Poslankyně Jana Marcová: Pane předsedající, dámy a pánové, v úvodu projednávání mi dovolte, tak jako při prvním čtení, upozornit na případný střet zájmů při projednávání této předlohy podle zákona 287/1992 Sb. vzhledem k odbornému zaměření blízkého člena mé rodiny.
Nyní mi dovolte, abych vás jako zpravodaj informovala o projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a seznámila vás s usnesením tohoto výboru k projednávané novele.
Když jsme tuto novelu obdrželi od vlády, po prvním přečtení jsem dospěla k názoru, že by bylo nejlepší celý návrh zamítnout. V rozhovoru s ostatními kolegy jsem také zjistila, že tento názor není ojedinělý. Vládní novela představuje výraznou byrokratizaci, až administrativní zbytnění režimu nakládání s předměty kulturní hodnoty. Novela se snaží administrativními prostředky a různými ne zcela propracovanými právními instituty omezit pohyb předmětů kulturní hodnoty a vlastnická práva vlastníků těchto předmětů. Svými důsledky však může přispět k rozvoji černého trhu na úkor evidence těchto předmětů státem.
Pozitivní myšlenka v této novele se týká institutu dočasného vývozu předmětů kulturní hodnoty, pro kterou se domnívám, že je také vhodné tuto novelu projednat a schválit.
Po ujištění ministrem kultury, že je Ministerstvo kultury připraveno se podílet na dalších změnách v této novele, prošla do druhého čtení a proběhla jednání na několika úrovních. Uskutečnilo se několik pracovních jednání na Ministerstvu kultury. Novelu projednával kulturní podvýbor a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, který na svém jednání 23. dubna přijal usnesení 178, které vám bylo rozdáno v parlamentním tisku 380/1.
Náš výbor diskutoval zejména o administrativní cestě při udělování osvědčení a o lhůtách, které mají být pro ministerstvo či odborné organizace závazné. Došli jsme k závěru, že osvědčení k trvalému vývozu mají vydávat na základě žádosti muzea, galerie a další odborné organizace. Nelze tedy souhlasit s předáním kompetence na úroveň Ministerstva kultury ve všech případech.
Lhůta pro vydání osvědčení k trvalému vývozu má být jeden měsíc od doručení žádosti odborné organizaci. Vládní návrh navrhuje lhůtu v délce až šesti měsíců. Je úplně neuvěřitelné, že toto mohlo být do sněmovny předloženo. Jednalo by se tak o diametrální rozdílnost od legislativy Evropské unie a zhoršení stávajícího stavu.
Dále jsme hovořili o § 3, který definuje okruh předmětů v příloze označených symbolem tři x, které musejí být opatřeny osvědčením k trvalému vývozu, jsou-li nabízeny k prodeji na aukcích či dražbách na vnitřním trhu. Po obsáhlé diskusi rozhodl výbor hlasováním o vypuštění § 3, tak aby nadále nedocházelo ke značné regulaci a omezení pohybu těchto předmětů na vnitřním trhu.
Domníváme se, že kontrola formou získávání osvědčení je dobrá a má svůj smysl v případě, kdyby tyto předměty měly opustit území naší republiky. Snad jen pro detail řeknu, že ceny některých předmětů - např. grafická díla do roku 1700 či platidla do roku 1600 - jsou podstatně vyšší než poplatek za žádost o osvědčení, tj. předměty nebude možné prodávat vůbec, nebo se stanou předměty nelegálního trhu a daňových úniků.
Dále se náš výbor zabýval otázkou výkupu předmětů nenahraditelné kulturní hodnoty státem, resp. Ministerstvem kultury. Jedná se o nový § 5 v usnesení výboru, kdy předměty nenahraditelné kulturní hodnoty nabídne vlastníku Ministerstvo kultury bez zbytečného odkladu odkoupit do státního vlastnictví za cenu obvyklou povaze předmětu. Za tímto návrhem je snaha zákonodárce vykoupit předměty, které mohou být kulturními památkami, do státního vlastnictví, aby se tak staly trvale součástí kulturního dědictví České republiky. Nedojde-li k dohodě mezi vlastníkem předmětu a Ministerstvem kultury, vydá toto ministerstvo osvědčení o trvalém vývozu nebo prohlásí předmět za kulturní památku. Tato varianta výkupu je používána také v zemích Evropské unie a touto částí novely se přibližujeme právě k legislativě Evropské unie.
