze jakýmsi nekvalifikovaným torzem určitých předmětů, které jsou za kulturní hodnoty pokládány. Postrádám zde systematické zpracování podle základních oborů vědy, techniky, umění, politiky, ekonomiky, práva a dalších. Tím, že se navrhovatelé snaží vydat seznam předmětů, které mají být posuzovány za kulturní hodnoty, vlastně dezinformují veřejnost a vytváří se falešné vědomí, že předměty, které nejsou na seznamu, nejsou kulturními hodnotami, což není pravda.
Za druhé - předkladatelé návrhu novely zákona setrvávají na dřívějším mylném pojetí určování hodnoty předmětu. Tam je jediné kritérium - stáří. A to je kritérium zcela zavádějící. Protože stáří předmětu je mimořádně relativním kritériem. Hodnota předmětu přece musí být vymezována a určována objektivními kritérii, která jsou v zásadě následující: Je to význam předmětu, je to vědecký, technický, umělecký, historický, politický, etický, estetický, národní a mezinárodní význam, užitná hodnota předmětu, dále četnost výskytu předmětu nebo naopak jeho unikátnost. Dále je to otázka tvůrce čili autora toho předmětu, použitá technika, technologie, materiál, z čeho to je, sloh, styl zpracování. Dále doba a místo vzniku předmětu, původní vlastník, uživatel nebo správce atd. atd. Takže každý jednotlivý předmět, dámy a pánové, musí být posuzován individuálně a nelze mechanicky používat pouze kritérium stáří předmětu.
Za další - předkladatelé úprav zákona č. 71 do kritérií zavádějí také pojem ceny. Myslím si, že to je rovněž špatné, protože instituce, které jsou oprávněny vydávat osvědčení k vývozu předmětů, nemají kvalifikaci pro určování ceny předmětu a nejsou k tomu ani oprávněny. Určitým kritériem mohou být ceníky mezinárodně používané při aukcích a prodeji předmětů mimořádné hodnoty, ale v každém případě ceny jsou faktorem nestálým a pohyblivým, protože odrážejí stav, který je momentálně na trhu. Především z toho hlediska není vhodné, aby cena jako kategorické kritérium byla použita.
K tomu poznámku. Předkladatelé návrhu změn, tedy úprav zákona č. 71, zjevně přeceňují kvality pracovníků těch institucí, které mají oprávnění vydávat osvědčení k vývozu předmětů do zahraničí. Bylo by správné, aby Ministerstvo kultury spolu např. se zástupci České akademie věd a dalších odborných muzeí, dalších odborných a vědeckých ústavů prověřilo počet institucí a kvalitu pracovníků, kteří osvědčení mohou vydávat.
Odborná a právní neujasněnost problematiky se mimo jiné jeví i v dalších záležitostech, např. v potrestání vývozce předmětu kulturní hodnoty do zahraničí, a to bez právoplatného osvědčení. Myslím si, že to je dost paradoxní, protože za legální a demokratický postup by bylo možno považovat stav, kdy vývoz předmětu bude klasifikován jako trestný čin nebo jako přestupek, který bude uznán příslušným soudem. O porušení zákona by měl rozhodnout soud, nikoli Ministerstvo kultury, které po mém soudu nemá oprávnění k tomu, aby bylo exekutorem. Ministerstvo kultury by mělo samozřejmě mít právo podávat návrhy na soudní stíhání občana, ale za předpokladu, že návrh bude kvalifikovaně a právně zdůvodněn a doložen.
Závěr: Zákon č. 71/1994 Sb. je věcně i právně konkretizací zákona o státní památkové péči v České republice. Skutečností však je, že zákon o státní památkové péči, který je v současné době platný, je už mnohokrát novelizovanou úpravou známého zákona č. 22/1958 Sb., o státní památkové péči. Současný zákon je zcela zastaralý, nesplňuje ani věcné, ani právní požadavky na ochranu, správu a využívání kulturních hodnot v České republice.
Základní problém je následující: Za prvé - zákon nedostatečně respektuje zákony UNESCO, které jsou vymezeny v Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. (Předsedající žádá o klid.) Po mém soudu také nedostatečně respektuje zásady Charty občanských a lidských práv. Za druhé - domnívám se, že zákon nemá právní návaznost na občanský zákon, trestní zákon, další právní normy, upravující práva a povinnosti občanů České republiky.
Takže závěr - myslím si, že z výše uvedených připomínek lze vyvodit, že předložený návrh úprav zákona č. 71, o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, není věcně a právně správný. Myslím si, že zákon je tak špatně připraven, tak horkou jehlou sešit, že jednotlivé pozměňovací návrhy, jak už jsem říkal, jsou zcela nepřehledné a je velké nebezpečí, že dojde k chybám ve vzájemných souvislostech, kontraakcích těchto různých návrhů.
Proto klub KSČM nebude pro uvedený návrh zákona hlasovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Jako další je přihlášen pan kolega Michal Prokop. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
***