Dovolím si uvést příklad na Velké Británii. V případě, že předmět nemůže být vyvezen, je vykoupen za plnou mezinárodní hodnotu. V případě, že instituce nedokáže získat potřebné fondy, je předmět volný pro vývoz. V Německu musí stát rozhodnout, zda předmět koupí za plnou cenu, nebo vydá osvědčení. Podobný režim je také ve Francii či Belgii. V mnoha zemích v praxi žádná omezení ani neexistují.
Dovolte mi v této chvíli legislativně technickou poznámku, která se týká přepisu usnesení našeho výboru. V § 5 odst. 4 došlo k vypuštění. Za slovy "do státního vlastnictví" je třeba vložit slova "za cenu obvyklou povaze předmětu". Prosím, abyste si toto do textu doplnili.
Při jednání výboru byla také upravena příloha č. 1 - Seznam předmětů kulturní hodnoty. Jedná se tedy o předměty, které podléhají osvědčení. Novela obsahuje také přílohu č. 2 s formuláři na žádost o vydání osvědčení.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Promiňte, paní kolegyně. Já si dovolím trochu zazvonit. Prosím, můžeme snad pokračovat.
Poslankyně Jana Marcová: Ono to stejně nikoho nezajímá.
Také v této příloze dochází k úpravám, které jsou však legislativně technického charakteru a vyplývají ze změn schválených naším výborem.
Kolegyně a kolegové, nechci své vystoupení prodlužovat dalšími argumenty. Ostatně všechny zazněly při velmi podrobné rozpravě na jednání našeho výboru. Doporučuji nyní projednání novely ve druhém čtení a poté ve třetím čtení schválení této novely včetně změn, které jsou předloženy jako usnesení výboru. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Pan kolega Filip jako předseda klubu.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, paní a pánové, myslím, že poznámka paní zpravodajky o tom, že to nikoho nezajímá, nebyla patřičná. Ono to zajímá dost lidí. Myslím, že to je důležitý zákon a je důležité, aby alespoň ti, kteří se tím zabývají, u druhého čtení byli.
Jinak bych rád vyzval všechny, jak to udělala právě paní zpravodajka, až budou navrhovat pozměňovací návrhy právě ve druhém čtení, aby případně řekli, zda mají také nějaký osobní vztah k tomuto zákonu, protože jde skutečně o velmi podstatnou normu, která se týká českého kulturního dědictví.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Pan kolega Vymětal s faktickou poznámkou.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych poprosil pana předsedajícího, aby upozornil paní zpravodajku, že svou zpravodajskou zprávu nepředložila Poslanecké sněmovně v souladu s jednacím řádem. Mám zájem o tuto materii, tak jsem bedlivě poslouchal. Slyšel jsem v úvodních slovech paní zpravodajky mnohé osobní názory její i vývoj těchto jejích názorů na projednávanou materii.
Chtěl bych upozornit, že v § 57 odst. 3 se říká, že zpravodaj informuje o obsahu projednávané věci a výsledcích jednání výboru. Rozumím, že paní zpravodajka také chtěla říci své názory, ale k tomu je rozprava. Navíc se mi tento stav nelíbí právě proto, že zde jde i o zájem blízké osoby v této věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Přeje si paní zpravodajka reagovat? Prosím.
Poslankyně Jana Marcová: Dovolte mi, pane předsedající, abych řekla, že jsem pod bodem 1, 2 a 3 ve své zpravodajské zprávě informovala právě o těchto nejdůležitějších věcech, které jsme na výboru projednávali, to znamená o administrativní cestě při udělování osvědčení, o § 3 ohledně regulace pohybu těchto předmětů na vnitřním trhu a o novém § 5 ohledně eventuálního výkupů do státního vlastnictví. Toto byly hlavní okruhy a hlavní témata, o kterých se vedla několikahodinová diskuse na jednání výboru. Obsahem mé zpravodajské zprávy byly právě výsledky a argumenty, díky kterým jsme došli k závěrům a usnesení našeho výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Myslím, že nyní můžeme zahájit obecnou rozpravu. Písemně je do ní přihlášen jako první kolega Klanica, kterého prosím, aby se ujal slova.
***